Prvních 200 řádků.
NETFLIX UVÁDÍ
Ano. Magda Grotová. Ano, ta objednávka je na mé jméno.
Na 12:35.
Ne, to vy to nechápete. Přesně na minutu.
Ne. Vy mě poslouchejte.
Dnes to musí být dokonalé. Je to naplánované na minutu.
Žádná zpoždění.
Jakých deset minut? Víte, co zvládnu za deset minut?
Madam, prosím vás, já jsem v klidu.
Ve 12:35, ani o vteřinu později.
Vy osobně se o to postaráte. Děkuji.
- Co se děje? - Vstávej.
Pozvánky?
Schválené.
Ozvučení?
Magdo, uklidni se. Všechno je připravené už čtyři dny.
A co Zula?
Panikaří?
Ještě ne, ale možná brzo začne.
Kolikáté kafe?
Třetí.
Poslouchej, hlavně nezapomeň…
PESOÁR KRZYSZTOF MAĆKOWSKI, KRAKOV
Magdo? Haló?
Zase ti děsní psi. Za chvíli budu tam.
Díky. Zachránils mě, jako vždycky.
Jasně.
Čas jsou peníze.
- Je to pravda? - Co?
O šéfové. Vážně je to dneska?
Já nic nevím.
Držím palce!
- Ahoj. - Ahoj.
Hlášení.
Uklidni se, jsi tu právě včas, abys nás zachránila.
- Co je to tentokrát? - Všechno.
Nic není připravené. A kdo vymyslel ty balónky?
-Vy. - Nesmysl! Je to dětská párty? Konečně!
Zulo, máš naprostou pravdu.
Odneste ty balónky. Co to má být?
Dej mi to.
Kde jsi byla? Zapomněla jsi přidat Todda na seznam VIP.
Dvojité medové espresso pro paní ředitelku a vodu z alpského ledovce pro Todda.
Hned to bude.
Pánové. Trochu místa, prosím.
Místo, ty idiote!
Ráno jsem ti poslala Toddův harmonogram na e-mail.
Není na tomhle seznamu, protože má svůj vlastní seznam.
- Vidělas ho dneska? - Je ve formě.
- Nevypadá na svůj věk. - A ty jeho pohyby!
Když pominu diskopatii, cukrovku, hypertenzi, selhání ledvin
a zvětšená játra, je naprosto zdravý.
Je tak štíhlý.
A fešák.
- Můj poklad! - Ledovcová voda pro broučka.
- Ahoj. - Kdo je ten milý pejsek? Hezky pozdrav.
Tak, výborně. Nevím, co bych bez tebe dělala.
Ani si to nechci představit. Magdo, jsi nenahraditelná.
- Nikdo to s Toddem neumí tak jako ty. - S Toddem?
Se vším. Bez tebe by to tady nefungovalo.
Já to vím. Všechno to vidím. A Todd to taky vidí, že ano?
Pojď, dej mi pusinku, prosím.
Přesně tak. Všechno pozoruje.
Tak jo.
Čůráš? No tak, čůrej!
- Tady nebo tam? - Ahoj.
Ahoj.
Pamatuješ si plán?
Brouku, poslalas mi ho v SMS i e-mailem,
přidalas ho do sdíleného kalendáře a vyvěsila na ledničku.
Takže si ho pamatuješ?
Dělám si legraci. Pamatuju si ho.
Pokud dnešek nebude dokonalý a nedejbože tě nepovýší,
pak se ti nepodaří během dvou let zvýšit sledovanost kanálu o 8 %,
nestaneš se členkou rady a naši svatbu budeme muset odložit.
A děti taky,
protože o ty se začneme snažit přesně 18 měsíců po svatbě.
Vidíš? Znám tvůj plán nazpaměť.
- Promiň. - Můj plán?
Náš plán. A ta nejdůležitější věc. Žádná improvizace. Nikdy.
Přesně tak.
- Proč jsi vzhůru tak brzo? - Můžeme už jít do školy?
Ukaž mi jazyk. Takhle ne. Jako u doktora.
- Co to děláš? - Kontroluju, že jsi to opravdu ty.
Prosím tě, tati.
Co se stalo s „ještě pět minut, tati“?
Nebo „můžu zůstat doma a hrát si s Pozounem“?
Mám svůj program.
„Svůj program?“ Odkdy?
Jako správný chlap.
Pozor, chlape, ať nemáš drobky v kníru.
Tohle je trapné. Zase se mi budou smát.
Musíš mě doprovázet do školy?
Nemusím. Ale vážně chci.
Odtud půjdu sám.
- Proto jsi chtěl jít dřív? - Ticho, tati!
Představíš mě?
Pozoune. Tak jo, hodně štěstí.
Kde to je?
Jak je, chlapečku?
Tatínek tě dneska nevede do třídy?
Ty ubožáku.
Srdečně děkujeme našim hostům,
členům rady, novinářům, partnerům a ředitelům.
Vyjmenovals určitě všechny?
A samozřejmě našim sponzorům.
Správně.
Nervy.
S naší programovou ředitelkou Zulou Kotovou
vám chceme poděkovat, že jste nám byli věrní další rok.
Všechno v pořádku?
Ano, tady, na mě. Ještě jednu, prosím.
To bylo skvělé!
- Skvělá práce, gratuluji. - Děkuji.
- Kde je Todd? - Všechno je pod kontrolou.
Prosím, vyfoťte se s námi.
Tady. Ještě jednou.
Překvapení!
Moje zlatíčka!
Pro nejkrásnější šéfovou. Jsou skoro tak krásné jako ty.
Tvrdě jsi dřela. Zasloužíš si to.
Zlatíčka, tohle jsem vážně nečekala.
- Jak dlouho už to ví? - Minimálně týden.
Co můžu říct? Povedlo se.
Dokázali jsme to. Byla to týmová práce.
Bez tebe bychom to nezvládli, Zulo.
Za těchto okolností,
po tak velkolepém začátku nového plánu, vám musím něco říct.
- Budou slzy. - Jasně.
- Dej mi to. - Opatrně.
Jak víte…
Televize je celý můj život.
Dala jsem jí všechno.
Ale nic netrvá věčně.
Proto vám dnes chci říct, že je čas…
uvolnit místo mladším.
Je čas…
Je čas na krátkou pauzu.
A padesátka je nejlepší věk
na přemýšlení o potomkovi!
- Todd přece jen potřebuje sourozence. - Ano, Todd!
Ale nebojte se, zlatíčka. Nenechám vás samotné.
Mezi námi je člověk, který si zaslouží mé místo.
Magda.
Magdo, jen ty mě můžeš zastoupit.
Magdaleno…
Formality.
Ale ne!
Co se děje?
Co je?
Panebože! Todde!
Nestůjte tam! Resuscitujte ho! Panebože!
- Měla jsi na něj dohlížet. - To jsem dělala.
Vážně?
- Zavolejte sanitku! - Už volám!
Udělala jsi to schválně? Tak toužíš po mém místě?
Vědělas, že se mi zlomí srdce, když se mu něco stane.
Máš padáka. Vem si věci a běž!
Ale Zulo…
Nemluv na mě!
Postarám se, abys už nedostala místo v televizi.
V tomhle oboru jsi skončila, drahá.
Jo. A celkově…
Promiňte.
- Magdo! - Co?
- Škoda, že to dopadlo takhle. - Škoda?
Myslím tu situaci se Zulou.
Mrzí mě, že ti to nevyšlo. Tvůj plán tedy asi nevyšel.
Můj plán?
Minutku.
Madzio, nejsi jediná, kdo má plány.
V tom mém není místo pro ztroskotanou programovou ředitelku.
To chápeš, ne?
Promiň, Madzio.
Mrzí mě to s Toddem.
Slyšel jsem, že ještě dýchal. Třeba to přežije.
Kde je auto?
Promiň, to nemůžu.
Volali mi. Auto zůstává tady.
- Tak jak se jmenuje? - To je fuk.
- Karole. - Tosia.
Takže Antonina. Hezké. A co, líbíš se jí?
Ani neví, kdo jsem.
- Neboj, dozví se to. - Jak?
Protože jsi skvělý kluk se skvělým psem.
Co mám dělat?
Nic. Dej jí čas.
Co když si mě nevšimne?
Pak ti za čekání nestojí.
Je to, co je, a co bude, bude.
Jako vždycky.
- Chceš si jít zahrát? - Nemám chuť.
- Neboj. To přejde. - Tebe to přešlo, když máma umřela?
- To je něco jiného. - Nikdy sis nenašel jinou.
Nepotkal jsem tu pravou. Ale ty jsi ještě mladý.
Tati, myslím, že potřebuješ holku.
Proč?
Nemůžeš žít sám, až se odstěhuju k Tosii.
Musíme ti někoho najít.
Kdo bude dřív dole?
No comments yet. Be the first to leave one.