The Brave 'Yoshihiko' (勇者ヨシヒコと魔王の城)

Jestli se něco nestane,

každého v této vesnici

zabije ten strašný mor.

Júša Teruhiko už před půl rokem odešel hledat kouzelnou bylinu

a ještě se stále nevrátil.

- Potřebujeme dalšího júšu! - Ano, pravdu máte!

Jak vidíte,

tady je v kameni posvátný meč.

Zatím ho nikdo nedokázal vytáhnout.

Podle pověsti

ten, komu se podaří meč vytáhnout,

je ten pravý rek!

Kdyby to někdo chtěl zkusit, nechť předstoupí!

Jdu do toho.

Jsem...

Ne, prosím tě.

Víš, že se neumíš prát.

Umím, neumím.

Vesnice trpí.

Víš, že jsi nemehlo.

Jedna chyba v boji a máš to za sebou.

Přestaň s tím nemehlem.

Každý muž ze vsi by rád šel.

Ne, to tedy ne.

Nikdo jít nechce.

Tak to se pleteš.

Vy to tedy nebudete.

Další.

Ani vy to nejste, další.

Takové neštěstí.

To byl poslední.

Není tu

jediný zachránce naší vesnice.

Ještě se pokusím já.

Tak jdi a zkus to.

Zrodil se hrdina!

No, promiňte, já ho vlastně nevytáhl, on spíš vypadl.

Hrdina Jošihiko!

Vyprav se najít záchranu vesnice Kaboi!

É, no...

Jsem hrdina.

Já

jsem júša Jošihiko!

český překlad a úprava časování SONMI 27. 2. 2016

Nízkorozpočtový dobrodružný příběh

Hrdina Jošihiko a hrad krále démonů

Kapitola 1

Ve které z kamene vypadne meč

Tak a tak, sem a tam...

- Tak a tak, sem a tam... - Ctěný Ozaru, copak se děje?

Ticho tam.

Snaží se zjistit, jakým směrem se vydat pátrat.

Jihovýchod.

Tak to vypadá, že tudy.

Děkuji vám.

Přiveďte koně.

Bratře, ty opravdu odcházíš?

Nepochybně je to můj osud.

Poslední hrdina byl Teruhiko, náš otec.

Je mou povinností jít v jeho stopách.

Jenže jestli ztratím i tebe, zůstanu úplně sama.

Počkej na mě, Hiso.

Určitě se vrátím.

Bratře,

můžu ti věřit, viď?

Ano.

Bratře.

Odjel.

Kdo jsi?

Jak, kdo? Copak mě neznáš?

Co jsi to za hrdinu?

Neznám tě.

Počkat, počkat.

Na každé výpravě budu první.

První?

Jak to myslíš?

Jak asi, boj!

Tak co? Ublížil jsem ti aspoň za jeden bod?

Auva.

Hola hej,

nový útok.

Tak dost.

Stát.

Jo jo.

Je to hrozná doba.

Každý, kdo trpí morem, hledá spásu.

Když s tebou mluvím,

tak mě poslouchej.

Jo.

Je to hrozná doba.

Každý, kdo trpí...

Poslouchej mě!

Jak můžeš jít kolem jako by se tě to netýkalo?

To vypadá na dlouhou historku.

Tak ti řeknu jen tohle.

Až řeknu to, co musím, zabiju tě, než bys řekl švec.

Co, zabijete mě?

Jo.

Až řeknu to, co musím.

Příběh o cestě na onen svět.

Jsem hrdina.

Musím zachránit svoji vesnici.

Je jedno, jaký máte důvod,

ale teď mě zabít nemůžete.

Na to jak jsi mladý, jsi docela statečný.

Až si poslechneš, co musím říct, stejně tě jít nenechám.

Jsem Dandžó.

I mou povinností je bojovat za záchranu své vesnice.

Stát.

Tak zastav!

Ještě jsem nedomluvil.

Kdy už za mnou přestaneš dolejzat?

Už jsem ti to řekl.

Dokud si neposlechneš, co ti musím říct.

Poslouchej můj příběh a zatímco zaujmu tvoji mysl, zaútočím a zabiju tě. Taková je moje taktika.

To je tedy skvělá taktika.

Jo, jsem chytrej.

Tak chceš poslouchat?

Pro dnešek jdu spát.

Ten meč.

Ten chlap...

Jošihiko.

Zastavíme na chvíli, bolí mě nohy.

Jo, máš pravdu.

Sedneme si.

A kdo jsi ty?

Jošihiko. Natáhni ji pořádně tím mečem.

Ne, ženu nedokážu zabít.

Jsi moc měkkej.

Vlastně nedokážu zabít ani muže.

Zapomeň a bojuj tím mečem pořádně.

Tvůj meč se jmenuje Izanai,

nezabíjí, jen ji uvede do spánkového režimu.

Je to pravda?

Je to posvátný meč darovaný bohem míru.

Tak ti budu věřit.

To co jsi říkal, je to pravda, že jo?

Je to tak,

- možná. - Co tím chceš říct?

Naprosto jednoznačně pravda.

Možná jednoznačně...

Tak jak?

Pomstím svého otce.

Vidíš, je to tak.

Proč si myslíš, že jsem zabil tvého otce?

Jmenuji se Murasaki.

A ty jsi mého otce Jasumaru zabil.

Jsem poprvé pryč ze své vesnice

- a nikdy jsem nikoho nezabil. - Přiznej se.

Konečně jsem tě našla.

Domů se vrátím s tvou hlavou.

No, Murasaki,

máš důkaz, že je Jošihiko vrah?

Tady je důkaz.

Vrahův portrét podle očitých svědků.

Koukej.

Dobře, jak to...

Jsem to já?

- Těžko říct.... - Vypadá stejně.

Nějaký lepší kreslíř by nebyl?

To byl ten nejlepší ve vsi.

To musí bejt ves.

Z nějakého úhlu bych to mohl být já.

- Z jakého úhlu? - Jsi to jasně ty.

- Já bych neřekl. - O tom nepochybuj.

Máš nějaké další informace?

Poněkud větší oči.

- Co, víc nic? - Je to tak.

Tady pobíhá hodně lidí s poněkud většíma očima.

Velké oči jsou jedna věc. Ale poněkud větší, to se hodí na spoustu lidí.

Pobít je všechny dá strašně práce.

Jeden za druhým a nikdo není ten pravý.

Koho bych tedy měla vlastně zabít?

Tedy,

nechtěla by ses k nám přidat?

Pojď s námi.

A jestli jsi přesvědčená, že jsem vrah tvého otce,

tak mě můžeš zabít.

Jošihiko, nebuď tak měkkej.

Také jsem se vydal na cestu, abych zachránil otce.

Tak, jako ty.

Tak co,

přidáš se k nám?

Instinkt mi říká, že jsi to udělal.

Až se instinkt změní v přesvědčení,

zabij mě kdykoliv.

Když na tom tak trváš.

Připravíš se o pokojný spánek.

Já vím.

Dobrá, tak abychom vypadli z lesa, než bude tma.

Pojďme.

Jéje, tady je!

Vznešený Merebu! Vůdce!

Slyšte.

Vy všichni, nadešel čas udílení.

Moje dítě, mé děcko má na sobě včelí žihadlo.

Co mám dělat?

Včelí žihadlo vymáčkněte takto prsty,

a pak

místo trochu nasliňte.