The Lost Daughter

NETFLIX UVÁDÍ

- Paní Carusová? - Ano, Leda.

Dobrý den. Vítejte.

Děkuji.

- Jaká byla cesta? - Fajn.

Za Korintem asi byla pěkná zácpa.

Čekáte dlouho?

Nic se neděje.

- Promiňte, vyjela jsem pozdě. - Já to vezmu.

- Promiňte, jsou plné knih. - No jo.

To je váš dům?

Ne, starám se o něj. Už třicet let.

- Páni! - A o pár dalších domů na ostrově.

Těch opravdu velkých.

Tady máte klíč.

Udělejte si pohodlí. Přinesu ty ostatní.

Díky.

Tak prosím. To je všechno.

Zapnu klimatizaci v ložnici.

Ne, mám radši čerstvý vzduch.

Aspoň aby se tu trochu ochladilo.

Klidně to pak potom vypněte.

Snídani máte zařízenou dole v baru.

Snídaně v baru.

Maják.

- Takhle to není pořád. - Dobře.

Jste…

Píšete knihy?

Nebo jste učitelka?

Jsem profesorka.

Aha.

- Mohu vám něco dát? - Ne, prosím.

Vítejte v Kyopeli.

Děkuji.

- Kdyby něco, dejte vědět. - Díky.

Promiňte, nepotřebujete pomoc?

Jste na slunci. Jestli chcete, přesunu vám lehátko.

Ano, jsem na slunci.

Chcete přesunout do stínu?

Ano.

Dělám tady v občerstvení…

Ne, já to udělám.

Tak prosím.

- Díky. - Není zač.

Kdyby něco, dejte vědět.

Já jsem Will.

Máme kávu, zmrzlinu a tak.

- Fajn. Děkuji, Wille. - Dobře.

- Wille? - Ano?

Jakou zmrzlinu tam máte?

Pozor!

Uklidněte se!

Kluci, někdo tady je.

- Pardon. - Koupíš mi zmrzku?

- Je to tamhle. - No a?

To snad ne!

Je to tvůj problém, vole!

- Tak… - Chcete zmrzlinu?

Slíbila jsem to dětem. Včera jste neměli.

- Vidíte, takovou zmrzlinu. - Tuhle, dobře.

Mají rády duhovou. Máte ji?

- Jo. - Vidíš?

Potřebujete něco?

Ani tam nešel.

Proč dinosauři vymřeli před námi?

Půjdeme se usušit?

Nino!

Nino, obleč ji, ochladilo se.

Ten župan.

Oblékni ji.

Vidíš, to je lepší.

Myslíš, že dostanu svou panenku?

Panebože.

Hej, vole!

Jdi do prdele, vole!

Mami, chceš ještě?

Jo, chci ještě.

Neni, chceš?

- Myslím, že Neni chce. - Ano, prosím.

- Wille? - Ano?

Ano?

- Přinesete mi sklenici vody? - Moment.

Prosím, oloupat. Slupka jako had.

Tenhle je kulatý.

Myslím, že prší…

- Dáme ho do klece? - Není to pěkné?

- To je prima. - Ne?

- Víš, co uděláme? - Co?

Nalepíme mu oči,

dáme ho do klece a klec mu vyzdobíme.

- Prosím. - Díky.

- Všechno v pořádku? - Ano.

- Kdyby něco, dejte vědět. - Děkuji.

Martho, zlatíčko.

Zrovna jsem ti chtěla zavolat. Právě jsem přišla z pláže.

Co je zničené?

Proč jsi šla k někomu, koho neznáš?

Nejsou zničené.

Jen jsou hodně suché, když je tolik barvíš.

Já si na ně občas dám lžičku olivového oleje.

Zná táta někoho?

Jsem na dovolené. Dívám se na…

Tak jo.

Taky se měj krásně.

Ahoj.

Přesuňte se k poslednímu slunečníku. Díky.

Dá vám limonádu. Mockrát děkujeme.

To mělo být dřív. Ta paní se taky musí posunout.

- Přesunete se, viďte? - Ne, tady mi to vyhovuje.

Jen se posuňte, ať můžeme být s rodinou pohromadě.

Chápu, ale nechce se mi.

O co jde?

Dnes pomůžete vy nám, zítra pomůžeme my vám.

Ne, děkuji.

Svině!

Ani nevím, co říct.

Stačí se o kousek posunout.

- Ta zasraná… - To by stačilo.

Promiňte.

Dáme ti dietu, a ty se cpeš dortem.

- Dáte si kousek dortu? - Ne, díky.

Omlouvám se za to předtím.

Mám narozeniny.

- Všechno nejlepší. - Děkuji.

- Kolik vám je? - Čtyřicet dva.

Máte krásné bříško.

To víte, je to holčička.

- A kdy to bude? - Za dva měsíce.

Moje švagrová otěhotněla hned.

Mně to trvalo osm let.

Stane se to, když se to má stát.

- Přeju krásné narozeniny. - Odkud jste?

Jsem z Cambridge nedaleko Bostonu.

Myslím odkud jsou vaši.

- Moji? - Ano.

Jsou z Leedsu. Vlastně ze Shipley.

- Nóbl. - Ne, není to nóbl.

Myslela jsem, že jste z Queensu.

Sice tak nemluvíte, ale něco na vás je.

My pocházíme z Queensu,

ale tady máme příbuzné už asi 300 let.

Nemáte děti?

Ano, mám dvě dcery.

Kde jsou?

Kolik jim je?

Biance je 25 a Martě 23.

Ne!

Jste tak mladá. Asi jste začala brzy.

Je mi 48.

Ty vole! Ne…

Vypadáte skvěle.

Říkali jsme si, že vám určitě není ani 40.

Máte štěstí.

- Jak se jmenujete? - Leda.

- Neda? - Leda.

Leda. A příjmením?

Carusová.

Carusová z Queensu.

Já jsem Callie. Callisto.

To znamená překrásná.

Neochutnáte? Ani kousek?

Jak můžete odolat?

- Není dobrý? - Moc dobrý.

Ano.

Taky se omlouvám. Byla jsem trochu nervózní.

No jo, to sluníčko občas dělá.

A třeba je to tím, že jste daleko od svých dcer.

No, uvidíte.

Děti jsou zdrcující odpovědnost.

Všechno nejlepší.

- Dobrý den. - Lyle, seshora.

- Ano, jistě. - Rád vás tady vidím.

- Není to tak špatné, viďte? - Ne.

- Snad vás nerušíme. - Ne.

Co pijete?

Díky, ještě mám.

Je fajn mít takový podnik hned u domu.

Zvlášť když je člověk sám.

- Aspoň nejí fazole z plechovky. - Nebo shnilé ovoce.

- Občas úplně zapomínám jíst. - To není dobré.

Viděl jsem vás dnes na pláži, na oslavě Calliiných narozenin.

Nebyla jsem na oslavě. Neviděla jsem vás.

Já vás ano.

- Už jste se zabydlela? - Ano, je to fajn. Díky.

- V apartmá všechno v pořádku? - V nejlepším, děkuji.

Našla jste dálkové ovládání? Na větrák?

Ne, radši ho zapínám ručně.

- Větrák. - Ručně.

Stará dobrá ruční práce.

- Apartmá je skvělé. - Je prima.

Hodně světla.

- Skoro jako na lodi. - Ano.

- Ne, pozvu vás. - To ne.

- Trvám na tom. - Děkuji.

Dejte vědět, kdybyste něco potřebovala.

Jistě. Děkuji.

Můžu si dojíst večeři, Lyle?

Ale ovšem.

- Jo. - Dobře.

Promiňte.