Leon and Olvido (León y Olvido)

Leóne.

Leóne, otevři, no tak!

Otevři, Leóne.

No tak, otevři.

Přišla si pro tebe Olvido.

No tak, otevři.

Leóne, okamžitě otevři.

Leóne, otevři. No tak.

No tak, otevři.

Neslyšel jsi mě?

Nemá vůbec žádnou disciplínu.

Přívětivější už jsme k němu být nemohli.

Mrzí mě to.

Nic ho nezajímá.

Ztratil chuť k jídlu.

Zhubnul.

Dokonce ani neovládá močový měchýř.

Chudák.

Stává se to všude, přede všema.

Chodí nahý a…

Stal se z něho naprostý autista nebo rebel.

Bůh těmto stvořením dal jistou svobodnou vůli.

Takže pokud nechce…

Chcete, abych ho vzala s sebou.

Zažila v životě spoustu nepřízně.

Její otec zemřel na moři.

Matku o dva roky později skolila rakovina.

A teď se má starat o Leóna.

Olvido,

máte právo se rozhodnout.

Tedy, nemůžete si vybrat, ale přesvědčte ho, ať zůstane.

Musí tu zůstat.

Ale varuju vás, je to zbytečné.

Napsal jsem zprávu, kde nedoporučuji, aby tu zůstal

kvůli špatnému vlivu na ostatní děti.

Ticho už.

To dítě potřebuje zvláštní lásku a pozornost.

Někteří kněží, i tento muž,

jim zakazují sexuální styk.

Nevědí, jak je to důležité.

A nápomocné

Já bych to udělala.

Ano, já bych to udělala.

Co když s ním promluvím?

Pokud se změní,

může tu zůstat ještě měsíc?

Nemáte tušení, co mě čeká.

Dej mi to.

Hned.

Jedeme domů.

Smrdíš.

Zastavíme?

- Potřebuješ na záchod? - Ne.

Potřebuju na vzduch.

- Leóne? - Už jedeme?

- Máš mě rád? - Ano.

Jasně, že jo.

Mám tě rád.

Kdybys mě měl rád, dal bys mi květinu.

Kterou?

Tamtu?

Je moc hezká.

Když mi ji přineseš, pojedeme domů.

Dneska budeš spát u mě.

Na co tu květinu chceš?

Ženy mají rády, když dostávají od mužů květiny.

Můžu spát s tebou?

V posteli?

Ano.

Zahřeješ mě.

A co tyhle?

Tamta je nejhezčí.

Protože máš ráda květiny.

Řeknu to Ivánovi.

Přijdeme sem a on mi ji utrhne.

On by se mnou určitě spát chtěl.

Mám ti ji utrhnout?

Jak chceš.

Takže princezna bude spát se Lvím srdcem.

Ano, zlato.

Opatrně.

Opatrně.

Pomoc!

- Jsi v pořádku? - Ano.

- Jdeme. - Ano.

Honem.

Pojď.

Ty si čteš?

Čtu si.

Mám tě zahřát?

Není mi zima.

Olvido?

Chceš si zahrát na piráty?

- Na palubu. - Ne.

Doma je to stejně nejlepší.

- Jsi unavený? - Ano.

Kvůli té květině.

Zazpíváš mi?

- A pak usneš? - Jasně.

- Nejdřív mě musíš proměnit. - Co?

Nepamatuješ si ten příběh?

Když třikrát políbíš žábu, promění se v prince.

- Nebo princeznu. - To by musela být žabice.

Co když mě políbíš na rty?

Třeba bys mě tím vyléčila.

Já bych tě ti ošukala, kdyby tě to vyléčilo.

Mně se to nelíbí.

Pojď.

Pojď ke mně.

Zavři očka, drahoušku.

Zavři očka, lásko má.

Zavři očka, děťátko.

Zavři očka svá.

Zavři očka, drahoušku.

Zavři očka, lásko má.

Zavři očka, miláčku.

Už musíš jít spát.

Už musíš jít spát.

Ahoj.

Jsem připravený.

- Vypadám dobře? - Ano.

- I ponožky? - Jo.

Sám sis je oblíknul.

- Nejsou v pořádku. - Půjdeš takhle.

A budeš nosit, co si oblečeš.

Máma už tu není, aby tě oblékala.

Já ti oblečení vybírat nebudu.

Když si ho nevyžehlíš, nos ho nevyžehlený.

Já ti pomáhat nebudu.

Jsi moje sestra.

Jo, jsem tvoje setra, ale nejsem máma ani služka.

Po škole přijdeš domů sám.

- Přijeď mě vyzvednout. - Půjdeš domů sám.

- Neznám cestu. - Někoho se zeptáš.

Dneska ne. Přijeď pro mě. Jsem tu první den.

Jak dlouho se to chceš učit?

Mluv. Jak dlouho?

Pár dní.

Půjdeš pěšky.

A chovej se ve škole slušně.

Naučíš se o sebe starat, nebo půjdeš zpátky k jeptiškám.

Těm je jedno, jestli jíš, nebo ne, nebo jestli se posereš.

A budeš mi pomáhat v domě a respektovat moji svobodu.

- A co ty? - Co?

No, ženy…

- Tudy. - Vždycky parkuješ tady.

Jdeme.

Auto je nás obou.

Slečno Dorito.

Sakra.

Leóne, miláčku. Ty ses vrátil.

Jsi zpátky.

Jak můžeš být tak bezcitná,

že se chceš zbavit takového pokladu?

- Klidně si ho můžete nechat. - Jsi tak zlá. Kéž bych mohla.

Ale musí k tomu být důvod, že to padlo na tebe.

Kdybych tě mohla vyhodit, tak bych ti ukázala.

Naserte si.

Leóne, jdeme.

Mrcho. Chováš se k němu jako ke psu!

Na. Ale nic jí nedávej.

- Nedám. - Dobře.

Nahlásím tě, pokud mi nezaplatíš. Ahoj, Leóne.

Ať tě bůh ochraňuje. Co se z tebe stane?

Ptala se, co se ze mě stane.

- Já. - Počkej, Sonio.

Estrella je na řadě.

Chci mít přítele, který by měl práci

a já bych měla děti.

Kolik?

Záleží na velikosti domu.

A dovolenou na pláži.

Dobře, Estrello. Teď José.

Raquel, já jsem na řadě.

Monica nebo já.

Nejsi na řadě ty ani Monica. José je na řadě, ano?

Musíš to respektovat.

A nemůžeme mluvit všichni zároveň,

musíme se hlásit.

Díky, Jonathane. Sedni si.

Ale v tomhle roce budeme mít dost času,

aby všichni promluvili aspoň jednou, ano?

Skvěle, tak teď José.

Mít přítelkyni.

Mít děti.

Oženit se.

Hrát fotbal.

A jezdit na dovolenou.

To je skvělý plán, José.

- A co nový student? - Raquel, já jsem na řadě.

Budeme slušní a poslechneme si nového spolužáka.

- Ano? - Ano.

Pokud chce mluvit první…

- Jak se jmenuješ? - León.

Hej.

Proč se smějete?

Promiň.

Nesmějeme se jménům ostatních. Je to hrubé.

A León je pěkné jméno.

Leóne, co chceš v životě dělat?