The White Queen

1464. VÁLKA RŮŽÍ ZUŘÍ DLOUHÝCH DEVĚT LET.

DVA KRÁLOVSKÉ RODY, LANCASTEROVÉ A YORKOVÉ, BOJUJÍ O ANGLICKÝ TRŮN.

MLADÝ EDUARD IV. SESADIL SVÉHO BRATRANCE JINDŘICHA VI.

A NÁSILÍM SI PŘIVLASTNIL TRŮN.

JINDŘICH JE NA SVOBODĚ A JEHO MANŽELKA MARKÉTA Z ANJOU TAKÉ.

Tomáši, Richarde, pojďte. Hned vstaňte.

- Já chci spát. - Rychle se oblékněte.

- Jdete za ním? - Nemám na výběr.

Alžběto?

Vezmi si tohle pro štěstí.

Může ti to pomoci a neuškodí to.

S mužem jako on mi nepomůže nic, matko.

Pojď, Richarde.

- Kam jdeme, matko? - Proč musíme jít tak časně?

- Setkáme se s králem. - Král Jindřich se vrátil?

Ne. S novým králem Eduardem.

Eduard z Yorku není král! Zabil našeho otce!

Teď je králem. A musíme mu projevit loajalitu. Pojď, Tomáši.

- Zastavte! - Tomáši!

Stát!

Eduarde? Teď? Opravdu?

Dobrá. Chvíli si odpočineme.

Je to opravdu král?

Jsem lady Alžběta Greyová, Vaše Veličenstvo.

Vstaňte.

- Přišla jste za mnou? - Já…

Nemohu se domoct dědictví pro své syny.

Půdu po manželovi mi odebrali, když zemřel.

Synové a já nemáme z čeho žít.

Můj manžel byl sir Jan Grey. Padl v bitvě u…

Vedl lancasterskou jízdu.

Zabili 700 našich mužů. Málem tě probodl, Eduarde.

Konal jen svoji povinnost, jak věřil, Vaše Veličenstvo.

Byl věrný muži, kterého pokládal za krále.

Moji chlapci za nic nemohou.

A toto jsou jeho synové?

Moje jediné štěstí. To jsou Richard a Tomáš Greyovi.

- Eduarde, nemáš na ni čas! - Žijete poblíž?

Je to jen přes pole! A hodně blízko.

Warwicku. Veď muže dál.

Já vás doženu.

Muži mohou jet dál. Já vás doprovodím.

Kupředu!

- Potkali jsme krále! - Já vím. Vraťte se k mamince.

Buďte vítán na panství Grafton, Vaše Veličenstvo.

Jacquetta Woodvilleová! Je doma i vaše páže?

Baron Rivers je bohužel pryč.

Já zapomněl. Baron Rivers!

Narychlo vymyšlený titul, abyste zamaskovali tu ostudu,

že se urozená lady Lancasterová pelešila s plebsem, jak si pamatuji!

Byl to venkovský šlechtic a dvakrát takový muž jako vy, lorde Warwicku.

Dáte si sklenici slabého piva, Vaše Veličenstvo?

Nebo máme dobré víno od mých příbuzných v Burgundsku.

Eduarde!

Nepochybně nejsi…

S díky si dám víno, lady Riversová.

Chlapci, mám pro vás důležitý úkol. Pohlídejte mi Furyho.

Není na světě muže, který by nevěnoval pohled mé dceři.

Alespoň pokud má oči.

Na zdraví, Vaše Veličenstvo.

Omluvte mě.

Posaďte se.

Nejste zde šťastná se svou matkou a otcem?

Rodiče miluji, ale jsem zvyklá starat se o svůj dům a půdu.

Moji synové nebudou mít nic, když je pro ně nezískám zpět.

Příliš mnoho lidí během těchto válek trpělo.

Jestli si udržím trůn, dohlédnu na dodržování zákonů

po celé Anglii, a všichni budeme znovu Angličany.

Nic si nepřeji více, než aby moji synové nemuseli nikdy bojovat.

Myslíte, že je to možné?

Zbývá vybojovat ještě jednu bitvu.

Jindřich se opět vzpamatoval, alespoň prozatím,

ale já se ho pokusím udržet dál od vašich dveří.

Jste si jistý vítězstvím.

Jsem rychlý, jsem statečný a mám štěstí.

V bitvách mám stejné štěstí

jako v lásce.

Vyhraji. Děkuji za víno.

- Odcházíte? - Ano.

- Ještě jsme… - Sepište podrobně svůj požadavek.

O půdě, jež má být vaše, a o vašem vlastnickém právu.

Ano, jistě.

A já si váš dokument zítra vyzvednu.

Osobně.

Matko, kam mě to vedeš?

Uvidíš.

- Vyber si vlasec. - Kouzla.

Chceš být utopena v koši?

- Je to zakázáno a slíbila jsi… - Víme to jen my dvě.

Pocházíme z říční bohyně Meluzíny.

Máme kouzla v krvi, Alžběto. A teď si vyber vlasec.

- Co byly zač? - Věci, které nikdy nepoznáš.

Děti, které se nenarodí, šance, které nevyužiješ.

Jsou pro tebe ztracené.

A co chytím já na konci toho tvého vlasce, matko?

Budoucnost.

Navíjej. Každý den stopu.

Lizzie!

- To je… - Já vím, kdo to je.

Lady Alžběto.

Jacquetto!

Barone Riversi.

Vaše Veličenstvo. A toto jsou moji synové.

- Antonín a Jan. - Už jsme se setkali.

V bitvě o Towton. Pozabíjeli jste půl Anglie za jediný den.

A v Calais váš otec urazil moji matku kvůli jejímu sňatku.

- A nazval mého otce nulou. - Antoníne.

Stáli jste za králem, jehož dvůr byl otrávený,

jehož daně se nedaly zaplatit

a který zabil muže, na které se smál a které omilostnil!

A ještě ho nazýváte zbožným!

Teď je váš zbožný Jindřich přemožen a králem jsem já.

Lady Alžběta mi řekla, že přišla o vyvdanou půdu.

Nepřišla o ni, byla jí ukradena. A žádá jen spravedlnost.

Spravedlnost! Od Yorků!

Vaše lancasterská královna zavraždila mého otce a bratra

a narazila jejich hlavy na kůly. Neříkejte mi nic o spravedlnosti!

Sepsala jste mi ten požadavek?

Ano.

Pak vám bude půda navrácena. Vaším králem.

- Děkuji vám. - Alžběto.

Lady Alžběto, provedla byste mě po zahradě, než odjedu?

Je tady zatuchlý vzduch.

Nemohu se zdržet dlouho.

Jindřichova manželka přivádí k jeho severní armádě Francouze.

- Musím na ně být připraven. - Nebojíte se, že prohrajete?

A nepřála byste si to? Nejste na straně Lancasterů?

Přála bych si, aby žádné strany nebyly.

Mohu pro vás dnes v noci poslat svoje páže?

Toužím po vás, Alžběto. Víc, než jsem kdy toužil po jiné ženě.

Vaše Veličenstvo, nemohu být vaší milenkou.

Možná padnu a tohle je mé poslední přání.

Odepřete to svému králi?

Vy nezemřete.

Jste rychlý a statečný a máte štěstí.

- Mám tedy jít? A tohle je konec? - Ne.

Zítra. Při západu slunce.

Sejdeme se u velkého dubu, kde jsme se poprvé potkali.

I kdybychom se měli jen rozloučit.

Neměla s ním chodit sama. Je to chlípník.

- Prohlížejí si zahradu. - A co přijde potom?

Nevrátí jí půdu z dobrého srdce!

Jsme Lancasterové, kteří se mu postavili.

- Bude chtít odměnu. - Jestli si ji už nevzal!

Měl v posteli každou ženu u svého dvora. Proč by si nevzal Alžbětu?

Možná si to vynucuje, zatímco se tu hádáme!

- Nevezme si ji za růžovým keřem. - Jak to můžeš vědět?

Povolá ji ke dvoru, až mu bude zavázána za to, že jí vrátil půdu.

Není to tak, Alžběto?

Jen žádám to, co mi má být vráceno.

Žádám spravedlnost a král mi ji slíbil, jak náleží.

Toho muže je těžké odmítnout, Alžběto.

A jestli tě povolá ke dvoru, co mu odpovíš?

Cokoli mi poradíš, otče.

- Zahraje si někdo šachy? - Nepochybujeme o tobě.

Ten muž spal s polovinou manželek z celého Londýna.

A Yorkové znásilňovali naše ženy, když tudy táhli.

Stejně jako Jindřichovi vojáci. A nový král má alespoň důvtip.

Kdysi jsme se s tím hloupým králem přátelili. A jeho královnou.

- Zapomněla jsi, Jacquetto? - Nezapomněla.

Ale kolo štěstí se stále otáčí.

A královna, má přítelkyně, začala být příliš krutá.

A teď je králem tento muž a Alžběta potřebuje, aby jí vrátil půdu.

Ale ne za každou cenu.

Jenže ty nechceš jen půdu, viď?

- Chceš i jeho. - Je to král Anglie.

Musím mu prokázat věrnost, pokud mám mít svou půdu.

Jak jinak si může ubohá vdova vybojovat své místo na zemi?

Byla bys blázen, kdyby ses prodala příliš levně.

Nemám v úmyslu se prodat.

Věděl jsem, že přijdete.

Nemohu se zdržet dlouho.

Rozpusťte si vlasy, abych je viděl.

Jsem do vás blázen.

Myslel jsem na vás celý den.

Neměl byste myslet spíš na svoji bitvu?

Posaďte se ke mně.

Eduarde, já nemohu.

Alžběto…

Ne, nemohu.

- Řekla jsem vám ne! Vážně. - Přišla jste za mnou!

Abych se rozloučila. Udělám to a půjdu.

Neutíkejte.

Bože, Alžběto, dovol mi si tě vzít.

Zoufale po tobě toužím.

Řekla jsem ne!

Ne!

Vytáhla jsi na mě nůž? Na svého krále?

- To je vlastizrada! - Obrátím ostří na sebe.

Jestli se o krok přiblížíte, podříznu si hrdlo a zemřu tady.

Jen vyhrožuješ.

Mrzí mě, že jsem vás uvedla v omyl, když jsem přišla,

ale nebudu vaší milenkou.

Můžu si to vzít sám za jedinou vteřinu.

- Dříve si podříznu hrdlo. - Přestaň!

Nezpochybňujte moji odvahu, Vaše Veličenstvo.

Vyrovnám se kdejakému muži.

To vidím.

Můžeš si vzít moji dýku na památku.

- Vaše Veličenstvo? - Udělala jsi ze mě hlupáka.