Our Friend

- Kdo najde prvního mýválka… - Najdu ho já.

…prvního mýválka. Tiše, ho nevyplašíš.

Mýválci hlasitých písní bojí se a z těch tichých těší se.

Tiché písně rádi mají…

- Hele, veverka. - …a rádi na ně tancují.

- A pak… - Tamhle!

Tenhle bod necháme Evie, ale jen proto, že je poslední.

Jak to chceš udělat?

Řekneme jim to na rovinu.

Karen mi dala seznam věcí, kterým se vyhnout,

abychom holky nemátli.

Pamatuješ si je?

Mám je napsaný.

Na papíře na skříni.

„Maminka šla spinkat, maminka jela na dovolenou,

maminka musela na čas pryč.“

Promluvíš s nima ty, nebo já?

Asi…

Asi bys měl mluvit ty.

Já je budu pevně objímat.

Tak jo.

Tak jo.

Dojdu pro ně.

Do hajzlu.

To je v prdeli.

Matte.

Nevím, jestli to zvládnu.

- Nevím, jestli to dokážu. - Zvládneš to, lásko.

Já se taky bojím.

Jsou to moje zlatíčka.

Tak dobře. Jdu pro ně.

Tak pojďte.

Čau holky.

- Ahoj. - Zlatíčko.

- Co ruka, Momo? Lepší? - Už ani nebolí.

Jsi statečná.

Bude to pecka. Jsi hvězda.

- Budeš zpívat a tančit? - Jo.

To pálí!

Sakra.

- To ne! - Sprav to.

Snažím se.

- Na MacGyvera! - To snad ne! Je to horší.

Hrozně se na tebe dneska těším.

Budou říkat: „Už jde. Nejlepší muzikálová herečka všech dob.“

Zas tak dobrá nejsem.

- Přijdeš pak na párty? - Když budu muset.

Budeš na Dana hodnej?

- Ten kretén tě pozval na rande. - Není to žádnej kretén.

Nevěděl, že jsem vdaná, tak…

mě holt pozval na rande.

- No dobře, nějak to zvládnu. - Budeš na něj milej? Spřátelíte se?

- A musím? - Musíš si tu najít přátele.

- Vždyť tu mám přátele. - Jaký?

V práci mám plno kámošů.

- Nesnášíš je. - No a?

- Pořád na ně nadáváš. - No jo, prostě nejlepší kámoši.

- Ne! - To je žhavý!

- Miluju tě. - Já tebe taky.

- Nepřijď večer pozdě. - Já a pozdě?

- Brýtro, Glenne. - Teagu.

Měl bych pár nápadů na články.

Vzpomínáš na tu vraždu před týdnem?

Jak se matka s dítětem dostala do přestřelky a dítě umřelo?

Jo. Dal jsem to Lylovi.

Podá to jako zázrak, že matka přežila, bla bla bla,

musí se smířit se ztrátou syna a tak dál.

Jasně, chápu ironii toho přístupu, ale já to chtěl pojmout jinak.

Chtěl jsem se držet faktů a dát komunitě podstatný informace,

třeba záchrance to trvalo 20 minut.

Co nechápeš na „Dal jsem to Lylovi“?

Že je to kretén, co neumí psát.

Je pátek, Teagu, pátek. Sereš mě už od středy.

Matt Teague.

- Matthew. - No?

Tady Rick Bragg z New York Times.

Ano, pane?

Vy jste psal článek Daleko od domova?

Ano, psal.

Je mistrovsky napsaný.

Díky, pane, od vás je to velká pocta.

Zcela zasloužená.

Poslyšte, mohl byste přijít do kanceláře Timesů tady v Atlantě?

Potřebuju, abyste co nejdříve přišel a…

vylízal mi prdel.

Zkusím se zastavit, zní to velice lákavě.

Ale nejdřív se umejte, když vám tam pořád leze Bradshaw!

Ty vole, Teagu, kdyby ses viděl.

„Och, pane, od vás je to taková pocta.“

Vtipný. To jste vymejšleli ve třech?

Jo, všichni tři.

- Čau Ňoumíku. - Ahoj.

- Přinesla jsem ti kolu. - Dík.

Já ti zase nahrál cédo.

Týjo, to se mám.

- Stejně depresivní jako minule? - Měl jsem období Bloody Valentine.

- Nikdy mi to neodpustíš? - To si piš.

- Skoro jsem přelouskala Zeppeliny. - A jé, teď mi to dáš sežrat.

Nerozumím.

Led Zeppelin je nejlepší kapela všech dob.

Je to má největší „nechápu“ kapela.

„Nechápu“ kapela.

„Nechápu“ kapela.

Mám velkou novinu. Dneska pozvu Charlotte na rande.

- Jo. - Páni.

No hurá.

Čekal jsem na vhodnou příležitost, koupil jsem dva lístky na Travise.

Mluvil jsi s ní včera na párty?

- Byls tam vůbec? - Šel jsem tam, jak jsi chtěla.

Ale ona nepřišla a nikoho jsem neznal, tak jsem odešel. Prostě…

- Podle mě se k sobě hodíte. - Myslíš?

- Jo. - Super, já taky.

- Jo. - Bezva.

Není na mě moc hezká?

Nelíbí se mi, když tohle děláš.

Co?

Přestaň se shazovat a pochybovat o sobě.

Nedělej to, Dane.

Čau lidi.

Vypadá to slibně. Bude to show jak prase.

- Čau Nicole. - Ahoj Charlotte.

- Máš chviličku? - Jasně. O co jde?

No… Jste s kulisákem Danem hodně dobrý kámoši, že jo?

- Jo. - Nezmínil se o mně někdy?

Sem tam něco prohodí, každej den už asi tři měsíce.

Ach ne, toho jsem se bála.

Nelíbí se mi, ale je hrozně milej.

Vím, že se mu líbím, chodí mi vyprávět vtipy.

Jenže…

já si stejně začala s Aaronem.

S tímhle Aaronem?

S manažerem scény?

Divný, co? Vůbec to není můj typ.

Ale je děsně ambiciózní.

Super.

Poslyš, nemohla bys mi poradit, jak Dana odmítnout s citem?

No, zamyslím se a dám ti vědět.

- Dík, Nicole. - V pohodě.

- Zlom vaz. - Dík, ty taky.

Nikdo není na ničí straně.

Radši se nauč žít na vlastní pěst.

Pochop, že jsi úplně sám.

Nikdo není na ničí straně.

Nejde o to, že mě nechce, ale musí to dělat tak okatě?

Ohmatává jí zadek.

- Nedívej se tam. - Jako by to dělal schválně.

Já vím. Dáš si ještě jedno? Pomůže ti to. Dojdu tam.

- Tak jo. - Dobře.

Poslyš. Nicole se asi zmínila, že jsem ji pozval na rande,

a chtěl jsem ti říct, že jsem netušil, že jste manželé.

- Neřeš to. - Tak jo.

V pohodě.

Tak ty píšeš pro Times-Pic?

Jo. To je teda vtipný,

myslel jsem, že to nikdo nečte, a pak narazím na někoho…

Já to nečtu, ale…

Nicole říkala, že děláš v novinách, tak…

jsem si vzpomněl.

No jo. Píšu tématický články, ale moc mě to nebere.

Co bys radši dělal?

Jestli mám psát pro noviny,

tak o něčem, co má význam,

co člověka informuje takovým způsobem,

že pak udělá něco, co změní svět,

třeba o válce nebo o korupci, nebo jak tamhle někoho ojebali, prostě…

ne o psí přehlídce ve Shreveportu.

- Jasně. Hezky řečeno. - Díky, chlape.

Co ty?

Zvažuju stand-up.

- To zní dobře. - Jo.

Vyprávíš vtipy? Nebo spíš píšeš?

Tak daleko ještě nejsem, ale začínám si všímat srandovních věcí,

a na tom chci stavět, jakože si promyslím, jak na to.

- Chápeš? - Myslíš vtipy?

K vtipům se dostaneš, ale nejdřív musíš…

- Něco vzkázat světu. - Ne, musíš si sehnat tužku a papír.

- To bylo dobrý, seš fakt vtipnej. - Hlavně se musím odstěhovat od rodičů.

To chápu.

No jo.

Kdyby ses domáknul, že ji někdo natvrdo balí…

Chytnu ho za flígr a pověsím ho za koule.

- Díky, Dane. - Vysvětlím mu, že je…

- Pod čepcem. - Vdaná.

- Vdaná. - Pod čepcem.

Mimochodem…

Boha jeho.

- Jdu si to vyřídit ven. - Jasně.

- Matthew Teague? - No?

Tady Rick Bragg z New York Times.

- Ano? - Četl jsem tvůj článek o tornádu.

Stojíš za záchranu.

Zastav se někdy u mě v Atlantě.

- Volali mi z… - Co? Kdo?

- Musím jet do… - Matte?

- …Atlanty. - Není ti nic?

Matte? Klid.

- Co se děje? - Rád omdlívá. Opatrně.

Když se rozruší nebo zpanikaří…

- Co se stalo? - Volal Rick Bragg.

- Ten z New York Times? - Jo. Prý stojím za záchranu.