Devil

Když jsem byl malý, matka mi vyprávěla příběh

o ďáblovi, který se potuluje po Zemi.

Říkala, že na sebe občas bere lidskou podobu,

aby ztrestal zatracené na Zemi dříve, než si přijde pro jejich duše.

Shromáždí ty, které si vybral,

předstírá, že je jedním z nich, a mučí je, skrytý mezi nimi.

Vždycky jsem si myslel, že jsou to babské povídačky.

Mamčin příběh začínal vždy stejně.

Sebevraždou, která otevírala cestu pro příchod ďábla,

a končil vždy smrtí všech zatracených, kteří se dostali do jeho spárů.

Jsem v pořádku. Cítím se úžasně.

Víš, proč se lidi vracejí k pití?

- Ne. - Hádej.

Porážka Eagles.

Zášť.

Vážně o tom zase musíme mluvit?

Je to důležité.

Rozhodne schopnost odpouštět.

Kvalita zbytku tvého života na tom závisí víc než na čemkoli jiném.

Některé věci se prostě nedají odpustit.

Už se k tomu blížíš.

Přebíráš zodpovědnost za své činy. To je dobré znamení.

Ale pro skutečný pocit svobody

budeš asi muset věřit v něco většího než jen v sebe.

To zní dobře.

Skutečně.

Když si ale vzpomenu na toho chlapa, co zabil moji rodinu,

je pro mě těžké vůbec v něco věřit.

Musíš se s tím smířit.

Proč se nemůžeme prostě jen nasnídat?

Nemůžeme se bavit normálně?

Jsem tvůj poradce. Normálně se můžeš bavit s jinými.

- Ahoj. Mám pro tebe chuťovku. - Jo?

Nedává to smysl, co?

Je možný takhle zdemolovat auto skokem z druhého patra?

Je to určitě sebevražda.

Nemohl mu někdo pomoct?

Má v ruce růženec.

Na takovou věc v panice nepomyslíš.

Pravda.

- Elso. - Bowdene.

Ahoj.

Není tady na zemi sklo.

V době dopadu těla to auto stálo jinde. Muselo popojet.

Sebevrah skočil z tamté budovy.

A mrtvý zatočil za roh?

Tahle svodidla stočila auto.

To mě podrž.

- Projdeme si to. - Jasně.

Larson.

Haló! Paní, musíte se zapsat.

Kde je Ramsey? On mě zná.

Ramsey je nemocný. Jsem tu místo něj a to znamená, že se musíte zapsat.

To představuji takovou hrozbu?

Na mě se nezlobte. Takové máme předpisy.

Nech si o ní zdát, kámo.

Dohlídni, ať se zapisují. Musím to hned zanést právníkům do 39. patra.

Doufám, že zase nepůjdeš po schodech.

Jak jinak se mám udržet ve formě?

Do 39. patra? Jeď sakra výtahem.

- Nastupte si. - Na mě je tu moc lidí.

- Ještě se sem vmáčknete. - Ne.

Počkat, prosím.

Děkuji.

- Čtyřicáté druhé, prosím. - Jistě.

To ještě zvládnu.

- Můžete počkat? - Promiňte.

- Díky za pomoc. - Není zač.

To je špatné.

To snad ne.

Tohle nedělejte.

No tak, Timonene, přihraj.

- Kolik to je? - Pořad stejně.

- Dík. - Za málo.

Proč je výtah šest v nouzovém režimu?

Výtah šest.

Pěkná sestava. Dvě královny a tři spodci.

- Zavolej Dwighta. - Jo.

Dwighte, máš tu problém.

Povídej mi o tom. Už jsem ve 35. patře a opravuju to.

- Výtah? - Ne, rozbité okno.

Ty neopravuješ výtah? Šestka hlásí nouzový režim.

Uvízli v něm lidi.

Seš si jistej? Oči ti už tak dobře neslouží.

Řeknu tvý mámě, aby mi to přečetla,

až ji příště ohnu přes pult.

Mý mámě je 78, jen si posluž.

Poslouchej, kámo, zajdi do strojovny a zkontroluj to.

Už letím.

Zkouším ten výtah rozhýbat.

To nemáte žádné nouzové postupy?

Já nevím, jsem tu jen na záskok.

Copak ty výtahy nikdo nekontroluje?

Zkuste nouzové tlačítko.

Proč tyhle věci nemáte v pořádku?

Já nevím. Jak jsem řekl...

Nemáte u sebe vysílačku?

Ne. Nemyslel jsem, že ji budu potřebovat.

- Nenapadlo vás, že... - Nechcete už sklapnout?

Uklidněte se.

Už mě vážně štve!

Vy u sebe nemáte vysílačku?

- Haló, vidíme vás. - Uvízli jsme.

Vydržte, opravář už je na cestě.

Kdy vám naposledy někdo řekl „vydržte“.

- Co jste říkal? - Nic.

- Co jste říkal? - Nic.

Chce se hádat?

Může se někdo z vás podívat do kamery a říct něco nahlas a zřetelně?

Tenhle barák je hroznej!

Neslyšíme vás. Mělo by to fungovat oběma směry.

- Slyšíte nás? - Jo, my vás slyšíme!

Říkal, že nás neslyší. Neříkal že máme křičet.

Dobře, dejte nám trochu času.

To je uklidňující.

Už jsem měl být někde jinde.

Tady není signál.

Musím zavolat šéfovi, jinak mě vyhodí.

To je k vzteku.

Máte někdo signál?

Mám jednu čárku.

Haló? Tady je Larson.

Můžete mě spojit s mým šéfem z bezpečnostní služby v recepci?

- Slyšíte mě? - Řekněte jim, ať nás odtud dostanou!

Haló?

Musí si prostě poradit sami.

Alespoň nám pěkně hrajou.

Nesedávej s nikým pod tím stromem, jinak si dáme sbohem

Přidejte se, bábi. To znáte.

Jinak si dáme sbohem

Nechovejte se jako pitomec.

Omlouvám se, slečno Slušná, že jsem se vás dotknul.

- Dej si pohov, kámo. - Víš co? Polib mi šos.

Skvělý.

Snažím se jen trochu uvolnit atmosféru.

Možná bychom měli být všichni chvíli zticha.

Jistě.

Byl to jen vtip.

- Dwighte, jsi tam? - Už tam budu.

Jsem rád, že zase s někým chodíš.

Jsem rád, že ty jsi rád.

Víš, jak to myslím. Po všech těch problémech...

Vím, jak to myslíš.

- Jak se držíš? - Dobře.

Zítra to bude devadesát dní.

Páni, 90 dní!

- Zdá se mi to jako včera, co jsme... - Mně ne.

Nerozbilo se vám tu náhodou okno?

Jo.

Na téhle straně?

Je dost velké, aby jím proskočil člověk?

Možná.

Přestaňte s tím metením.

Prohlašuji to za místo činu.

Tady vůz 602.

Co to sakra je?

Pozor!

- Měli byste to líp zajistit. - Ano, jistě.

V matčině příběhu vždy zahynou nevinní lidé.

Nešťastníci, kteří se snaží pomoct a netuší, s kým mají tu čest.

Je nemilosrdný k těm, co se mu staví do cesty.

Hele starouši. Tady to nehlásí nouzový režim. Obvody jsou v pořádku.

Zkus vypnout a znovu nahodit šestku.

Řeknu to těm lidem v kabině. Počítej do dvaceti a pak to udělej.

Fajn.

„Revize provedena 12. srpna, G. Carson.“

Nenavštívíme pana G. Carsona, až se odtud dostaneme?

Řekneme mu, co si o něm myslíme.

Na chvíli vypneme světla a zjistíme,

- jestli není zkratovaný jistič. - Vypnete elektřinu?

Nemůžeme spadnout?

Nic se neděje. Jen abyste věděli...

- Co se děje? - Rozsviťte!

To nic. Uklidněte se.

Rozsviťte.

Nechte mě být!

Nechte mě být!

Promiňte.

Co blázníte?

Když jsem byl malý, bratr mě zamknul na šest hodin do kufru auta.

Mám problémy v uzavřených prostorech.

Skvělý.

Dělejte.

Můžeme se tudy dostat ven?

Co chcete dělat? Šplhat po lanech?

Tady to bude bezpečnější.

Nevíte, kde je tady záchod?

- Pomohlo to? - Ne, pořád visí.

Jdu zkontrolovat hlavní přívod ve sklepě.

Díky. No nazdar.

Co se děje?

- Víš o tom okně ve 35. patře? - Jo.

Vypadá to, že jím někdo proskočil.

- Dneska? - Jo, dneska ráno.

Děkujeme vám za trpělivost.

Za několik minut by měl být výtah opět v provozu.

- Už je to hezkých pár minut. - Jak dlouho jim to ještě potrvá?

Až se odtud dostaneme, budete si muset odpočinout.

„Matrace Mania“?

To jsme my. Všichni mají matrace příliš dlouho. Nemám pravdu?