Ghosted

PŘEDMĚSTÍ WASHINGTONU, D.C.

DR. YATESOVÁ ODMÍTNOUT – ZPRÁVA – PŘIJMOUT

Nepřišla jste na schůzku.

Přišlo volání hor.

Sadie, je normální, že vás to zasáhlo.

Smrt, ať už číkoli, nás může převálcovat.

Tady nejde o to, co se stalo.

Ani jsem ji pořádně neznala, ale…

Byla jako já.

Stejný věk, stejné zaměstnání.

Její byt vypadal úplně jako můj.

Pěkný, ale chladný.

Prázdný, až na jednu ubohou pokojovou kytku, což je víc, než mám já.

Umřela o samotě.

Sadie, zůstaňte pozorná. Žádné zásadní kroky, žádné velké změny.

Rafťáka, co jsem potkala, si brát nemám?

Začněte pokojovou kytkou.

Asi bych ji snědla. V chladném, prázdném bytě mám chladnou, prázdnou ledničku.

Nakoupím si něco k jídlu.

- Ozvu se zítra. - Jo.

Žádné pesticidy, víc živin. Zkrátka chutná lépe.

Takže dvacka.

Promiňte.

PRŮVODCE AMERICKÝMI BYLINAMI

POKLADNA

Pět, šest, sedm. Hezký den.

Měl bys koupit akcie těch lokátorů. Ztratil bys i zadek, nemít ho přirostlej.

Tys vlasy ztratil. I přirostlý.

Naběhl jsem si.

Ty, Cole. Jsi v pohodě?

Jo, prý jsi dostal kopačky. To je pech, kámo.

- Edno. - Když se nudím, tak drbu.

Náhodou to bylo vzájemný.

To říká každej odkopnutej.

To je pravda.

Možná buď trochu míň náročnej.

To holky nemají rády.

Já nejsem náročnej.

Prostě jsme se odcizili. A fakt to nechci rozebírat.

Nechceš se sjet?

Mám v dodávce koláčky.

Ne, díky.

Tak mi pohlídej stánek. Já se jdu sjet.

Dobrou chuť.

- Tady. - Jen tohle.

- Jen to. - Pro mě taky.

Losos. Halibut. Vše čerstvé.

Chcete pomoct?

Ano, děkuju. Vezmu si tuhle.

Begonie. Dobrá volba.

- Tak se jmenuje? - Jo.

Je pěkná.

To jo.

Ať listy nežere žádný mazlíček. Mohou být mírně toxické.

Hezká a mírně toxická.

Jako všechny moje spolubydlící.

To bydlíte se všema mýma bejvalkama?

Jak často se má zalévat?

Zhruba obden. Begonie potřebují trošku lásky.

Já jsem vlastně často pracovně pryč.

Tak dobře.

Chápu. Míň lásky.

Co tchynin jazyk?

Ten stačí zalít ob týden.

Někdy bývám pryč dýl. Měsíc i dva.

Tak fajn.

Tak proč chcete kytku, když vůbec nejste doma?

Ne že bych nebyla doma vůbec. Jen…

Co kdybyste mi našel něco míň náročného?

Jistě. A co si prostě koupit umělou kytku?

- To je smutný. - Ne tolik jako zabít rostlinu.

A dneska jsou k nerozeznání od živých.

- Nezabije je žádná míra zanedbávání. - Zanedbávání?

Víte co, beru tuhle.

- Fajn. - Děkuju.

Omlouvám se. Já vám tu rostlinu prodat nemůžu.

Neměl bych čisté svědomí.

Čisté svědomí? To jste nějaký svatý ochránce rostlin?

Jen nedokážu prodat rostlinu někomu

- tak lhostejnému vůči něčemu živému. - Cože? Tak mluvíte se všemi zákazníky?

Jsem v šoku, že vůbec něco prodáte.

Ani to vlastně není můj stánek. Jen nechci být spoluviník…

Neprodáte mi kytku, co ani není vaše?

- Jo. - Cole.

- Co se děje? - Dobrý den.

- Jsou to vaše rostliny? - Ano.

Skvěle. Ten strašák do zelí mi nic neprodá.

- Vtipný. - Stojí 10 dolarů, zlato.

Edno, ona…

Tak jo, víte co? Chcete rostlinu? Tu máte. Kaktus.

Stačí mu kapka lásky, pro vás perfektní.

Měla byste ho vyhodit.

- Ona prostě… - Hezký den.

Spi sladce, květinko.

- Věřila bys tomu? - Ne.

Byla jsem si jistá, že si vyměníte čísla.

- Cože? - Jo.

Za vším tím pitomým hádáním jste flirtovali.

- Co, my flirtovali? - Děláš si srandu?

Jsi snad sjetej ty? To sexuální napětí se dalo krájet.

Pohlídej mi stánek.

Hej, par…

- Pardon. Promiňte. - Do hajzlu.

Zdravím. Zdravím. Jo, to jsem já.

Pardon. Jen…

Jdete tu kytku vysvobodit?

Ne, nejdu. To je vtipný.

Ne, já jen…

Říkal jsem si…

jestli byste si nechtěla někdy vyjít.

- To myslíte vážně? - Jo.

Jo, já zkrátka…

Vím, že jsme se předtím kapku…

hádali.

Ale přišlo mi, že pod povrchem bylo…

něco.

Něco?

Jo.

Pletu se, že jo?

Tak to je trapný.

Promiňte. Špatně jsem si to vyložil.

Dala bych si kafe.

Kafe? Chcete si dát… Jo. Jako teď?

Ano, teď.

Nastupte si.

Jo, teda… Jo. Jo.

- No, já jsem Cole. - Pás.

Jo, jo. Pardon.

Vydržím to.

Tak jo.

Ten kanál se mi líbí. Připomíná mi Amsterdam.

Kurátoři umění dost cestují, co?

To jo. Po celém světě.

Já to zbožňuju. Prostě sednout na letadlo, na poslední chvíli,

a pak, rozumíš, vykročit do nového světa.

Ty jo.

Ježíši, neříkej, že jsi jeden z těch velkých tvrďáků, co se bojí vyjet ze země.

Zaprvé, dík, žes řekla, že jsem velký a tvrdý.

Toho se drž. A cestuju. Cestuju hodně.

- Opravdu? - Jo.

Jo, myslím, že cesty, co plánuješ nejmíň, ti toho dají nejvíc.

Souhlasím.

Lincolna střelili přes ulici a umřel vedle.

Zníš jako velký fanoušek Lincolna.

Vlastně dějin celkově.

Hlavní obor zemědělství, vedlejší dějiny. To je má skutečná vášeň.

Víš, píšu knihu.

- Vážně? - Jo.

O dějinách farmaření?

Ne, o vzestupu a pádu různých říší a zásadní roli, kterou zemědělství…

Jo, je o farmaření.

No a jak ti to jde?

Teda, teď mám zrovna pauzu.

Táta se před pár lety zranil, tak jsem se mu vrátil pomoct s farmou.

Na psaní mi moc času nezbývá.

To mě mrzí.

Ale to je dobrý. Dopíšu to.

Tys neviděla Vymítače ďábla? To je klasika.

Jeden z nejděsivějších filmů vůbec. A natáčeli ho přímo tady.

Nevím. Mě filmy nevyděsí.

Jo, protože jsi neviděla Vymítače ďábla.

Ne, můžu si zvolit, že se nevyděsím.

Tak fajn. Vsadíme se. Dáme si závod až nahoru.

Když tě porazím, řekneš mi, co tě vyděsí.

- Tak platí. - Bezva. Tvá odvaha se mi líbí.

Moment, počkej, počkej. Jen si… Vydrž.

Ale nech toho. Dej to všechno sem.

Poneseš mi všechny věci? Tak jo. Počkej moment.

Chceš vzbudit lítost?

Přesně tak.

Ty jo, kamaráde.

- Připravena? - Jo.

A teď!

Hádám, že asi cvičíš.

Jsi v pohodě?

Jasně.

NÁRODNÍ UMĚLECKÁ GALERIE

No páni. Moneta miluju.

Takže si zvolíš nebýt vyděšená?

Když mi bylo šest, uprchly jsme s mámou ze země.

Na raftu.

- Prokrista. To muselo být… - Horší, než si dovedeš představit.

Slunce, vlny, žraloci, lidi křičeli, plakali.

Byla jsem vyděšená. Jako všichni.

Chtěli se vrátit, ale… Máma byla děsně silná.

Pět dní nás všechny držela nad vodou, až jsme dopluli do cíle.

A doteď si pamatuju, jak se na ni na pláži dívali.

Já prostě, víš, chtěla být jako ona,

silná a odvážná.

Ten den jsem se rozhodla, že už se nikdy ničeho nebudu bát.

A nebojím.

Věřím ti.

Ale je rozkošný, že tě děsí ten film s tou holčičkou.

- Bože. Můžu si za to sám. - To… Jak že se jmenuje?

- Vymítač ďábla. - Musím ho vidět.

Nejděsivější film vůbec. Měsíc budeš mít zlý sny.

- No teda. - Uvidíš.

Bylo to naprosto úžasný.

Bylo to báječný.

Nechci být příliš troufalý,