The God of Wood (El dios de madera)

Migue?

Mami!

Bože, pomoz mi.

Zachraň mě, Bože.

Zachraň mě, Bože.

Zachraň mě, Bože.

Pojďte dál, kluci.

To je ono.

Pěkné, ne?

Je tu spousta postelí.

Zdravím.

- Jak se máte? - Dobře.

- Za kolik je tohle? - To je za 30 euro.

To je moc.

- Kolik dáte? - Ne, ani ne 25.

- To je moc drahé, promiňte. - Děkuju.

- Díky. - Na shledanou.

PENZION

Ten kamion.

Ty jsi Rahim?

Rachid. Ahoj.

- Jak se máš? - Dobře.

- Máš nový sestřih. - Ne. Jen ježka.

Ty mluvíš španělsky!

„Trochu ano.“

Tak jsme oba ve Valencii, co?

Cílová stanice Valencie.

To je bezva.

Pracuju tamhle, jsem kadeřník.

- Vážně? - Jo. Dívej.

- Dám ti vizitku. - Jo?

Mám naspěch.

Jdu do práce.

Dívej. Salon Kleopatra.

Je to kousek. Tady je adresa.

Ale stačí se zeptat lidí: „Salon Kleopatra?“

Navedou tě. Všichni ho znají.

- Později nebo zítra se zastav. - Zítra.

- Jsem tam každý den. - Dobře.

Mám radost.

- Dobře, ahoj. Přijď, budu čekat. - Dobře.

Dobře. Zatím.

Jaký se vám líbí?

Dobré ráno.

Dobré ráno. Jak vám mohu pomoct?

Dárek.

Dobrá volba.

Máte dobrý vkus.

Pro vaši přítelkyni?

Je daleko.

I tak se jí budou líbit. Je to přírodní hedvábí.

Přírodní?

Tak se tomu říká.

Ale je to stejné hedvábí jako každé jiné.

Ručně barvené.

Sto eur.

Nejsou drahé.

Jsou drahé.

Méně drahé?

Padesát eur.

Je to nabídka.

Pro vás za 30.

Třicet?

Tak dobře.

- Na shledanou. - Na shledanou.

Zdravím, Mario Luiso.

Nejsi tu trochu brzy, Paco?

Zavřu nejdřív za hodinu.

Tak počkám, úžasné, budu ti dělat společnost.

Na shledanou.

Na shledanou.

Koukám, že se ti výrazně mění klientela.

Dobře, děkuju. Na shledanou.

- Zdravím. Jak se máte? - Dobře, díky.

Do města?

Ano.

Adama.

- Prosím? - Adama.

Děkuju.

Mockrát děkuju.

KLEOPATRA UNISEX SALON KRÁSY

Tisíc eur!

Nic.

Suvenýr ze Senegalu?

Suvenýr ne. Náboženství.

Náboženství?

Jsi křesťan?

Křesťan ne.

Animista.

Animista?

To neznám.

Duše.

Aha, duše.

Dřevo?

- Ochrana pro mě. - Jo tak, ochrana.

Dobře.

Jak jsem říkal, Madrid.

Zatraceně krásné město. Moderní, velké.

Ale samozřejmě, spaní na ulici, hledání jídla v odpadcích.

A jednoho dne přijel starý muž

ve velkém Mercedesu. Velkém a nablýskaném.

Ten hajzl měl balík bankovek, asi takový.

Jo, přísahám.

Řekl, ať jdu k němu.

To bylo místo, úžasný dům!

Ve vysoko položené části Madridu.

S bazénem.

Měl psa. Víš, jak tomu psovi říkal?

Napoleon.

Byl bílý, nový a taky nablýskaný.

Udělal jsem to dobře.

Byl moc spokojený.

Ten pes nás celou dobu pozoroval. Říkal jsem si: „Copak je taky queer?“

Teď se nehýbej.

Potom Barcelona.

V Barceloně

jedna rozvedená žena. Milá bytost.

Našla mi práci jako plombier.

Instalatér. To jsem taky dělal, v Malaze.

Dobře.

A potom jedna mladá holka.

Mladá a hezká holka. Kadeřnice.

Naučila mě stříhat. Nejdřív…

Ale později to ušlo.

Přišel jsem s ní sem do Valencie.

Žijeme spolu, pracujeme spolu.

Později jenom přátelé, nic jiného.

Já, Rachid.

Ten nejlepší maître-nageur v Safi.

Víš, co je maître-nageur? Plavčík.

- Nejlepší plavčík. - Jo.

Jednou jsem vytáhl z vody dva lidi, v každé ruce jednoho.

A teď coiffeur.

Kadeřník. Unisex.

Bisex. To je Susa.

- Ahoj. - Ahoj, Suso.

- Tak co? - Dobrý, ano.

- Nové? - Ano.

Dobře, hotovo.

Voilà!

ZPĚT ZA HODINU OMLOUVÁM SE ZA NEPŘÍJEMNOSTI

Tak jdi, ven! Ven! Ty taky! Mrzí mě to, kluci.

- Pan Tapé? - Ten ti teď nepomůže.

Nejsem rasistka, ale nechci mít problémy s policií.

Tak jdeme!

Pospěš si! Musíš jít! Je to pro tvé vlastní dobro, hlupáku.

Minule zatkli 30 takových jako ty. Tak pojď.

Monsieur Tapé?

Monsieur Tapé nereaguje. Monsieur Tapé je finito.

Tak ven!

Dobře.

Hotovo.

- V pořádku? - Ano.

Dobře.

- Kolik? - Deset, jako obvykle.

- Díky. - Dobře.

- Ahoj, Rachide. - Ahoj.

- Můžeš mluvit? - Jo, jasně. Co se děje?

Spát dnes tady?

Pak půjdu.

- Ano? - Nemožné.

Domácí je kadeřnice v důchodu.

Bydlí nahoře a má pořádnou vyřídilku.

Ty můžeš.

- Jsem šéf, ne majitel. - Ale dnes. Jen dnes.

Poslouchej,

teď přijde můj kamarád Rober.

Promluvím s ním, řeknu, že se vracíš domů. Jednu noc nebo dvě.

Má malý byt. Gauč nebo podlaha. Lepší než ulice, ne?

Promluvím s ním. Neboj.

Trochu tu smrdí barva, viď?

- Ahoj. - Robere.

Tohle je Rober, můj domácí.

Bydlel jsem u něj tři měsíce.

Je trochu…

Trochu teplouš.

Ahoj, Robere. Já jsem Yao.

Ahoj, Yao.

Posaď se.

Když jsem přijel na náklaďáku, říkal jsem ti o něm…

- To je on? - Ano.

Nemá kde spát.

Jednu noc nebo dvě. Je to dobrý člověk.

- Opravdu. - Fajn.

- Uvidíme se později? - Jasně.

Dobře, zatím.

- Vrátím se později. Mám práci. - Dobře.

- Dobře, zatím. - Zatím.

Děkuju.

Ahoj. Tohle je super.

Ahoj, Yao.

- Vše v pořádku? - Ano.

Zachází s tebou můj domácí dobře?

Ano. Milý kluk.

Milý kluk. Co říkáš na bydlení?

- Ta terasa je fantastická, že? - Ano.

Je to tu malé, ale na spaní…

Můžeš si dát matraci na zem nebo spát na gauči.

Budeš mít pohodlí. Máme vše.

Internet, hodně důležitý.