Fear

Díky, že jste k nám dnes přišel.

Bylo mi potěšením.

- Děkuji za pozvání. - Nemůžu uvěřit, jaký úspěch jste měl.

Je vaše kniha pořád na prvním místě?

- Jednička. - New York Times.

Jo, mám velké štěstí a jsem velice vděčný.

A vím, že nemůžete moc mluvit o tom, co chystáte,

ale pokud vím, pracujete na nějaké knize o mytologii

na americkém kontinentě?

Jo, máte pravdu. Nemůžu o tom moc mluvit.

Ale můžu říct, že je zaměřená

hlavně na mýty a mytologii,

týkající se strachu a konceptu strachu.

týkající se strachu a konceptu strachu.

Kdy mohou fanoušci knihu očekávat?

Zatím pořád pracuji na rešerších.

Teď jedu do severní Kalifornie,

do jedné konkrétní oblasti, která je strachem prostoupena.

Strach, jako emoce, je vyjádřením něčeho,

co vždy vnímáme jako určitý koncept,

ale on to není koncept. Strach je velmi skutečný.

To zní, jako by New York Times měli rezervovat místo pro další bestseller.

To doufám, ale nezakřikněte to.

Když se do strachu ponoříte tak hluboko, jak jste to popsal,

vyvolává to strach ve vás?

Ne.

Už o tom mluvíme nějakou dobu,

ale zdá se, že dnešní zprávy by mohly být

poslední kapitolou v jednom z nejbizarnějších příběhů,

jaké jsme kdy popisovali, v příběhu Angely Wilsonové.

Pokud si vzpomínáte, Angela je 26letá žena, pohřešovaná od roku 2015,

kdy tábořila v okolí jezera Tahoe a nevrátila se domů.

- Vyšetřovatelé… - Zlato, vypni to.

Počkej, chvilku vydrž.

… jakmile zjistili, že dva její přátelé, kteří ji doprovázeli,

byli nalezeni mrtví v důsledku sebevraždy…

Prostě to vypni.

Ale dnes se ukázalo, že její ostatky možná byly…

Díky, zlato, žes mě vytáhl z domu.

Vybrali jsme si nejlepší chvíli, že?

Šílel jsi ty ze mě nebo já z tebe?

Proč myslíš, že tě beru na výlet?

Děkuju.

Ale poslyš, nechci, abys, až uvidíš, kam tě vezu, začala šílet, jo?

No jo, dobře.

Budeš se muset chovat slušně.

Kdys mě naposledy viděl v šatech?

No, už je to dlouho. Díky, že sis je vzala.

Divím se, že mi pořád padnou.

Vypadáš nádherně.

- Díky. - Není zač.

- Díky. - Děkuju.

- Potřebovala jsem z toho domu vypadnout. - Můj bože!

- Co to děláš? - Jsi připravená?

Co máš za lubem?

Mohla bys přestat pořád přemýšlet?

Řekl jsem ti, že to má být překvapení.

Takže prostě vystoupíš z auta?

Takže prostě vystoupíš z auta?

Bianco, co to děláš?

Tohle mít nemusíš. Tady ne. Ale musíš si vzít tohle.

Chci, aby to bylo překvapení.

A to může být jedině tak, že ti zavážu oči.

Prosím.

Nemůžu uvěřit, že ti to dovolím.

Jsem ten nejšťastnější chlap na světě.

Pojd sem.

Jo, to jsi. Máš dvě minuty.

Dvě minuty, víc ani nepotřebuju.

VÍTEJTE V JAHODOVÉM SRUBU

VÍTEJTE V JAHODOVÉM SRUBU

Tak jo, hezky seď.

Nechápu, že jsem si nechala zavázat oči.

Mademoiselle.

Potřebuješ inhalátor?

Jo.

Díky, jenom mi dej vteřinku.

Jsi v pořádku?

Tak jdeme ven. Nadechni se čerstvého horského vzduchu.

Za dvě vteřiny si to sundám.

Ne, ne, už jsme skoro tam.

Ještě pět kroků.

Jsi blázen.

Pojď.

Dva kroky.

Zvedni pravou nohu.

- Dobře, sundávám si to. - Ne, ještě ne.

Snažím se najít perfektní místo. Zůstaň tady.

Dobře.

- Připravená? - Jo, připravená.

Sundej si to.

Ach, Rome!

To je překrásné.

Co to je?

Tady oslavíme tvé narozeniny.

Říkal jsem si, že po to všem, co se teď ve světě děje,

a když jsem tu knížku konečně předal vydavateli…

Všechno nejlepší, Bianco!

- Bianco! - Proboha!

- Můj bože! - Běž je pozdravit.

No tak, běž, utíkej!

No tak, běž, utíkej!

- Cože? - Všechno nejlepší, baby!

- Koho? Koho mám prvního… - Mě, mě, mě!

Všechno nejlepší, krásko.

Ach, můj bože!

Všechno nejlepší!

Takže koukejte, co pro vás máme.

Pojď dál, Russi.

Hele, koukněte na to.

- Teda, to je něco! - No podívejte!

No teda!

Jo, jo, jo.

- Lou! - Ahoj.

Jo!

Kimmy!

Promiň, že jdu pozdě.

- On to nebyl. - Jak to myslíš?

- Dal jsi mu ten prsten? - Měl ho.

- Dal jsi mu ten prsten? - Měl ho.

Asi začal být nervózní.

- Nervózní? Ona… - Jo.

- Ahoj. - Já snad špatně vidím!

Trn nejlepší z Lesního parku, Lou Powell.

Jak je, kámo?

Moc to pro mě znamená. Díky.

Jinak bych nemohl!

Kdy jsme byli naposledy všichni spolu?

- Před rokem v Detroitu. - A nebylo to tehdy na Coney Islandu?

Jo, Coney Island. Jo, tehdy v D.

Ach bože!

- Chyběli jste mi. - Velká trojka z D, jo.

Lou s tebou chce mluvit.

- Čau, Lou. - Co se stalo?

- Díky, Russi. - Tys mu to nechtěl říct!

Kámo, všichni jsou tady, je to perfektní.

- Co se stalo? - Nevím.

- Nechápu, že se to stalo zase. - Zase?

Kolik nabídek už jsi zvoral?

Tři. Čtyři.

- Čtyři. - Čtyři?

Tohle je čtyřka, šťastné číslo čtyři.

Aspoň jsi konzistentní.

- Nebyla vhodná chvíle. - Měl jsi prsten?

- Měl. - A ona byla u toho?

- Jo. - Tak co kurva myslíš tím,

- že nebyla vhodná chvíle? - Lou, klid, uklidni se.

Hele, jsme tady pro tebe.

Jsme testovaní. Přišli jsme tě podpořit.

Ať se tady stane cokoli, jsme tví kluci.

Ať se tady stane cokoli, jsme tví kluci.

Vzmuž se. Vezmi prsten, zaklekni.

Ten prsten jí nasadíme. Dokážeme to, pánové?

- Přesně to říkám. - Tak jo, víkend ještě neskončil.

Najdu perfektní chvíli.

- Lidi… - Jasný? Věřte mi.

Lidi, lidi, lidi!

Velká trojka z D. Jdeme na to.

Však j to dokážu, trojko z D.

- Velká trojka z D. - Velká trojka z D!

Pojďte sem, všichni! Všichni kolem mě.

Máme před sebou celý víkend.

Když už jsme všichni tady, chci jako první říct:

Vítejte v historickém Jahodovém srubu.

Máme to tu na celý víkend jenom pro sebe.

Nejsou to úplně přesně Four Seasons…

Spíš se to tu tak trochu rozpadá.

Ale no tak, lidi!

Díky, Benny, ale to nepotřebujeme.

- Jasný? - Jo.

Rád bych vám představil překrásnou paní Wenrichovou.

Díky a dobrý večer všem.

Vítejte v Jahodovém srubu.

Jsem si jistá, že si ho zamilujete stejně jako já.

Jsem si jistá, že si ho zamilujete stejně jako já.

Moc se omlouvám. Nemyslel jsem to zle.

Jenom jsem si dělal srandu z Michaela, abych mu trochu srazil ego.

Je to tady fakt krásné. Trochu jsem si to tu nafotil.

Paní Wenrichová byla tak laskavá, že srub otevřela speciálně pro nás,

a také byla tím maestrem,

který pomohl zařídit prvotřídní víkend.

Takže prostě buďte milí, kreténi.

Chci vás požádat o skupinovou fotku.

Je to taková naše stará tradice.

Chceme si zapamatovat všechny, kteří tady bydleli.

Tak vlastně nikdy neodejdete.

Připadám si jako v tom filmu Uteč.

Tak jo, jdeme na to. Dobře, dobře.

Nezašpiň mi bílou košili. Cítím se dobře.

A já si vyfotím vás. A je to.

Takže na tři, raz, dva…

Paní Wenrichová, můžeme ještě jednu?

Můžete ještě jednu pro nás?

Můžete ještě jednu pro nás?

Děkujeme tomu stroji času, který jste použila,

abyste sehnala ten Polaroid.

Tři…

- Dobře, tak jo. - Děkuju.

Dobře.

Díky.