Bosnia Express

Balkánská pohádka nám vypráví příběh o pastýři.

Když jednou pastýř pásl ovce,

zaslechl z lesů syčení.

Přiblížil se k místu, odkud zvuk vycházel,

a uviděl tam oheň.

V ohni spatřil hada, který na něj zavolal:

„Pro lásku Boží, pastýři, vytáhni mě z toho ohně!“

Pastýř natáhl k hadovi svou hůl.

Had se unikl z ohně, vyplazil se po paži

a obtočil se mu kolem krku.

Překvapený pastýř se ho zeptal: „Co to děláš?

Zachránil jsem tě a musím kvůli tomu ted zemřít?“

Had odpověděl: „Ne, neboj se!

Zanes mě do domu mého otce. Je vládcem všech hadů.“

Pastýř vyšel z lesa s hadem

a prošel branou, tvořenou samými hady.

„Až přijdeme do otcova paláce,

za odměnu ti nabídne, ať požádáš, o cokoli si přeješ.

Nic od něj nežádej.

Jen ho požádej o Jazyk nejazyk.“

Když dorazili do paláce, hadův otec zvolal:

„Pro lásku Boží, synu, kde jsi to byl?“

Vladař se po vyslechnutí synova vyprávění dotázal pastýře:

„Jak se ti mohu odvděčit za záchranu svého syna?“

Pastýř odvětil: „Nechci nic krom Jazyka nejazyka.“

„Ten ale není pro tebe.

Požádej o cokoli jiného a já ti to dám.“

Ale pastýř odvětil:

„Dej mi Jazyk nejazyk. Po ničem jiném netoužím.“

A otočil se, aby odešel.

V tu chvíli vládce hadů zvolal:

„Zadrž! Pojď sem. Jestli to je to, po čem toužíš, otevři ústa.“

Pastýř otevřel ústa a vladař do nich plivnul.

Pak pravil: „Teď plivni ty do mých.“

Pastýř uposlechl a vladař říká:

„Teď máš Jazyk nejazyk.

Ale pamatuj!

Nikomu o tom nesmíš říct. Jinak na místě zemřeš.

JUGOSLÁVIE

TERST

BOJ NA ŽIVOT A NA SMRT MEZI SRBSKEM A CHORVATSKEM

SARAJEVO, NADĚJE Z NEBE

ZUŘÍ FRANCOUZSKÁ INTIFÁDA

Slíbil jsem si, že už nikdy do Bosny a Hercegoviny nevkročím.

Nikdy v životě.

Ale jsem tu. Na cestě, která vede do Baščaršiji.

Do východní části Sarajeva.

Vrátil jsem se, abych prozkoumal roli monoteistických náboženství

v katastrofických válkách na Balkáně.

Ať už to byly oběti nebo spoluviníci,

nástroje v rukou politické a vojenské moci

nebo její praví strůjci.

Bosna a Hercegovina se mi vryla do duše.

Nemyslím tu katolickou, ortodoxní nebo muslimskou.

Prostě Bosna a Hercegovina. Tečka.

Bosňané. Tečka.

Rána chutnají jinak

s kouskem baklavy, která se vám rozplývá na jazyku.

Baklava je příšerně sladká.

Jen si představce tucet plátků těsta tenkého jako pavučina.

Napusťte je máslem, položte na máslem namazaný pečící papír

a proložte náplní z drcených ořechů.

Nakonec rozválejte a vložte do trouby.

Vyjměte z trouby a pokapejte medem a kořeněnou růžovou vodou.

Nakrájejte a ukojte své chuťové pohárky.

V každé zemi za Jadranem baklava dělají.

Každá země má vlastní verzi:

je srbská, albánská, bulharská, řecká, arménská, perská,

turecká a dokonce izraelská, arabská.

A samozřejmě bosenská.

Baklava je ztělesněním Bosny.

Bosna a Hercegovina se skládá z plátků proložených různorodou náplní.

Bosnu stlačili a upekli.

Jakmile byla venku z trouby, polili ji různými sirupy. Občas i hořkými a cizími.

Naplněná nenávistí a jedem.

Roku 1953,

Tito nakázal výstavbu největšího bunkru v bývalé Jugoslávii.

V roce 1953.

Stalinova smrt.

Před kým se chtěl Tito bránit?

Před Rusi nebo Američany?

DĚLNÍCI VŠECH ZEMÍ SPOJTE SE

BĚLEHRAD

BRATRSTVÍ A JEDNOTA

VÍTEJTE

TITO JE MRTEV

KONEC

SOCIALISMU

SARAJEVSKÁ FAKULTA ISLÁMSKÝCH STUDIÍ

Pauza.

Největší světová televize

sem přijela natáčet obrazy smrti.

Ale nepochopili.

Během války skutečné záběry Sarajeva

byly o životě.

Předpoklad znovunabytí svobody

pomocí války, která se stále vede,

musel vzniknout v Sarajevu, v srdci Bosny,

kde jsou stále viditelné pozůstatky turecké nadvlády.

Město má díky tomu osobitý vzhled,

význačný směsicí katolických a ortodoxních kostelů,

mešit a synagog.

Navzdory pár náznakům vlivu západní civilizace

připomíná spíše město Východu.

Vzpomínám na slova, která jsem zaslechl nedávno:

„Zatímco četnikové znásilňovali muslimské ženy,

další ženy se na této straně fronty

každou noc oddávaly svým natěšeným společníkům, jako by to byla noc poslední.

Jejich lůna zachránila Sarajevo.“

Je zde příjemnější atmosféra.

Ano, mnohem příjemnější.

Studovala jsem tam navazující studium,

ale pak jsem se vrátila kvůli atmosféře.

Je v tom velký rozdíl.

Obrovský.

Tady můžete hovořit s kýmkoli: uklízečkou, vrátným…

Děkan zná všechny studenty jménem.

Tady ani nevím, jak můj děkan vypadá.

Kdykoli pomyslím na Nikolinu, vytane mi na mysli celistvost, krása Jugoslávie.

Její nesčetné kvality a vlastnosti.

Nikolina je zpěvačka, muzikantka, učitelka a tanečnice,

která vyrůstala ve válečné zóně.

Když ji vidím chodit ulicemi Sarajeva,

myslím, že jedině žena může znovu sjednotit Jugoslávii.

Baba jaga se znenadání opět objevila na konci roku 2000,

oblečená do amerických maskáčů.

„Vše se zde mění.

Válka to už není.

Je to baba jaga s puškou.“

Baba jaga je barbarské strašidlo, postrach slovanských legend,

monstrum ukryté v zákoutích dějin.

Je to zrůda, vědma, turecký vrahoun,

obscénní stránka smrti,

ale i stará čarodějnice s obrovským nosem, ošuntělým kloboukem,

rukama jako slepičí pařáty a vytřeštěnýma očima.

Kdo je baba jaga?

Sarajevo je tváří stovek příběhů,

ale také podoba okna Kanity Fočakové,

nedaleko od poklidného a špinavého Miljacka.

A knihovny.

Evropští dopisovatelé válku popisovali z tohoto okna.

Z hor za domem

jednoho májového dne 1992

vystřelil odstřelovač

a trefil jejího manžela do srdce:

„Je konec,“

řekl, než odešel na vždy.

VÍTEJTE V SARAJEVU

SARAJEVSKÝ VÁLEČNÝ KONFLIKT

Ortodoxní náboženství je od středověku

nedílnou součástí

kultury a života v Bosně a Hercegovině.

Kulturní fenomén spjatý s touto oblastí.

Bosna a Hercegovina je bez ortodoxního náboženství

a civilizace nepředstavitelná.

To ztělesňuje ortodoxní církev

a všichni věřící, kteří zde žili a nadále žijí.

Před vypuknutím války v roce 1990

náboženství nemělo vliv na společnost a politiku.

Divjak byl za války zástupcem velitele bosenské armády.

Původem Srb, který se do historie zapsal rozhodnutím bránit Sarajevo.

Lidé mívali právo vyznávat své náboženství

v komunitách, kostelech a mešitách.

Komunismus nebyl zničen zvenčí.

Nikdy nezmiňujeme, že největší zločiny v náboženských válkách

jsou páchány na lidech, kteří nejsou věřící.

…narodil se na venkově, ale zemřel na svou nemoc.

Tato naše válka

byla válkou proti komunismu.

To je něco, co musíme zdůraznit, protože během…

Tento film jsem tvořil s úmyslem

pochopit roli náboženství v Balkánských válkách.

Bláhový amatér. Bylo to tak naivní!

…naprosto minimální vliv.

Dokonce ani v průběhu války

neměli náboženští vůdci možnost někoho ovlivnit.

Záhřebský arcibiskup monsignor Stepinac stanul před šesti lety v Jugoslávii

před soudem a byl obviněn ze spolupráce s nacisty.

Na lavici obžalovaných monsignor prohlásil, že je nevinen.

Lidé se neshodli, ale nahlas se neprojevili.

Žalobce ho odsoudil k 16 letům vězení.

Dnes, v roce 1951, Titova vláda Stepinace propouští,

ale internovali jej a zbavili jeho arcibiskupské role.

Během války a chvilku před ní

všichni náboženští vůdci a kněží začali hovořit o obětech obou světových válek.

Vytáhli svoje strašáky ze skříní a ovlivňovali smýšlení lidí.

Lidé se najednou cítili v nebezpečí, ohrožení.

Ti samí náboženští vůdci se během války dostali do vlády.

Vstoupili do armády a dokonce i do policie.

V některých zemích není dovoleno zahaleným ženám pracovat.

Politováníhodné.

Mohou vykonávat jen manuální práce,

když je nikdo nevidí,

a jsou v podstatě bez vlivu.

Ano, mohou vykonávat jen manuální práce bez kariérních vyhlídek.

Nemohou mít žádnou rozhodovací pravomoc.

Nemohou se stát odbornicemi nebo lékařkami.

Nijak nemohou ovlivňovat veřejné mínění.

Takže tyto ženy jsou naprosto neviditelné.

Ahoj, jak se vede?