One Day More (Il giorno in più)

Idiot, debil, blbec.

Nakonec jsem ta špatná já!

Je moje vina, že jsem si začala s nevyzrálým,

infantilním a sobeckým spratkem.

Všichni mě varovali: „Ten chlap je pitomec.“

Ale já říkala: „Vy ho neznáte.“

A měla jsem pravdu. Není to pitomec, je to hovado!

Nevyčítej mu to, patří to k jeho kouzlu.

Nespěchejme. Hezky krůček po krůčku.

Uvidíme, jak se to vyvine.

Vyvinulo se to do hajzlu!

Čtyři měsíce života vyletělo komínem.

Nemluv, mám tvých keců po krk.

Vlastně ne. Uděláme to takhle.

Dokaž mi, že jsi emocionálně vyspělejší než adolescent,

nebo přísahám, že mě už nikdy neuvidíš.

Aspoň si nech ten ztrápený výraz.

Jediný, co tě zajímá, je ta snídaně.

Orazio.

Fuj je to.

Krucifix.

- Prosím? - Ale, to jsem já.

V zápalu hádky…

- Chceš mi něco říct, Giacomo? - To ne.

Teda jo, ale nemá to nic společnýho s tím, co jsi říkala.

Tak šup, poslouchám.

Asi sis omylem odnesla moje klíčky od auta.

Nevím, kde mám náhradní.

Ty s tou klíčenkou, kterou jsem koupil v Livignu.

Jo, ty.

Nemusíš je nosit nahoru. Nech je…

v poštovní schránce.

Ne.

Moje práce má tři složky: pozorování, analýzu, aplikaci.

Jejím základem jsou složité finanční kalkulace

pravděpodobnosti úspěchu.

Je to komplexní věc, ale já ji zjednoduším.

Vysoká šance, nakupovat.

Nízká šance, nenakupovat.

Kdyby byl vztah finanční produkt, byla by to riziková investice.

Pravděpodobnost úspěchu je prakticky nulová.

Proč mě do něj tedy všichni tlačí?

Říkají, že v mém věku je čas na změnu.

Že bez partnera je život bezúčelný a smutný.

Mají o mě takový strach, že mi pořídili psa.

Asi abych se naučil pečovat o ostatní.

ŠTĚSTÍ ZNAMENÁ PEČOVAT O SVÉ BLÍZKÉ

Celý život poslouchám to samé.

Partner rovná se jistota.

Když dostanete chřipku, postará se o vás.

Já to ale vidím takhle.

Když jeden chytí chřipku, druhý ji dostane taky.

Mám na klíč čekat tři týdny?

Chápu, že je to kvůli bezpečnosti, ale…

Dobře, tak si nechte i to auto a nemusíme to řešit.

Omlouvám se, moje chyba.

Díky. Na shledanou.

Problémy?

Ztratil jsem klíče od auta a nemůžu najít náhradní.

Je tu Poluzzi. VIP zákazník.

Toho má Boldriniová.

Ta chytila od manžela prasečí chřipku.

Melloni zná všechny detaily, budeš pracovat s ním.

S ním ne. Vždyť mu trvá rok i pozdravit.

- Giacomo, brácho! - Ahoj, Melloni.

Jdeme na ně. Rozneseme je na kopytech.

Máš chvilku? Mám pár poznámek k dnešní schůzce.

Silver Global je pětiletý plán

na pět let, nebo tříletý plán na tři.

Vy nemusíte hnout ani prstem. My se o vše postaráme.

Vám stačí se rozhodnout, jestli chcete nedělat nic

tři, nebo pět let.

Předmluvu můžeme přeskočit.

Nezatěžujme tím klienta a pojďme k detailům.

To je tvůj.

Jistě, pardon. To je zvláštní, nikdo mi obvykle nevolá.

- Vypni to. - Jistě.

To je škola, kde studuje dcera.

- Dobře, vezmi si to. - Bude to…

Prosím? Ano, dobré ráno.

Omlouvám se.

Můžete pokračovat.

Jsou to děti. Je normální, že kreslí po zdech.

Jen tím uvolňují…

Deset penisů?

To je zvláštní. Eleonora ani neví…

Ano, jistě. Dobře.

Ve čtyři, dobře. Na shledanou.

To byla učitelka mojí dcery. Eleonora prý…

- Mluvili jsme o Silver Global. - Ano, jistě.

Vaši investici si představuji jako radar, který za vás sledujeme.

Základem naší práce jsou tři kroky. Pozorování, analýza…

A jelikož je investice časově omezená, musíme chvátat.

S dovolením.

Můžu něco říct?

- Jak jsi to udělal? - Co?

Vypadalo to blbě, ale pak ses do toho vložil a otočilo se to.

Když od někoho něco chceš, musíš umět požádat.

A ty jeho ruce…

Měl je popraskané, prsty plné ranek.

To jsou prsty rybáře. Táta měl stejné.

- A? - Moc jsi na něj tlačil.

Než mu ryba zabere, čeká čtyři hodiny.

Kruci, není to sranda.

Víš, co uděláme?

Dneska večer u mě.

Těstoviny a kamarádovo domácí pivo. Živé pivo, které vyhrálo pár cen.

Jen ty a já, bez ženských. Jen my dva.

- Promiň, dneska nemůžu. - Škoda.

- Kdyžtak se ozvu. - To doufám.

Zavolej, kdy chceš. Nechám ho vychladit tak jako tak.

- Je tvůj manžel dobrý fotbalista? - Proč?

Aby ho nevystřídali a nenašel nás. Už se to stalo?

Myslíš, že si domů tahám každého klienta?

Slyšel jsem, že jo. Prý jsi tutovka.

- Takže… - To ne.

- Tohle je poprvé. Co ty? - Musím se najíst.

Mám hlad jako vlk.

- Není to takhle lepší? - Co?

Jíst si, kdy chceš. Klidně v posteli.

Jíst si, co chceš. Bez nějakých omezení.

- Já pár omezení mám. - To je právě chyba.

- Proč? - Není to filozofická otázka,

ale matematická.

Představ si restauraci. Čtyři jídla, čtyři lidi.

Když si pro sebe vezmeš jedno jídlo, přijdeš o zbylá tři.

Je lepší zakusovat od každého. Různorodost.

Co si dáš?

- Nevím. Co ty? - Něco s masem.

Víš, co našli v místní čínské restauraci?

Tři německé ovčáky. Nemám je rád ani živé.

- Kruci, pes. - Jaký pes?

Krucifix.

- Haló? - Alice?

- Nechal jsem u tebe klíče. - Zbláznil ses?

Manžel je zpátky. Nikdy mi nevolej domů.

Nedělej to. Zabiješ se. Úplně to vidím.

Chandry, nekomplikuj to. I takhle už je to složitý.

Jestli se zabiješ, vyhodí mě.

Jestli se zabiju, bude mi to jedno.

Nech mě být, jo?

Zatracenej pes.

Zvládnul jsem to, vidíš?

Orazio?

- Je zavřeno. - Rozbij sklo.

- Čím? - Vázou.

Jasně.

- Je moc těžká. - Zkus tu druhou.

Uklidni se.

A ten vydělává víc než já.

Cos tady sakra vyváděl, Orazio?

Vypněte to! Víte, kolik je hodin?

- Prosím? - Bezpečnostní služba, s kým mluvím?

- Nic se neděje. Mám psa… - Jméno a příjmení, pane?

Tohle není vloupání, já jsem majitel.

Musím poslat hlídku. Je to na vás.

- Giacomo Pasetti. Sakra. - Prosím?

- To nebylo na vás. - Heslo?

Prosím?

Pro případ aktivace služby jste si zvolil heslo.

Je to pro vaše bezpečí. Pokud ho nesdělíte, posílám hlídku.

Heslo je „Robot Džigu“.

- Co to? - Robot Džigu, z animáku.

Japonský robot. To neznáte?

- Co je to za heslo? - Jako dítě jsem to miloval.

Co je vám vlastně do toho?

Vyhláskujte to prosím.

Haló? Pane Pasetti? Mám poslat hlídku?

Zatracenej pes.

No tak, dojdi si.

Já vstávám v sedm ráno a ty se ani nevykadíš?

Musíme si promluvit. Podle mě nosíš smůlu.

Mám návrh. Aspoň pět minut nedělej problémy.

Můžeme si dokonce házet klackem.

Vidíš?

Aport!

Táhni někam.

Ne, už teď je pozdě.

- Můžeme si hrát? - Nemůžeme.

To jsi ty, Giacomo, brácho? Pojďte děti.

Co tady děláš?

Děti, tohle je Giacomo. Taťkův dobrý kamarád.

Tohle je Eleonora, ta co…

A tohle je Leonardo. Pozdravte Giacoma.

- Dobrý den. - Ahoj.

- Neříkej mi, že tady bydlíš. - Jo.

Já taky! Nastěhoval jsem se minulý týden.

Se ženou máme menší… No, ne přímo krizi.

Ale v každém vztahu jsou chvíle, kdy člověk potřebuje…

- Hele, pejsek. - Ten je tvůj?

Ty máš psa?

Ne, musel se zaběhnout.

- Tati, můžeme si ho vzít domů? - Ne, mamka by to nedovolila.

- Zvířata nesnáší. - Vezmi si ho ty.

Můj byt je moc malý a mám alergii.

- No a? - Tati, prosím.

- Má známku. Není to tulák. - Pěkně prosíme.

- Je úplně sám. - No tak.

- Tohle mi nedělejte. - Je to jednoduchý.

Zavolejte do útulku a oni majitele najdou.