The Little Man (Malý pán)

Rachejtle! Petardy! Ohnivá zábava!

Nikde nikdo.

Co všichni dělaj, že nikdo nechce rachot a ohňostroj, kurník?

- Jé, dobrý den! - Dobrý den, já nic nepotřebuju,

- všecko už mám. - Určitě si objednáte ohňostroj.

Kdepak. Ale můžu vám ukázat svůj nový dům.

Právě jsem ho dokončil.

A ten dům se určitě jmenuje U dřevěné palice.

Ne, tu jsem tam zapomněl.

Nějaký mouchy tu ještě musím vychytat.

Bacha!

- Au! Je po mně. - Hned jsem dole! Juchů!

Jau!

- A je po něm. - Dobrý den.

Jo, vlastně, tady budou záhony

a hned vedle lavička. A támhle bude ohniště.

Kdybyste to viděl vevnitř!

Počkejte tady, já si na návštěvy moc nepotrpím.

Jo.

Tady bude umyvadlo, tady mám stůl,

postel s matrací, měkoučkou.

Ne, nemusíte dovnitř.

Tady krb, ten bude krásně hořet. Támhle obraz.

No, to je zatím všecko. Paráda, co?

- No jo, no. - Jo! A mám tu vynikající vodu.

Tak, na ten můj novej dům, Teda já mu říkám Dutý kopec.

Dobrý, ne?

A co já?

Říkal jste něco?

Ne. To vám kručí v břiše.

- - Aha. Tak to bude rychlý.

Kde mám záchod?

Vždyť já ještě nemám dodělaný záchod! Honem, nebo to nestihnu!

Kam teď?

Sem ne.

Jo, tady.

Jo.

Vida, drží. Budku ke dveřím postavím později.

Nechcete si taky odskočit?

Ještě jsem mu chtěl ukázat...

Taky dobře.

Tak už mám všechno. Jo, ještě by to chtělo hymnu.

No jo, to ještě nějak vymyslím.

- Noviny! - Díky!

A proč jezdíte kvůli rozvážení novin na tak silném stroji?

V tomhle kraji nikdy nevíte, na co narazíte.

Aha! Tak to se mě netýká, já nikam nemusím.

A nechcete někdy na návštěvu? Bydlím tady kousek.

To ne, já jsem radši doma. A až pojedete pryč,

dejte pozor, ať moc nerozjezdíte moji cestičku.

Tak nic, no.

Tak, co dneska v Lopuchových listech píšou?

"Jak se naučit plavat.“ Hm.

Nebo tady. "Jak zacházet s buzolou při toulkách krajinou.“

Buzolu sice mám, ale na co by mi byla?

Vždyť já nepotřebuju nikam chodit.

A na záchod trefím i bez buzoly.

A co píšou tady?

Televizní program? Hm, ten mám mnohem lepší.

Vážně parádní program!

A nádherný je, jak se obraz hýbe.

Teď dávají kamna, teď stůl.

Kolik voňavých jídel se tu střídá.

Teď spižírnu.

Někdy je program tajuplný, divák ani neví,

kolik dobrot se v takové spižírně skrývá.

A tohle je nejhezčí program.

Ať žije Malý pán, kterému nic neschází!

Jé!

A ráno se těším na jehnědy.

Pojď, tady najdeš, co ti schází.

Jej!

Co to bylo?

Fuj, to jsem rád, že jsem doma.

To byl ale hloupý sen.

Mně přece nic neschází.

No tak!

Na záchod se mi nechce.

Bobule jsou suchý,

sbírání mě nebaví.

Pořád nudle, na ty nemám chuť.

Zase musím opravit vodovod.

Nebo že by mi opravdu něco chybělo?

Malý pán se nejlíp má.

No, co to...?

Jedeš, krtku!

V mým záhonu rejt nebudeš! Ach jo.

Jste doma?

Ach jo.

Pojď, tady najdeš, co ti schází.

Jé!

Ech!

Tak dost!

Domeček mám, kytky mám,

záchod mám,

nudle mám,

pití, když teče, taky mám,

stůl, židli, televizi, mám úplně všechno.

Nic mi neschází a basta.

Co kdybych se do toho snu podíval?

Ať mi řeknou, co mi schází, když jsou tak chytrý.

Musíš sem dojít ve skutečnosti, ve snu to neplatí.

Jé!

Takhle už to dál najde!

Tohle už neplatí.

Tak.

Něco mi opravdu schází. Ale co?

Musím zjistit, kde ten mluvící dům je a co mi teda schází.

Jinak se z toho zblázním.

Vypravím se za Prázdnou hlavou, ta jediná mi může poradit.

Ach jo.

Dobrý den, Prázdná hlavo.

Bydlím tady nedaleko.

Zdá se mi pořád dokola sen o takovém mluvícím domě,

kde prý najdu, co mi schází.

Já myslím, že mi nic neschází,

ale ten sen mě otravuje a nechce mi ukázat, co to je.

Musím ten dům najít, protože už kvůli tomu nemůžu ani spát.

Zdá se mi pořád to samé!

Já už to takhle... Hlavu z toho mám těžkou jako kámen.

Já nevím.

Ach ano, Malý pane,

o hlavě vím své.

Všechny myšlenky mi vysušilo slunce.

Hrdlo mám vyprahlé a jazyk svázaný.

Kdybych se tak mohla svlažit.

Tady máš.

Hm. Obyčejná voda mi nepomůže.

A co bys tedy chtěla pít?

Vidíš ty letící husy?

No.

Míří k jezeru. A na něm je ostrov.

Tam najdeš studnu s jiskrnou vodou.

Každému rozváže jazyk a hlavu naplní jiskrnými myšlenkami.

Jdi tam a přines mi ji.

Potom ti snad poradím.

- A bez vody by to nešlo? - Buď vodu, nebo tě ten sen utrápí.

Jo? A proč si tam nedojdeš sama? Pro tu vodu jiskrnou, úžasnou.

Vidím, že ti cesta pro vodu jenom prospěje.

- Ach jo. - Počkej! Kam letíš?

Tohle by se ti mohlo hodit.

Oříšek? Na co mi bude?

No, co jsem mohl čekat. Prázdná hlava.

Kdyby mi uměla poradit, tak by se jí říkalo Moudrá hlava.

Cesta domů.

A cesta k jezeru.

Ach jo, tak jdeme.

Jé!

No. A jak se tam asi mám dostat?

Loď nesestrojím, nevzal jsem si nářadí.

No.

Tak.

Jé, to je hloubka! A já neumím plavat. No.

Létající stroj, to by šlo! Ale nevzal jsem si to nářadí. No.

Aha.

Mám to!

Hodím tři kamínky do vody

a když mě do tý doby nic nenapadne, jdu domů pro nářadí.

Jeden.

No, a nic.

Dva! Hop!

Taky nic.

- A tři! - Opovaž se!

- Jé! - Už toho kraválu bylo dost!

No, tak promiňte, ale já se potřebuju dostat na ostrov.

Na to zapomeň! Hlídám tu, aby se tam nikdo nedostal.

- Co máš v tom chlebníku? - No, nudle.

Fuj, nudle z nosu nežeru.

Ale ne, to jsou jehnědy z břízy, jsou moc dobrý.

Já jim říkám nudle, protože vypadají jako nudle.

- Aha. Máš jich dost? - Mám jich plný batoh.

Když mě tam dovezeš, rozdělím se s tebou.

Udivíme, jestli jich máš dost.

Nasedej!

Mám jich tolik, že můžeme po jezeře jezdit klidně tejden!

Tak ukaž nudli!

Tak na.

- Ještě! - Tumáš.

- No, jen si dej. - Ještě!

Ještě!

No, a už mi došly. Moc žereš.

To ne!

- - Neblázni!