Love Is Blind: Sweden (Love is Blind: Sverige)

VIDĚLI JSTE

- Tak dlouho jsme byli vážní. - Já vím.

- Takhle jsme se sblížili. - Jo.

- První rande bylo plné smíchu. - Jo.

Říká se, že člověk se má soustředit na cíl.

A ona je pro mě ten nejdůležitější cíl.

Ty jsi hodně křesťan, já nejsem křesťanka.

Vždycky říká „hodně“. Buď jsi křesťan, nebo nejsi.

U ateisty bys tak nezpochybňovala jeho hodnoty.

Neříkám, že nemáš dobré hodnoty, ale máme stejné hodnoty?

Pořád nad tím uvažuju.

Už je tady.

A je to vážně těžké.

Jsme na zásnubním večírku a já jsem plná nejistoty.

Jdeš ode mě pryč. Nevím, co děláš.

Dáš mi můj mobil? A klíče. Díky a sbohem.

Není mi to příjemné. Jdeš ze 100…

na nulu.

Hodně přemýšlím o tom, co na náš vztah řeknou ostatní.

Vidím, že Aron je slušný chlap.

Lepšího nenajdeš.

- Cítím to v kostech. - Jo. Fakt?

Nečekala jsem, že se budu takhle cítit. Úplně ho žeru.

Je to dobrý pocit, že?

Ale moje rutina a můj život jsou teď v Jönköpingu.

Jsi ohledně toho stěhování skeptický?

To rozhodnutí padlo hodně rychle.

Pohádali jsme se.

A řekla jsem: „Danieli, víš, že mě gaslightuješ.“

A on si to celé nahrál na mobil.

Cože?

- Daniel říká, že ty jsi začala nahrávat. - Ne. Řekla jsem:

„Měla bych to nahrát, abys slyšel, jak teď zníš.“

- Já řekl: „Taky to nahraju.“ - Řekl jsi to po hodině.

Přišla s tím ona.

Teď mi přijde, že ty kolem sebe stavíš zdi.

Prosím tě, hoď se do klidu.

Chci, abychom se vzali,

jenže spolu s tou starou rašplí nevycházíme.

Johanna je drsňačka. Radši bych šel znova na vojnu.

Mnohem radši. Tohle je o dost těžší. Vojna byla pohoda.

Ahoj. Nevěděl jsem, že jsi tady.

Tak ty bys radši šel znovu na vojnu, než být se mnou?

Ne, radši bych byl na vojně, než v tomhle experimentu.

A to říkám upřímně.

Ale našel jsem tady tebe, takže to celé stojí za to.

Dnešek byl moc fajn.

Bylo to super. Nechci tady sedět a snažit se hledat nějaké chyby.

Ale jestli chceš řešit nějaké věci, u kterých to podle mě není nutné…

Třeba to nahrávání. To podle mě vůbec nebylo nutné.

Pochop, že si mě Ronja a Angelica vzaly stranou,

aby mi řekly: „Mícháme se do toho proto, že se navzájem nahráváte.“

A já řekl: „To je zajímavé, protože my jsme si řekli, že to nebudeme vytahovat.“

Jen chci být ve všem upřímná.

Pak jsem jim řekl, že ty jsi řekla: „Měli bychom si ten rozhovor nahrát.“

Navrhla jsem to, protože jsme se točili v kruzích.

Ale přišla jsi s tím první.

Ale nikdy bych tě nenahrávala, aniž bych ti to řekla.

Pak jsem já řekl, že to nahrávám, a slyšela jsi…

To jsi neřekl. Hodinu jsi mě nahrával a až pak jsi mi o tom řekl.

- Řekla jsi, že mě nahráváš. - To jsem neudělala.

Řekl jsem: „Když zmínila…

Neslyšel jsem o tom, že by se lidi nahrávali.

Přišla s tím ona.

Řekla, že bychom si měli nahrát, o čem spolu mluvíme.“

To jsem jim řekl.

„Točíme se v kruzích, měli bychom si to nahrát.“

Řekla jsem jen tohle. Nic jiného.

- Klidně si mě nahrávej. - To bych neudělala.

Ale přišla jsi s tím ty, ne?

- Nikdy bych si náš rozhovor nenahrála. - Přišla jsi s tím, že?

Zase se točíme v kruzích.

Ale kdo navrhl, abychom ten rozhovor nahráli?

- Já jsem řekla, že bychom ho měli nahrát. - Přesně tak.

Ale to neznamená, že můžeš toho druhého nahrávat.

To ty jsi s tím přece přišla

a chtěla jsi nahrávat rozhovor se mnou.

Tak jsem nahrával, abychom měli tu nahrávku oba.

Ten rozhovor nikam nevedl, takže to nebylo nic výjimečného.

Ale udělat z toho takové drama…

Bylo super, když si mě Ronja a Angelica vzaly stranou a řekly mi:

„Nahrál sis váš rozhovor.“ A já řekl: „Přišla s tím ona.“

A ony na to: „To nikdy nepřizná. Taková Johanna není.“

Ale pak jsi přiznala, že to ty jsi přišla s tím,

ať si ten rozhovor nahrajeme. Já to nebyl.

To od tebe bylo hezké a jsem za to moc vděčný,

protože sis za tím stála.

Ony mi totiž řekly: „My už myslely, že jsi psychouš, co nahrává rozhovory.“

Ne, to bych nikdy neudělal.

Ale je mi úplně jedno, že jsem měl pravdu.

A nikdy tě nebudu z ničeho obviňovat

ani hledat chyby a řešit, kdo co řekl, kdo přišel s nahráváním a kdo ne.

Oba jsme byli s tím nahráváním upřímní. Podle mě o nic nejde.

Oba jsme si totiž na rovinu řekli: „Nahrávám.“

„Já taky. Tady je ta nahrávka.“

Tohle pro nás dva není nic vážného.

A tím bych to asi uzavřel.

Máme se přece milovat, zlatíčko.

Na některé věci máme hodně odlišné názory.

Ale zlatíčko…

Zamilovávám se do tebe. Je to vážně těžké.

Jo.

Tobě to tak nepřijde?

Co cítíš?

Cítím, že se zase točíme v kruzích.

V jakých kruzích, zlato? Chci pro tebe jen to nejlepší.

Pojedu se podívat za svojí mámou.

Ale nehádáme se, ne?

Musíme… Už toho musíme nechat.

Johanno?

Zlato, pojď sem.

Čau, jak se máš?

Co teď děláš?

Ne, zavolal jsem nechtě, ale…

Pořád je to něco. Všechno se bere hrozně vážně.

Jo…

Ne, to si nemyslím. Tak mi to nepřijde. Není to podlost.

LÁSKA JE SLEPÁ: ŠVÉDSKO

Jak se ti líbil ten večírek?

- Musíš to dělat? - Ne.

- Ne? - Ne.

Ne?

- Rád jsem všechny zas viděl. - Jo.

Přijde mi, že Daniel s Johannou…

Nevím, přijdou mi hodně… Ti dva jsou pořádný oříšek.

Jo, to teda jo.

Ale nezapomínejme, že se známe teprve měsíc.

Nikdy jsem nebyla ve vztahu, kdy jsme po měsíci věděli,

jak se ten druhý chová při hádce, jak komunikuje…

- Přesně. - Nevím.

Myslím, že my dva jsme ušli dlouhou cestu,

- ale pořád máme na čem pracovat. - Jo.

Mluvili jsme o tom a řekl jsi, že se přestěhuješ.

- Jo. - Dobře.

- Snad. - Ne, ale…

- Co je? - Co myslíš tím „snad“?

Musím si sehnat práci.

- Jasně, ale jsi doktor. - Jo.

Nemůžeš dělat doktora kdekoli?

Jo, ale jsem specialista.

Jo, ale to…

Nemůžu se jen tak přestěhovat a pracovat na něčem, co nechci dělat.

Ale umíš si představit, že bys vzal práci, která není…

- přesně podle tvých představ? - Bez ohledu na to…

co budu dělat, bude to jiná práce.

- Nebudu tady mít stejné příležitosti. - Ne.

Ale ještě jsem práci nesehnal. Nevím, kdy to bude.

Ale vidíš to třeba na pár měsíců, šest měsíců, rok?

Co nejdřív.

- A to je… - Ještě nemám práci, takže nevím.

- Ne. - Co nejdřív.

Určitě nechci mít roky vztah na dálku.

- Ne, to je dobře. - O to ti šlo?

- To jsem asi chtěla slyšet. - Tak proč se rovnou nezeptáš?

Proč to rovnou neřekneš?

Ptáš se, kdy se přestěhuju, a to nevím.

Jo, ale měl bys mít nějaký cíl, ne?

Prosím tě, potřebuju sehnat práci.

Musím dokončit rezidenturu. Nevím, jestli to stihnu v srpnu.

- Ne? Ani to není hotové? - Ne, musím všechno dodělat.

Říkals, že v srpnu budeš hotový.

Teď se mi zdá, že sis to trochu přikrášlil.

To si nemyslím.

- Ale jo. - Proč?

„Co nejdřív“ pro mě znamená, že když doděláš rezidenturu v srpnu,

tak to bude v září.

- To nepůjde. - Proč ne?

Tříměsíční výpovědní lhůta.

- Aha, to jsem nevěděla. - Každý má tříměsíční výpovědní lhůtu.

Takže září, říjen, listopad?

A musím sehnat práci.

Říkala jsi, že na mě nebudeš tlačit.

Ale posunulo se to ze srpna až někdy na únor.

Srpen ani nebyl v plánu.

Ne, ale mám ti přece říct u oltáře ano.

Takže bych ráda věděla, kdy budeme moct začít žít jako pár.

Podle mě není ideální se vzít a pak mít rok vztah na dálku.

Ne, z toho teda nadšená nejsem. Fakt ne.

Ty ale nemusíš…

- Co nemusím? - Změnit celý svůj život.

- Ne. - Ne.

Takže…

Jo.

- Jak se ti líbil ten večer? - Byl hodně zajímavý.

Ráda jsem zas viděla Ibbeho a Annie.

Úžasný pár.

- Jo, ti dva k sobě padnou… - Od prvního dne.

A taky řekli: „Až tam budeme stát, řekneme ano.“

- To řekli? - Jo.

- Teda Annie to řekla. - Jo.

Co říkal Ibbe?

Neptal jsem se ho, ale ten určitě řekne ano.

- Jsou připravení. Tam není co řešit. - Jo.

A jaké bylo to setkání s Dannette?

Trochu divné.

Když jsem na svém zásnubním večírku a lidi mi říkají:

„Mohl jsi být s Dannette,“ a ona je…

Jo. Chápu to, ale na 100 % se soustředím na nás dva.

Nemůžu se soustředit na něco, co mohlo být.

Ne. Mohl bys, ale neděláš to.