Stuck with You (Happy Nous Year)

Jó!

Ahoj, zlato. Už tam budu. Jsem dole.

Teď jsem skončil.

Už tam jsem.

Nevidíš, mě, protože jsem za rohem.

Fakt. Mám všechno. Neboj.

Jasný. Jsem tu. Jo, mám šáňo.

Mám šáňo i to ostatní. Už tam budu.

Už jdu, rychleji to nejde.

Jo, už jdu.

Jo, v pohodě. Cože?

Jo, jdu pozdě.

Jo, mám ten oblek, stavil jsem se v čistírně.

SILVESTR VE VÝTAHU

Počkejte!

Vstupní kód?

Paní, jasně že znám vstupní kód.

Nevidíte, že mám plný ruce? Jdu za kámošema.

Jsem jí ukradenej. Šťastnej novej rok, co?

Snad bude tvůj poslední, ty babko.

Ten kód znám.

V klidu. Počkej dvě minuty a můžeš vojet, koho chceš.

Jasně.

Jo, „já nic neudělal“, to říkal i Pétain.

Maršál Pétain, víš. Židé. No, o to tu nejde, už jedu.

Haló?

Ten zmetek zavěsil.

Ne, to bude těma dveřma, když se zavřou, není signál…

Vy mluvíte francouzsky?

To je k ničemu to mačkat.

Nejspíš je zkratovaný, proto stojíme.

Vy jste opravář výtahů?

- Ne. - Super, díky.

Sakra, jsme zaseklí.

No, tak prostě počkáme.

Je tam někdo? Jsme zaseklí! Sakra!

Je tam někdo? Uvízli jsme!

- Nikdo. - Musíte všechno komentovat?

- Počkáme, zase se rozjede. - Takže jste opravář výtahů.

Ne, ale už se mi to stalo s kámošem Benem. Když jsme…

Teď nemám čas na příběhy.

Je tu vedro.

- Můžeme spustit alarm. - Skvělý nápad. Do toho.

Zní to povědomě?

„Policajt z Beverly Hills“.

- Sakra. - Už byl rozbitej.

To teda nebyl. Dělal…

to vy jste ho rozbil. Uhněte.

- Zvoní to. - Jo, zvoní to.

Děkujeme, že jste nám zavolali.

Všichni naši technici jsou v terénu.

Ježíši.

Snažíme se s vámi spojit co nejdříve.

- Hlasovka. - Fakt? Aha.

Není snadný být opravářem.

Navíc je Silvestr, mají plno práce.

- Víte, kolik vydělávají? - Není to fuk?

Jo, proto neodpovídají.

Není tu horko?

Vám ne?

Ne, jsem v pohodě.

Vařím se. Dusíme se.

Já se dusím.

Rozhodně se dusím. Oba se dusíme.

Mám panickou ataku.

- Zhroutíte se? - Jsem klaustrofobik.

- To pochybuju. - Jsem.

Ti mají problém s dýcháním a připadá jim, že je svírají zdi.

Špatně se mi dýchá.

Dobře.

- Poslyšte, to bude dobrý. - Ruce pryč.

Poslouchejte a oči sem.

Nádech.

Výdech.

- Nádech. - Nesahejte na mě.

- Výdech. - Zdi se přibližujou.

- Nene. - Ale jo.

- Je to jen ve vaší hlavě. - Ne, umírám. Otevřete!

- Dobře, máte ataku. - Ježíši, jo.

Bohužel je jen jedno řešení. Pardon.

- To byla facka? - Ne.

Jen jsem vás rozptýlil, abyste…

…mě kopla do koulí.

Máte recht, je mi líp.

Fajn.

Pomůžete mi s tím?

To je otázka? Tak ne.

Dobře.

Pojďte sem.

Dobře.

- Haló? Je tam někdo? - Ano? Je tam někdo? Uvízli jsme.

- Nepanikařte. - To se jí snažím říct.

Díky. Uvízli jsme. Dostane nás někdo ven?

Nebojte se, paní. Děláme na to, jen klid.

- O to se snažíme. - Dobře.

Od kdy tam jste?

- 8:45. - 8:50.

- Musíme být přesný. - Co napíšu?

- Záleží na tom? - To je na vás, paní.

- Fajn, tak 8:47. - To by šlo.

Díky, zapsáno. Má někdo z vás srdeční problémy?

- Ne. - Ne.

Dobře, někdo těhotný ve výtahu?

Ne.

Určitě? Benova ségra si myslela, že není…

Jsem si jistá.

- Je to ano, nebo ne? - Napište ne!

Dobře. Je ve výtahu dítě?

- Záleží, co tím myslíte. - Mladší deseti let.

Ne!

Fajn. Jaké je číslo kabiny?

- Nahoře. - B-Y-nula-osmnáct.

Ne, to není nula, ale písmeno „O“,

- Ne, na konci jsou čísla. - Jste číselnice?

To ani není slovo!

- Našel jste nás, nebo ne? - No, vlastně to bylo O a ne nula.

Podle počítače tam porucha není.

Jsme tu už hodinu, to jako není porucha?

Píše se to tu v počítači. Není třeba zvyšovat hlas, ne?

Klid.

- Dobře, promiňte. - Promiňte.

Dobře, posílám tam technika.

Jo!

Přijde zítra v osm.

Nikoho jiného tu nemám, všichni pracují.

- Ne. - Šťastný nový rok!

Hlavně se nesnažte otevírat dveře.

- Díky. Šťastnej novej! - No to ani náhodou!

Nebudu v týhle rakvi celou noc! Fakt ne!

- Je jim to fuk! - Děkujeme, že jste nám zavolali.

Všichni naši technici jsou v terénu.

Snažíme se s vámi spojit co nejdříve.

Hlasovka.

To vím taky. Nehodlám tu být do osmi ráno. Pomozte mi.

- A s čím? - Odcházím odsud.

Rozhodně ne. Pán říkal, že nemáme…

Ale…

Do prdele, propadli jsme se. Zemřu, my tu zemřeme!

Jo, možná jo a je to vaše chyba.

Říkal jasně, ať neotvíráme dveře. Co na tom nechápete?

- Ale jak jinak se odsud dostanem? - Nevím, přestaňte řvát.

- Já neřvu. - Ale jo.

Ne. Kde sakra jste?

Tady. Tudy.

Proč?

- Rozptýlení. - Přestaňte.

Je mi líp. Promiňte. Jste v pořádku?

Nic moc.

To snad není pravda.

Trávím Silvestra ve výtahu s někým úplně cizím.

Na hovno.

No, mohlo by to být horší.

Mohl bych být psychopat nebo sériový vrah. Nebo hůř.

Calimero.

- To černý kuře s vejcem na hlavě? - Ne.

Calimero. Ten, jak zpívá:

V beztížnosti…

- Calogero. - Ne.

- Je to Calimero. - Calogero.

- To je Calogero. - Ne.

Calimero.

Stopro.

Nebudem si tykat?

Proč ne.

Gaël, těší mě.

Hannah.

S dvěma H.

Na začátku a na konci. To je fuk, nebudeš mi psát.

No tak, je Silvestr. Má bejt zábava.

Kdo říká, že dneska musí bejt všichni happy? Není to zákon.

- Nikde se to nepíše. - Ale šla jsi zrovna na večírek.

Chystala jsem se dát příteli kopačky.

- Spokojenej? - Vážně?

Na Silvestra? To je hrozný. Co proved?

Co je ti po tom? Není to tvůj kámoš, ne?

Furt se vyptáváš a máš ten debilní kostým, asi nejsi z Paříže.

- Jo, nejsem. - Tak odkud?

Chceš to vědět?

Vyrostl jsem kousek od Cap Ferret. Znáš ho?

Jasně, to znají všichni. Pascal Obispo a tak.

Ó ty má lásko…

Eiffelovka, můj domov…

- To neznám. - To si děláš srandu.

Ale vyrůstat u moře je super.

Záleží na tom, s kým.

Páni, to je nádhera.

Jo.

Tady jsem strávil celé dětství. Měli jsme dům na poloostrově.

Vidíš toho kluka? To jsem já.

Ten přivázanej k tyči.

Ty ostatní jsou bratránci.

Otevři pusu.

Žvejkej.

- Žvejkej! - A polykej.

Fuj! Řeknu to tát…

Tati!

Je čas? Blíží se příliv?

- Ne! - Jo, dělej.

Ne! Tati!

Měls to dost drsný.