A Promise of Bed

KOMEDIÁLNÍ TRIPTYCH

Máme tu mezigenerační propast.

Máme tu příběh

zralé ženy, která svede mladého chlapce

a… řekněme to na rovinu…

Dozraje ho. Jasné?

Jasné.

Já potřebuju mít jistotu, že jste herečka,

která to dokáže zahrát.

Jasně.

Potřebuju herečku, která je jemná,

bystrá, šarmantní, inteligentní, s rozhledem…

A samozřejmě dobře stavěná.

Otázkou je, zda taková jste.

- Dobře stavěná? - Ne, přitažlivá.

Zda máte nádech tajemna, který překlene generační propast.

Propast?

Propast.

Víte, je to důležité rozhodnutí.

Fotografujete, pane Tate?

Ne, to je synovo.

Přemýšlí nad koupí.

Omluvíte mě, prosím?

Díky.

Wilbure, co na ni říkáš?

Nemá to v sobě, tati.

- Co nemá? - Přitažlivost pro mládež.

- Takže špatný? - Ano.

A…

Vrátíš ty foťáky zpátky do obchodu?

Později.

Slečno Stressová, musím to promyslet.

Ještě se vám ozvu.

Carlottu zahrát zvládnu, pane Tate.

To právě musím promyslet, slečinko.

Kde bydlíte?

V apartmá na konci chodby.

To bude drahé, co?

A větší.

Wilbure?

O obsazení dneska rozhodují děti?

Přitažlivost pro mládež?

Vrať to do obchodu, ano?

Chceš pomoct?

Ne, zvládnu to. Díky.

Fotíš?

Jako koníček.

Pojď dál, popovídáme si.

Naliju nám.

Co fotíš?

Převážně… krajinky.

Polož to.

Uvolni se.

Na zdraví.

Přines si pití.

Co kdybys nafotil mě?

Vás?

Copak?

Nejsem dost dobrá?

Ne, tím to není, jen…

Mám málo…

Času?

Zkušeností.

Hlupáčku.

Já jí mám dost za oba.

Moc pěkná výbava.

Děkuju.

Připrav se, já se zatím převleču do něčeho fotogeničtějšího.

Nachystej to, než se vrátím.

Kdepak jsi?

Už běžím.

Nuže?

Připravím světla.

Koupelna!

- Já vlastně musím… - Kdepak, zlato.

Neříkej mi, že už nemůžeš. Takový umělec jako ty.

Ještě jeden drink? Ano?

Ne, já už vážně musím jít.

- Dej pokoj. - Ne, opravdu…

Obchod zavírá, musím stihnout…

Panečku!

Jsem to ale nešika. Nech to na mně.

- Ne. - Já to udělám.

Ne, to nic.

Drž.

Ne, dobrý.

Sundej ty kalhoty.

Ne.

No tak.

Neblbni, za chvilku budou suché.

Fajn, otočím se.

Pojď.

Nafotíš mě, než uschnou.

V koupelně.

Můžeš!

Neupusť ten reflektor, ať nepřijdeme k úhoně.

Tak?

Co to je?

Expozimetr.

Měříš mou expozici?

Asi bych vám měl něco říct.

Co?

Ve foťáku nemám film.

Takže to nemá smysl.

Nesmějte se mi.

Byla to jen hra, mladíku.

Než mi uschne košile.

Poslyš, mladíku, chtěla jsem jen…

Wilbure…

Wilbure?

Můj Wilbure.

Něco po tobě chci.

Co?

Obleč se a pověz o tom otci.

Ano?

Tátovi?

Zavaž mi to, zlato.

Říkalas, že to mám říct otci?

Samozřejmě, zlato.

Změnils názor, ne?

- O čem? - Neboj, bude to v pořádku.

Nech mluvit mě.

Hej, co to…

Pověz mu to.

Co se děje?

Bojíš se?

Vy mi něco říkejte o generační propasti.

Syn se vám bojí říct, co se stalo.

Wilbur?

Wilbur. V mém apartmá.

K čemu ve vašem apartmá došlo?

Neříkal, že nejsem dost sexy, abych ho svedla?

Vyvedla jsem ho z omylu.

Šup, řekni mu, co se stalo.

On tam byl taky?

Samozřejmě!

Sama jsem to nedělala!

Nechápu. Vy a Wilbur a…

Proboha.

No tak, pověz mu to.

Jaké to bylo s pravou ženou?

No, já…

Mluv.

Moc pěkné.

„Moc pěkné“?

Jak to myslíš?

Poslyšte, slečinko, nevím, o čem mluvíte…

Váš syn je tak hloupý,

že neumí mluvit narovinu.

- Můj syn má asi hodně co vysvětlovat. - Ano.

Wilbure!

Proč hulákáte? Stojí tady.

Ano, tati?

Cos dělal s tou dámou?

To je Wilbur?

Podvodníku!

Vrátil jste výbavu do obchodu?

Výbavu?

Pracuješ v obchodě?

Měla jsem ho za vašeho syna…

Mamma mia!

No tak, nevyvádějte.

Tak. Možná…

Možná bychom to mohli přehodnotit.

Carlottu?

No, přece jen…

Bude to všechno?

Ano, díky.

Děkuju mockrát.

Rádo se stalo.

- Ano? - Je tam Claudia?

- Kdo volá? - Můžu mluvit s Claudií?

- S Claudií? - Je tam?

- Ne, tady George. - Ahoj, Georgi.

Takže vy pro ni chystáte ten večírek.

Ano.

Haló? Jste tam?

Já…

Jsem?

Snad víte, jestli večírek chystáte.

Ano.

Ale…

- Kdo je Claudia? - Dovolala jsem se na Elm Park Muse 45?

Ano.

Tady Elm Park Muse 45.

A neznáte Claudii?

Claudii zná každý, proboha.

No, já…

- Jak se to píše? - Píše?

- C, L, A, U, D, I, A. - C, L, A, U, D, I, A.

Ano, Claudia.

Vydržte, skočím si pro tužku.

Zbláznil jste se?

„Jak se píše Claudia“?

- No, nic. - Teda…

- Skutečně? - Kdo mám říct…

že volal?

Třetí tón oznámí 22:29 a 40 vteřin.

Třetí tón oznámí 22:29 a 50 vteřin.

Třetí tón oznámí 22:30 přesně.