Along for the Ride

Pojďte.

V naší škole je taková tradice.

Každý rok, první sobotu po maturitě,

se čtvrťáci z Kiffney-Brownovy střední vloupají do zvonice školy,

nahoře uspořádají mejdan

a hodinu se střídají ve vyzvánění.

Je to rituál, na který se všichni těší celý rok.

Hodinu zakončí tím,

že z věže házejí toaleťák.

Dva, jedna!

To je náhodou hezký.

Nemá to bejt hezký, ale prostě rošťárna.

Jasně. Ale dělá se to každoročně.

Takže to škola v podstatě schvaluje, ne?

Kdyby chtěli, tak to zakážou.

Nechávají to, protože je to tradice.

Ale z morálního hlediska je to přece špatný.

Nemyslíte?

- Když se ti to nezdá, co tady děláš? - Jo.

Chci jít taky, jenom poukazuju na to…

Nikdo nenařizuje, že tam musí jít všichni čtvrťáci.

Pojď, chci mít dobrý místo.

Do prdele.

Být to ojedinělý případ, nic by se nedělo.

Jdeme!

Jenže problém je, že to dělám pořád.

A právě proto

místo oslavování na zvonici se spolužáky

tvrdnu doma

s mámou a jejími kolegy.

S partou starochů.

Nic se nezmění, pokud nebudeme uznávat, že žena si zaslouží pozornost,

i když není vdaná nebo nespí se slavným mužem.

A proto se už nikdy nevdám.

- Jaké máš plány na léto? - Strávím ho s otcem v Colby.

Myslí si, že se sblíží.

Mami.

To soudím tvého otce, ne tebe.

Šetřím peníze na vysokou. Budu dělat v obchodě nevlastní mámy.

Jakže se ten obchod jmenuje?

Prsní implantáty Zářivé košíčky.

To ti přeju, Auden.

Léto na pláži je za tvrdou práci skvělá odměna.

Nabídla jsem jí, aby mi dělala vědeckou asistentku,

ale vybrala si tohle.

Vím, že máma nechápe, proč chci jet do Colby,

jenže když jsem tady, jako bych dokázala být jen jedním typem člověka.

Nikdy jsem neudělala nic, co by se nedalo najít v mých záznamech.

Když ale pojedu do Colby, možná budu někým jiným.

Někým odlišným.

Anebo se to nedá změnit a budu stejná jako tady.

Nevím,

ale jsem ochotna obětovat léto tomu, abych to zjistila.

JELA JSEM DO COLBY. PUSU. A.

NETFLIX UVÁDÍ

Auden, ahoj!

Volám, abych ti řekla, jak jsme s tvým tátou nadšení,

že se uvidíme.

Dej mi vědět, jakmile dorazíš.

Zavolej, až vjedeš do Colby. Ne, spíš předtím.

Volej každých deset minut. Už se těším! Víš, že jsem Heidi, viď?

Tady je Heidi, tvá nevlastní máma.

VÍTEJTE V COLBY

DŘEVĚNÁ PROMENÁDA

Jestli cekneš, zabiju tě.

Je, promiň…

Ale ne, Auden. Já se omlouvám.

Myslela jsem, že je to tvůj táta. Zrovna usnula

a já úplně zapomněla, že dneska přijedeš.

- To nic. - Všecko jsem naplánovala.

Banery, balónky. Dokonce jsem vymyslela brunch s tématem „Vítej v Colby“.

Přísahám, že celý minulý týden jsem si říkala:

„Je to nevlastní dcera, sestra Thisbe. Propáslas její maturu,

tak zalez do kuchyně a udělej něco dobrýho.“

Je tady táta?

U sebe v kanclu. Tam je pořád.

- Ano? - Tati?

No ne! Tady ji máme. Pojď dál.

Než něco řekneš. Vím, že je tu hrozný bordel.

Určitě si pamatuješ, když jsem dělal na Narvalovi.

No, když si na to období vzpomenu,

vybavím si úplně něco jiného než stav tvojí kanceláře.

Jo, to jsme se s mámou rozváděli.

Asi tak nějak.

Máš hlad? Znám super místo s cibulovými kroužky.

Fakt? Jo, moc ráda.

Skvělý. Běž na promenádu.

Najdeš to bez problémů. Jmenuje se to Poslední šance. Tumáš.

- Ty nejdeš? - Rád bych, ale mám moc práce.

Kdybys mi odtamtud přinesla burger, bylo by to super.

S karamelizovanou cibulí, tu miluju.

Jo, jasně.

- Díky. - Jo.

- Jsem rád, že jsi tady. - To já taky.

- Paráda. - Tak jo.

Panebože! Auden, tys mě vylekala.

Jdu se projít. Nepotřebuješ něco?

- Zajdi si na Tip. - Co to je?

Místo, kde se scházejí mladí. Super zábava.

- Nenech si to ujít. - Jo.

- Nebuď nervózní. - Nejsem.

Ptej se po Maggie. To je má oblíbenkyně.

Super. Díky.

Jsi mladá. Užívej si.

- Jak je? - Jo, pohoda.

Takže jsi letní naplavenina.

- Jo, dá se říct. - Super.

Nechodíme spolu teprve dva týdny a už se přede mnou takhle producíruje.

- Nekoukej tam. - Třeba je to sestřenice.

To teda není!

Počkej, promiň.

Všechno v pohodě?

Jo. Jen…

Udělal jsi někdy něco pro to, aby ses změnil,

a když ses do toho pustil, tak sis řekl: „Tohle prostě nejsem já?“

- Jsi lesba? - Ne. Teda aspoň myslím.

Všechno je to jen spektrum. Jenže já mluvila o…

Nic se neděje. Nejsem uraženej.

Řešíš to, což je super.

Ale jestli tě nevzrušuju já, máš to asi u všech kluků stejně.

Jakea totiž žerou všechny holky.

Aha. Tak to je super. Musím jít.

Ale díky. Promiň. Všechno v pohodě.

Nevíš náhodou, kde bych našla Maggie?

- To myslíš vážně? Děláš si srandu? - Cože? Ne.

Tak nic. Promiň.

Hele, už jde. Zřejmě už skončili. Ale jsem v pohodě.

- Dobrý? - Jo, v klidu. Užili si to.

Nic to se mnou nedělá.

- Kdo to je? - Neznám.

- Neznám ji. - Všechno dobrý?

Jo. Naprosto v pohodě.

- Říkám, ať si najmeš chůvu. - Nežádám moc.

Chci 20 minut na vyčištění zubů a osprchování.

To nebude 20 minut.

Auden? Jsi to ty?

Ahoj.

- Dobré ráno, ospalče. - Dobré ráno.

- To teprve vstáváš? - Jo, u mě je to normálka.

Radši se vrátím k práci.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Kafe.

S tím vstáváním se nemusíš cítit provinile.

Jde o to, že v současné době nemám pojem o čase.

To nic.

Jak se těšíš na svůj velký den?

- První den v obchodě, hlupáčku. - Jo tak.

Neboj. Pokud se vše stíhá, uspořádáš si to podle sebe.

A je jasný, že se stihne, protože jsi vzorná studentka.

Nemysli, že se s tebou nechlubím.

No ne.

Těším se, až ti představím ostatní. Máš ráda plameňáky?

- Jsou super, že? - To jo.

Voilà! Vítej v mém království.

- Vypadá to skvěle. - Otevřeš?

- No jasně. - Děkuju.

Paráda.

Tak kdepak jsou moje dámy?

Panebože!

Je překrásná.

Podívejte na ty řasy.

No nepřijde vám neskutečně roztomilá?

Stýskalo se mi, holky.

S ničím si nedělej starosti, všechno je pod kontrolou.

Přišel nám parfém Booty Berry a lidi z něho šílejí.

Zamykací řetízky jsme už třikrát doobjednávaly.

Říkala jsem to, nebo ne? Říkala?

- Říkala. - Říkalas nám to.

Abych nezapomněla. Proč se schováváš v koutě?

- Promiň. - To je ta, o které jsem vám povídala.

Moje geniální nevlastní dcera Auden.

Auden, tohle je Esther, Leah a Maggie.

My už se známe.

- Vážně? - Z Tipu. Znáš mého expřítele. Jakea.

- To jo. - Dobrý.

Doufám, že Auden vezmete pod svá křídla a všechno jí ukážete.

Ať se v Colby cítí jako doma, jo?

Fajn.

Tak jo, jdu s malou domů, abych nezmeškala krmení.

Můžu vám říct, že moje bradavky…

Mám z vaší nové čtyřčlenné party radost.

Bude sranda.

- Zvládneš to? - Jo.

Dobře. Mám vás ráda. Mějte se.

- Otevřu ti. - Jdeme!

Tak jdeme do světa. Dobrý!

Pojď, jdeme na to.

- Chceš ukázat kancelář? - Jo.

- Tady je veškeré účetnictví. - Dobrý. Díky.

Maggie neřeš. Nějak to překoná.

Jake je její slabina.

Na střední spolu dva roky chodili.

Rozešli se těsně před maturou. Teda on s ní.

S tímhle vydržela dva roky?

Je normální?

- Jestli jsem normální? - Maggie, já nechtěla…

- Na, účtenky ze včerejška. - Promiň.

- Měla bych… - Jo. Chceš víc propisek?

- Ne, díky. - Máme jich dost. Hodně štěstí.

Co to bylo?