There is a Light (Il padre d'Italia)

Jsou sny, které se splní…

A pak takové, které se nikdy ani neodvažujete snít…

Protože se bojíte, že se nikdy nesplní.

Ty jsi pro mě jeden z těchto snů.

Paolo!

Ve kterém je měsíci?

Počkejte prosím tady.

To patří slečně, co šla dovnitř.

Musíte vyplnit formulář.

- Jaký? - Vaše partnerka se odhlásila.

Kde budeš bydlet?

Nejsem odsud. Přišla jsem s přítelem.

- Kde je? - Pohádali jsme se.

- Chceš mu zavolat? - Ty máš jeho číslo?

Nechala jsem batoh v klubu, měla jsem v něm všechno.

Znáš nějaké pěkné místo?

Víš, že jsi těhotná?

O co ti sakra jde?

Měla jsi tam zůstat.

- Jak se jmenuješ? - Mia.

Musím jít.

- Promiň, jsem tady. - Uděláš kafe?

Kafe nepiju.

Tak aspoň pusť hudbu.

- Máš rádio? - Ne.

- Poslyš, musím jít do práce. - Klid.

Můj přítel na mě čeká, máme zkoušku.

Super.

- Svezl bys mě? - Kam?

Asi… Asti.

Ty to nechápeš. Musím do práce.

Chápu to! Ale ztratil jsi mi telefon, kabelku. Co mám dělat?

- Já? - Byly v mém batohu.

Co s tím mám dělat já?

Snad tě to nezabije, je to jen chvilka.

- Ale já nemám auto, takže… - Půjč si od kamaráda.

Kamaráda máš, ne?

Ani náhodou. Ta ti řekne, že je panna, aby tě dostala.

Assunto, prosím.

Nemá peníze, ztratila doklady, včera spala u mě.

Musím ji zavést k příteli. Je těhotná.

- A můžeš za to ty? - Ne.

Trochu sesterství?

Ale musíš se vrátit nejpozději do čtyř.

- Slibuješ? - Slibuju.

Díky.

Pojď.

Vlevo.

To je kráva. Tvoje šéfka?

- Jo. - Jak se jmenuje?

Assunta, a není kráva.

Z lidských jmen vyčteš hodně věcí.

- Jak že se jmenuješ? - Paolo.

Jak jsem říkala.

Co tam dělala těhotná žena?

Stalo se něco špatného?

Když se ti něco stane, víš hned, jestli je to dobré nebo špatné?

- Vypadá to zavřeně. - Ano.

- V kolik měla být ta zkouška? - Nevím.

Když dorazí, zkoušíme.

Co tím chceš říct? Nechám tě tady, promiň.

Musím zpátky do Turína.

Slyšela jsi mě?

Myslíš, že má jinou?

Jistě že ne. Bude z něj otec, nedělal by něco takového.

- Je on otec? - Ne.

A kdo tedy?

Paolo, není důležité, kdo je otec.

Dej mi šluka.

Ne.

- Proč ne? Paolo, jsi trapák. - Řekl jsem ne.

Jsem nafouknutá jako kráva.

Vidíš ta prsa? V životě nebyla tak velká.

Umíš mluvit o něčem jiném než o sobě?

Podíváme se, jestli nejsou vzadu.

Pamatuješ si včerejší noc? Opustil jsi mě!

- Zmizela jsi. - Já zmizela? A kdo je sakra ona?

- Kdo jsi sakra ty? - Drž hubu, krávo.

- Ty jsi mě nahradil jí? - Jo.

Jsem tvoje zpěvačka a ta, co s ní šukáš!

Ta, co jsem šukal!

Víš co?

Můžou jít do prdele, oba dva!

Myslím, že to už dělají.

- Zbláznila ses? - Co to sakra meleš?

Já řídím! Řídím!

Co s tebou mám dělat? Nejsem tvůj řidič!

Vezmu tě domů, a tím to končí.

- Kde bydlíš? - V Římě.

V Římě?

Zavezu tě na nádraží.

Neopouštěj mě.

Assunto? Ahoj.

Ano… Ne, není mi dobře, zůstal jsem doma.

Ano, auto mám venku, neboj se.

Řekni jim, že tam budu v půl desáté a všechno zařídím.

Co?

Ne, jsem doma.

Díky. Promiň. Ahoj.

Kde jsou cigarety?

Vyhodil jsem je.

Jsi kretén, Paolo.

Jo.

Mio.

Mio!

Jsme v Římě.

- Mám hlad. - Brzy budeš doma.

- Žiješ sama? - Mám dva spolubydlící.

Vycházíte spolu?

- Ano. - Super.

Mám dva spolubydlící, co se o mě postarají.

A díky, Paolo, že jsi mě dovezl do Říma.

A díky, Paolo, že jsi mě dovezl do Říma.

Přesvědčivěji.

A díky, Paolo, že jsi mě dovezl do Říma.

Perfektní.

- Kdo je to? - Já.

- Koho hledáš? - Já tu bydlím.

Ty jsi ta zpěvačka?

Je tam Elio a Elisa?

Ne, Elisa mi na měsíc pronajala dům.

No jistě, jsou na turné.

To nevím. Jen chtěla zaplatit předem, promiň.

- Dobře, ahoj. - Promiň…

Co to děláš?

Tohle je taky její dům.

Její dům? Já za něj zaplatila, je můj.

Možná byste to uvnitř mohly probrat.

- Vychladni a ztrať se. - Promiň…

Zklidni se!

- Připadá ti to normální? - Co můžu dělat?

Ta holka zaplatila, nemůžu ji vyhodit.

Není to můj dům.

Jen mě tu nechali.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

- Dva jednolůžkové pokoje. - Máme jen dvoulůžkové.

- Na kolik vyjdou? - 100 eur.

- Za oba? - Za jednoho.

- Fajn. - V pořádku?

- Ano, ano. - Máte nějaké doklady?

Na mě nekoukejte, nemám nic.

Dobře. Poprosím vaše doklady.

Díky.

- Dám vám nějakou slevu. - Díky.

To je hezké.

- Je tu bar? - Hned za vámi.

- Chci sklenici vody. - Vodu budeš mít v pokoji.

Aspoň se můžeš napít. Pořád vypadáš, jako bys truchlil.

Paolo, spíš?

Paolo, mám hlad!

Paolo, máš nějaké peníze?

Kterou?

Tuhle.

Díky.

Nemáš zač.

Jsi dobrý člověk.

Kdo si myslíš, že jsem?

Nejsem takový.

Jaký?

Mám pustit hudbu?

- Co tu máš? - Ne, musíš spát.

„Nemůžu ti dát, co chceš, ale to neznamená…“

- Jsi v posteli? - Jo.

Pořád?

- Pojď sem. - Pomoz mi.

Většinou umím lidem dobře číst v očích.

- Jo? - Ale u tebe mi něco uniká.

Něco tam je.

- Máš tragickou milostnou aféru? - Jistě.

- Smutné dětství? - Taky.

Rodiče tě moc nemilovali.

Vlastně žádné nemám.

Vážně?

Máma někde je.

Ale nevím kde, takže jako by nebyla.

Řada je na tobě.

Tentokrát mi musíš říct pravdu.

Kdo je otec?

Jmenuje se Ettore, je v Neapoli.

Ví, že jsi těhotná?

Co chceš dělat?

Obrátit ti život vzhůru nohama.

Pojď sem.

- No tak, lehni si. - Nechci. Nejsem unavená.

- Zazpívej mi. - Ne.

- No tak! - Ne. Zpěvačka jsi tu ty.

No tak, bez písničky neusnu.

Zimní moře

je koncept, který mysl neuznává.

Není moc moderní,

není to něco, po čem toužíš.

Hotely jsou zavřené,

reklamy vybledlé.

Auta zanechávají stopy na cestách,

na které nedopadá letní déšť,

a já ani nedokážu

mluvit sám k sobě.

Volá tě.

- Haló? - Ahoj.

Je všechno v pořádku?