Prisoners of the Lost Universe

No, tohle by asi mohl být důkaz teorie profesora Grogana,

že lze uspat hada vysokým hes.

Ale než to zkusíte na chřestýších v okolí pozor.

Možná to zabírá jen na hady, co mají rádi hudbu.

Jsem Carrie Madisonová a zvu vás za týden

na další kuriozity tohoto roztodivného světa.

Tak to bychom měli, Ronnie.

Haló. Co?

Ne, jsem na odchodu.

Můžu být u Hartmanna…

plus minus za dvě hodiny.

Jak že štáb přijede pozdě?

Jak moc pozdě?

O hodinu? Co mám dělat hodinu s šíleným vědcem.

Jako bych nic neslyšela.

Posloucháte KKZ Lost Angeles, stanice, co nemá hranice.

Vyzkoušejte sušené jerky od Mama Rolins.

Nic na světe se nevyrovná jerky od Mama Rolins.

Fajn, je přesně 9:45.

V centru L.A. je maximálně 24 stupňů,

takže se vám v údolí bude dneska dobře dejchat.

Zprávy a publicistika v celou hodinu

a také novinky o otřesech nahoře v San Francisku.

Ty míří k nám, jestli tedy neuváznou na dálnici.

Přinášíme zprávy jako první

a hrneme je přímo na vás.

První seismická vlna u nás

a tahle měla 4,5 stupně Richterovy škály.

Tady je KKZ Los Angelese zprávy a publi…

OPRAVY ELEKTRICKÝCH SÍTÍ

Ježíši.

O co vám jde, dámo?

Chcete demoliční derby? Jeďte na okruh!

Vtipný. Asi jste si nevšiml, že ve světě okolo vás je zemětřesení.

Máte dvě nohy. Jednu na plyn a jednu sakra na brzdu.

Bože.

Tohle jsem měl na dvou státních přeborech,

obhajobě titulu a stálo to 40 babek. A teď?

- Co je to? - Zlomenej meč na kendo. To je to.

Je to bambusová tyč.

- Jestli vám nic není, jedu. - Nenechte se zdržet.

Jsem v pohodě, mý auto taky a zlomená tyč na kendo taky.

Všechno je v pohodě.

Hele, omlouvám se.

- Tady máte. - Co je to?

To je za to všechno.

- Nechci milodar, dámo. - Milodar!

Tohle není milodar

a neříkejte mi „dámo“. To nesnáším.

Je to povýšené.

- Věřte, že mě napadlo i lepší oslovení. - Věřím.

Na ženu si troufnete. Kdyby…

Kdybyste byla chlap, zbil bych vás.

- Typické, násilí. - Chcete vidět násilí?

Možná jste jako dítě,

co potřebuje dostat na zadek.

- To si netroufnete. - O co, dámo?

- Zdravím, jsem Carrie Madisonová. - Ano, poznávám vás

a jsem okouzlen. Pojďte prosím dál.

Asi se divíte, proč bych já, fyzik zkoumající dimenze,

měl mrhat svým časem kvůli televiznímu pořadu,

co vědu bulvarizuje.

No, alespoň to říkáte brutálně na rovinu.

Nechci být hrubý,

ale váš program je přesně to,

co potřebuji, aby ti akademici

brali mou práci vážně.

Omlouvám se.

Jsem naštvaný a zanedbal povinnost hostitele.

- Dáte si něco? - Ne, díky.

Omlouvám se, ale můj štáb má zpoždění.

Možná byste mi mohl ukázat, co přesně máme natočit.

To je ono?

Slečno Madisonová, přenašeč hmoty je velice citlivý přístroj.

A vy tvrdíte, že tenhle přístroj umí…

poslat věci do jiné dimenze?

Přesně.

Možná bych to měl ukázat.

Sakra!

A to měl bejt hezkej den.

A teď, pro případ, že mě máte za šarlatána,

vás poprosím o nějakou vaši věc.

Viděla jsem to, ale pořád nevěřím.

Ten objekt tam pořád je, ale v jiné dimenzi,

v jiné části vesmíru, kterou nevidíme.

Nerozumím tomu.

Doktore Hartmanne, je to bezpečné s tím zemětřesením?

Ticho.

Podívejte.

Fascinující.

Uvědomujete si, že poprvé nahlížíme

do paralelního světa?

Světa jako je ten náš?

Proč ne?

Lidé jsou lidé, ať už kdekoliv.

Možná mají jinou technologii.

To nechápete, co to znamená?

Možnost navštívit jiný svět.

Doktore Hartmanne?

Doktore Hartmanne?

Haló?

Je někdo doma?

Omlouvám se.

- Bože můj, zase vy? - Tak hele,

vaše chyba, že jste se sem vkradl.

Moje chyba! Hledám tu pomoc a dostanu ránu.

Za co? Zničíte mi auto.

- Rozbijete lebku. - Zlomím bambusovou tyč.

Meč na kendo, pardon.

Jsem Carrie. Carrie Madisonová.

Dan Roebuck.

Já vás určitě odněkud znám.

Dělám v televizi.

„Roztodivy“

Jo už vím.

Ten pořad je pěkná srágora.

Ale vy jste dobrá, byť tlustší než v TV.

Kde to jsme?

Dům patří Dr. Hartmannovi.

- Kde je? - Zmizel.

A tím myslím opravdu zmizel.

Jak to myslíte „zmizel“?

To nemá smysl.

- Stejně mi neuvěříte. - Zkuste to.

Tenhle přístroj přesouvá věci do jiného světa, jiné dimenze.

Říkala jsem, že neuvěříte.

Ale já vám věřím. Pokračujte.

Došlo k nehodě.

Nehodě.

On stál přímo tady.

Přímo tady.

A pak najednou prostě zmizel. Jako nic.

Zmizel jako nic.

Ne, vy ne!

Doktore Hartmanne?

Doktore Hartmanne?

Bože.

Dane?

Dane Roebucku? Kde jste?

Dane, slyšíte mě?

Dane?

Doktore Hartmanne!

Jestli mi někdo neodpoví…

Doktore Hartmanne, mám odpoledne rozhovor.

Jestli ho kvůli vám prošvihnu, budu naštvaná.

K čertu s váma!

Tohle se mi zdá,

nebo jsem umřela a tohle je buď nebe, nebo peklo.

No, tak nebe to není.

Takže to je peklo.

Ale Dallas vypadá jinak.

Dane Roebucku?

Dane Roebucku?

Ať se propadnu.

Nepanikařte.

Pomalu couvejte.

- Co teď? - Zdrhejte!

- Utíkejte! - Já utíkám.

Držte se.

Držte se.

Bože!

Asi byste měl vědět,

že mě z výšek bolí hlava.

Chcete bolehlav? Podívejte nahoru.

Co se děje?

Možná je to nějaký zvláštní rituál.

Co to děláte?

Tohle je Roebuckova kotvička.

Hodím ji nahoru a snad se něčeho chytí a vylezeme

jak v pohádce o kouzelné fazolce.

A co když tam bude obr

a stonek usekne? Co pak?

Dámy první.

Kdepak, nelíbí se mi, jak ti skrčci páchali…

sebevraždu na etapy.

To, co je shodilo, tam může pořád být.

Jak chcete. Když praskne, spadnu do měkkého.

- Jak je libo. - Ne!

Nakonec přece půjdu první.

Klid, držím vás.

Zvládnu to sama.

Takže mi prosím sundejte ruce ze zadku, jestli můžete.

Děkuji.

V pořádku. Můžete nahoru.

Bože!

Pardon.

Ahoj.

Hej, co to děláte?

Pouštím ho, to dělám.

Takže najednou se tu vyznáte?

Zatím nás tu všechno chtělo buď ulovit nebo zabít.

- Bůh ví, co chce on. - Chci vám poděkovat.

- Ježíši, on mluví. - Mluví anglicky.

Ne, mluvím vonyansky.

Nemůžeme tu zůstat. Varnové se vrátí.

Varnové.

Tím myslí ty skrčky.

- Co myslíte? - Myslím, že je čas zmizet.

Ale je zelený.

Díky, že jste nám pomohl.