The Umbrella Academy

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

RUSKO, 1. ŘÍJNA 1989

Ve 12 hodin prvního dne v říjnu 1989

porodilo na světě 43 žen.

Neobvyklé to bylo jen tím,

že ani jedna z těch žen nebyla ráno toho dne těhotná.

Sir Reginald Hargreeves, excentrický miliardář a dobrodruh,

se rozhodl co nejvíce těchto dětí najít a adoptovat.

Neobyčejné.

Kolik za ni chcete?

DOSTAL JICH SEDM

DNES

MĚSÍČNÍ STANICE

ČÍSLO 1 „LUTHER“

Ukaž nám sejf, jinak tvoje rodina zhebne!

Kde je ten sejf?

Nechte nás být!

ČÍSLO 2 „DIEGO“

Kdo to je?

ČÍSLO 3 „ALLISON“

To je naše Allison.

ČÍSLO 4 „KLAUS“

Hele, ty...

Zůstaň silnej! Věřím ti. Jasný?

Tobě zas tolik ne.

Čau, Klausi.

Brzy na viděnou, Klausi.

ODVYKACÍ CENTRUM

Zůstaň čistej!

Příchozí zpráva.

Vaše rodina je v bezpečí.

Teď pro vás máme mimořádnou zprávu.

Neuvěřitelná.

- Už to víte? - Kdy jste otce viděla naposledy?

Ozvali se vám bratři?

Vezmete si na pohřeb šaty od Valentina?

SBOHEM

MIMOŘÁDNÉ ZPRAVODAJSTVÍ

Policie právě ohlásila smrt

nejvíce výstředního a samotářského miliardáře světa.

ČÍSLO 7 „VANYA“

SIR REGINALD HARGREEVES JE PO SMRTI

Tati.

Ahoj, mami.

Mami.

Vanyo?

Fakt jsi přijela.

- Ahoj, Allison. - Ahoj, sestřičko.

Co ta tady dělá?

Nepatříš sem. Po tom, cos provedla.

Fakt to chceš dnes vytahovat?

Mimochodem, moc hezky ses na to oblíkl.

Aspoň jsem v černým.

- Víš co, možná má pravdu. - Kašli na něj.

Jsem ráda, že tu jsi.

Ušetřím ti čas.

Všechny jsou zamčený.

Žádný stopy po vniknutí ani po zápasu.

Nic neobvyklýho.

Tys nám vyrostl, Luthere.

V čem je tvý tajemství? Proteinový drinky?

Málo sacharidů?

Co chceš?

Pitevní zpráva.

- A proč ji máš ty? - To proto, že jsem...

se vloupal ke koronerovi.

A velký překvapení, tátova smrt byla...

normální.

Úplně nudný srdeční selhání.

- No a? - No tak proč jsi tady...

a kontroluješ okna?

- Byl jsi tady první? - Našel ho Pogo.

S Pogem jsem mluvil.

- Prý nenašel tátův monokl. - A kam tím míříš?

Napadá tě jediná chvíle, kdy jsi tátu viděl bez něho?

Ne. Takže ho někdo vzal.

Takže je možný, že nebyl sám, když umřel.

Tohle není žádná záhada. Není se za co mstít.

Není nad čím dumat. Nic takovýho.

Jen jeden ubohej dědek zaklepal bačkorama ve velkým a prázdným baráku.

Přesně jak si zasloužil.

Měl bys odejít.

Jak myslíš, brácho.

ZÁZRAČNÉ DĚTI

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR SE ČLENY UMBRELLA ACADEMY

OBYČEJNÁ MŮJ ŽIVOT JAKO ČÍSLO SEDM

TATI, ŘEKLA JSEM SI: „PROČ NE?“

Vítejte doma, slečno Vanyo.

Pogo.

Moc rád vás vidím.

Ano, vaše autobiografie.

Nevíš...

jestli si ji přečetl?

Pokud vím, tak ne.

Jak je to dlouho, co Pětka zmizel?

Je to 16 let, 4 měsíce a 14 dní.

Váš otec trval na tom, abych to počítal.

Chceš slyšet něco hloupýho?

Nechávala jsem pro něj rozsvíceno.

Bála jsem se, že se vrátí,

bude pozdě a v domě bude tma

a on nás nebude moct najít, tak zase odejde.

Tak jsem každý večer...

připravila svačinku a nechala jsem rozsvíceno.

Ty vaše svačinky si pamatuji.

Půlku těch sendvičů s arašídovým máslem a marshmallowny jsem určitě rozšlápl.

Váš otec vždycky věřil, že Číslo Pět tam pořád někde je.

Nikdy neztratil naději.

A jak dopadl?

Děti už půjdou spát, pane. Chtěly vám popřát dobrou noc.

Dobrá. Tak na kutě, děti. Šup.

Pojďte.

Pojď, Allison, tvůj otec má práci.

On má vždycky práci.

Kde jsou ty prachy, tati?

Kde jsou ty prachy?

Klausi? Co to tady děláš?

Allison!

Páni, jsi to ty?

Ahoj. Pojď ke mně.

Dlouho jsme se neviděli.

Až moc dlouho. Doufal jsem, že se uvidíme, protože...

bych hrozně rád tvůj autogram. Přidám si ho do sbírky!

- Čerstvě po odvykačce? - Ne!

Kdepak. S tím jsem rozhodně skončil.

Jsem tady, abych si dokázal,

že nás tatík

opravdu opustil.

A je to tak! Je po něm!

Víš, jak to vím? Kdyby byl naživu,

nikdo z nás by do tohohle pokoje nesměl vkročit.

Celý naše dětství tady trůnil

a dumal, čím nás bude trápit příště. No ne?

Pamatuješ, jak se na nás díval? Jak se mračil?

Díky bohu, že to nebyl náš pravý otec,

takže po něm nemůžeme mít ten chlad a smrt v očích.

Číslo Tři...

Vypadni z jeho křesla.

No páni, Luthere!

Ty jsi teda...

za ty roky fakt narostl.

Klausi.

Ten proslov si nech. Zrovna odcházím.

Můžete si...

pěkně sami popovídat.

- Vrať to. - No povol?

Dělej. Hned.

No dobře.

Byla to jen taková záloha na naše dědictví!

To je celý.

Nemusíš hned jančit jak malá holka.

Takže Klaus je pořád Klaus, pokud sis nebyla jistá.

Po všech těch letech mě to vlastně docela uklidňuje.

Viděla jsi Diega?

- V těch blbých hadrech? - Že jo?

Myslíš, že to nosí i v koupelně?

- Jako do sprchy? - Jo.

Jo, rozhodně.

Já... nebyl jsem si jistej, jestli přijedeš.

Já taky ne.

Sluší ti to.

Díky.

Kde máš Patricka? A Claire?

Patrick před osmi měsíci zažádal o rozvod.

No jasně, ty to nevíš. Byl jsi pryč.

A co Claire?

Dostal ji do péče.

Sakra.

No...

mohla bys udělat tu... však víš.

Zvěst.

To už nedělám.

- Co se stalo? - To, co vždycky.

Moje přání se splnilo a už to nešlo vzít zpět.

Asi bychom měli začít.

Říkal jsem si, že bychom mohli udělat obřad na nádvoří při západu slunce.

Říct pár slov na tátově oblíbeným místě.

- On měl oblíbený místo? - Pod tím dubem.

Sedávali jsme tam pořád. Vy ne?

Budeme mít občerstvení? Čaj? Koláčky?

- Okurkový sendviče nikdy nezklamou. - Ne.

A típni to. Táta tady kouření zakázal.

- To je moje sukně? - Cože? Jo tohle.

Našel jsem ji v tvým pokoji. Už něco zažila, ale...

- krásně větrá... tam dole. - Poslouchejte.

Ještě musíme probrat pár důležitých věcí.

- Jako co? - Třeba to, jak umřel.

A je to tady.

To nechápu. Myslela jsem, že dostal infarkt.

- Podle koronera. - Ten to snad ví, ne?

- Teoreticky. - Teoreticky?

Jen říkám, že se minimálně něco stalo.

Když jsem s tátou mluvil posledně, zněl divně.

No teda, quelle surprise!

Jak divně?

Zněl nějak napjatě.

Řekl, ať si dám pozor, komu věřím.

Luthere, byl to paranoidní, mrzutej dědek, kterýmu už šplouchalo na maják.

Ne. Musel vědět, že se něco chystá.

Hele, vím, že to děláš nerad, ale musíš s tátou promluvit.