Limitless

VOLTE ZNOVU

METRO

Stůj!

Běžte, běžte dál. Vy běžte tudy!

Jdeme.

CENTRUM A BROOKLYN

ČTRNÁCTÁ ULICE

Ani hnout, ruce vzhůru!

Ahoj. Jsem Brian Finch

a měli byste vědět, že jsem nic neprovedl.

Nic, za co by mě měli zastřelit.

Vysvětlím vám to. Pár chyb jsem už udělal.

Pět vyloučení,

čtyři přestupky,

tři falešné občanky,

opakování třeťáku

a pár dalších hloupostí.

Vždycky jsem hledal něco jinýho.

Něco... Já nevím... Skvělého?

Něco jako tohle.

Není kudy ven...

Miloval jsem to. Táta se ptal, co chci dělat,

a já jsem měl konečně co říct.

A čas běží.

Všichni kolem dospívají,

a když už se blíží zlom, lidi odpadají.

Eli, se kterým jsem kapelu založil, odešel jako první.

Jako by vám nikdo neřekl, že hrajete židličkovanou.

Najdi si práci, ožeň se, začni žít. Na co čekáš?

Písnička přestane hrát každou vteřinou.

Musím vypadnout, ale není kudy ven

Neříkal bych tomu přímo kapela.

Je to projekt, kterej má vlastní jméno,

ale jsem v tom sám. Vydáme album.

Děláš na něm sám, takže když říkáš „vydáme“...

Myslím sebe. Já jsem my.

Nebo je to opačně? My jsem já, já jsem my?

Jmenujem se „Vstřebané dvojče“.

Album bude na internetu příští týden.

To je skvělé, ne? Je to skvělé!

Pustíš mi to, Briane?

Zatím je to tajný.

Ale uslyšíš to, hned jak to půjde.

Dobře.

- Dáte si dezert? - Ano.

Všichni? Jo.

- Tati? - Dennisi?

Dennisi, Dennisi.

- Je ti něco? - Tati, vydrž.

Tehdy táta zkolaboval poprvé.

A ne naposledy.

Třikrát během dvou dalších měsíců a stejně nikdo nevěděl, co mu je.

- Tati? Ahoj. - Ahoj, Briane.

Promiň, že jdu pozdě. Hrál jsem až do dvou do rána.

A Jason z klubu mi zapomněl zaplatit. Dnes tam musím.

Ale to je jedno. Jak se máš? Co ten sken?

- Řekli ti něco? - Ne.

Třeba konečně něco najdou.

Napadlo mě, jestli bych se neměl na chvíli vrátit domů.

Jenom než přijdou na to, co se děje.

Počkej, chceš zpátky domů?

- Jo. Ale ne proto, že bych potřeboval. - Já ti nevím.

Mám přece mamku. Zvládám to dobře.

- Co bys dělal? - Jak to myslíš?

Co nabízíš, Briane?

Jak bys pomáhal?

Nechtěl být zlý, takový táta není, ale říkal tím víc, než chtěl.

Pomáhat?

Nepostaral jsem se ani o sebe.

Lidi měli kariéry a já? Brigády.

Manchester-Reid Bancorp je osmá nebo devátá největší banka na Wall Street.

Naši lidé byli na semináři o sexuálním harašení.

Ten je povinný. Pak podepsali formulář o účasti.

Tady jsou ty formuláře a tady složky zaměstnanců.

Musíte ty formuláře správně zařadit.

Máme 22 tisíc lidí, potrvá to 14 dní.

Jessamyn Eubanksová.

Nerozešla jsem se s ním, jen jsem si nevzala ten prsten.

Ne, nevzala.

Briane.

Briane!

Jo, já je...

Eli?

Co ty tady děláš?

Řekli mi, že tady chrápe brigádník. Nemůžu uvěřit, že jsi to ty.

- Jsi investiční bankéř. - Jo.

Neříkal bych tomu přímo kapela, je to takový projekt.

- Ale dělám na něm sám. - Jsem rád, že pořád děláš hudbu.

To je úžasný. Můžeš mi to pustit třeba na telefonu?

Eli, žádný album nemám.

Nenapsal jsem písničku už...

- Bože, víc než rok. - Proč ne?

Já ani nevím. Nemůžu se soustředit.

Táta je nemocnej.

- Co mu je? - To nevědí jistě.

Jestli se to nezlepší, mohl by umřít.

A co mě viděl dokázat?

Možná ti pomůžu.

- Ty teď nosíš sponu na peníze? - Jo.

Dostal jsem to k čtvrtletnímu bonusu.

- Jo. - I s iniciály.

- Úžasný. - Já vím.

Moje 20letý já by dalo tomu 28letýmu pěstí. Tady.

- No jo. - Vezmi si to.

Bude to takový odrazový můstek.

To je nějakej speed?

- Ne. - Nic neberu.

Slyšel jsi o modafinilu? Říká se mu chytrá droga.

Tohle je to samý. Jenom lepší.

Mnohem lepší.

- Nemyslím si... - Briane.

Ty asi nechápeš, co ti tady nabízím.

Odrazový můstek.

Dobře. Co jsem mohl ztratit?

Tak do toho.

Jo, vyplnila jsem mu přihlášky.

Ano, eseje taky.

Páni. Bezva vtip, Eli.

Je chytrý, mami, vážně. Ale je to Teddy.

Nepřišlo mi vhodné se teď zasnoubit.

Pak se to stalo.

Z očí mi spadly klapky.

Váš mozek je zázračnej, ale není efektivní.

Každej má v hlavě bludiště.

Labyrint vynechanejch spojů a nevyužitýho potenciálu.

...přihlášky. On by to neudělal.

- Ale teď jsem měl přístup... - Je to Teddy.

...ke každý mozkový buňce.

Ten chlápek vypadá povědomě.

Kdo jsi?

Ty víš, kdo to je. Pamatuješ si víc, než tušíš.

Všechno, co jsi kdy prožil, všechno, co tě napadlo ve sprše

a cos zapomněl u čištění zubů,

máš teď před sebou.

Banka nestojí o skandály a žaloby.

Jeden jejich muž letěl z vejšky za prodej sedativ.

Měl pět asistentek za rok. Co to asi znamená?

Dva tejdny. Řekla, že to potrvá dva tejdny.

Asi jsem se nechal unést, zmákl jsem to za dvě hodiny.

Četl jsem každou složku a rozdělil je podle potenciálního rizika.

Je to lehký.

Zelená je první stupeň, nejmenší riziko.

V pátém, červeném stupni najdete ty, které tu nechcete.

To je neuvěřitelné.

A rozejděte se s Teddym. Zasloužíte si někoho lepšího.

Ale to víte, proto jste neřekla ano.

- Jsme spolu tak dlouho. - Je to děsivý, já vím.

Zvládnete to. Brzy vás povýší.

Připište si zásluhy za tohle řazení.

Půl roku budete viceprezidentka a pak vám ještě banka zaplatí školu.

- Víte, že chci do školy? - Vyplnila jste svýmu ex přihlášky.

- Teddy ještě nic neví. - Jste chytrá jako všichni tady.

Proč byste nechtěla studovat? A víte co? V radě nejsou žádné ženy.

Nikdy nebyly. To se musí změnit.

- Povedete to tu, Jessamyn. - Nejsem ředitelka.

Ale můžete být.

Můžete mít práci snů i partnera, co vám rozumí.

Zasloužíte si to. Jen si o to musíte umět říct.

- Jako byste mi rozuměl. - Jasně, četl jsem vaši složku.

Pamatuju si ten pocit. Svět byl můj.

Jen se rozhodnout, co s ním udělám.

Hej!

Můžu si chviličku zahrát?

Táta mě to jako dítě učil, ale moc jsem to nechápal. Až doteď.

Změňte název. Neprodáváte párky, ale domácí párky. Bude to hit.

Dortíky už jsou z módy a koláče nikdy nefrčely.

Četl jste Bod zlomu?

Vážně, udělejte to a přijdou.

Šachmat.

Šachmat.

Co hrát o peníze?

Takový pokus.

Teď sleduj, tati.

Krása.

Bratrovy bichle z medicíny byly pořád u našich.

Nikdo nepřišel na to, co otci je. Proč bych to nemohl zjistit já?

Najednou jsem přesně věděl, co hledám.

Tohle.

Fotku prarodičů na líbánkách.

Ona má stejné oči jako táta.

Je to v rodině.

Měli jste někdy kocovinu? Jo, tohle bylo ono. Jen horší.

Mnohem horší.

- Briane, vypadáš hrozně. - Dobrý ráno.

Tati?

Myslím, že máš něco jménem...

Hemochromatóza.

Je to v naší rodině dědičný. Měla to babička a tvůj bratranec Scott.

Ty to máš ale ze všech nejhorší.

Tvoje tělo nedokáže zpracovat železo...

Dost! Nech toho.

Přespíš na podlaze a najednou jsi doktor?

Tati, poslouchej mě chvilku.

Dědičný typ hemochromatózy

patří mezi těžko diagnostikovatelné nemoci.

Doktoři si ji pletou s hromadou jiných věcí.

- Jak to víš, když oni ne? - Dlouhej příběh.

Ale můžou ti udělat test saturace transferinu.

Myslím, že byste to měli zkusit.

Dneska.