Le Passager de l'été

Digulleville v Normandii.

Jméno na zažloutlém školním sešitě.

To byla moje první stopa.

Druhá byla jen maličká, vešla se mi do kapsy.

Byl jsem si jistý, že tady o své minulosti zjistím víc.

Jeďte rovně a pak zatočte doleva.

Všechny cesty tu vypadají stejně.

Díky tomuhle sešitu jsem vás našel.

Podívejte se.

PAULO GRANVAL JE MŮJ PŘÍTEL, PRACUJEME NA FARMĚ U MONIQUE.

JOSEPH GABEUR DIGULLEVILLE, ROK 1950

Vzpomínáte si na něj?

Tehdy se krajinou toulali nádeníci.

Z války se hodně mužů nevrátilo

a na statcích se hodila každá ruka navíc.

Tak jsme se potkali. Už je to 40 let.

Mně bylo 17.

Je tu někdo?

Haló, jste tu?

Co chcete?

Nejdřív jít dovnitř, kdyby to šlo.

Co je to za rámus?

Nějakej mladík! A co chcete?

Hledám práci.

- Hledá práci. - Řekni mu, ať počká.

Pardon. Houser to tu hlídá zodpovědně.

Je lepší než pes.

Co chcete?

Hledám práci. Řekli mi, že možná pochodím u vás.

Kdo to říkal?

Potkal jsem ho na cestě, vedl kobylu.

Starý Grégoire.

- Co umíte? - Všechno…

Obstarat koně a zabít prasata, dojit.

Kde jste pracoval předtím?

Krav mám sedm.

A varuji vás, jsem přísná. A mám ráda pořádek.

Tady se to skví čistotou.

Doufám, že nejste lenoch.

Takže mě berete?

Budíček v 5:30, ubytování, praní prádla, strava a 200 franků na den.

Budete spát v pokoji nad chlévem.

Beru.

Tahle je Quail,

dává nejvíc mléka. Je jí 12.

Opatrně, občas kope.

Josephe!

Nadojte dva kbelíky na máslo a na sýr.

Umíte dělat sýr?

Jistě.

Zdravím.

Dobrý den.

- Ty jsi tu novej? - Ano.

Myslel jsem si to. Pomáhám tu každý den.

- Já jsem Paulo. - Joseph.

Dělej, Paulo! Jdeš zase pozdě.

Pak tě tu provedu.

Dobře.

Takže chodíš od farmy k farmě?

Práce je tu rozhodně dost.

Bombardování v roce 1944 tu nadělalo dost paseku.

Hodně lidí už se nikdy nevrátilo.

Syna té staré paní, manžela Monique,

jsme už taky neviděli.

Proslýchá se, že války využil, aby zdrhl.

No jo.

Ještě že má mě, abych jí tu pomohl.

Už je dlouho sama?

Asi šest nebo sedm let.

Povídá se, že má něco se starostou, tomu to tu patří.

Ale nikdy jsem je neviděl.

Nekoukej, kde co lítá, a přilož ruku k dílu.

Tuhle oškubej.

A co z toho bude?

Co chceš. A přidej pár brambor.

Zastavíš ty se někdy?

Můžeš mi pomoct. Ještě tu jsou dvě.

O drůbež se stará Monique.

Nikdo další na ně nesmí sáhnout.

A tamhle?

Tam bydlí Jeanne, dcera Monique.

Chce bydlet sama, bez matky a Prudence.

Prudence je ta stařenka.

Je moc milá.

Ráda si poslechne klepy z vesnice. Dokonce mi za ně platí.

Ale potají. Monique je držgrešle.

A ty jsi teda snoubenec Jeanne?

Ne. Jeanne je učitelka a život na statku ji nebaví.

Má radši město.

S lékárnicí Angèle často jezdí do Cherbourgu.

Ale hele, kdo je potřebuje.

Ale hele, koho to vůbec zajímá.

- Dobrý večer, mami. - Dobrý večer, dcerko.

- Máš se dobře, babi? - Dobře, drahá, a ty?

Máš zase špinavé brýle.

Takhle si zničíš oči.

Já vím, ale mám ráda, když je čistíš ty.

Ano, vstupte!

- Dobrý večer. - Dobrej.

Osušte si ruce, Josephe.

Joseph, nová výpomoc.

Já jsem Jeanne.

Ukažte.

Tady se posaďte, to bude vaše místo.

Omlouvám se, že pracuji u večeře, musím to opravit.

Beze všeho.

Jeanne je učitelka. V ročníku byla třetí nejlepší.

Učí v malotřídce.

Tak má hodně práce.

Je to hezká práce.

- Chcete trochu? - Ne, díky.

Chodíš na mši, Josephe?

Nemám moc čas.

Můj manžel nikdy nevynechal.

Umřel v roce 1917, za války.

Byl to ještě mlaďoch. Tak ve tvým věku.

Podívej…

Byl to zlatej člověk, můj Pierre.

Zlatej člověk.

Umřel brzy, tak tě nestihl podvést.

Monique, to už je minulost.

V kostele už jsme nebyli celou věčnost. Na oltáři je novej kříž.

Křížů je dost na hřbitově.

Do kostela půjdeme na Velikonoce.

Vezmu vás, jestli chcete.

To bys byl moc hodnej.

Josephe, když chvíli neposedíte,

zajděte do města zjistit, jestli už je hotový nový postroj.

Chudák starej Saucey, má starosti.

Nemá teď moc objednávek. Tak tak si vydělá na živobytí.

Jak to víš? Vždyť do vsi už skoro nechodíme.

Nebyl to náhodou Paulo?

Saucey měl pro mě vždycky slabost.

Tím líp, třeba nám dá slevu.

Dobrý den.

Promiňte, kde najdu sedláře?

Rovně a na konci vesnice doleva, to už poznáte.

Dobrý den.

Co potřebuješ, synu?

Jsem tu pro postroj pro Monique Gaillardovou.

- Máš naspěch? - Ne.

Odkud jsi?

Tak trochu odevšad.

Zůstávám tam, kde jsem potřeba.

Jako já. Práce moc není, a tak ji hledám sám.

Ale už mi není tolik co tobě,

tak mě to unavuje.

Lidi už chtějí věci jen opravovat.

„Traktory“, o ničem jiném teď nemluví.

A přitom jsou mnohem dražší.

Starosta se rozhodl jít příkladem.

Objednal si, jak tomu říká, „Massey-Fergusson“.

A je to!

Hotovo.

Udělala dobře, že si ho objednala.

Bude to mít na celý život.

I míry jsem kobyle bral sám.

- Chceš pomoct? - Ne.

- Nezapomeň si tady tu flašku a tabák. - Jo, jo.

Hyjé!

Dobrý den.

Šup, šup!

Tahej!

Maurici, musíme si promluvit.

- Brýtro, Jeane. - Dobré, Aimé.

Víš, že Monique má novýho nádeníka?

Musel bych bejt hluchej, abych to nevěděl.

Byl dneska dělat na poli, v Digulleville.

A proč by mě to mělo zajímat?

Myslel jsem, že by mohlo.

Koneckonců je ten statek tvůj.

No a?

Jestli je stejnej jako ty dva ožralové předtím,

tak to Monique spíš lituju.

Jenže tenhle je jinej.

Je to kus chlapa. Vypadá fakt dobře.

A hodně toho zastane.

No, Aimé, z tebe se snad stal teplouš!

Šup.

Dobré ráno, Monique.

Maurici!

Co vy tady tak časně?

Jel jsem okolo.

A napadlo mě zajít na sklenku cidru.

Dobrý nápad.

Josephe, tohle je Maurice Lecouvey, starosta.

Dobrý den.

Máte novou výpomoc?

Už se to k vám jistě doneslo.

Asi ano.

Paulo, pokračuj s Josephem, prosím.

Věděl jsem, že přijde.

Chtěl vědět, jak vypadáš.

Vážně? Proč?

Kvůli paní domu.

Chce mít o všem přehled.

Má svou hrdost.

A má rád Monique.

Hned je tu veseleji, že?

Vyplnila jsem ti žádost o důchod. Stačí to jen podepsat.