The Fury (De Helleveeg)

Tetě Tiny jsme přezdívali „Prcek“.

Ale jí jsme to nikdy neřekli.

Látky si teta Tiny kupovala u hrbáče.

Ručně šité vězni.

A když se tetě Tiny něco nelíbilo, byla nemilosrdná.

Když ji jednou přistihli při kouření,

zapomněla, že má zástěru z umělých vláken.

Svou experimentální zubní pastu dostala jako dárek zdarma

a radši přetrpěla zánět dásní, než aby jí půlku vyhodila.

Moje matka byla Tinyina starší sestra.

Když ještě bydlela u rodičů, často jsem tam zůstával.

Teta Tiny znala spoustu vzrušujících historek.

Byla tak dobrá lhářka, že svým báchorkám sama věřila.

Až po letech jsem zjistil, proč měla tak zvláštní povahu

a co ji celý život motivovalo.

Tiny!

Tiny!

Otroka volají do práce, ale tenhle otrok zůstane v posteli.

- Ať si tyrani vaří kafe sami. - Alberte, kde jsi?

Nevíš, kde je Tiny?

- Musíme to zase probírat? - Nikdy jsme to slušně neprobrali.

Mluvit slušně o něčem neslušném? Před klukem ne.

Běž zjistit, jestli má děda v kapse kabátu doutníky.

A jestli tam nejsou, zajdi je nahoru najít.

A hoď sebou.

Provedlas něco tak hanebného, že pro to není slov.

Klidně to budu křičet z okna. Já pro to slova mám.

A pak budeš jen litovat.

Na tu pouť nepůjdeš a hotovo!

Neznáš meze. Zůstaneš doma.

Slyšíš? Klidně ti to zopakuju. Zůstaneš tady.

Doutníky tam nejsou.

OBUV LATA

Vidím, že máš velké plány.

Celou výplatu musím odevzdávat těm otrokářům.

Ale co si vydělám takhle, to si nechávám.

Bydlí u nás malý Albert. Může pomoct se šněrováním.

Na…

Ty nechceš kluka?

Oni se tě bojí, víš o tom?

- Bojí? Proč? - Fackuješ je.

Z legrace.

Ale měla by ses vidět, když někoho štípeš.

Dobře, už nebudu nikoho štípat ani fackovat.

- Alberte, chceš cigaretu? - Ne.

Ty jsi Hasje van der Serckt, viď?

- Kam to bude? - Do Amsterdamu.

Rovnou do Amsterdamu.

Už jsi měl po krk malování s Verstegenem?

Ano.

Takže z tebe bude umělec?

Nasedni si, svezeme tě správným směrem.

Co to do toho kluka vjelo?

Zažili jsme mnohem horší případy.

Přišel jsem se podívat, jak se má Hasje.

- Je pryč? - Ano.

Byl by dobrá partie. Můžeš ho vídat, jak často chceš.

Samozřejmě jen doma.

Žádný velký pokrok, viď?

- Tak tady jsi. - Dobrý postřeh.

- Nebyl tu Henneman? - Je pryč, je konec.

Konec?

- Je konec. - Cože?

Je konec. Víc k tomu nemám co říct.

Konečně dobrý chlap, budoucí komisař.

Tiny, ty se nikdy nepoučíš, sakra.

- Ahoj. Je konec. - Konec?

- Rozešla se s Hennemanem. - Jen se taky vměšuj.

Já domů nemůžu, pomáhám tetě.

Tohohle k vodě nepouštěj, jinak ti dalšího nedohodím.

A taky ho nebij ani nefackuj.

Ten kluk je ze zlata.

Tak to doufám, že hodně váží.

Pořád tě bolí hlava, Alberte?

Pojď, vezmu tě ven.

To se nedivím, že tě bolí hlava. Tolik písmen! Já bych oslepla.

Chci si ho vzít.

Takže jste hotelový portýr.

To znamená, že jste odkázaný na nějaké to spropitné.

To mám ke stálé mzdě. Vím, že není moc velká,

ale s tuzéry se to nastřádá.

- Není to jistá práce. - Je velmi nejistá.

Vždycky je šance na povýšení.

Chci skončit jako provozní.

Pak už nebudete v průvanu.

Tiny, jak vážné to mezi váma je?

Máme v úmyslu se zasnoubit.

Není to trochu brzy?

Zasnoubení nevadí, ale vdát se může až ve dvaceti.

Je jí 18.

Vždycky mezi námi panovala shoda, že z domu odejde až ve dvaceti, rozumíte?

Řekni mu taky důvod.

To nikdy neudělám.

- Tak mu to řeknu já. - Nic takového!

Jestli je tu něco, co bych měl vědět… Přece jen jsou to zásnuby.

Něco vám povím: zasnubte se, kdy chcete, klidně zaplatím oslavu,

ale o všem ostatním budeme mlčet.

Včetně toho, proč se do dvaceti nesmí vdát,

nebo té druhé věci, kterou Tiny zmínila.

A bylo to. To je historka, co?

Je mi horko a jsem otrávená.

Hele, až budu zasnoubená, už mi nebudeš moct chodit do postele.

On si nepřeje, abych měla v posteli jiné chlapy. To musíš chápat, Alberte.

Tiny, kde jsi? Postav na kávu. Budeme se dívat na De Jantjes .

De Jantjes…

Naše Tiny bude mít zásnuby.

Oslavu platím já a všechny vás zvu.

- S kým? - S Peterem Walravenem.

S portýrem Petem.

Z toho průvanu má věčně zánět močových cest.

A pořád bude skuhrat a pořád. Úplně jako ta houslistka.

Dostane do kafe jed na krysy. Nikdo si toho nevšimne.

To až když padne mrtvý na zem. Ale nepoznají, že to bylo tou kávou.

Ty máš jed na krysy?

- A on to nepozná? - Když ho dobře zamíchám, tak ne.

Jinak by kafe chutnalo divně.

Ale jako návštěva si stejně nestěžuješ. Prostě řekneš: „To je moc dobrá káva.“

A on pak spadne pod stůl. Mrtvý.

Poslyš, Tiny, ty máš fakt zásnuby?

Nic mi tam nedávej. Piju ho černé. Jako moje špinavé nehty.

Hej, Alberte. Nico je legrační.

Jednou hodil masovou kuličku přímo do pusy zívajícímu pánovi.

- Vážně. - Jo, to jsem celý já.

Chudák se málem udusil.

Prokristapána.

- Tiny, co vyvádíš? - Co to děláš?

- Chceš moji košili? - Ty mi nikdy nepadnou.

Ten Van Dartel ještě neodešel.

Měla jsem ho nechat, ať ten jed na krysy vypije.

Už by ho teď vezli v pohřebáku.

Ne, běž pryč.

Smrad.

Já nic necítím.

- Já smrdím. - Myslím, že ne.

Jde o tu ošklivou měsíční záležitost.

Ani nevím, jestli teď mám pořádné měsíčky.

Nebo jestli je někdy budu mít.

Mívala jsem je. Začaly mi ve dvanácti a skončily ve čtrnácti.

Vždycky je to pár kapek, ale strašně nepravidelně.

Takže nepoznám, jestli jsou to měsíčky, nebo prostě krvácení.

A bylas někdy u doktora?

Neodvažuju se. Pitomé, že?

Bojím se, že mi něco objeví.

A co na to babička?

Myslíš, že s ní o tom můžu mluvit?

To už můžu rovnou mluvit do dveří.

Ty když vržou v průvanu, má to aspoň hlavu a patu.

Pojď.

- Co chtěl? - Kdo?

Samozřejmě Henneman.

Co říkal?

Šlo o tebe. Že prý ses s ním rozešla.

Odkopla jsem ho, kvůli tobě.

Důležité je jak.

To je jednoduché. Prostě jsem to ukončila. Nedělám z toho vědu.

- Přišel mě varovat. - Varovat?

Chtěl si tě vzít a mít s tebou děti.

A tys mu řekla, že jsi… neplodná.

Před tímhle mě varoval.

Vidíš, jak mi na tobě záleží.

Rodiče chtěli, abych si vzala jeho, a on to věděl.

Ale pak jsem poznala tebe.

Byla to jediná možnost, jak se ho zbavit.

Podle šéfa bys měla odejít.

Hennemanovi jsem lhala.

- Takže nejsi neplodná? - Ne, hlupáčku. Lhala jsem.

Abych se ho zbavila, protože si chci vzít tebe.

A mít děti.

Umíš si představit, jaký to byl šok? Chtěl jsem se s tebou rozejít.

Dokážu ti, že to byla lež. Příští týden přijde správný čas v měsíci.

Tak pojď. Musíme zpátky do práce.

Tvoje babička je tak nemocná, že nezvládne žádné domácí práce.

Jsem zase těhotná.

Proboha, nemohlas aspoň poslat pryč to dítě?

Alberte, běž si nahoru hrát. Zavolám tě k jídlu.

Bože, jaké neštěstí jsi na tento dům uvrhl!

A co teď?

Teď už otázka nestojí, jestli si chci Petera vzít.

Teď už si ho vzít musím.

- Ale jak? - Rychle, než to začne být vidět.

Jak se ti to mohlo stát? Pořád na tebe bedlivě dohlížíme.

Ty dobře víš, jak se to může stát. Netvař se jako nevinnost sama.

A nenuťte mě říkat, že to bylo od špinavého prkýnka.

Peter je otcem. Prostě jsme si nedávali pozor.

- On to ví? - Přijde zítra, takže si o tom promluvíme.

- Já se tak stydím. - Styď se za jiné věci.

Vždycky jsme ti šli dobrým příkladem.

- Další možností je zbavit se toho. - Čeho jsem se to dožila?

Jdu pro Alberta. Neví, co se děje, a ještě nejedl.

Jak jdou námluvy?

- Nelíbí se mi, co jste udělal. - Co jsem udělal?

Vymyslel si báchorku, abyste mezi nás vrazil klín.

Jaképak „vymyslel“?

Vymýšlet si báchorky je špinavý trik, zvlášť u policisty.

Pravda a nic než pravda.

Ona není neplodná. Je těhotná.

Tady. Tohle je pro Tiny.

Žádný dopis není. Ani mě nikdy nevyšetřili.

Jsem plodná jako hrom. Otěhotním i ze sezení v mokré trávě.

Henneman mě požádal, ať ti dám tohle.