Land of Hope (Oma maa)

- Co se stalo? - Její manžel padl.

Ach, Esteri.

Je mi to tak líto.

Nebyl Aarne ve stejné četě?

Ano. Napadli je ze zálohy. Přežil prý jen jeden voják.

Náš syn měl smůlu.

S trochou štěstí mohl být tím přeživším Aarne.

Co se dá vůbec s tak zraněným koněm dělat?

Může se zastřelit.

A to můžete udělat bez souhlasu majitele?

V poslední době bylo zastřeleno i hodně lidí.

Tihle koně bojovali v první linii stejně jako vojáci.

Mají mnoho fyzických i jiných zranění.

Jakých jiných?

Děsí je hlasité zvuky. Jsou nepředvídatelní.

Nechovají se racionálně.

Kde je teď Liinu?

Venku, ve výběhu.

Ve stání ubližuje sobě, i ostatním.

Venku má prostor, může utéct.

Liinu, hej!

Pojď. To jsem já Anni.

Pojď ke mně.

Finskem se přehnala ničivá druhá světová válka.

Téměř půl milionu Karelů nyní směřuje do neznáma

a neochotně opouští svá obydlí v severních oblastech.

Do budoucnosti hledí také váleční veteráni,

kteří v boji za svoji vlast přišli o zdraví.

Štěstí by mohli najít v obhospodařování vlastní půdy.

Musíme jim ji dát, alespoň to jim dlužíme…

Nejdřív si postavím saunu. A celou zimu z ní nevylezu.

Až pak budu orat pole.

- Vezmi mě jako čeledína. - To je ještě daleko.

- Vlastní půda? - Jo.

Papíry vyplním hned, jak se odsud dostanu.

Pozemky přerozdělují už teď.

- Co je tak zábavného? - Nic, bolí mě oko.

Svobodným mužům nic nedají. Musíš se nejdřív oženit.

To se snáz řekne, než udělá.

Ale představ si to. Vlastní dům.

A žena a pár dětí.

- Naskali? A rodina? - Ano.

Lenoch dřevorubec Naskali? S ženou a dětmi na farmě?

Co ty na to, Veikko? Ty bys to zvládl?

Dost o tom pochybuju.

Odpočin si, Esteri. Jsi bledá jak stěna.

Nemusíš mě litovat.

Těhotenství jsem na sebe ušila sama.

No vida, okolo jde vedoucí, jistě jde mladou maminku povzbudit.

Můj otec?

Říkal ještě týden a pak už ne.

Na volné místo je prý hodně dobrovolníků.

To vám říkal? No, jeho rozhodnutí to není.

Promluvím s ním.

S nikým nemluv.

Vyhazuješ mě?

Nevidím tě celé měsíce a pak začneš jednat za mými zády.

Vyhodíš těhotnou vdovu po vojákovi, jakoby nic.

Válka je peklo. To ti potvrdí všichni vojáci.

- Kdo schválil tyhle šaty? - Páni…

Naučila ses i čůrat ve stoje?

Anni, nikam nechoď!

Měla jsi to tu řídit, jen než se vrátím,

nebo dokud se nevrátí Aarne.

Jen jsi za nás zaskakovala. Nic víc.

- A to nemohu pokračovat? Místo něho? - Ne.

Proč ne?

Nemůžeš vyjednávat náklady na přepravu.

Ta jednání totiž probíhají v sauně.

Popíjí se vodka. Kouří doutníky.

Co ty bys tam dělala? Myla těm chlapům záda?

Anni!

To je moje klisna.

Liinu? Zotavuje se rychle. Už se tak snadno nepoleká.

Po Vánocích bude moct jít domů.

- Anni Malmbergová. - Naskali. Veikko Naskali.

Jste sestra Aarneho, že?

Aarne…

Zemřel při stejném útoku. Ano, byl jsem u toho.

Nikdy nám nikdo neřekl nic víc. Jak Aarne…

Vpadli jsme tam jak smyslů zbavení.

A nemohli jsme nic dělat. Byla to jatka.

Ale proběhlo to rychle. Netrápil se dlouho.

Zemřel rychle. Jeho tělo ale zůstalo za nepřátelskou linií.

Matka si stále myslí, že žije.

To ne, určitě padl. Viděl jsem to.

Netuším, jestli je Rusáci pohřbili, nebo ne.

My padlé pohřbíváme vždy.

Jak je Liinu, můj válečný kamaráde?

Zase pro tebe někdy ukradnu chleba.

Veikko ti donese chleba.

Ještě tě bolí zadek?

Vsadím se, že ano.

Nepřítel střelil hrdinku Liinu kanonem do zadku.

Rusáci tě střelili přímo do zadku.

Ano.

Hej, počkej!

Pojďte to dát sem, na Aarneho místo.

Pane bože snad ne na štědrovečerní stůl.

Postavte to támhle.

No.

Anni, sedni si vedle Putteho.

A Hilkka se posadí tady, vedle mě a strýčka Kullerva. Jako vždy.

Prosím.

Putte, ta tvoje loď…

Je to jenom loď.

To je pořádný vánoční dárek!

8,5 metru dlouhá keč. Německá.

Putte ji chce nechat natřít, než začne léto.

Musíme ji nějak pojmenovat.

Lodě se pojmenovávají po ženách. Tak co třeba Anni?

Pojďme se raději pomodlit.

- Ne nahlas. - Ne.

Letos ji měl říkat Aarne.

To bychom měli. Tak se do toho pusťme.

Nejhonosnější večeře v celém kraji.

Děkujeme za tu šunku, Kullervo.

A díky za koňak, Kalevi.

A ještě díky za Putteho povýšení.

Ano. Přišlo velice vhod a hodí se k oboru mého studia.

A nemusel jsem do války nechat se zabít.

Putte se jen snažil říct…

Není tu máslo.

- Aarne? - To není Aarne.

Takhle dobře jsem se nepoměl od pohřbu nebožtíka otce.

Takže, váš otec již zemřel?

Už je to dávno.

Mezi válkami jsme plavili dřevo.

Kmeny byly dva dny zaseklé.

Tak táta jako vždy vyrobil

nálož s krátkou zápalnou šňůrou

Když se opil, vždycky se tím chlubil.

Tentokrát měl ale pořádnou smůlu.

Bota se mu zasekla mezi dvěma kládami a bum!

A to byl konec.

Místní kněz se mě snažil utěšit.

Říkal, že otec byl hnusný ožrala. Hříšník, který se nedostane do nebe.

Prý ani kdyby se za něj pomodlili všichni křesťané světa.

Jeden dřevorubec říkal, že to přece nemůže nikdo vědět,

ale podobným směrem se asi ubíral.

Že, Liinu? Tenhle Naskali chlápek není nejostřejší tužka v penále.

Liinu a já jsme váleční veteráni. Měj trochu respekt.

Skoro rozlili všechno víno, když tě viděli.

Přišel jsem, protože jsme měli nějaké nedokončené věci.

Díky, že jsi ji přivedl domů. Hodně to pro mě znamená.

Prošli jsme si stejným peklem.

Bude mi chybět.

Že ty jsi holka přibrala? Veikko tě rozmazloval.

Liinu je moc hezká holka.

Má Veikka moc ráda, že?

To Liinu nepoví.

- To člověk pozná z očí. - Pozná?

Rád jsem přišel.

- Opravdu? - Mm.

Kullervo. Tady jsi.

- Ještě koňak? - Díky.

Putte. Dones tu láhev. A Veikko, pojď sem.

Přesně tak. Pánové. Naliju vám.

Anni. Dříve nestačilo jen poblouznění.

Láska nebyla zárukou šťastného života.

Bylo třeba i jiných věcí. A štěstí se vždy dostavilo s časem.

Vyplynulo z každodenního života. Dětí.

Tohle je jen chvilkové poblouznění.

- Mám vás nechat osamo… - Nemáme žádná…

tajemství.

Kdo je ten Veikko?

Proč máme u štědrovečerního stolu dřevorubce?

A ještě ho máme brát vážně.

Dřevorubce!

Najednou je naše chudá rodina pekařů strašně nóbl.

A cítíš se znesvěcena jen pouhou přítomností pracujícího muže.

- Musíš si udržet jistou úroveň. - Jakou sakra úroveň?

- To pochopíš, jen když budeš chtít. - Nechápu to.

Byl snad otec na nějaké úrovni, když sis ho brala?

- No, byl… - Co? Učeň v pekárně?

A ty, princezna z kultivované rodiny.

Čí byl tenhle dům? Tvůj. Kdo financoval pekárnu? Ty.

Na tohle teď nemám sílu. Strašně se bojím o Aarneho.

- Aarne je mrtvý. - Anni!

- Veikko ho viděl zemřít. - Určitě lže.

Ne, nelže. Aarne se už nevrátí.

Vrátí!

Zůstanu sama. Už mi nic nezbylo.

Nebudeš sama, mami. Neboj se.

Naříkej mi, jak mám truchlit. To ještě zvládnu.

- Proč jsem jí to říkala? - Docela ostrá slova.

Nevím, kde se to ve mně vzalo.

Rozčílila jsi se kvůli Veikkovi.

Jen se mi nelíbí jak všechny soudí a povyšuje se.

No, zato se ti líbí ten Veikko.

Máma se ale spletla. Nebyl tu, abych vám ho představila.

Anni. Víš vůbec, jak se teď tváříš? Je celkem vidět, že se máma nespletla.

Putte. Jdi spát.

- Co? - Putte! Spadly ti kalhoty.

Dávejte si na syna trochu pozor.

Ups.

- Dobré ráno - Dobré ráno.

Tohle je Birgit.

Tohle Ida.

- Helvi. - A Eeva.