We Can Be Heroes

V dávných dobách, kdy na světě bylo čím dál méně jistot,

jste se na jednu věc mohli vždy spolehnout.

Na Hrdiny.

Náš planetární tým superhrdinů.

A naši hrdinové…

nikdy neselhali.

Jdu pozdě.

Dával jsem dohromady ten sledovací systém ISR.

Snad jde o víc než jen porouchaný satelit…

aby se mohl do akce vrhnout celý tým.

Radši ne.

Zacházej s tím opatrně.

Bývám snad někdy neopatrný?

Neustále.

Hele, Tech-no.

Co se děje?

Solární sestava

je na kusy.

Fakt?

Něco se sem blíží.

Nějaká vesmírná loď.

Vystřelila na mě energetický paprsek.

Copak ti šašci nevědí, kdo jsem?

Nechci být otravný, ale netušíš, jak dlouho to potrvá?

Dochází mi palivo.

Rychlé selfíčko na sítě, než tu věc zastavím.

Počkej.

To není jedna loď.

Je jich celá armáda.

Neznat tě, tak bych řekl, že máš strach.

VAROVÁNÍ

Zázračníku?

H-centrálo, tady je Tech-no!

Zázračník to schytal!

Co ho zasáhlo?

Ztratil vědomí!

Zázračník ztratil vědomí?

Připravte chytače!

Nemám šťávu!

Toho dne…

potkal hrdiny pád.

A to všechny.

Díky tomu…

se však zrodili další.

HRDINOVÉ

Vzbuď se, ospalče.

Vzbuď se, ospalče!

Je zvláštní, že když na takové dny vzpomínáte,

vždycky začínají normálně.

Jen se na mě podívejte.

Přemýšlela jsem jen o tom, co si vezmu na sebe.

Jako by na tom o hodinu později záleželo.

Na tomhle je napsáno „Pokec“.

A na tomhle je:

„Dej mi pokoj.“

Perfektní.

- Čas na snídani, Missy. - Dobré ráno, tati. Hned tam budu.

Máme tu poněkud prapodivné zprávy.

Jak Zázračník, tak i Tech-no

se dnes ráno zřítili z oblohy.

Hrdinové zřejmě nacvičovali nějakou záchrannou akci,

protože vypustili obří záchrannou síť a oba oslavovaní…

Dobré ráno.

Jak se ti spalo?

A tobě?

Koukám, že máš nápis „Dej mi pokoj“.

Přál bych si, aby sis našla kamarády.

Jo, ale ne dneska.

MIMOŘÁDNÉ ZPRÁVY

To je Zázračník?

Tohle asi bude jen nějaké cvičení.

Trénink.

Hlavně aby ten trénink neznamenal,

že se vrátíš do týmu.

Klídek. Jsem sice dál vůdcem Hrdinů,

ale jen z pohodlí domova.

Výborně. Protože slib je slib.

Měj se, tati.

Chovej se slušně.

Hele.

Co se děje?

Nic.

Jen chci říct…

že tě mám rád.

„Mám tě rád“ v osm ráno v běžné úterý?

Fakt jsi v pohodě?

Taky tě mám ráda.

Je spuštěné silové pole, takže se něco děje.

Vážně tam viděli vesmírnou armádu?

Příští zastávka Hala Hrdinů.

Vidíme víc jak sto mimozemských lodí. Koho tam pošleme?

Což takhle…

Bleskurychlíka a Drtiče?

To nevím. Od krize v Edinburghu spolu nevychází.

Tak dobře.

A co třeba…

Žraločák a Lávovka?

- Pořád manželé? - Tohle není práce pro dva.

Podívejte se…

Dobrá.

Tak pošleme tři. Spokojený?

Obávám se, že tohle je jen předvoj.

Jen tykadla. De facto čelíme tomuhle.

S něčím takovým jsme se nesetkali.

To není možné.

Tak kterého hrdinu máme vyslat?

Všechny.

Zavolejte prezidentovi. Ten jediný může povolit plný hrdinský útok.

Je před polednem.

Ještě bude spát.

Tak ho vzbuďte!

Promiň, Marcusi.

Co tu ještě děláš?

Když říkám všechny, tak myslím všechny.

Jenže já nemůžu.

Slíbil jsem to dceři.

To mě mrzí,

ale budou potřebovat veškerou pomoc.

Je načase, aby ses vrátil k týmu.

Musíš být zase Hrdinou.

To je rozkaz.

Ano, madam.

MARCUS MORENO

Bezva.

Sundej ho!

Snažím se!

Nemůžeš tam třeba doletět?

Neumím lítat.

Použij magnetický ruce.

Nemám magnetický ruce.

Dělej! Už tě neudržím!

A co takhle hurikánovej dech?

Hurikánovej dech?

To ani neexistuje.

Tak co? Sundala ho?

Ne, protože nemá žádný schopnosti.

Vždyť jsi přece

dcera Marcuse Morena.

No jo. Je to divný.

To jsem nebyla já. Gravitace.

Díky za míč.

Není zač.

Missy Morenová?

Ano.

Půjdeš s námi.

To, co bylo ještě dnes ráno popisováno jen jako vzdálené pozorování…

Kam že to jedeme? A proč?

…nad zemskou atmosférou, se ukázalo být daleko vážnějším problémem,

který si vyžádal mobilizaci veškerého hrdinského personálu…

Jaká mobilizace?

- …údajně se jedná o vetřelce… - Dejte to nahlas.

Počkat! Říkali vetřelci?

Tati, co se děje?

Missy? Kde jsi? Vezou tě na centrálu?

Asi jo.

Fajn.

Tati?

Nebojím se.

Jsem paní Granadová, ředitelka programu Hrdinů.

Děti superhrdinů umístíme

do podzemní pevnosti, zatímco rodiče budou bojovat s nepřítelem.

Nikdo z vás se nesmí dostat do rukou nepřátel.

Tudy.

Vážně tam musím jít?

Nezapadnu mezi ně.

Nepatřím sem.

Jsem úplně jiná než ostatní.

Kromě toho, můj táta už nebojuje.

Potom, co zemřela máma, tak mi slíbil, že…

Já vím, ale víš, co se říká o slibech?

Že se mají dodržovat, jinak jste lhář, kterému se nedá věřit?

Chceš dělat problémy, Missy?

Můžeme?

Děti…

tohle je Missy.

Dnes se k vám přidá.

Missy, byla bych ráda, kdyby ses posadila tamhle…

a spolu s ostatními v tichosti pokračovala v učení.

Děti…

děkuji, že ctíte moje pravidla.

Rodiče na vás budou hrdí, až jim povím o vašem výjimečném chování.

Výborně.

Je pryč!

ŽÁDNÉ VYLOMENINY

NEVYUŽÍVAT SCHOPNOSTI

Ahoj, jsem Kolečkář.

Jo, říkají mi tak kvůli vozíku.

Není to moc nápaditý, ale mně to přijde super.

Tak jo.

Nejsem na vozíku, protože bych měl slabý nohy. Právě naopak.

Mám tak silný svaly, že je moje kosti neunesou.

A můj mozek…

je na tom stejně.

Je nabušenej,

takže v pohodě.

Kolečkáři, kdo to je?

Missy, tohle je Nudlík.

Říkáme mu tak, protože…

Se dokáže natáhnout jako nudle?

Jo, tak nějak.