Vida privada - First Season

Kde je náš syn?

- Dobré ráno. - Dobré ráno, synu.

Dobré ráno, matko.

- Pojď sem. - Jistě.

Tvůj bratr by tu měl být také.

Frederic je hrozně zaneprázdněný.

Dobré ráno, pane markýzi.

- Paní markýzo… - Jsou papíry připraveny?

Kde je pero? Nebo to mám snad podepsat krví?

Ne, jistěže ne.

Omlouvám se, pane markýzi.

Děkuji vám, pane markýzi.

- Jeden, dva, tři tisíce… - Nebuďte laskavě tak vulgární.

Nechám je tady.

Martí, Marçali.

Zůstaň tu a zapamatuj si to.

Markýzi.

Otče,

potřebuju si koupit nový oblek.

Můžu si půjčit 2 000 peset, když teď máme hotovost?

Jak se opovažuješ? Nepůjčím ti ani cent.

Jsi beznadějný marnotratník přesně jako tvůj bratr!

Omlouvám se. Žádám tě ve špatnou dobu.

Ve špatnou dobu? Jsi naprosto bezohledný!

Zatím, matko.

A neboj, otče.

Ta tapiserie se nakonec do Lloberolas vrátí.

BARCELONA, DUBEN 1929

Roso.

Roso.

Chybí mi jeden manžetový knoflíček.

Měl by tu někde být.

V takovém binci se hledá těžko!

Měla bys být pořádnější.

Když ses tu včera večer po 20 letech objevil,

nepořádek ti nevadil.

Vážně mě moc mrzí, Roso,

že jsem se dostavil bez ohlášení. Mám teď špatné období,

byl jsem opilý a… octl jsem se tu tak trochu nečekaně.

Nemusíte se omlouvat, Fredericu z Lloberoly.

Nejsi první klient, který se vrátil po dlouhé pauze.

Já nejsem tvůj klient.

Správně, nevidím na stole žádné peníze.

Dělám si legraci.

Nemohla bych zkasírovat starého přítele.

- Už musím jít, Roso. - Fredericu!

Přátelíš se pořád s Bobbym?

No jistě.

Proč si od něj nepůjčíš, abys splatil dluhy?

Jak víš o té bankovní směnce?

Ty jsi zapomněl, cos mi včera řekl?

Mrzí mě, že jsem přišel.

Jsi si jistá, Doroteo?

Je to dokonalý doplněk k těmhle šatům.

Já ti nevím. Vypadá to trochu lacině.

Lacině?

Co by asi řekla baronka z Falsetu, kdyby vás slyšela, paní Pinedová?

- Co tím myslíš, Doroteo? - Před pár dny koupila stejný model.

Opravdu?

No, pokud je to tak…

Vezmu si ho!

Dále. Je dobré být odvážná!

Dorazil pan Guillem.

Omluvte mě, paní Pinedová, budu hned zpátky.

Pane Guilleme, domluvili jsme se na třetí.

Já vím, Doroteo, potřeboval jsem se ale vžít do role.

Musí tak smrdět?

Jdete přímo z továrny. Co čekáte?

Jistě.

A teď poslední detail.

Ano. Bylo nám požehnáno?

Ve tři přesně na jevišti.

Kde jsi byl v noci?

Spal jsem u Bobbyho.

Oběd je na stole.

Víš,

v noci svítí u fontán u Expa barevná světla.

Říká se, že je to nádherná podívaná.

Všichni o tom mluví.

Všichni mluví o tom, že jsou Lloberolové jsou vzteklí,

protože přišli o svou nejdražší cennost.

Ne, můj otec jen viděl příležitost k dobrému obchodu

a chopil se jí. Nic víc.

Doufám, že dostaneme něco z těch peněz,

abych vás všechny nemusela živit.

Nepřestávej, prosím!

Barone, baronko, díky, že jste zavolali.

Doufám, že se vám šaty líbily.

Jistě, Doroteo.

Děkujeme, že sis udělala čas.

Světová výstava s sebou v příštích měsících přinese řadu akcí.

Možná byste měla nějaký návrh?

Ráda, baronko. Bude mi ctí.

Kdy bychom se s manželem mohli přijít podívat na… návrhy?

Kdykoli, potřebuji jen trochu času,

abych sehnala vzorky látek, které se hodí ke kresbám.

Ale to snadno zařídím.

Výborně. Děkujeme, Doroteo.

- Baronko. - Mockrát děkuji.

- Nemáte zač, barone. - Tak brzy na viděnou.

Chtějí si to zopakovat.

Vidím, že byli spokojeni.

Jdeš do toho znovu, nebo dvakrát stačí?

Ona je okouzlující, ale on…

Minule byl zakřiknutý, ale dneska se rozhodně rozjel.

A přívěsek?

Asi spadl někam na postel.

Je stříbrný. Snad se neztratil.

- Tak co, znovu? - Ne za míň než 600.

Vy tedy neplýtváte časem.

Ne, Doroteo, jen využívám příležitostí.

Uvidíme.

Pamatuj, že musíš být naprosto diskrétní.

U tak vlivného páru nemůžeme nic riskovat.

Jistě, Doroteo. I naše pověst je v sázce.

Přesně tak jsem to myslela.

- Dobrou noc, Rogere. - Barone.

Dobrou noc, drahý.

Dobrou noc.

Nesouhlasím, barone.

Výstava pomohla našemu městu na mapu světa!

Výměnou za obrovský veřejný druh. Státní pokladna zeje prázdnotou!

Není to poprvé ani naposledy.

Co bude s těmi chudými dělníky, kteří přijeli vystavět pavilony?

- Kdo je teď najme? - Vrátí se domů.

Jejich děti se narodily tady, pane Cuní. Doma je nečeká nic než bída.

Slyšel jsem, že se mí dělníci začínají organizovat.

Jistě. V Rusku se stalo to samé a podívejte, jak to dopadlo.

Barone, naznačujete že Primo de Rivera a jeho manýry

zapříčiní ve Španělsku revoluci?

Vznešenost, kterou vídáme v novinách, je jen pouhý sen.

Naše milované město projde zásadními změnami

a náš generalissimo na ně není připraven.

- Nebuďte tak dramatický! - Chcete se vsadit?

Ale klidně. Tady je to jiné.

Kde jsi byl včera v noci?

Čekal jsem na tebe v The Grill Room s párem pěkných děvčat.

- Měl jsem schůzku. - A s kým?

No tak, přátelíme se už 35 let.

Řekni mi všechno!

Byl jsem za Rosou Trenorovou.

- Cože? - Byl jsem opilý.

Umím si představit, že by ses zabavil i s někým jiným.

Co když se to dozví tvoje žena? Nebo hůř, tchýně!

Nebude se to opakovat. Slabá chvilka.

Ochutnal jsem ho minulý týden a byl úžasný.

Omluv mě na okamžik.

Barone!

Je to hříšně dobré.

Máš štěstí na kuchaře.

- A Conxa? - Pozdě, jako obvykle.

Jako obvykle. Včera jsem ji zahlédla u Dorotey

spolu s jejím afektovaným manžílkem.

Nevím, co tam baron dělá, zatímco si ona zkouší šaty.

Možná jí pomáhá s výběrem látek. Má vytříbený vkus.

- Až moc, podle mého. - Jistě mu zahýbá.

Je to paroháč jako půlka chlapů ve městě, vkus nevkus.

A co my ženy? Neustále předstíráme, že nic…

Neviním z toho Conxu. Kdybych vypadala jako ona, dělám to samé.

Ale ty nemusíš, jsi bohatá vdova.

Ne. Nemohla bych za to platit.

Je to pravda!

Baronka z Falsetu.

Hortènsie, drahá, promiň, že jdu pozdě.

To nic. Ráda tě vidím.

Dámy.

- Krásný outfit, Conxo. - Dorotea je umělkyně.

To není fér! U tebe se snaží víc.

- Vkusný klobouček, Rafaelo. - Že ano?

Dost řečí o šatech.

Kde to máš, Hortènsie?

No ano, pojď.

Nádhera.

Popravdě bych se nikdy neodvážila udělat Lloberolovým nabídku,

kdyby to nenavrhli sami.

Jistě, Hortènsie.

Všechno víme, že pro pana Tomàse to byl učiněný poklad,

ale vzhledem k situaci Lloberolových jsem myslela,

že bude nejlepší, když to koupím.

Samozřejmě jsem ze zdvořilosti poslala kupce.

Gratuluji, Hortènsie. Je to unikát.

Nikdy neztratí na ceně.

- Guillem de Lloberola! - Agustí!

- Jak se máš? - Dobře.

- Výborně. - Tak ukaž…

Bruneta s vlnitými vlasy a modrýma očima?

- Do očí jsem jí neviděl. - Ne.

Co tím myslíš, žes jí neviděl do očí?

Jak se má tvoje žena?

Ty zmetku. Má se dobře. Je v osmém měsíci.

- Vážně? Čas letí! - Ani ne. Byl jsi dlouho pryč.

Zjevně jsi zavalen aristokratickými povinnostmi.

Spíš ty musíš mít plné ruce práce. Jsi žádaný advokát.

Mnozí nově zbohatlí si žádají tvé služby, aby skryli své prohřešky.

Guilleme, měl bys začít používat svůj titul z práv

a stát se mým partnerem.

Mně by se ulevilo a dobře by sis vydělal.

A víc bychom se vídali.

Lákavé, víš ale přece, že Lloberolovým práce smrdí.

Ale prosím tě!