Alba

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

O 24 HODIN DŘÍVE

No tak, slečinko, trochu přidej!

Ježíši, zlato, hni sebou. Nelezeš přece po čtyřech.

Ty vole, fakt. To myslíš vážně?

No tak, šlápni na to, kočičko.

Nemáme na tebe celý den.

Do prdele!

Krávo zasraná!

Jak jinak, ženská pitomá.

- Pardon. Jste ze čtvrťáku? - Já jo.

- Snad to pak taky pošleš dál. - Díky, kámo.

- Hej, jak se jmenuješ? - Bruno.

- Můžu, slečno? - To budete hodný.

- S dovolením. - Dobrý den, Basilio.

I KDYŽ MI POMÁHÁŠ…

…STEJNĚ TĚ NESNÁŠÍM!

JSI OTRAVA MILUJU TĚ

JÁ TEBE NE

NO A JÁ TEBE JO ZAPOMEŇ NA MĚ

NEMOŽNÉ OTRAVNEJ!

S tím kolem běžte po schodech.

Co?

Co se děje?

Přijdu pozdě. Musím jít.

- Ne. - Jo.

Vážně chceš jet autem s cizíma?

- Vadí ti to? - Jedeme na stejné místo.

Můžu se tě zeptat na to samé.

Jo, chceš, abych jel s lidmi, které neznám?

No a co mám podle tebe dělat?

Poslouchej.

Mohli bychom toho využít a říct jim o nás.

Zavřená v autě se čtyřma klukama.

Ne, díky.

Tak jo. Nemáš ráda moje kámoše.

- Bez komentáře. - Jsou lepší, než se zdají.

No…

Když to říkáš.

Budeš…

- Budeš si chtít promluvit s Tirsem? - Jo.

A v pohodě? Nebylo to vážné.

Ne, říkala jsem to tisíckrát. Nic vážného.

Tak jo. Nic mi do toho není…

Poslouchej.

Víš, co jsem se za tu dobu naučila?

Že nesmíš s kolem do výtahu?

Že se nedá žít ve strachu.

Tak klídek.

Jasný?

Co?

Co se děje?

Já jen…

Jsem tu stále,

opilý jako blázen.

Ale troufám si říct,

- že s tebou nechci nic mít. - …nechci nic mít.

- A jsem tu stále, opilý jako blázen . - A jsem tu stále, opilý jako blázen.

- Ale troufám si říct, - Ale troufám si říct,

že s tebou nechci…

Miriam, zlato. Už je tady!

Albo!

Luisito, broučku, pojď dolů. Teta přijela.

- Albo! - Díky.

Já se na tebe tak těšila!

Já se na tebe taky těšil.

- Vypadáš skvěle! - Tobě to sekne!

- Můžu ti pomoct? - Ne. Díky, díky moc.

- Ahoj, Miriam. - No, čekáme na tebe už hodinu.

- A už ji tady máme. - Taky tě ráda vidím.

Jo.

UŽ TEĎ MI CHYBÍŠ

Pardon, domlouvám se s Bego.

Ale pak pokecáme. Už se těším na synovce!

Prcku!

KORPORACE ENTRERRÍOS UVÁDÍ

Jakmile podepíšeme dohody s městskou radou,

těchto 300 hektarů proměníme na dva hotely,

luxusní rezidenční zónu

a tři golfová hřiště.

Exkluzivní turismus, dámy a pánové. Naprostý luxus.

Celý komplex se plánuje na nezastavitelném pozemku, orné půdě.

Spoléháme se na převod, ke kterému nikdy nemusí dojít.

Myslíš, že by tvůj otec investoval miliony

do nereálného projektu?

Závazek naší společnosti ke společenské odpovědnosti

navíc z enviromentálního hlediska zvýší hodnotu půdy.

Díky solárním panelům podpoříme využití obnovitelných zdrojů…

Díky, zlato, ale to všechno mají ve složce.

Jak říkal otec,

převod té půdy je jen otázkou času.

Minutku.

Asi budu muset nechat hodiny zpěvu.

Jsem fakt ráda, že to konečně všem řeknete.

Už jsem to tajemství nemohla udržet.

Lidi se zblázní, až to zjistí.

- Vždyť o nic nejde. - Ty vole.

Hele, vyrostli jsi spolu, ale totálně jste se ignorovali.

A najednou se potkáte v Madridu.

Občas člověk potřebuje odstup, aby věci pochopil.

To je celý.

Ale oni to neví, co?

Ti jeho kámoši.

To se za tebe stydí?

Ne, ale nebyla na to vhodná chvíle.

Jasně.

Hele, už tak toho mám dost.

Tirso?

Jo.

Chce teď být podnikatel.

Zařizuje na pláži stánek s vodními atrakcemi.

Vždycky to s turisty uměl.

Hele…

Nebylo to mezi vámi vážný, ne?

Jakože chvíli jste spolu chodili, rozešli se, pak spolu zase chodili…

Bráchovi blbne Wi-Fi, nestavíš se v baru?

Nezájem.

Proč?

- Nezajdeš tam? - Ne.

- Ne. Kašlu na tebe. - No tak.

Bruno, kurva. Seš otravnej.

Nemusíš skákat jako magor.

Pojď do vody. Akcie ti neporostou, když na ně budeš zírat.

Páni. Jo.

Tak co, Samueli? Jdeš plavat?

Později, až strávím oběd.

Jasně, abys nám neumřel.

Co dělá? Chce tu zůstat celé léto?

Ne, jen pár dní. Něco s dědou, co já vím.

Něco s tebou, šukáš mu ségru.

Klídek jo, je to moje snoubenka.

Ale!

- Opatrně! - Opatrně!

A co tvoje holka? Kdy nás seznámíš?

Jo, co ta tvoje neznámá? Nemůžeš ji ukázat?

A navíc s námi nechtěla jet.

Proč?

- Večer vám ji představím. - Tak jo.

Ale chovejte se.

Je to jasný, bude hnusná.

- To teda. - Naserte si.

Uf, píše mi teta.

Musím jít.

Někdo holt musí pracovat.

Tak jo. Zatím ahoj.

Čau.

Pracovat. To je ale nula.

- Omlouvám se. - Bruno.

V pohodě, Bruno.

Tolik jim závidím.

- Ten tabák tě zničí. - Ne, když ho zničím první.

Navíc teď, když jsme pořád nezačali s výstavbou toho resortu.

Do půl roku musíme začít stavět, Emilio. Půl roku, za každou cenu.

Ta dohoda projde. Věř mi.

Mám věřit politikovi, jako jsi ty?

Měl bys. Zanedlouho budeme jedna rodina.

Tak na tvého vnuka, moji holčičku a na resort!

Jak to jde v hlavním městě?

Studium, práce a tak.

Fajn. Super, však víš.

Věděl bych, kdybys odepisovala.

Promiň.

Někoho máš, co?

Do prdele, Albo.

- Chtěla jsem ti to říct osobně. - Je to vážné?

Hele, řekli jsme si, že když si někdo z nás někoho najde…

Jenže já nikoho nehledal.

Taky jsem nikoho nehledala, ale život jde dál, dějí se věci…

Tobě možná, ale já jsem vidlák a tady se nic neděje.

- Co to říkáš? - To je fuk. Zapomeň na to.

- Je to Bruno. - Jaký Bruno?

Bruno od Clary?

Albo, to nemyslíš vážně.

Vždyť jsi ho nesnášela.

Říkalas, že to bude kretén, jako jeho kámoši.

- Pořádně jsem ho neznala. - Neznala?

Koukni na mě.

Co kdybychom na pár dní odjeli?

Tak jako dřív.

Tirso, prosím…

Víš co?

Běžte do prdele oba. Ty i ten kretén. Jasný?

Jasný.

Jo, běž si.

Budeš stejná namyšlená kráva jako oni!

OVOCE A ZELENINA CLARA

Pořád samé zprávy. Nechceš náhodou tetě něco říct?

- Řeknu ti to zítra. Musím jít. - No to ne.

To ne. Slíbils mi, že tu zůstaneš.

Musíme to vyložit a uklidit.

- Nepočká to do zítřka? - Po akci?

Měls přijet rovnou sem a ne za kámošema.

No jo, máš pravdu. Jako vždycky.

Ať je to kdokoli, může počkat.

No jo.

PŘIJDU POZDĚJI. TETA MĚ ZAPŘÁHLA. MILUJU TĚ

- Hej, Albo, jak to jde v Madridu? - Super. Jak se máš?

- Dobře. - Dobře?

- Jak se vede? - Čau! Jak je?

- Uvidíme se u Kevina? - Jo, dáme drink.