Return to the Blue Lagoon

JIŽNÍ ČÁST TICHÉHO OCEÁNU

Patnáct let před počátkem tohoto příběhu ztroskotaly dvě děti

na neobydleném ostrově. Chlapeček a holčička vyrůstali sami v tomto ráji.

Jako muž a žena pak objevili čistou a přirozenou lásku.

Časem se jim narodilo dítě. Ale jednou je vítr odvál na moře

daleko od ostrova. Po celé dny se obávali,

že jejich životy jsou u konce.

Pak se k nim ale přiblížila proplouvající loď...

Neřízený člun!

Před přídí na pravoboku!

Podívejte! Na pravoboku!

Proti větru! Vytáhněte ten člun!

- Zaberte! - Zaberte!

Opatrně!

Chyť to, Jimmy.

- Je někdo uvnitř? - Nevím!

Chyť to uvazovací lano!

Tahej za ten provaz, Kearney!

Dělej, přivleč ten člun!

Pozor na boky!

Jsou dva, pane. Muž a žena.

- Mrtví, nebo živí? - Mrtví, pane!

- Dítě, pane! - Cože?

Živé!

- Já je vezmu. - Děkuji, madam.

Tak. Tak, už je to dobré.

„Proto odevzdáváme jejich těla vodním hlubinám,

aby se rozložila,

a těšíme se na zmrtvýchvstání, až moře vydá své mrtvé,

a na život ve světě příštím, skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Amen.“

Kapitáne.

Doktor by s vámi chtěl mluvit, pane.

Někteří členové posádky jsou nemocní, pane.

Od noční hlídky jich přibylo dalších pět.

Horečka. Afty.

Máte plnou skříň bromidu. Nasaďte pijavice.

Tady pouštění žilou nepomůže, pane.

Pane Penfielde, spoléhám na vaše znalosti medicíny.

Tři dny po vyplutí z ostrova Moorea jste se domníval, že jsou to kurděje.

Onemocnělo půl posádky a řekl jste, že je to dengue.

Příznaky nebyly jednoznačné. Teď už to vím.

Horečka. Svraštělá kůže.

Černá žluč.

Cholera.

- Cožpak se nemůžeme vrátit, kapitáne? - Nákazou postiženou loď nikam nevpustí.

- Zakotvěte u nejbližšího ostrova. - Tady jsme na otevřeném moři.

Při vší úctě, kapitáne, ten člun musel odněkud připlout.

Toto je francouzská námořní mapa. Není na ní nic, kromě varování.

Jsou tady útesy. Atoly.

Pro paní Hargravovou je to krutá rána. Ovdovět s nemluvnětem.

Vysaďte je z lodi.

- Samotnou ženu se dvěma dětmi? - Dejte k nim nějakého muže.

Kearny je silný, ještě je schopný.

Dá jim to aspoň nějakou naději. To je víc, než mohu říct o nás ostatních.

Kearney?

Nejlepší z ubožáků.

Ale nemluvte o tom před ostatní posádkou.

- Počkejte do noční hlídky. - Ano, pane.

Vystavit nás nebezpečím otevřeného moře, kvůli tomu,

že někteří členové posádky jsou nemocní?

To je šílené!

Jde mi jen o vaše dobro, madam.

Možná jsem ještě mladá, ale poslední tři roky jsem žila v příšerně horkém podnebí,

s hmyzem velkým jako krysy a s krysami velkými jako kočky!

Rozhodně si dokážu poradit s několika lodníky schvácenými horečkou!

Máme tady choleru.

Jestli zůstanete na palubě, zemřete.

Ten lodní kufr si s sebou vzít nemůžete, paní. Pouze to, co opravdu potřebujete.

Ale veškerý náš majetek bude v tom kufru.

Paní Hargravová si vezme své věci.

Ano, pane.

Cholera?

Pane Kearney? Pane Kearney, šálek vody, prosím.

Máme jí velmi málo, paní.

Naléhavě ji potřebují, pane Kearney.

Podívejte, ten chlapec není váš, tak na něm tolik nezáleží.

Váš kojenec ví, co má dělat.

Mám dojem, že vy jste čerstvá. Nakojte ji.

REVEREND A WILLIAM HARGRAVE

Říkám vám, že jich mám už až po krk, jak vřískají.

Tak jim proboha dejte vodu.

Já jsem praktický člověk, paní.

Kdybych byl sám, bez společnosti, tohle by mi vydrželo hodně dlouho.

Dělit se na čtyři díly nemá smysl.

Nejlepší pro nás všechny bude, když ukončíme jejich trápení.

Ani se jich nedotknete.

Udělám, co je třeba. Buď je utišíte, nebo půjdou přes palubu!

Pšt, Lilli!

Už toho mám dost. Otočte se, jestli to nechcete vidět.

Richarde, rychle. Vyskoč.

Můžeš mamince pomoci.

Tak, hodná holčička.

Ano.

Pojď. Pojď, Lilli.

Richarde, ty zůstaň tady.

Je sladká.

Podívej! Banány!

A pompónky!

A hlízy!

Hlízy jsou k jídlu dobré!

To je kulkas! Jedli jsme ho v misii.

A banány. Pojď Richarde, tady jsou banány!

Ano, hodně banánů!

Loď.

Vem si, chceš?

Připlouvá loď.

Loď!

Podívej! To je pěkné.

Tak.

Ach, Lilli.

Tady zůstat nemůžeme.

Na této straně jsme příliš odkrytí.

Musíme najít bezpečný úkryt před počasím. Pojď.

Pojď, Richarde. Pojďme se trochu projít.

Neboj se.

Podívejte!

To je nádhera!

Dům.

Můj bože, Richarde!

Mami!

Mami!

Je pryč.

Já vím, že je pryč. Tvoje máma je pryč.

Dobře. Pojď. Držím tě.

- Maminka je pryč! - Já vím. Neplač.

Tvoje maminka tady není, ale jsem tady já. Odteď budu tvá maminka.

Kterákoliv projíždějící loď to zahlédne, když to bude hořet.

Brzy nás nějaká najde.

Už spi. Zavři oči.

Hned se vrátím.

Vím, že je to tvůj oblíbený pamlsek, Richarde, ale snaž se jíst pomaleji

a drž lžíci takto, jak jsem ti ukazovala.

Brzy, až připluje loď,

se ocitneš u honosné tabule v San Francisku

a bude se od tebe očekávat způsobné stolování.

Richarde! To nedělej!

Richarde! To, že jsme daleko od civilizace

neznamená, že se budeš chovat necivilizovaně!

Úplněk!

KALENDÁŘ ČERVENEC, SRPEN, ZÁŘÍ, ŘÍJEN, LISTOPAD

Přicházejí jednou za tři měsíce, když je měsíc v úplňku.

Spát, děti. Rychle!

Richarde, pojď!

Nic se neděje. Dnes budete mít ukolébavku potmě.

Lásko boží, nejvyšší

Štěstí nebes, sestup k nám

Postav si dům nejbližší

Koruno spásy, přistup k nám

Kriste, jsi plný soucitu

Čistá lásko svobodná

Matka!

Polož je na zem!

Mami, proč se koupeš oblečená?

Protože se to patří.

Proč nejsme oblečení my s Richardem, když se koupeme?

S vámi jsem to už dávno vzdala.

Oblékla jsem vás a vy jste se prostě vždy zase svlékli.

- Chtěla bych dole vypadat jako Richard. - Proč?

Protože on může za chůze mířit.

Trefím se přímo doprostřed mangového listu.

Proč má to, čím může mířit, a my ne?

Inu, Bůh ve svojí nekonečné moudrosti rozhodl...

Příroda nás prostě vybavila něčím jiným.

- Prostě, víš, žena má... - Mušli kauri.

Co?

Lilli tam dole vypadá jako mušle kauri.

Takže tak se nazývá to moje, mušle kauri.

- A Richardovu říkáme... - Ne, ne, ne! To je jedno.

Myslím, že už jsme zašli příliš daleko.

Některá fakta o životě jsem vám měla vysvětlit už před lety.

Vysvětli nám některá fakta o životě teď.

Ne, potřebuji si to nejprve promyslet.

Vysvětlím vám to. Dnes večer, po hodině pravopisu.

- Tak, teď se opláchněme. - Dnes večer?

Dobrá? Všichni.

Proč se lidé berou?

Je to Boží přikázání, že když muž a žena jeden druhého milují,

tak učiní přísahu. Přísahy jsou jako sliby.

Učiní jeden druhému slib, před Bohem

a před celým světem.

A tomu se říká svatební obřad.

A tady je obřad, který pronášel váš otec.

Když oddával v misii.

Co ta životní fakta?

Když se z dívky stane žena a z chlapce muž.

- A to je kdy? - Inu, to je u každého jiné,

- ale poznáš to, když to proběhne u tebe. - Jak?

Inu, Lilli.

Tvoje tělo se zaoblí. Narostou ti prsa jako mně.

A každý měsíc budeš trochu krvácet z otvoru mezi nohama.

Já nechci krvácet.

Trvá to jen pár dní.

A je to veliké požehnání, protože to znamená, že můžeš mít dítě.

Já musím taky krvácet?

Ne.

Ale i tvoje tělo se změní.

Zhrubne ti hlas a na tváři ti vyrostou vousy.

Myslím, že vousy ti budou hodně slušet.

Pokud si je nebudeš chtít seškrábat.

Já chci dítě hned.