Nothing Personal (A la cara)

Každý má právo na spravedlivý proces

a na právní zastoupení

nezávisle na okolnostech.

Jaké jsou podle vás okolnosti u vašeho klienta?

Ne podle mě. Podle zákona.

Okolnosti jsou faktory související s jedincem

v momentě, kdy dojde ke zločinu.

Jistě. Ptám se na váš konkrétní případ.

Kdybych chtěla definici, podívám se do slovníku

a vy byste tady neseděl, pane Tabado.

Můžete odpovědět na otázku?

V mém případě konkrétně nemohu, protože...

Případ se nachází v citlivém momentě,

a nemohu předjímat, co by se mohlo stát...

Otázka je jednoduchá. Nezamlouvejte to, pane Tabado.

Otázka je jednoduchá.

Zmírňují podle vás okolnosti

odpovědnost za tento druh činů?

-Ano, podle mě ano. -Aha.

Takže například, když někoho v dětství bili,

omlouvá ho to, že pak znásilňuje? Třeba opakovaně?

Možná. Muselo by se to vyšetřit, muselo by se zjistit...

Možná...

Myslím, že jste se nikdy nezkusil vžít do kůže obětí.

Ani jednou. Ani zdaleka.

-Jinak byste to neříkal. -Takže vy mě znáte, že?

Znáte celý můj život?

Ne. Záměrně se vyhýbáte mé otázce.

MÁ DCERU V NEMOCNICI A DÁVÁ MORÁLNÍ LEKCE

JÁ BYCH NEMOHLA JÍT DO PRÁCE, JAKO BY SE NIC NEDĚLO

OSCAR PRO MATKU ROKU

NIC VE ZLÉM

Promiňte ten nepořádek.

Včera jsem se vrátil pozdě z práce

a nestihl jsem uklidit.

Tohle by bylo ono.

Je hodně světlý,

protože je na jih

a slunce jde po obloze celý den.

No...

Matrace je nová.

A o těch 400 eurech lze ještě smlouvat?

Ne, je mi líto.

Navíc nezahrnují poplatky.

Jo.

Abych řekl pravdu, představoval jsem si míň.

Jo.

Tak, Jesúsi.

Oči před sebe.

Míček tě provokuje.

Nohy k sobě. Nohy a ramena na stejné úrovni.

Nějak takhle, že jo?

Svatba je přece radost.

Radost?

Svatba je za trest.

Tenhle měsíc mám tři.

Dvě stě eur za svatbu.

K tomu vlak, hotel. Spočítej si to.

Já mám jednu. Ale v Maracay.

-To je kde? -V Kolumbii.

Ve Venezuele.

Ne, tahle bude tady. Něco malýho, civilní svatba.

Výborně. To je mnohem lepší než 500 kiláků odsud

v nějaký vesničce v kapli z 12. století.

Je to kvůli dětem, protože být to na mně,

tak na to kašlu.

Mám se někam podepsat, tak se podepíšu a je to.

A oblek už máš?

Jasně. Odpoledne mám poslední zkoušku.

Budu mít i vestičku.

Dcera Marina Ochoaová je stále v nemocnici Virgen de la Salud.

Naše kolegyně ji dnes ráno navštívila.

AKTUÁLNĚ DCERA LINY GALLEGOVÉ

Podle zdrojů přímo ze zařízení se zdá,

že se Lina a její manžel ostře pohádali

před lékařským týmem a několika pacienty.

-Lino, jak se cítíte? -Přijedete zítra?

Jak se cítíte?

Vybral jsem ji sám. Písmo a všechno.

Rodina od Vero má jinou.

Béžovou, pěkná nuda.

Hele, Emilio.

Já asi nebudu moct přijít.

Nedělej si srandu, Pedro. Jako že mi nepřijdeš na svatbu?

To kvůli Sáře a malý?

Vždyť už ani nejsem z rodiny.

Ani z tvojí, ani od Vero.

Ony vědí, že seš pozvanej.

Nemám tam co dělat, vážně.

Nevím, proč si to děláš.

Chápu, že bys nechtěl vidět ségru.

Ale to druhý... To vážně nechápu.

-Že táta nechce vidět dceru. -Ne, že bych ji nechtěl vidět.

Ale vypadá to tak.

-Ale není to tak. -I moje sestra to říká.

Ale tak to není.

Nedávno tě viděly v obchodě.

Mohls je aspoň pozdravit.

-Ulice je pořád zavřená? -Jo.

Vyhoď mě tady.

Tak zítra.

Prosím?

Volala jsem před chvílí.

Jdu se podívat na ten pokoj.

Můžu dál?

Nic vám neudělá.

Oki, běž. Běž.

No tak, běž.

Nic vám neudělá.

Chci nejdřív vidět dům.

Pokoj patřil matce. Umřela před rokem.

Máš rád lodě?

Sbírám je.

Teda táta je sbíral.

Jak se jmenuješ?

Pravé jméno. Jak?

Pedro.

Tady?

Tady ze sebe celý dny pouštíš ten hnůj, co máš uvnitř, Pedro?

Nejen já, je nás víc.

Já vím, že nejen ty.

Jsi jediný tak tupý, že sis dal inzerát na pokoj.

Nic neřekneš?

V komentářích jsi o dost výmluvnější.

Řekni to.

Cos tam napsal.

Ale přímo tady.

Do očí.

Můžu vám jen říct, že je mi to líto.

Snad chápeš, že tvoji lítost si můžeš strčit někam.

Neodejdu, dokud mi to neřekneš.

Posaď se.

Posaď se.

Tak.

Tak mi to řekni.

A bude to.

Zavřu za sebou dveře a bude konec. Nic víc nechci.

Nemůžu. Nepamatuju si, co jsem napsal.

Jasně, nepamatuješ.

Ne, nepamatuju.

Můžu ten komentář smazat.

Už vás nebudu obtěžovat, slibuju.

@Alge68. To seš ty, viď, Pedro?

Nemyslím si to.

Vážně ne.

Nevím, proč jsem to napsal. Je to pitomost.

Pitomost?

Máš tu drzost říct, že je to pitomost?

Pro lidi, jako seš ty, je tohle normální.

Neznáte mě.

A vy mě ano? Co o mně víš?

Že mám blbej pořad v televizi? To víš.

No, vím víc.

Vím o vás víc než vy o mně.

-Vážně? -To, co o vás ví každej.

A tak si dovoluješ ten luxus mě soudit?

Urážet mě?

Vyhrožovat mi?

Čím se živíš?

Jsem údržbář na golfovým hřišti.

A tvoje žena? Seš ženatej, nebo tak něco?

Nejsme spolu.

Máš děti?

Mám dceru. Ale proč se mě tak vyptáváte?

Protože máš pravdu.

Něco o mně víš a já o tobě nic.

Když tolik nepřeháním,

nečtou mě.

Kdo?

Lidi na internetu.

Tak.

Řekni to a půjdu.

Ale proč?

Co je ti do toho? Protože to chci.

Prostě to řekni.

Můžu tě žalovat.

Víš, že mám ty nejlepší právníky, ne?

Řekni to.

"Zasloužíš si, co se ti stalo."

"Doufám..."

Nemůžu, prosím vás.

-Dál. -Prosím...

Dál.

"Zasloužíš si, co se ti stalo."

"Doufám, že se taky zkusíš zabít...

mrcho."

"Rád ti s tím pomůžu."

Udělal bys to?

Co?

Pomohl bys mi?

ZASLOUŽÍŠ SI, CO SE TI STALO. DOUFÁM, ŽE SE TAKY ZKUSÍŠ ZABÍT, MRCHO. POMŮŽU TI.

ODSTRANIT PŘÍSPĚVEK

ANO

Oki!

Oki!

Neměla byste v tomhle stavu řídit.

Můžu vás odvézt domů.

Nebo mi dejte na někoho číslo,

zavolám, aby pro vás přijeli.

To nemusíš.