365 Days: This Day

NETFLIX UVÁDÍ

Neměl bys tu být.

Nemám kalhotky.

Nenašla jsem nic slušného.

Nový dům, nový šatník, ale pořád ten stejný binec.

Co tu do prdele děláte?

Jste zvrhlíci, víte to?

Úchyláci.

Zvrhlíci. Úchylové ujetí!

Massimo, okamžitě vypadni!

Vidět nevěstu před svatbou nosí smůlu!

Natož s ní šoustat a zničit jí make-up!

Já se zblázním. Babičku Krysiu by kleplo.

Žárlíš snad?

Poslouchej.

Respektuj trochu polské tradice.

Jasný?

Příště se můžeš klidně přidat.

Vypadni!

Adiós, amigos.

Ciao, bella!

Nebo jak to říkáte.

Čauky mňauky.

Mělo to být tak hezké. Svatba, sukně, ty. A já?

Já si měla odpočinout.

Podívej se na sebe.

Nebudu tě za to kritizovat, ale nikdy dřív jsi nekouřila.

Ale když chceš být drsná…

Chci ale něco vědět.

Neřeklas mu to, že?

Fajn. Nic mi do toho není.

Ale snažila ses mu to říct, že?

Myslím na to každý den.

Nesmí zjistit, že jsem byla těhotná.

Skvělej nápad.

Temný tajemství je skvělý základ úspěšného vztahu.

Tak co mám dělat?

Mám mu říct, že jsem ztratila jeho dítě a sama málem umřela?

Co by asi udělal?

Co?

Tihle lidi nejsou normální.

Vypukla by válka.

Válka? Prosím tě.

Znáš Massima.

Víš, že nikdy neodpouští.

Víš, co je to vendeta?

Jsme na Sicílii, víš?

To slovo samozřejmě znám.

Z filmů. Každý kouká na filmy. Vím, co to znamená.

Do prdele.

To mě nenapadlo.

Bylo to moje nejtěžší rozhodnutí.

Promiň.

Jsi nejsilnější ženská, co znám. Víš to?

A nezapomeň, že nejsi sama. Jsem tu s tebou.

Takže…

miluješ ho?

Dobře, tak jdeme.

Jdeme mě dát do pořádku. Slibuju, že si nezapomenu kalhotky.

Tady máš. Vyber si barvu.

Ale co. Všechny jsou bílé.

Utečme před tím chaosem.

Máš hodinu.

Pak si s tebou budu dělat, co chci.

Ne. Já si s tebou budu dělat, co chci.

Sedni si.

Nechci ti ublížit.

A teď chci, abys mě opíchal tak, jak se mi to líbí.

Myslíš, že díky té kytce zapomenu, že jsi včera

dal přednost svým mafiánským kumpánům přede mnou?

Ne.

Ale pobaví tě.

Jak vypadám?

Jako poprvé, zlato.

Budou to dokonalé líbánky, manželi.

Do prdele.

Do prdele.

Do prdele, ty sis změnila účes!

Vítej doma.

Taky tě ráda vidím.

Měli jsme vzít vlastní jídlo?

Tak hele.

Žiju naplno. Zamilovala jsem se.

A kdy přesně se to stalo?

Ty jsi poslední, kdo by mě měl kritizovat.

Přemýšlím, kolik budu muset vyměnit nábytku.

Uděláš mi seznam všeho, co jste poskvrnili?

Chceš malinu? Italsky se řekne lampone.

Strč si svoji lampone do prdele.

Dámy, navrhuju, abyste si to probraly jinde,

protože my s Domenicem musíme pracovat.

Samozřejmě až si obleče něco normálního, a ne…

Co to je, dort nebo co?

Krém.

Zařídil jsem pro vás malý výlet.

Vypadám jako nábytek, který můžeš odsunout?

- Chci, aby ses bavila s kamarádkou. - Jo?

- Já nežertuju. - Proč mě rovnou nedáš na vodítko?

Vidím, že líbánky skončily.

Sklapni.

Uklidni se. Dovolená by se nám hodila.

Už jsem zapomněla, jaké to je si zachlastat.

Počkám v kanceláři.

Dobře.

Proč jsi taková zamyšlená?

Jen tak.

Je mi tu prostě dobře.

A proč jsi tak vážná?

Nejsem vážná.

Trápí mě svědomí. Kvůli Massimovi.

Snaží se. Zařídil nám výlet.

Někdy se chovám jako svoje matka.

Ne. Ještě hůř. Chováš se jako manželka.

Díky. Na tebe je vždycky spoleh.

Nemáš zač, jsem k službám.

Poslouchej, je to jednoduchý.

Víš, co má Massimo rád, takže víš, co dělat.

Do prdele!

Mám nápad.

Je pozdě.

Určitě si na mě chvilku najdeš.

Slibuju, že nebudeš litovat.

Já vím.

Ale je moc pozdě. Musím jít.

Vracíme se do normálu.

Že ano?

Jo.

Jsi nádherná.

Do prdele.

Sakra.

- Klepej. - Obleč se. Jdeme.

Domenico ještě nikam nejde.

Olo, vrátím se za půl hoďky.

Buď připravená, jo?

Nebo aspoň oblečená.

Nebo aby na tobě nebyl.

Musíme to dokončit.

Jo.

Nezabij se. Bacha.

Počkej.

Jsi bohatá a stejně běháme po trávě.

Ahoj, Georgi.

Nech mě dneska řídit.

- Jsme tu. - Ne.

Olgo, kdo zaplatí za opravu?

Co? Jezdím ve Włochy ve Varšavě, tady to zvládnu taky.

Nastup.

Uhni.

Uhni.

Ne. To mám sedět a mávat?

Fajn, tak já budu sedět a mávat.

Ráda sedím a mávám. Koukej, jak mi to jde.

Páčko!

Jeď.

- Vzpomínáš, jak jsme se poznaly? - Ne.

Vzpomínáš, jak se tvoje máma vykláněla z okna s talířem?

Mami!

Mami!

Kolik nám tehdy bylo?

Šest?

I tehdy jsi měla prášek na talíři.

Prosím tě, bylo to želé v prášku.

Jedly jsme rukama a jezdily na bruslích, pamatuješ?

Ale upřímně? Jsem spokojenější teď, po 20 letech.

Brusle nebyly rychlý jako Ferrari. Ne, že bych to nezkoušela.

Víš co?

Co?

Je mi jedno, v čem jezdíme nebo co jíme,

pokud jsme spolu.

Navždycky.

S tebou bych šla úplně kamkoliv.

Mám tě ráda.

Já tebe taky.

V pořádku?

- Ano. - Ano, díky.

Chyběly mi ty naše výlety.

- Všechno teď šlo stranou. - To jo.

Do prdele.

Dobré odpoledne.

Na dezert není čas.

Odcházíme.

Jdeme. Neslyšelas?

Řekl jsem… odcházíme.

Done Massimo Torricelli.

Mám své potřeby.

Vím, že jsme začali trochu drsně,

nebo spíš zvráceně.

Unesl jsi mě a to je zvrácené.

Ale já se do tebe zamilovala a jsme spolu, protože já se tak rozhodla.

Ale neovládáš lidi a nedovolím, abys ovládal mě.

- Jsem tvoje žena, ne tvůj voják. - O čem to mluvíš?

Chci tě jen chránit.

Tohle není ochrana.

To je vězení.

Nemůžu žít a nic nedělat.

Chybí mi výzvy.

Máš pravdu, holčičko. Podělal jsem to.

Odpusťte.

Paní Torricelliová?

Nechtěl jsem vás rušit.