What We Wanted (Was wir wollten)

NETFLIX UVÁDÍ

Jsme na ostrově.

Zuří bouře.

Vítr nám fouká do očí písek a prach.

Nevidím ji jasně.

Jako bych neměla kontaktní čočky.

Malé kompaktní tělo. Sytý odstín pleti. Tmavší než můj.

Její nohy se jen letmo dotknou země,

pak uteče.

Tázavě se na mě podívá.

Její obličej je rozmazaný.

Poznávám ji podle řeči těla. Je stejná jako ta jeho.

Chci na ni zavolat, ale zapomněla jsem její jméno.

Ve snu to tak je. Věci se nelogicky mění. Ve snech to přijímáme.

Jsme bezmocní a děláme, co nám řekli.

Oplodněné vajíčko se uhnízdilo skvěle…

ale srdíčko už bohužel netluče.

Podívejte.

Já to věděla. Poslední dobou jsem nic necítila.

Embryo má jen čtyři milimetry.

Fyziologický proces je v podstatě nepostřehnutelný.

- Opravdu jsem si myslela, že něco cítím. - Prosím.

Alespoň v této rané fázi můžeme očekávat spontánní potrat.

Tentokrát žádná kyretáž.

Je mi líto, že pro vás nemám lepší zprávy.

Vy za to nemůžete.

Prosím, pojďte dál.

Je to velká zátěž nejen na psychiku, ale i kvůli hormonální léčbě.

- Neměla byste to podceňovat. - Jsem v pořádku.

Tělo si potřebuje odpočinout.

Můžu vám něco navrhnout?

Nejpozději po čtvrtém pokusu vždy navrhuji podívat se na to s odstupem.

Zamyslet se nad životními plány.

Jste si vědomi, že na další pokusy o IVF již nepřispívá zdravotní pojišťovna?

Možná byste spolu mohli něco podniknout.

Užít si hezkou dovolenou.

Jako předchozí pacientka máte spoluúčast 954 eur, plus 50 za konzultaci

a 250 za uchování a skladování spermatu. To je celkem 1 254 eur.

- Ne, dnes to nefunguje. - Alice, zaplatíš to ty?

- Mám nízký limit. Můžeme vám to poslat? - Dám vám fakturu.

- Ahoj. - Ahoj.

- Ahoj. - Ahoj.

Hned tam budu.

NA MOTIVY POVÍDKY PETERA STAMMA DER LAUF DER DINGE

Blinkr. Trajekt je tudy.

Určitě?

Ano, tam…

- Ano. To byla odbočka do přístavu. - Ne, je to až ta další.

Byla tam cedule s lodí.

Přejeli jsme to.

Ano, ale tam je napsáno „porto“. „Porto“, to znamená přístav, ne?

Nic nevidím. Zapomněla jsem si kontaktní čočky. Chceš řídit?

Měl bych?

Má lodní šroub.

Jak může loď plout díky šroubu?

- Jízdenky se prodávají jinde. - Dobře.

Kde skončil náš stan?

Tys ho vyhodila?

Při stěhování.

Stejně byl rozbitý.

Není to ta cesta do kempu?

Ne, to je jinde.

Pan Janáček.

Pane Janáčku? Ano?

Ano.

Ale je to… Nebude tam zatékat, že ne?

Ano.

Ano, dobře. Pak…

nezbývá než čekat.

Zítra bude líp.

Ve Vídni leje.

Ano, i tak děkuju. Na shledanou.

Nezmínil jsem, že se tu praktikuje expoziční terapie.

Zeptáme se, jestli jsme tu správně.

To bylo rychlý, co?

Jsme tu správně.

Dobře, že jsme nejeli mým autem. Museli bychom ho furt nabíjet.

Pořád čučí do iPhonu.

Davide, no tak. Odlož ten mobil a vylez. Jsme tady.

Díky za pomoc.

- Páni, to ubytování je úžasný. - Vážně?

Koukni. Vídeňská espézetka.

Jsou všude.

Musí tu být obchod. Soused má…

Jasně. Poslyš…

- Rozpálíme gril? - Jo!

Takže… teď chci spoustu sacharidů, olivový olej a grappu.

A pak si dám dezert, který ty nechceš, ale nakonec mi ho celý sníš.

Poslyš…

Můžeme si to dovolit?

- Myslím, že si můžeme dovolit tiramisu. - Myslím dovolenou.

Špatná otázka. Potřebujeme ji.

Dám si sprchu.

Co je?

Jsem nenasytný?

Užíváš si jídlo. To je fajn.

Babička vždycky říkala: „Ten nepotřebuje ženu, stačí mu dezert.“

- Tak tos udělal chybu. - Teď by to viděla jinak.

Když mám tak krásnou ženu.

Mami, nemůžu usnout.

Nemůžeš být chvilku zticha?

Je skoro 22:30.

Voníš po česneku.

Udržuje mládí.

Babička jedla stroužek česneku každý den.

Chci být s váma!

Mami!

Nemám kouska klidu. Ani ve 22:30. Ani teď ne.

Nikdo mě neuloží do postele. Ani ve 22:30. Ani teď ne.

Nemám co pít. Ani ve 22:30. Ani teď ne.

Nedramatizuj to tak.

Vždycky s tím naděláš. Šup do hajan.

Mami, můžu si dát zmrzlinu?

Ne před obědem, zlatíčko.

A kdy bude oběd?

Teprv bylo devět.

Pane Janáčku, dobré ráno. Zrovna jsem vám chtěla zavolat. Ano?

Je dneska lepší počasí?

Dobře, možná odpoledne. A sklep, ano.

Sklep v tom stavu, v jakém je, je nám bohužel k ničemu.

Což nám nevyhovuje, protože máme spoustu věcí k uskladnění.

Bylo by super, kdybyste udělal ty zdi,

než se vrátíme z dovolené, a taky aspoň tu dlažbu ve velké místnosti.

Dáš mi kousnout?

Jistě.

Ano?

Sklep nikdo neuvidí a stojí jen půlku.

Vezmi si to celé. Dárek ode mě.

- Fakt? - Jo.

Díky!

- Ještě spí. - Promiňte.

Promiňte, sousedko, to je váš croissant?

Ano, to je v pořádku.

- Díky. - Jo.

To je od vás milé. Promiňte.

Ano. Pošlu vám tu nabídku na dlaždice.

Ať to máte písemně.

Ano.

Denise, pojď! Maminka musí dělat bananajámu…

Pránájámu.

Dělá tu svoji banarámu.

Na shledanou.

Denise, nech maminku na pokoji. Musí dělat bananarámu…

Klidně prozatím můžeme nechat půdu nedokončenou.

Později tam uděláme velký pokoj.

Velmi vzdušný, otevřený prostor.

Teď by mi bohatě stačila střecha.

No jo…

Půjdeš se mnou na bazén?

Jdeme na pláž. První den chodíme na pláž.

Proč?

Tak to prostě je.

Udělej to později. Stejně se tu nemůžeš soustředit.

Můžeme nafouknout dokrodýla?

Je to „krokodýl“, ne „dokrodýl“.

Vídeňáci už jsou taky vzhůru.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Christl, kde je pumpa?

Doma.

Neskutečný. Kdo balil?

- No, ty ne. - To mám tohle jako nafouknout sám?

Ten tón si odpusť.

Dokážeš to, tati. Zvládneš to.

Jsi nejsilnější!

Dá se to.

Už mám ocas.

Vypadá to větší, než to je.

Davide. Vylez odtamtud.

- Učím se! - Budeš mít alergii na stín!

Víš co? Jdi napřed. Já se poptám, jestli jde změnit ubytování.

Dobře?

- Signore? - Una… question.

Sì. Prego.

Si possibile de… change the…

You know… change the house?

- Můžeme mluvit německy. - Vážně? Super.

Zajímalo by mě, jestli jde změnit ubytování.

- Nějaký problém? - Ano…

- Buongiorno. - Buongiorno!

Zdravím, sousede.

Zdravím.

Preferovali bychom…

- Chtěli bychom ráno víc slunce. - Žádný problém. Podívám se do systému.

- Počkejte. Je to kvůli nám? - Ne. Jen chceme ráno víc slunce.

- Pak se přestěhujeme my. - Ne, to ne.

- Da noi… další… niente… dětská postel. - Ne…

- Chybí nám dětská postel, takže… - My tam dětskou postel máme.

Je u vás?

Jeden pěkný dům je volný. Menší, ale hodně slunce.

Jak chcete.

Víte co? To je jedno. Zůstaneme, kde jsme.

- Dobře. Pošlu tam někoho pro tu postel. - Ne. Zvládneme to sami. Souhlas?

Jasně.

- Romed. - Niklas.

- Ahoj. - Ahoj.

- V pohodě? - Jo, v pohodě.

Loupe tě v kříži?

Prosím?

Bolí tě z toho záda?

Ne. Na to je to moc lehké.