Two Summers (Twee Zomers)

Ne. Ani náhodou.

- Petere? - Jo.

- Pojď, zlato. - Jo.

Tohle nemůžeš udělat.

TOHLE BYLO PŘED 30 LETY. TEĎ PŘIŠEL ČAS ODPLATY

Sakra.

ZAPLAŤ 100 BITCOINŮ DO PONDĚLNÍ PŮLNOCI, NEBO BUDE Z VIDEA VIRÁL.

Klikni na tento odkaz

- Petere, děje se něco? - Sakra.

- Nestihneme to na letiště. - Už jdu.

Tak jo.

Sakra.

Tak jdeme.

- V pohodě? - Jo.

SERIÁL NETFLIX

Můžeš zaparkovat vzadu za mnou.

Tady, jo.

ANTVERPY, BELGIE

Před tím broukem. Jo.

Přesně na čas.

- Ahoj. - Ahoj.

- Jaké to bylo? - Moc dlouhé.

Chybělas mi.

Opravdu.

- Co je? - Nic.

Jsi nervózní? Když jsi ji tak dlouho neviděl.

Nervózní? Ne. Ty jo?

Ne.

Je mi skvěle. Bude to moc fajn.

Jo.

Další lidi.

Jak že se jmenuje Lukova holka?

Didiere, vždyť spolu chodíme rok na jógu.

Jo, promiň.

Lia.

- Jo, Lia. - Lia.

- Ahoj. - Tady jsou.

„Autoškola Van Gael,” páni.

- Je elektrické. - Výborně.

- Didiere. - Ahoj, Luku.

Nemusím se ani ptát, jestli jsi stevard.

- Teď jsem byl dlouho pryč. - Ahoj, Sofie.

- Luku. - Na mezinárodním školení.

- Ani jsem nebyl doma. - No ne.

- Ahoj, holka. - Ahoj, Lio.

Lia, Didier. Didier, Lia.

Zdravím. Jsem Didier.

- Snad tam bude tepleji. - Jo.

- To letadlo je jejich? - Nevím.

A ten ostrov je taky jejich?

- To taky nevím, tati. - Hlavně si to užij.

- Užij si to. - Ano, synku, užij si to.

Nedávej mu moc cukru, nebo budeš litovat.

- V Cole je taky cukr. - Jo.

Táta!

- Díky, tati. - Za málo.

- Tady je můj kamarád. - Ahoj, tati.

- Ahoj, chlape. Jak se vede? - Dobře.

Budete s dědou o víkendu flámovat?

- Jo? Budeš sekat dobrotu? - Spolehni se, tati.

- Nechci slyšet žádné stížnosti. - Neboj.

Eskymáckou pusu. Užij si to.

Jasně.

Nedávej mu limonádu, nebo neusne.

- Broučku. Uvidíme se v pondělí. - Tak v pondělí, mami.

- Mám tě ráda. - Já tebe taky.

Když pojedete rovně, dostanete se hned ven.

- To je nejsnazší. - Dobře.

- Ahoj, Jensi. - Ahoj.

- Ahoj, Fransi. - Jeďte opatrně.

Už jsou pryč. Jdeme.

Můžeme si přehodit ten druhý víkend v září?

To vyřešíme, Luku.

- Nazdar. - Ahoj.

- Ahoj, Saskie. - Ahoj.

- Vypadáš skvěle. - Ty taky.

- Ahoj. - Ahoj.

- Didiere. - Ahoj, Saskie.

Páni, rovnou z práce.

- Zaučuju se na nové letadlo. - Já už ztratila kufr.

- Snad tam bude tepleji. - To jsem právě řekl.

- Už čekáme jen na pana důležitého. - Jo.

To je opravdu vážný problém, to vím.

Proto chci, aby ses o to osobně postaral.

Ale to počká do pondělí. V pořádku.

Na něco přijdeme. Určitě.

Ahoj.

Zažil jsem spoustu manažerských krizí a jednání,

a přesto jsem nervóznější,

když mám být s partou lidí, které znám odjakživa.

- Pane ministře. - Nashle v pondělí.

Je tady, lidi.

- Ahoj, Luku. - Páni.

- Jak dlouho to je? - Až moc dlouho.

- A to auto je elektrické, že? - Ano. Didiere.

Právě jsem říkal, že nevím, jak dlouho to je,

ale vím, že to bylo příliš dlouho.

- Ahoj, kamaráde. - Opravdu. Ahoj.

- Máš uniformu? - Jo, jdu rovnou z…

Jsme v úžasné formě, na náš věk.

Snažíme se, ale shodit pár kil by neškodilo.

- Jo, ale ne tenhle víkend. - Ne, tenhle víkend ne.

Ahoj, Sofie.

- Ahoj. - Ahoj, Mauglí.

- Jsi připravena na cestu. - Jistě.

- Ahoj, Stefe. - Saskie.

Ahoj. Promiň, šlápla jsem ti na palec.

- To přežiju. - Promiň.

- Zdravím. Jsem Stef. - Lia.

- Lia. - Tohle je Stef, ale my mu říkáme Mauglí.

Že, Mauglí?

Jo. Je to stará přezdívka.

Moji rodiče neměli na to,

na rozdíl od nich, kupovat mi hezké oblečení, a tak jsem se stal Mauglím.

- To je nejspíš pravda. - To je smutné.

Je to legrační, nevinný fórek.

Teď budu mluvit jako kněz,

ale vaši osobnost neutváří ani tak to, co máte,

nýbrž to, co nemáte.

- Amen. - Fůra peněz nikoho neudělala lepším.

Svatá pravda.

Pokud ale neletíš soukromým letadlem na soukromý ostrov.

To je jiná.

AZUROVÉ POBŘEŽÍ, FRANCIE

Jen do toho, Petere. Ty jako první.

Petere.

Řekneš, že jdeš fotit, a foťák si nevezmeš.

- Promiň. - Ty chytráku.

Všechno dobrý?

Jo, v pohodě.

Tak fajn.

Jdi si skočit do vody. Brzy tu budou.

Jo.

A to je asi tak všechno…

- Co je? Mám to tam zmačkané? - Ne, nehýbej se.

Co je to?

- Brouček. - Aha.

Jestli jste připraveni, nastoupíme.

Ano! Jdeme!

- Jsi nervózní? - Cože?

- Bojíš se létat? - Ano. Směšné, co?

Ne, ale není proč. Viď, Sofie?

Jsi s přáteli.

Jo, kamaráde.

- Fantastické! - Ano.

Panejo!

Ten bazén.

Páni.

- Ty jo. - Hned bych tam skočila.

- Měli jste hodně práce? - Jo.

Jo.

- Chci tam rovnou skočit. - To je skvělý.

- Máš opalovací krém? - Jo.

Já ho mám taky…

Dobře.

- Jsou tu schody. - Máš tu signál?

Tady není signál.

Petere, tys jim to neřekl?

Řekl. Je to ostrov, a tak tu není signál.

- Co to tam máš? - Tohle? Rachejtle na ohňostroj.

„Použít jen v případě nouze.”

„Sejdeme se tu ráno.” Chudák!

Takhle vážně mluvil.

Jak jste to tu našli?

Tip nám dal Derek, jeden náš kamarád.

Párkrát ročně si sem jezdí odpočinout od „skutečného světa”.

Páni, je to generální ředitel Googlu?

Řídí právní oddělení.

Generální ředitel má svůj ostrov. Ten nepronajímá.

Dobrá.

Chcete vidět pokoje?

Můžete se převléknout a pak si dáme aperitivy.

Půjdu za tebou.

Ale pozor, kam šlapete.

Mohli byste si vážně ublížit.

15. 7. 1992

16. 7. 1992

17. 7. 1992

- Není tohle trochu moc? - Ale co?

Jako by se chlubili: „Koukejte, jak jsme bohatí.”

Umožnili nám tu být, což je prima.

Nebo snad ne?

- Jo. - Počkej.

Na.

Lia ti nějak padla do oka.

- Lia? - Jo.

- Ale jdi. - Co je?

Není snad hezká? Podle mě ano.

A o hodně mladší. Aspoň o deset let.

- Ne, není můj typ. - Cože?

Není vůbec můj typ!

Teď si skočím na záchod.

Dobře.

- Gin s tonikem? - Ne, díky, zatím ne.

- Cože? Fakt? - No tak dobře.

- Když to nařizuje vláda. - Přesně tak! Je to povinné.

„Povinné.” To je legrační.

- Na přátelství? - Jo, na přátelství.

Na zdraví.

- Je to moc dobré. - Jo, všechno je dobré.