Fear City: New York vs The Mafia

- Haló, Mikeu? - No?

- Je tam ten zmrd? - Jo.

Dej mi ho.

No, Jimmy?

- Chucku, něco ti povím. - Jo, Jime.

Zítra mi kurva přineseš ty dvě stovky.

Jestli mi ty dvě stovky nepřineseš,

zpřelámu ti všechny kosti v těle. Přísahám na svoje děcka.

Je ti to jasný?

New Yorku se říkávalo „město zábavy“.

Policejní a hasičské odbory mu nyní přezdívají „město strachu“.

Došlo tu k rozepři a střelili ho do hlavy.

NEW YORK 70. LET

MĚSTO BEZPRÁVÍ SUŽOVANÉ DROGAMI, NÁSILÍM A VRAŽDAMI

Je to příběh o New Yorku.

Dochází ke spoustě přepadení a vražd.

Zavraždili sedm lidí. Podřízli je 30centimetrovým nožem.

Je to příběh o hrozných násilných činech.

Zdá se, že organizovaný zločin

z železničního tunelu udělal hřbitov pro až 60 lidí.

Bylo zabito 27 lidí.

Je to příběh o lačnosti po penězích, moci a nadvládě.

Příjmy mafie by podle úředníků mohly ročně činit 60 až 100 miliard dolarů.

MĚSTO OVLÁDÁ PĚT NEDOTKNUTELNÝCH MAFIÁNSKÝCH RODIN

97-04.

New York měla v hrsti mafie.

Snažil jsem se prezidentovi i Kongresu říct, co se tu děje.

Neposlouchají mě. Jsme ve válce.

Ředitel FBI se zeptal: „Co s tím uděláme?“

JE TO PŘÍBĚH MUŽŮ A ŽEN, KTEŘÍ SE POKUSILI O NEMOŽNÉ

O SVRŽENÍ MAFIE

Bylo to nejdražší vyšetřování organizovaného zločinu v dějinách.

- Chtěli jsme odposlouchávat mafii. - Je tam Jimmy?

Před pěti minutama odešel.

Na vlastní uši jsme je slyšeli na nahrávkách.

Poslouchej.

Useknu ti hlavu, kurva.

PŮVODNÍ DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL NETFLIX

SLEDUJÍ MĚ

KOMU JSI TO ŘEKL?

V PRVNÍ ŘADĚ SE STAREJ O RODINU.

HOLIČSTVÍ U PAULA

New York v 70. letech vlastnila mafie.

PŘI ODCHODU PŘIJDETE O MÍSTO V ŘADĚ

Viděl jsem, co organizovaný zločin udělal s brooklynskou čtvrtí, kde jsem vyrůstal.

Přes léto jsem pracoval v řeznictví u strejdy, Jimmyho Scabona.

Strejda dlužil peníze mafii.

Chudák pracoval šest dní v týdnu, aby to splatil.

Mezitím jsem viděl, jak k nám chodí mafiáni z rodiny Bonanno.

Strejda byl vzadu.

Úplně z něj lilo.

Potil se, protože mu vyhrožovali.

Vyhrožovali jeho synovi Joeymu. Vyhrožovali mojí tetě Lucy.

Koukli se na mě a zeptali se: „Kdo to je?“

Povídá: „Je to jen poslíček.“

Byla to hrůza.

Věděli jste, že když si od nich půjčíte peníze

a včas je nesplatíte, zlomí vám nohu a nacpou vám ji do kapsy.

Můj trenér boxu, baseballový kouč i holič měli pletky s mafií.

Když mi bylo 14 nebo 15, už jsem se učil, jak to na ulici chodí.

V 17 nebo 18 už jsem vybíral peníze.

Říkali mi, kdy mám a nemám mluvit. Kdy mám někomu jen ublížit.

Motivovali jsme je.

„Ty prachy mi dáš tenhle týden.

Jestli ne, tak si tě najdu. Ty prachy mi dáš.“

Když za mnou někdo přišel a urazil mě tisícovkou, ublížil jsem mu.

A řekl jsem mu, ať mi přinese zbytek.

Po týdnu mi došla trpělivost. Dostal baseballkou.

Rád jsem lidem půjčoval peníze. Bylo to lukrativní.

Když je někdo nemohl splácet, stali se z nás společníci.

Získal jsem tak agenturu Chevrolet.

Začal jsem vydělávat spoustu peněz a těžit z toho.

Nejvíc mi vynesl podvod s benzínem.

Jeden chlap měl na Long Islandu malou čerpací stanici.

Přišel za mnou a řekl: „Mikeu, napadlo mě,

jak bychom mohli vládu okrást o daň z benzínu.“

To mě zaujalo. Vládu jsem neměl rád.

Položil na stůl krabici a otevřel ji.

Řekl: „To je výdělek z prvního týdne: 320 000 dolarů.“

Byznys se rozrostl a nesl osm až deset milionů dolarů týdně.

Benzín jsme prodávali značkovým i neznačkovým stanicím,

protože jsme bez daně měli nejnižší ceny.

FBI na to nemohla přijít.

Jednou jsem byl ve své prodejně aut. Nikdy na to nezapomenu.

Přišli dva agenti FBI.

Řekli: „Víme, že s tím benzínem něco děláte.

Řekněte nám, jak to funguje, a tentokrát vám to odpustíme.“

Já na to: „Nevím, o čem to mluvíte. Jestli chcete auto,

dám vám slevu. Líbíte se mi.“

Štvalo je to. Věděli, že se to děje, ale nemohli to rozlousknout.

Mafie zažívala zlatou éru.

FBI na nás nestačila. Neměla šanci.

DÍL 1. VE STÍNU MAFIE

S mafií jsme si hráli na kočku a na myš.

Brali jsme to dost vážně.

Mafiáni mi pořád říkali: „Dělejte, co musíte. Stejně jako my.“

Říkával jsem jim:

„Děláte svou práci. My taky. Jestli nás chytíte, bez problému.“

Jejich úkolem bylo vás chytit. Naším úkolem bylo uniknout.

Když jste je viděli v dodávce,

usmáli jste se a zamávali jim. Dělali jste machra.

Odešli, nebo mě poslali do háje.

Když vám to v Brooklynu neřekli, dělali jste to špatně.

Organizovaný zločin zvlášť vyšetřovala tři oddělení FBI.

Každé k tomu problému ale přistupovalo jinak.

Organizovaný zločin se vyšetřoval, ale velmi neorganizovaně.

Neměli jsme žádnou strategii ani plán.

Když jsme narazili na někoho, koho jsme neznali, vyfotili jsme si ho.

Pak jsme se zeptali informátora, jestli ho zná.

Řekl: „Jo, znám ho.“

„Co dělá? Jakou trestnou činnost? S kým pracuje?“

A dali jsme ho na nástěnku.

Velmi dobře jsme věděli, kdo byl kdo a jakou měla newyorská mafie strukturu.

Měli jsme pět zločineckých rodin:

Gambino, Genovese, Lucchese, Colombo a Bonanno.

Rodiny měly hierarchii.

V čele stál šéf.

Pod ním byl podšéf, který ho zastupoval.

Následovali caporegimes neboli kapitáni.

Pod nimi byli vojáci.

Díky této hierarchii jsme měli velmi silnou pozici.

Největším problémem bylo,

že se nedalo dostat k šéfovi nebo podšéfovi.

Dobře se před trestnou činností kryli.

Nebyli s ní nijak spojení.

Trestnou činnost páchali řadoví členové, kteří pak peníze posílali šéfům.

Věděli jsme, co dělají průměrní mafiáni.

Na rok putovali do vězení, ale problém se tím nevyřešil.

Ať už si peníze vydělávali jakkoli, podnikání fungovalo dál.

Měli spoustu lidí, kteří je mohli nahradit.

Víte, jak jsem poznal mafiána?

Hlavně když jelo disco,

nosili kalhoty do zvonu z polyesteru s vaflovou vazbou.

Měli rozepnutou košili a byli načesaní.

Nastříkali se toaletní vodou.

- Old Spice nebo Hai Karate. - Já ji mám rád.

Kdybyste zapálili sirku, vyletěli byste do vzduchu.

Když jsme v 70. letech začali prodávat heroin a kokain, šel na dračku.

Vydělali jsme si milion měsíčně.

Pořád jsme flámovali.

Všichni gangsteři fetovali, i když to budou zapírat.

Budou tvrdit opak, ale každý podváděl svou manželku.

Ve dne v noci jsme pili šampaňské.

Mafiáni si žili jako ve vatě

a v New Yorku mezitím vládla anarchie.

V Bronxu noc co noc hořelo.

Budovy podpálili majitelé kvůli pojistce nebo je vypálily gangy.

V newyorských ulicích se vede válka o to,

kdo ovládne části ilegálního trhu s drogami.

Panovalo bezpráví.

Tento měsíc bylo ve městě vyloupeno 187 bank. A zbývá ještě jeden den.

Bankovní loupeže, únosy, drogy, vraždy, vydírání,

lichva, hazard... Všechno možné.

Ovládali všechno, co vás napadne.

Bez ohledu na to, kolik lidí jsme nasadili,

mafie v New Yorku působila v podstatě neomezeně.

Guardian Angels je skupina, která v metru bojuje proti zločinu.

Museli jsme zákon vzít do vlastních rukou. Snažili jsme se udržovat pořádek.

Policajtům se to nelíbilo. Ale řekli jsme jim: „Máte smůlu,

protože jste město předali organizovanému zločinu.“

Měl jsem tryskáč, Learjet 25.

Měl jsem vrtulník. Měl jsem dům na Floridě i v New Yorku.

Dům o ploše 650 m² s hřištěm na raketbal.

Byli jsme nedostižní. Kdo by nás zastavil?

Měli jste pocit, že dokážete cokoliv.

Nemohl jsem nic dělat.

Když se dařilo, usvědčili jsme dva lidi za rok.

Nemyslel jsem, že New York máme na dosah.

Už byl náš.

New York měla v hrsti mafie.

Vláda nic moc pod kontrolou neměla.

To bylo nejhorší. Lidi si mysleli, že policie s mafií nic nenadělá.

Že tu bude navěky.

Měli jsme ve Washingtonu schůzku s Ministerstvem spravedlnosti.

Ředitel FBI se zeptal: „Co s tím uděláme?“

PROFESOR PRÁVA

CORNELLOVA UNIVERZITA, NEW YORK

FBI se v té době potýkala s naprostým neúspěchem.

Přitom jsme měli dokonalý nástroj k tomu, abychom mafii svrhli.

Zákon proti zločinnému spolčování...

kterému se běžně přezdívá RICO, je zákon, který jsem napsal v roce 1970,

abychom skoncovali s mafií i jejími šéfy.

FBI ten zákon měla už deset let, ale neuměla ho používat.

Napadlo mě, že bychom na Cornellu mohli uspořádat školení.

Šéf chtěl,

abychom v březnu 1979 jeli na seminář na Cornellově univerzitě

o problémech spojených s organizovaným zločinem.

Musel jsem na týden odjet od rodiny.

Moc jsem nechápal, jak by nám to mohlo pomoct.

Vůbec jsem tam nechtěl, ale všechno se tím změnilo.

Otázkou je, proč zákon RICO.

Potřebujete vědět, co tomu zákonu předcházelo.

Než jsme ten zákon schválili,

mohli jsme v rodině kvůli vydírání, vraždám a prodeji drog zatýkat jen vojáky.

Ale nemohli jsme nijak vojáky spojit se šéfy.

Řekl jsem jim: „Musíte skoncovat s celou organizací.

Abyste s ní mohli skoncovat, musíte se na ni zaměřit.“

Když ty osoby definujete jako šéfy a členy organizace,

spojíte je dohromady.

Díky zákonu RICO můžeme usvědčit člověka,