Greenland 2: Migration

Některé věci nelze snadno překonat.

Nevím, jestli to vůbec někdo dokáže.

Obzvlášť tohle...

75 % světa, možná víc, pořád to nevíme, zmizelo.

Od dopadu uběhlo pět let, ale Clarke s námi ještě neskončil.

Na oběžné dráze zůstaly úlomky, které nás bez varování zasypávají.

Snažili jsme se znovu povstat, ale svět ještě nebyl připraven.

Vrátili jsme se zpět do úkrytu.

Svět poznamenala radiace.

Většina míst shořela.

Jiná, zatím nevíme proč, zůstala zelená.

Život si hledá cestu, jak se vypořádat s kontaminací.

Náš bunkr odolal.

Děláme, co můžeme.

Život pod zemí není snadný. Ale snažíme se radovat i z maličkostí.

Společně.

Zkouška mikrofonu. Jedna, dva. Jedna, dva.

Slyším tě, Johne.

Víš, na co jsem ráno myslel?

Povídej.

Na bochánky s masovou omáčkou.

To zní dobře.

Já bych se za hrnek dobrý kávy vzdal levý ruky.

U Peckmana dělali nejlepší. Naproti Piedmontově parku.

Zajít si tam na jeden z letních koncertů.

Modrá obloha, tráva, lidi. Pivo.

To zní jako ráj.

Taky byl.

Sakra. Vznikla tady další trhlina.

Zase láva?

Jo, a je jí čím dál víc.

Zdá se, že je tu pár záchranných člunů.

A další loď duchů. Torpédoborec.

Bezva. Budeš mít kliku?

Já vždycky. Začnu těmi záchrannými čluny.

Hodně štěstí.

Jdu k torpédoborci.

U pobřeží se tvoří bouře, ale zdá se, že máš ještě čas.

Dlouho se tu nezdržím.

Paráda.

Vstupuju na můstek.

Něco tu mám.

Co jsi našel, Johne?

Posádku.

Sakra.

Nádhera.

Johne...

Johne, slyšíš mě?

Ta bouře se stočila na tebe. Měl bys okamžitě vypadnout!

Už jdu.

Opouštím loď. Kolik času mám?

Žádnej. Je hned u tebe.

No tak...

Mám náskok, ale dohání mě.

Sakra, je děsně rychlá!

Johne, kde jsi?

Běžím, jak rychle to jde!

Otevřete východní tunel!

Otevřete vrata!

Otevřete ty vrata!

Bouře je moc blízko! Musíme vrata zavřít, Johne!

Stihnu to!

Zavřete, zavřete!

Rychle, rychle, rychle!

Jsi uvnitř, Johne?

ZÁKLADNA THULE STANICE GRÓNSKO

Bukurešť, Rumunsko.

Město zničila zemětřesení. Jsme uvězněni pod...

Bombaj, Indie. Slaná voda stále stoupá.

FEMA to plánovala na dva roky. Se svými zdroji přežíváme pět let.

Takže v podstatě jedeme na výpary.

Ano. Už nám moc času nezbývá.

Do roka snad venku začneme pěstovat plodiny.

Za poslední tři měsíce jsme naměřili pokles o 4 % v coulombech na kilogram.

Pořád ale nedokážeme předpovědět, kdy to klesne na bezpečné hodnoty...

- Ale zlepšuje se to, že? - Ano.

I když hlavně u pobřeží.

Vítr snad nakonec radiaci rozptýlí.

Ne, takhle to nefunguje.

Dlouhodobé vystavení radiaci,

i při takto nízkých hodnotách, je stále smrtící.

- Měli bychom probrat krizové plány. - Dobře, jo.

Kanada a většina Spojených států je pryč.

Island je pryč.

Co západní Evropa?

- Prý je tam méně bouří, že? - Ano.

- Ale je tam vzduch bezpečný? - Bezpečnější než tady.

Neřekli jsme právě, že pomalá smrt je stále smrt?

Nemám pravdu, doktorko Aminová?

- Není to tam tedy stejné? - Ano.

Doktorko Aminová, co víme o tom kráteru?

Moji kolegové z dalších stanic mají stejnou teorii.

A já provedla vlastní výpočty.

Nedokážeme to zcela vysvětlit,

ale zdá se, že stěny kráteru brání vzniku radioaktivních bouří.

Spolu s jeho hloubkou to z něj činí bezpečnou zónu.

Věříme, že se tam znečištěný vzduch nedostane.

Ale i kdyby to byla pravda, doktorko Aminová,

je na jihu Francie.

Jak přesně se tam dostaneme?

Máme zprávy o bojích, povstání a občanské válce.

Evropou zmítá chaos.

Držme se reálných možností.

Všem připomínáme, aby hlásili jakékoli poruchy vzduchových filtrů...

Šetřete příděly...

Někteří říkají, že tohle je nová realita.

Žijeme v tom už pět let.

Takže to zase tak nové není. A rozhodně to není normální.

Není náhoda, že bylo vybráno dvakrát více terapeutů než chirurgů.

Lidé se potýkají s obrovskými traumaty.

Tak proč všichni předstírají, že tomu tak není?

- I ty? - Jestli předstírám?

Někdy.

Možná bys s tím měl přestat.

Nebo bys mi mohl doporučit dobrého terapeuta, co mi s tím pomůže.

Můj je celkem dobrý.

Takže...

Jak se mají Allison a Nathan?

Celkem dobře. Myslím. Doufám.

Otevřenost je důležitá.

Ke mně jsou dost otevření.

Myslel jsem opačným směrem.

Poslední dobou jich přibývá.

Tektonické desky se opět posouvají.

V této oblasti to vyvolává značnou aktivitu.

Tenhle bunkr přežil Clarka. Přežije i otřesy.

Měli bychom probrat ještě jednu věc.

Ten nouzový signál, který jsme zachytili.

Nemůžeme si dovolit živit dalších 50 lidí.

Nemohli bychom si jich dovolit ani pět.

Já vím, ale ti lidé žijí v jeskyních a dolech.

Ani nevíme, jestli netrpí nějakými chorobami

nebo kolik radiace absorbovali.

Dobře. Prostě je necháme zemřít.

Řekneme jim, že jim teď nemůžeme pomoct.

- Jasné? - Ne. Budeme hlasovat, jako vždy.

Kdo souhlasí s vysláním záchranné skupiny?

Já.

- Generále... - Hlasování platí.

Zítra vyšleme pásák.

A když se podíváme na severní oblohu, co je tohle za souhvězdí?

- Blíženci? - Ne.

Nathane?

To je Kasiopeja. Pozná se to podle tvaru písmene W.

Proč se musíme učit tolik o hvězdách?

Možná proto, že jsme jim dříve měli věnovat trochu více pozornosti.

Clarke nebyl hvězda, ale kometa.

- A pořád je. - Ale už dopadl.

Jeho největší část ano, ale menší kusy, které ne,

uvízly v našem gravitačním poli.

Vytvořily skrytý prstenec.

Larsi, co je to za sračku?

To je rocková klasika.

Jestli myslíš klasickej rock, tak ne, ten to není.

To jsou Stones, Allman Brothers...

Michael McDonald, to je klasickej rock.

Billy Ocean je taky bezva.

Otoč ventilem, až budeš moct.

No tak. Makej.

- A zase frčíme! - Paráda!

Můžeme zase pít vodu.

Mami...

Můžu to vysvětlit.

Nechci nic slyšet, Nathane! Víš, jak táta v noci kašle, že jo?

Jo.

Běž tam.

Nesnáším to tady.

Pojď sem. Já vím.

To je dobrý.

- Ty to znáš? - Jasně! - Nemožný.

O co jsem přišel?

- On tuhle písničku nikdy neslyšel. - Tys tohle nikdy předtím neslyšel?

- Ale líbí se mi. - Jo? Tak si pojď zatančit.

Půjdu tancovat na písničku, kterou jsem nikdy neslyšel. Dobře.

Vím, že je trochu pozdě, ale...

Šťastný opožděný Valentýn.

Kde jsi to našel?

Na tom torpédoborci. A nejen to. Konečně si můžu opravit rádio.

A co to tlakový čerpadlo pro odsolování?

Generál Sharpe říkal, že hladina vody klesá.

Omlouvám se.

Líbí se mi. Děkuju.

Já děkuju.

Co ty, jakej jsi měl den?

V pohodě.

Nechceš říct svému otci ještě něco, Nathane?

Ostraha ho našla venku.

Venku?

Jo.

Děláš si srandu? Jak dlouho jsi tam byl?

Jen pár minut.

- A měl jsi masku? - Jo. A bouře nebyla.

Chodit ven je moc nebezpečný! Na cos myslel?

Já vím. Radiace a popel. Chápu to.

Hele, vím, že tady dole to stojí za prd.

- Chápu to. - A co teprve v patnácti.

Ty mě neposloucháš!

- Podívej... - Můžu odejít?

Jen se snaží přijít na to, co se životem.

- Ne, ne... - A taky je citlivej.