The Road

Co se děje?

- Proč se jdeš koupat? - Nejdu.

Sakra.

Kde jste?...

Tati.

To je v pořádku. To je jen další zemětřesení.

Jsem tady.

CESTA. - Přímo tady. Dobře?

Hodiny se zastavily v 1:17.

Obklopil nás dlouhý záblesk bílého světla...

...a série otřesů.

Myslím, že je říjen.

Jistý si ale být nemůžu.

Už roky si nevedu kalendář.

Každý den je o něco šedivější než ten předchozí.

Je zima. A stále se ochlazuje, jak svět pomalu umírá.

Nepřežila žádná zvířata a všechna úroda je dávno pryč.

Brzy spadou všechny stromy na celém světě.

Cesta, to jsou uprchlící táhnoucí vozíky...

a ozbrojené gangy,

hledající benzín a jídlo.

Během prvního roku mizely požáry, déšť skrápěl zemi.

A UZŘEL JSEM ÚDOLÍ SMRTI. JEREMIÁŠ, 19:6

Objevil se kanibalizmus.

Z kanibalizmu máme ohromný strach.

Většinu času sháníme jídlo. Pořád jídlo.

Jídlo, zima, boty.

Občas vyprávím synovi staré příběhy o odvaze a o spravedlnosti.

Ač je těžké si na ně ještě vzpomenout.

Všechno co vím je, že můj syn je moje záruka.

A jestli není on slovem božím,...

...pak Bůh nikdy nepromluvil.

"...když švihneš svým jazykem jako chameleon...

...dokážeš sebrat jídlo z talíře bez použití rukou."

"A co na to tvoje matka?"

"Jestli máš krk dlouhý jako jeřáb,...

...musíš natáhnout svoje ruce směrem daleko vzhůru,...

...aby se mohl podrbat na hlavě."

Půjdeme se podívat.

Běco by tu být mohlo. Kukuřice nebo něco.

Ne.

Jídlo jim došlo.

Možná bude nějaké zrní na seníku.

Nemyslím.

Není to tak, jak si myslíš.

Spáchali sebevraždu.

- Proč? - Vždyť víš proč.

Zbyly dvě. Jedna pro tebe a jedna pro mě.

Otevřeš pusu, namíříš nahoru...

...jak jsem ti to ukazoval.

- Dobře. - Takhle.

Jen zmáčkeneš spoušť. Chápeš?

- Je to jasné? - Jasné.

Máš hlad?

- Děkuju. Mám žízeň. - Žízeň?

Chceš vodu?

Je to dobré.

Ale ne.

Ne...

Nemusíme to udělat. Nechci to udělat.

- Myslím, že musíme. - Ne, já nechci.

Co je to za život?

Musíš tlačit.

- Ne! - No tak.

Zatlač.

Rychle. Vstávej.

Drž se dole. Běž, běž.

Hlídej tam.

Zatraceně.

Nedívej se na ně. Podívej se na mě.

Zavoláš a jsi mrtvej. Odkud jsi?

Záleží na tom?

Odkud jste vy?

Máš střelivo do těch pušek?

Neotáčej se.

- Co jíte? - Cokoliv, co najdeme.

- Cokoliv, co najdete? - Jo.

Ty z toho nevystřelíš.

Nemáš než dvě kulky. Možná jednu.

- A oni uslyší výstřel. - Možná, ale ty ne.

Protože budeš mít díru v lebce, dřív než to uslyšíš.

Bude ti chybět pár důležitých věcí, jako hipocampus,...

který už neuvidíš, protože z nich bude polívka.

Jseš doktor?

- Nejsem nic. Máme jednoho zraněného.

Už delší dobu.

- Ještě jednou se na něj podíváš a střelím tě do hlavy. - Ten kluk vypadá hladově.

Proč nejdete se mnou k náklaďáku. Pro něco k jídlu.

Nemusíš bejt hned tak vostrej.

Nemáte nic k jídlu.

- Pojď, jdeme. - Já nikam nejdu.

Jestli nepůjdeš, zabiju tě.

- Pojď. - Víš, co si myslím?

Myslím, že jseš srab.

V životě jsi nikoho nezabil.

- Odkus to šlo? - Kdo střílel?

...je pryč...

Pojď!

- Mezi stromy! - Makáme!

Je po něm! Šli tudy!

Dělejte!

Tudy!

Tudy!

No tak!

Jsi v pořádku. Pojď ke mně.

Jdeme.

Snažil jsem se vypadat jako každej jinej putující zabiják.

Ale srdce mi bušilo.

Když jde o syna,...

mám pokládám si jedinou otázku:

"Dokážeš to,...

...až nadejde čas?"

Nic se ti nestane. Postarám se o tebe.

Zabiju každého, kdo se tě dotkne.

To je můj úkol.

Přestaň plakat.

Musíme jít.

Musíme najít náš vozík.

Podrž tu pistoli.

To je vše, co nám zbylo.

Měla jsem to udělat už dávno. Měla jsem to udělat,...

když jsme měli víc kulek. Ale poslechla jsem tě.

Nakonec nás chytí a zabijí.

Znásilní mě. Pak znásilní našeho syna.

A pak nás zabijí.. ..a snědí.

- Udělám všechno jen... - Přestaň. Přestaň!

Udělám cokoliv.

Cokoliv.

Jako co?

Ani nevím, proč se vlastně ptám.

Měla bych si prostě vystřelit všechny tyhle zatracený kulky rovnou do hlavy a tobě nenechat nic.

Prosím, nemluv tak.

Máš pravdu. Není už o čem mluvit.

Tu noc kdy se narodil, jako by mi to vyrvalo i srdce z těla.

Musíme...my to přežijeme. Nezvdáme to.

Nevzdáme.

Nikdo jen tak nepřežije.

Kde jsi na to přišel?

Já nechci.

Chci, abys ho nechal jít se mnou.

Nesahej na to.

Kdyby nebylo tebe, vzala bych ho sebou.

Poslouchej se.

Zníš...

...jako blázen.

Ostatní rodiny to dělají.

Půjdeme se vykoupat.

Musíme si promluvit.

Ten člověk tam,...

Už nezbylo moc správných lidí. To je celé.

Musíme dávat pozor na ty zlé. Musíme prostě,...

...udržovat oheň.

- Jaký oheň. - Oheň tam uvnitř.

- Jsme ještě pořád ti správní? - Ano, jsme ti správní.

Jistě, že jsme.

Takže i vždycky budeme, ať se děje, co se děje?

Vždycky budeme.

Co je to?

Něco na zub. Pro tebe.

Zkus to.

Je to vážně dobré.

- Měl by sis dát. - Ne, ty pij.

Chci, aby sis dal.

Jsou v tom bublinky.

Dopij to.

Jdeme.

Už jdu.

Mám hlad.

Já vím, to já taky.

Pořád míříme na jih.

Jasně.

- Bude tam jídlo? - Záleží na tom, jak to vypadá na pobřeží.

Dobře.

Přál bych si, abych byl s mámou.

To znamená přát si, abys byl mrtvý.

Jo.

To se nesmíš říkat. To je špatná věc, říkat to.

- Nemůžu si pomoct. - Prostě na ni přestaň myslet.

To se s ním aspoň nerozloučíš?

Ne.

- Proč ne? - Nemůžu.

Proč nemůžeš zůstat do rána?

Protože nemůžu.

- Nemůžeš s námi strávit ještě jednu noc? - Musím jít.

Proč?

Proč musíš jít. Proč?

Co mu jen řeknu?

Co mu jen řeknu?

Co?

Běžte na jih.

Jestli ho máš udržet v teple, běžte na jih.

Další zimu tady nikdo nepřežije.

Proč mi nemůžeš?

Tady venku ani neuvidíš na krok.

To ani nepotřebuju.

- Nenechám.. - Ne.

- Prosím. - Ne.

Ne.

Byla pryč.

A zima byla posledním darem, který obdržela.