Gothika

Včera v noci ke mně zase přišel a rozerval mě jako papír.

Rozevřel mě jako bolestnou květinu

a mně se to líbilo.

Vnikl do mě a zažehl ve mně oheň.

Tak to dělá vždycky.

Hořela jsem skrz naskrz.

Jak víte, že to byl ďábel?

Já vím, co si myslíte.

Vy si myslíte, že mluvím o svém nevlastním otci,

protože na ďábla nevěříte.

Mluvme tedy o vašem otčímovi.

Proč? Víte přece, že jsem mu podřízla krk.

Rozřízla jsem mu ohryzek

na dvě půlky jako kousek ovoce,

aby už nemohl říct ani slovo.

Seděla jsem vedle něj a dívala se, jak pomalu umírá.

Jen tak jsem to mohla zastavit.

Co jste chtěla zastavit?

Aby mě přestal šukat!

Vy mě neposloucháte.

Poslouchám, Chloe.

Ale ne srdcem! Jen hlavou.

Neumíte se do mě vžít.

Víte, jaké to je, když vám nikdo nevěří?

Vy mi taky nevěříte, Chloe.

Jak můžu věřit někomu, kdo si myslí, že jsem blázen?

Pro dnešek to bude stačit.

Myslím, že jsme udělaly velký pokrok,

zjistily nové věci…

Víte, jaké to je skrz naskrz hořet?

-Nevíte! Protože jste mrtvá! -Pusť ji, Chloe.

Já na ni nesahám! Nechte mě!

Nechte mě!

Já se z vás zblázním!

-Přestaň! -Nechte mě.

Přestaň!

Půjdu sama!

No tak!

Podívejte.

"Jsem doktorka."

"Otevřít!" Jsi mrtvá!

Dovnitř!

Je blázen.

Opouštíte HLAVNÍ VĚZENÍ

Ahoj.

Promiň.

V pondělí si s tebou chci projít záznamy.

Co ráno?

-Řekni Anně, ať tě tam vmáčkne. -Díky. A promiň.

Nepropustím ji.

A pokud na tom trváte, ať ji soudce nechá přemístit.

Do té doby je moje.

Děkuju.

Advokáti.

Pojď dál.

Co je?

Chloe zase přehání to svoje znásilnění.

Prý k ní chodí ďábel.

To je potřetí během tří měsíců.

Asi to má co dělat s jejím otčímem, možná má i výčitky,

ale místo aby uvažovala racionálně a přijala fakta,

vymlouvá se na nějakého satana.

To chce čas.

Ten jsem jí dala. Čas a léky na depresi, schizofrenii a nervozitu.

Možná jim těch prášků

dáváme moc.

Vím, že si všichni vytváříme vlastní realitu.

Ale ona si vymýšlí věci, které nemají s realitou nic společného.

Chloein mozek jede jen po jedné koleji.

A můj mozek dojel na konečnou.

Pojď sem.

Tvůj mozek je geniální.

Však ty už něco vymyslíš.

Vylij to na zrcadlo.

Ona teď vidí tohle.

-Zdeformovaný obraz sebe sama. -Jakou roli v tom hraješ ty?

-Já jsem to zrcadlo. -Přesně tak.

Pokud já jsem zrcadlo a ona je ten obraz,

kdo jsi ty?

Já vidím vás obě,

takže jsem bůh.

Nebo přepracovaný nemocniční byrokrat.

Bůh je dobrý.

Pamatuj si: schopnost potlačit zlé vzpomínky

je pro přežití nezbytná. Bez ní

by se Chloe nemusela uzdravit.

Pardon, neruším náš šťastný páreček?

Doktore Grahame, právě řešíme potlačování jako možnost přežití.

Já málem minulý týden nepřežil rande.

Snažím se zapomenout.

Tvoje milostná dobrodružství jsou jistě fascinující, doktore.

Ale já bohužel musím jít.

-Tak já nebudu… -Ne, odcházím.

Mám ve Willow Creek schůzku s novým stavbyvedoucím.

Já budu tady. Ahoj večer.

Postarej se mi o ženu, Pete.

-Jasně. Díky, nechci. -Obříznu ti ho.

Vykuř si ho večer, dokud je čerstvý.

-Dobrou noc, šéfe. -Dobrou noc, mládeži.

Nedala by sis napůl pizzu s extra sýrem?

-Ráda bych… -Tady.

-…ale mám práci. -Já platím.

-Než ji přivezou, bude studená. -Dáme ji ohřát.

-Nesnáším pizzu. -To jsi jediná.

Musíš přece jíst.

S tebou ne.

Tak neblázni, musíme oslavovat. Právě mě obřízli.

-Kdo je tam na pozorování? -Shelley.

-Co se stalo? -Měla další záchvat.

-Zvýšili jste jí dávky léků? -Ano. 25 miligramů.

To je moc vysoká dávka.

Do pondělí chci mít písemné zdůvodnění.

-Dobře. -Děkuju.

Zatracený generátor.

Už zase.

Irene, to jste vy?

Ta elektřina nás jednou vypeče.

Tenhle týden už počtvrté. Jdu si zaplavat.

Já běžím zkontrolovat pacienty, dokud to svítí.

-Dobrou noc, Joe. -Kolik bazénů, doktorko?

55. Ale kdo to počítá?

Překonala jste se. Jeďte opatrně.

-Pozdravujte manželku. -Budu.

WOODWARDSKÉ NÁPRAVNÉ

A PSYCHIATRICKÉ ZAŘÍZENÍ PRO ŽENY

Tolik škol, a deštník zapomeneš.

-Dostal jsi můj vzkaz? -Ano. Tvůj pracovní vzkaz.

Přesně ten. Tak jaké bylo to rande s…?

S tou "jak se jmenuje"? Stejné jako vždycky. Rychlé a zbytečné.

Nereagovala na můj smysl pro humor a chlapecký vzhled,

tak jsem začal mluvit o práci.

Prý to na první rande nebylo vhodné téma.

Tak jsem to zabalil. Skončilo to u skleničky,

ani na večeři nedošlo.

Nebyla to ta pravá, to poznáš.

Já vím.

-Pojedu za tebou pod kopec. -Nemusíš.

-Mám tě ohlídat. -Odkdy posloucháš šéfa?

…silný déšť na severu Connecticutu a New Hampshire…

To vidím.

Lennox hlásí záplavy a uzavírky silnic…

-Tudy nemůžete, je to uzavřené. -Co se děje?

Voda podemlela silnici.

V tom lijáku bys neměla řídit.

Je tam díra, tudy neprojedeš.

-Dá se to nějak objet? -Jeď rovně, po 400 metrech doleva.

Víš, kde s Dougem rybaříme?

-U toho malého bílého mostu? -Ano.

Přes něj můžeš přejet.

A ať mi Doug zavolá.

Dobře.

-Dougu, jsi doma? -Kde jsi ty?

Je tu objížďka, budu doma za chvíli. Jak bylo ve Willow Creek?

Kvůli dešti se stavba protáhne.

-Jsi v pořádku? -Jo.

Dougu?

Dougu?

Není ti nic?

Není ti nic?

Slyšíš?

Proboha. Neboj se.

Jsem lékařka. Odvezu tě do nemocnice.

Pomůžu ti. To bude dobré.

Pomůžu ti.

Pomoc!

Prosím!

POZOROVACÍ CELY

Doktore Grahame!

Proč jsem tady, Irene?

Probudila se rozrušená.

-Přivalte sem ten svůj zadek! -Dejte mi 40 miligramů ativanu.

-Ať na mě nesahá! -Zůstaň v cele.

-Ať na mě nesahá! -Přivažte ji.

Nechte mě! Slyšíte?

Klid!

Co mi to děláte?

Děkuju, sestro.

-V pořádku? -Už se uklidnila.

Je to smutné.

Je mi to hrozně trapné.

Podle zákona bych tě neměl léčit.

Ale soud mi dal povolení, dokud tě nepřevezou jinam.

Všechno, co si řekneme, je přísně tajné

a neopustí tuto místnost.

Jak dlouho tady jsem?

Tři dny.

Proč?

Přijali tě na neurochirurgii. Měla jsi záchvat zuřivosti.

Rentgen odhalil sníženou citlivost levé strany mozku

a selhání čelního laloku.

Dali jsme ti léky na uklidnění.

Testy na PCP vyšly negativně.

Jeden a půl dne jsi byla přikurtovaná, aby sis neublížila.

Pak ses v podstatě dostala do katatonického stavu.

Tohle je poprvé, co reaguješ rozumně.

Chci mluvit se svým manželem.

Kde je?

Neznám racionálnějšího člověka, než jsi ty.

Uznáváš jedině fakta.

Tak proč ti tohle povídám?