God's Favorite Idiot

SERIÁL NETFLIX

Zastav svůj pláč, to je doby znamení.

Vítej u poslední show.

Oblékni si to nejlepší, co máš…

Zlato, chceš večeři?

Aha, ty už večeříš.

Kde máš bratra?

Skittles, je večeře.

Skittles!

Kde se touláš?

Skittles!

Kde jsi?

Někde na stromě?

Bráška už večeřel.

Co to…

To bylo divný.

O TÝDEN POZDĚJI

Jejda, žádné country.

Žádné country.

Kruci.

To už je lepší.

…poučíš? To už máme za sebou.

Oba to víme.

Zastav svůj pláč, to je doby znamení.

Tři zelené za sebou. Dneska mám svůj den.

Zahoď ten telefon!

Nejsi tak zajímavá.

Díky, chlape.

Ahoj.

- Ahoj, Bobe. - Sluší ti to.

Já vím.

No tak.

- Ahoj, Amily. - Ahoj.

Na pozdravy nemám čas.

Connie, Jenno, vypadněte, prosím.

Běžte, běžte.

- Vypadněte. Jděte do prdele. Ve vší úctě. - Nebuď hrubá.

Musím vám říct něco pekelně důležitýho.

„Pekelně“ už se neříká.

Ale říká, Tome, pořád.

To nevím, Amily.

A není běžný změnit první písmeno jména na „A“, aby znělo zajímavě.

Je to podle francouzskýho filmu o Francouzce jménem Amélie,

která si ostříhá ofinu, takže pokud jsi o ní neslyšel…

Byl to dobrý film?

Neviděla jsem ho, ale prý je to pecka.

O tom se nebavíme.

Snažím se říct, že jsem včera viděla něco šílenýho.

A chci být úplně otevřená a upřímná.

Na úvod řeknu, že jo, minulý týden jsem si dvakrát šňupla koksu,

ale neměla jsem nic před událostí, kterou vám teď popíšu.

- Ježíši. - Taky jsem se náhodou sjela práškama.

To není důležitý.

Jak se můžeš sjet náhodou?

Je to lehčí, než si myslíš. Byla jsem v restauraci.

Sedím u baru, koukám v mobilu na svý oblíbený pandy v Číně

a vidím, jak se na mě zálibně kouká nějakej chlap.

Tak sáhnu do kapsy, dám si mentolku. Není to mentolka.

Je to betablokátor. Spláchnu ho čtyřma až šesti tequilama

a chci něco k jídlu na srovnání. V tý restauraci nemají jídlo.

- Byla jsi v baru? - Byla.

Tak jsem v restauraci, co je vlastně bar,

a uvědomím si, že nemám kabelku. Nechala jsem ji v práci.

Tady se zastavím, budu upřímná.

Minulý týden jsem si šňupla třikrát.

Hele, přejdi k věci. A konečně začni mluvit pravdu.

Víš co? Řekni ty svýmu ksichtu,

ať si řekne pravdu do očí, nebo řekni tomu kníru,

aby řekl pravdu zbytku ksichtu.

Můj knír nemá pusu.

Je nad pusou. Jak má říct pravdu mýmu ksichtu?

- Co? - Urazil ses.

To je urážka?

- Vidím uraženou ješitnost. - Vážně? Jsem v pohodě.

To bylo dobrý. Dávám solidní šestku.

Díky. Díky moc. Ale sklapněte. To je jedno.

Přijela jsem do práce

pozdě v noci a šla jsem si pro kabelku.

Clark seděl u stolu jako vždy.

Až na to, že zářil.

Zářil? Jak „zářil“?

Zářil. Doslova. Vydával světlo.

Zevnitř.

Vydával jasný, uklidňující světlo.

Clark zářil.

Jenom jeden betablokátor?

Lidi, on vážně zářil, chápete?

Jako světluška nebo takový ty potvory z hlubin moře, co září.

Wendy, víš, o čem mluvím.

Jak to mám vědět?

Protože… Ty olihně, co nejsou olihně, taky září.

Žijou myslím v Austrálii.

Nevím. Nejsem z Austrálie. Jsem z Nového Zélandu.

Už jsem ti to mockrát říkala.

Je to diskutabilní. Nevěřím tomu.

Říkala jsi, že jsi byla sjetá.

Neřídila jsi, že ne?

Ne, ale jela jsem sem na skútru.

- Amily, to ne. - Nedělej to.

Pro bezpečnost nás všech.

Mohsin má pravdu, nás všech. Nesmíš řídit.

- Wendy má pravdu. - Děkuju.

Dobře, řeknu to nahlas.

Tvoje historka je jedno velký nic

podložený ničím na ničem

vedle velký bubliny

naprostýho nic.

Jsi pěknej hajzlík, Tome.

Hele, Clark je náš kamarád, je to miláček.

Nechci o něm mluvit za zády.

- Není to pravda! - Je to pravda.

Jestli ti máme věřit, že je to pravda, dokaž to.

- Jak to mám dokázat, Tome? - Nevím. Zeptej se, jestli září.

Nemůžu se ho zeptat. Co když jsem ho vyděsila

a on to začne tajit nebo se schová?

Kam by se schovával? Víš co? Zeptám se ho.

- Ne. - Zeptám.

Nezeptáš, Tome. Nebo ti něco provedu.

- Rozumíš? - Jo.

- Podívej se na mě! - Jo. Chápu!

- Pořád se dívej! - Pořád? Dobře.

Clark by mohl být můj bigfoot.

Jasný? A já bych pak byla Indiana Jones.

A mám na to jedinou šanci.

Nevím, jak nebo proč zářil, ale vím, že zářil.

Možná je mimozemšťan. Možná vyrůstal vedle…

- Vedení. - Vedení. Díky.

Možná je biblický tvor.

- Píše se o bigfootovi v Bibli? - Nevím. Jsem muslim.

- Ahoj, všichni. - Ahoj!

Jak se vede?

Dneska vám nějak došla řeč.

Přinesl jsem divnou energii?

Ne, jsi v pohodě.

Dobře. Super. Je to…

Překvapení naruby, protože nemáš narozeniny!

Jen si nemyslím, že to, co říkáš, je pravda,

nebo že se to fakt stalo.

Ne že bys lhala. To netvrdím.

Jen prostě bereš spoustu rekreačních drog.

Pamatuješ loni,

jak sis u oběda vzala tři Tylenoly na bolest hlavy

a pak sis myslela, žes na záchodě viděla rysa?

Na svou obranu říkám, že jsem si myslela, že je to Vicodin.

Nepletu si analgetika s opioidy.

A pořád si myslím, že jsem v druhé kabince viděla nějakou srst.

Musíš přestat brát drogy, jasný? A Clark nesvítí.

Něco je s Clarkem?

S Clarkem nic není.

Tome, přestaň odposlouchávat moje soukromý hovory,

nebo ti oholím knír a dám ho někam jinam.

- To není dobrá hrozba. - Je skvělá.

Nechci se ohánět svou funkcí, ale přestaňte si vyhrožovat.

On mi nevyhrožuje, Frisbee. Já vyhrožuju jemu.

To si myslí.

Byl bych rád, kdybyste mi přestali říkat Frisbee.

- Tak se jmenuješ. - Nejmenuju.

Nikdo se tak nejmenuje. Nikdo na světě se nejmenuje Frisbee. Tak si to nechte.

Tady jsi Frisbee. Musím ti tak říkat, protože vypadáš

přesně jako ostatní běloši, co nosí…

Takový ty delší kraťasy s kapsama?

- Cargo šortky. - Cargo šortky.

A páskový sandály

a plátěný košile s krátkým rukávem

a hážou lítacím talířem v parku na tom trávníku.

Frisbee golf?

Jo, frisbee golf. Kvůli té hře se ti tak říká. Frisbee golf.

Proto ti prostě musím říkat Frisbee.

Opatruj se. To je vše.

Dobře, rychlá připomínka.

Jsem váš přímý nadřízený a potřebuju, abyste začali makat…

V tom je alkohol?

Možná jo, možná ne.

Prostě všichni… Udělejme, co můžeme… Dejme se do práce. Pojďme.

- Čau, Frisbee. - Jak je?

V pohybu.

Budeš ho potřebovat.

- Všechno v pohodě? - Dobrý, že jo?

- Jo, dobrý. - Dobrý.

Dobrý.

Fajn.

Nevykládej si to špatně. Myslím to dobře,

ale chováš se šíleněji než obvykle, což je šílené.

Hluboce mě uráží, že mi nevěříš.

Nemůžu. Je to prostě ujetý.

Víš, jak jsi loni zapíjela Adderall margaritou a viděla Olivera Twista?

Ne.

Adderall zapíjíš margaritou, aby sis nic nepamatoval.

Dobrá poznámka. Ale jestli chceš dokázat, že Clark zářil,

musíš ho přimět znovu zazářit. Nějak to z něj dostat.

- Nemůžeš nutit lidi zářit. - Lidi nezáří, Am.

- Cože? - Am.

Nesnáším, když mi zkrátíš jméno. Je to divný.

Tady je.

Nic neříkej. Ne…

- Ahoj. - Ahoj!

- Mohsine, jak se máš? - Dobře. Co se děje?

- Jen si dělám pár kopií, stará škola. - Jo.

Mám ti něco okopírovat, nebo chceš kopírovat sám?

- Ne, nic nepotřebuju. - Dobrý?