Kirin ga Kuru (麒麟がくる)

šestnáctý rok éry Tenbun

Na podzim šestnáctého roku éry Tenbun

Owari řeka Kiso

Oda Nobuhide z Owari

Oda Nobuhide

stanul v čele dvaceti tisíc vojáků.

Mino

řeka Kiso

Owari

Utábořil se u hranic Mina

a připravoval se na bitvu.

Mino město v podzámčí Inabajama

Močizuki Tóan

Koma

Je to

armáda Mina?

Ne.

Akeči Džúbei Micuhide

Do hradu to není daleko, pospíšíme si.

Kirin přichází

český překlad SONMI 4. 10. 2021

KIKU TV Murasaki

2 Dósanova past

Strýčku!

- Odpusť mi, že jsem byl dlouho pryč. - Tak tě vítám zpátky.

Ti nepřátelé jsou z Owari?

Zase Oda Nobuhide. Ten se nepoučí.

Akeči Micujasu pán hradu Akeči, Micuhidův strýc

Vojsko Akeči bude bránit Inokuči.

Připrav se. Bude to těžký boj.

Nepřátel je dvacet tisíc. My máme jen čtyři tisíce vojáků.

Všichni si chtějí ubránit jen svoje majetky.

My z Mina musíme držet dohromady.

Vojáků máme málo a pán Saitó

je nespokojený.

To je podivné.

Městečko při poštovní stanici

je dlouhé patnáct ri,

a sedm ri široké.

Pane Micujasu.

Saitó Takamasa, pán Jamašira, později Dósan

Jeden moudrý muž řekl:

znáte-li svého nepřítele, můžete stokrát bojovat a nikdy neprohrát.

Kdo to byl?

Věřím, že Sun-c'.

Kdo zná protivníka a zná sebe, vybojuje sto bitev beze ztrát.

Tak to je.

Toho pravidla jsem se vždycky držel.

Odu Nobuhida znám skrz naskrz.

Vím, i co se děje v jeho ložnici.

Nobuhide je bohatý, ale lidi ho rádi nemají.

Jeho dvacet tisíc vojáků mu slouží za peníze,

nebo protože jsou jeho dlužníky. Tak jakápak asi věrnost?

Přesila boj nevyhrává.

Já ho o tom přesvědčím.

Zavolej Nagaie a Inabu. Řekni jim, že vím, jak vyhrát.

Ano.

- Džúbeii. - Ano?

Co je s tou arkebuzou?

Tady je.

Přivedl jsi doktora?

Ano. Je v rezidenci paní Omi.

Chtěl ji vidět co nejdřív.

Výborně.

Je to opravdu dobrý doktor?

V Kjótu jsem slyšel, že má dobrou pověst.

Dobrá.

Viděl jsi Sakai?

- Ano. - Co si o něm myslíš?

Přál bych si, aby takové město bylo i tady, v Minu.

Na to nezapomeň.

Když se lidé mají dobře, nepotřebují válčit.

A ještě...

Peníze, co jsem ti dal na cestu, stačily ti?

Ano, bylo to dost.

Dám ti trochu času, abys mi polovinu vrátil.

To nebyl dárek. Potřeboval jsi peníze,

tak jsem ti je půjčil.

Můžeš mi to splatit v boji.

V boji?

Přines z bitvy hlavy dvou samurajských velitelů.

Pak budeme vyrovnaní.

Teď jdi.

Ano.

Hlavy dvou velitelů?

Pane Džúbeii.

Sem, prosím.

Mám vás doprovodit

do pokojů paní Omi, prosím.

K paní Omi?

Kdo to nařídil?

Už je tu.

Paní Kičó.

Džúbeii.

Jak už je to dlouho?

Obejdeme se bez zbytečných zdvořilostí.

Kolik let uběhlo?

Naposledy jsme s matkou navštívily panství Akeči.

Ano.

Kičó Tošimasova dcera

Přivezl jsi matce z Kjóta doktora.

Jsem ti vděčná.

Chtěla jsem ti osobně poděkovat.

Jak je jí?

Jednou líp a pak zase hůř.

paní Omi Micuhideho teta

Čerstvé zprávy!

Odova armáda překročila řeku Kiso.

Pokračuje směrem k hradnímu městu.

Musím jít.

Ještě něco.

Hodně štěstí.

Džúbeii, tak ses vrátil?

Vítej zpátky!

Omlouvám se, že jdu pozdě.

Saitó Takamasa později Jošitacu

řeka Kiso Odův tábor

Odova armáda překročila řeku Kiso

a cestou k městečku Inabajama za sebou pálila vesnice.

Početně menší Saitova armáda

neměla jinou možnost než město opevnit a bránit.

Tamhle jsou.

Připravit.

Střílejte!

Střílejte!

Pane Džúbeii, útočí i z druhé strany!

- Jděte jim na pomoc! - Ano.

Dongo, Sasuke, jdeme!

Zatlačte je zpátky.

Kde je velitel samurajů?

Kde jsi?

Veliteli samurajů!

Tam je!

Dvě hlavy!

- Mám ho! - Velitel samurajů!

Samurajský veliteli!

K čertu.

Zprávy!

Nesu zprávy!

Akanabe-guči padl, omlouvám se.

Hrady Dendai, Koraku a Okuma padly.

Omloluvám se.

Ať se vojsko vrátí do hradu.

Musíme ustoupit.

Pak zavřete všechny brány.

- Připravte se na obléhání. - Ano.

Vyřiďte to všem. Připravit se na obléhání.

Inaba Jošimiči

Veliteli samurajů!

Veliteli samurajů!

Na malý ryby nemám čas.

Gong!

Co?

Ústup.

- Pane Džúbeii! - Co je?

Gong!

- Znamení k ústupu! - Cože?

- Vraťte se! - Zpátky!

Střílejte!

Připravit!

Střílet!

Pane, bijí na gong k ústupu.

Stahují vojsko do hradu, ustupují!

Všichni najednou prchají.

Požehnal nám ctihodný Senšú, nejvyšší kněz svatyně Acuty.

- Vítězství je naše! - Ano!

Střílet!

Připravit, pal!

Připravit, ústup!

Zpátky!

Střílej!

Stáhněte se zpátky!

Zpátky!

Přpravit, teď.

Připravit!

A teď.

Zapal to.

Pustit.

Zůstaňte na místě.

Pustit.

Sem, rychle.

Tohle jsem otci říkal,

ale on mě neposlouchal.

Ten neposlouchá nikoho.

Hodně z nás je z něj nešťastných.

- Takamaso! - Co je?

Myslím, že tvýho tátu nemůžu ani vidět.

Já vím. Pán Inaba vypadá, že si myslí totéž.

Nikdo ze starších pánů není s otcem spokojený.

Proč se schovávat v hradu?

To si taky myslím. Na gong udeřili moc brzo.

Chce po mně dvě hlavy velitelů,

a pak to vzdá. Jak mu ten dluh asi mám splatit?

Jenže stojíme proti dvaceti tisícům, myslíš, že se to dá vyhrát?

Musíme trochu bojovat a pak vyjednat příměří.

Nechat se obléhat je hloupost. Máme tři tisíce vojáků

a nejmíň dva tisíce civilistů v hradu.

- Jak je budeme živit? - Promluv o tom s otcem.

Vždyť mě nikdy ani neposlouchá.

Proč? Jsi přece prvorozený syn.