A Jazzman's Blues

NETFLIX A TYLER PERRY STUDIOS UVÁDĚJÍ

Dívejte se do kamery a promluvte k obyvatelům Georgie.

Můžete spoluobčanům říct, proč by měli volit právě vás?

Moje rodina je v politice

a ve vedení Hopewellu už po generace

a nehodláme se podvolit

nějakému muži, který se narodil v Atlantě.

Neví nic o našich způsobech. Jak by mohl? Není odsud.

Chce jen nám, tvrdě pracujícím daňovým poplatníkům,

brát a dát vše líným budičkničemům,

kteří na to podle něj mají právo.

Co řeknete těm,

podle nichž jste rasista a dovoláváte se starých časů segregace?

Proč si všichni myslí, že běloši jsou rasisti?

Nejsem rasista. Podle mě to prostě není fér.

Je tu díky kvótám.

Pokud mě zvolí do Kongresu, bude jednou z mých priorit,

abych s nimi skoncoval.

Je to jen další forma sociální podpory.

Mám tě akorát tak dost, pane bílej.

VÍTEJTE V HOPEWELL COUNTY

Mrzí mě to, ale ona neodejde.

- Co chce? - To neřekne.

Už tam tak sedí několik hodin.

Mám práci.

Ano, pane.

Promiňte, ale nemůžete si přijít…

To je v pořádku, Joan.

Děkuji.

Co pro vás mohu udělat, madam? Mám dost práce.

Chci, abyste prošetřil vraždu tady v Hopewellu.

- Mluvila jste s úřadem šerifa? - To není pro ně.

Zabili ho v tomto městě v roce 1947.

Mám se prošetřit vraždu, která se stala před 40 lety?

Promiňte. Paní…

Jmenuji se Hattie Mae.

Promiňte, ale nemohu vám pomoct.

Nechcete si promluvit s šerifem?

Nemám nic písemně.

Život je moc dlouhý.

On zapisoval všechno.

Všechno, co potřebujete vědět.

Tady to je.

Leanne Harperová?

„Drahá Li'l Ann.“

„Mámin bratranec Winnie onemocněl,

tak mě včera požádala, ať ji odvezu

do Summerville, asi čtyři hodiny odsud.“

„Snad máš můj dopis o stěhování do Hopwellu

se zpáteční adresou.“

„Projížděli jsme kolem starého mámina domu.

Ten se teď rozpadá,

ale pořád vyvolává milou vzpomínku.“

„Jak jsme se poznali.“

„Pořád cítím tu levanduli a vidím měsíční svit.“

Pokud uvidíš mého kohouta,

zažeň ho, prosím, domů.

V koši jsem nenašla žádná vejce

od doby, co je můj kohout pryč.

Slyšela jsem, jak můj kohout kokrhá.

Dnes ráno, přesně za svítání.

Kdo je to tamhle?

To je dcera Ethel Lee. Říkají jí Bucket.

Proč jí tak říkají?

Máma ji tu odhodila jako prázdný kbelík a utekla na sever.

Žije s dědou.

Je to zlej starouš.

Proč tu tak dřu? Od toho jsem si ty kluky udělal.

Tedy, aspoň jeden z nich je po mně.

Pojď sem, Bayou.

Zahraj na trubku.

- Běž. - Podívejte na něj.

- Zahraj, jak ti to ukázal. - Jo.

No tak.

To je ono!

Teď zjistíte, který z nich to je.

- Přestaň! - Co je?

Líbí se vám to?

- Ne! - Ne!

Snažil jsem se ho to naučit,

ale kluk je trochu pomalej.

Nech toho, Bustere.

Vždycky je na jeho straně.

Pojď, Willie.

Jo, Willie Earle!

Ukaž jim, jak na to.

Do toho, Willie Earle!

Teď sledujte.

Jo. Uvidíme, co umíš.

Zahraj na tu trubku, Willie.

Svého kohouta jsem viděl.

Zažeň ho, prosím, domů.

Možná jsi to měl zazpívat.

Co je? Neumíš mluvit?

Vážně umíš zpívat.

Děkuji.

To mám po mámě.

Jak jsem řekla, měls tu písničku zazpívat.

Tátovi se nelíbí, jak zpívám.

Chce, abych hrál.

Hraní pro tebe možná není.

Jmenuju se Horace John Boyd, ale pro všechny jsem Bayou.

Proč ti tak říkají?

Podle táty jsem už od narození hlubokej jako močál.

Ukaž mi oči.

Oči máš normální.

Tvůj táta toho asi moc neví.

Chovej se slušně. Je to můj táta.

Promiň, Horaci Johne.

Líbí se mi, že mi říkají Bayou, Bucket.

Jmenuju se Leanne Jean Harperová a tak si nechávám i říkat.

Neříkej mi Bucket, jinak s tebou už nepromluvím.

Musím jít.

Promiň. Nechtěl jsem tě urazit.

Doufám, že ti moje knížka vtloukla rozum do hlavy.

- Uvidíme se znovu, Li'l Ann? - Až se naučíš říkat mý jméno.

Až ucítíš, že dítě přichází, přijď za mnou. Nečekej.

Ano. Slibuju.

Budu tady. Dávejte na sebe pozor.

Tobě to ale sluší!

Asi se ti opravdu líbí.

Nikomu ji nic nenechal…

Utíkal rychle.

Willie Earl chytil večeři.

To je můj kluk!

Dokáže všechno.

Hele.

Běž je stáhnout.

Udělám to. Běž, Bayou.

Kam jdeš, chlapče?

Nech ho být. Jen běž, Bayou.

Kam jde?

Pozvat tu dívku na zábavu.

Jakou dívku?

Bucket?

Ta s ním nikam nepůjde.

- Hej, ty! - Nech ho být.

Počkej.

Počkej!

Chceš pozvat Bucket na zábavu?

- Nejmenuje se Bucket. Nech mě. - Cože?

Koukni na sebe. Seš už velkej, co?

Nepůjde s tebou. Podívej, jak seš oblečenej.

Řekl jsem, nech mě být.

Tak jo.

Co je to s tebou? O čem to mluvíš?

- Pusť mě! - Co by na tobě kdo viděl?

Nikomu se nebudeš líbit.

- Jasný? Proč bys měl? - Willie!

Řekla jsem, ať ho necháš být!

Ten kluk se musí trochu otrkat, Hattie.

Bustere, běž do domů a nech ho být.

Ty taky, Willie Earle.

Pojď, Willie. Naučím tě nový song.

Necháme ji tady s tím ubožákem.

Tak běž.

No tak.

Proč se ke mně s tátou tak chovají?

Nedělej si s nimi starost.

Ani s nikým jiným.

Slyšíš?

Běž tam

a pozvi ji.

Tak běž. Počkej. Smetu ti tu špínu ze zad.

Nebudeš se jí líbit!

Co chceš, hochu?

Dobrý den.

Mluv.

Chci… Chtěl jsem……

Moje máma je pradlena, pane.

Chtěl jsem se zeptat, jestli nepotřebujete vyprat.

Máš mě za hlupáka?

Ne.

Jde ti o Bucket, co?

Ne, pane.

Koukej odsud mazat.

Padej z mého pozemku, než tě zabiju!

Vypadni.

Jsi nějak potichu.

Souhlasila?

Ne.

Proč jsi na něj tak zlý?

To není správný.

To je mi jedno.

- Není to správný. - To nic, mami.

Umím se o sebe postarat.

Slyšíš to, Willie Earle?

Bayou,

to bych rád viděl.

Bustere, přestaň.

U vlastního stolu si můžu říkat, co sakra chci.

Pojď, Willie Earle.

WIllie si dojí večeři.

Pojď.

Sněz si večeři.

Četl jsi ten dopis?

Cože? Já…

Neumíš číst.

Je v něm: „Přijď za mnou k tisu.“

Pojď.