Gypsy Spirit - A Journey to the roots of Gypsy Music in India

Nejvíc se mi stýská po dobré čokoládě.

Jo? A mně chybí hovězí vývar.

- Hovězí vývar? - Jo, fakt.

Až se dostanu domů, nějaký si uvařím.

Já chci jen čokoládu.

Stýská se mi po spoustě věcí.

- Po párcích třeba… - Vážně? Tobě chybí i Vídeň?

Jídlo tady nesnáším. Vídeň mi taky chybí.

- Stýská se ti po Vídni? Po domově? - Jo.

Jo, po domově.

Budu upřímný.

Ještě před několika lety

jsem na Rádžasthán pohlížel stejně jako na Timbuktu nebo Džibutsko.

Prostě nějaké místo strašně daleko.

Před nástupem na letadlo do Dillí jsme pro pár přátel udělali koncert.

Člověk nikdy neví.

Letadlo mohlo mít nehodu a oni by pak řekli:

„Kéž bych ještě jednou mohl slyšet Harriho…“

Dáme si tady čaj.

Jo, taky mám žízeň.

- Ale co když se zas poseru? - Nech toho.

Objednáme si a uvidíme.

Dobrý den.

Je bezpečné pít tenhle čaj?

Doufám.

Hele, tamhle je pes.

- Co to děláš? - Trochu pocvičím.

- V tomhle horku? - Jo.

- Víš, že cvičím pořád. - Jo.

- Jazz v poušti. - Jo, pouštní jazz!

Pouštní jazz, takhle se bude jmenovat tvůj styl: pouštní jazz.

Jo, vážně.

- Doprovodím tě. - Hraj v e moll, já budu hrát…

Dejme tomu v g moll.

- To nefunguje. - Ale funguje.

E moll. G moll.

Prostě takhle blbni.

- Mám blbnout? - Jo, něco dělej a já se přidám.

- Dej si čaj. - Zkusme něco.

Zahraj to znovu.

- Fajn. Začni a já… - Zahraju G.

- Tak jo. - G…

Samozřejmě jsem věděl, že my Romové pocházíme z Indie.

Ale o Rádžasthánu jsem nevěděl nic.

Čím jsem teď starší, tím víc přemýšlím. Odkud to všechno pochází?

Proč hraju tuhle hudbu, a ne něco úplně jiného?

Vím, že to mám od táty. Ale odkud to měl on?

A co můj praděda?

Někdo nechal tyhle květiny pro dámu ve třetím patře.

A já je musím doručit. Dělám tu přece domovníka.

Nicméně nechci jet sám.

Samotu nemám rád. Děsí mě.

Proto jsem řekl Mošovi,

že jestli nemá nic lepšího, ať se mnou jede do Indie.

A kdy vlastně bude mít něco lepšího než tohle?

Viděls někdy sitár?

Ne. Ale…

Asi jsem ho slyšel někde na nahrávce.

- Byl celkem rozladěný. - Ale obvykle se hraje v cis.

- V cis? - Jo.

To je v pohodě. Naladím si housle do C.

Cis je pro housle těžká tónina, že?

Jo, ale to půjde.

- Snad najdem hudebníky. - No, už jsme je našli.

Viděl jsem Azíma a Hafíze v televizi v dokumentu o indické hudbě.

Vážně se mi líbí, co dělají.

Tam v Indii jsou to velké hvězdy.

Tak jsem si řekl, že když jsme v Dillí, měli bychom je navštívit.

Na rozehřátí před cestou do Rádžasthánu.

A kromě toho jsem sitár viděl jen jednou z dálky.

Azím a Hafíz navrhli, abychom se potkali přímo v nahrávacím studiu.

Hele.

- Papriky. - Koukej na ty brambory.

Koupím si papriky.

Je to od hoven.

- A to jsem se toho dotkl. - Ty jseš teda magor.

Toho by ses dotýkat neměl.

Ale nějaké pálivé a sladké papriky vezmu domů.

Des je pro housle velmi složité.

- Jo. - Kvůli prstokladu.

- Myslím… Je to prstokladem. - Já vím.

Když totiž hrajou, používají hodně…

Ale problém sitáru je…

- No? - Že v něm máme tolik strun.

A všechny musíme naladit do stejné stupnice.

Naladit každou strunu bude velmi složité.

- A pokaždé. - To je nemožné.

Teď bych si s váma chtěl zahrát

evropský cikánský rytmus.

Raz, dva, tři, čtyři!

Pojď!

Hej!

Jo!

- Smekám. - Skvěle!

To byl skvělý začátek.

Jiní by to použili na desku.

Indická nádraží jsou chaotická asi jako začátek velkého výprodeje.

Vím, proč mám na nákupy manželku.

Ten profesor není ve skutečnosti profesor. Jen mu tak říkají.

Ale když se člověk podívá, komu všemu říkají profesor v Rakousku,

Kanajaši je víc profesor než oni všichni dohromady.

Je to kněz Bráhmana a o rádžasthánské hudbě ví všechno.

Bez něj bychom tady byli úplně ztracení.

Nejspíš bychom nenašli ani záchod.

Šamšu hraje na nástroj zvaný sarangi.

Jsou to v podstatě indické housle. Ale poslouchejte.

Sarangi má tři struny na melodii a 35 resonančních strun.

Znáte mě. Já nemám nikdy naspěch.

Ale kdybych měl každý den ladit tohle, zbláznil bych se.

Jo.

- Jo. - Až po?

Bude tam sólo. Raga .

Hrajte třeba minutku a pak…

- Hraj, to zvládneš. - Dobře.

Jak to říct?

Šamšu něco zahrál, já jsem něco zahrál.

Ale spíš každý zvlášť. Moc jsme se nesešli.

Tady je lidí!

Hele, jak jezdí! Šílené.

Tohle je šílené?

V Evropě panuje v dopravě větší disciplína.

- Tihle jezdí vlevo, tihle vpravo. - Jo.

- Můžeš si tady koupit boty. - Jo, boty!

Chcete podrážku? Někdo podrážky?

Harri, kup si taky.

Vyzkoušejte…

Já vyzkouším ty červené.

- Nemám peníze, ale líbí se mi. - Čtyři eura.

- Řekni mu, že chci ty stejné. - Ale to si je pak popletem.

Všiml sis? Nejsou tu žádná diska ani bary.

Nic, kde bys mohl potkat…

Necourají se tu žádné holky. Nikoho nesbalíš.

- Ale Mošo, jsme tu kvůli hudbě. - To jo, ale…

- Hledáme tady svoje kořeny. - Jo, no…

Potkáváme se s cikánskými bratry a sestrami.

- Ale stejně má chlap svoje potřeby… - To povím tvojí ženě!

Jo!

Kalbeliové žijící na poušti

jsou hrdí hudebníci a tanečníci.

Vystupují na svatbách a oslavách, aby si trochu vydělali.

A když se žádné svatby ani oslavy nekonají,

musejí chytat kobry. Představte si to. Kobry.

Něco vám řeknu. Už nikdy nebudu naříkat, že nemám koncerty.

- Konečně autobus, co zastavil. - Díkybohu.

Bože, díky.

- Tak jo. - Fajn.

- Harri, co je to? Teda! - Tomu říkám projížďka autobusem!

Pokusím se sehnat cigarety.

Cigáro?

Díky.

Tady se v autobuse může kouřit. Doma by nám nasolili tučnou pokutu.

To se mi líbí! V autobuse smíte kouřit. Máte volnost dělat si, co chcete!

Profesor s náma dneska není.

- Snad ten dům najdem. - Myslím, že je to tam. Napravo.

- Nebo možná nalevo. Uvidíme. - Nejsem si úplně jistý.

Mošo, kde to je?

- Nalevo, nebo napravo? - Pojďme tudy.

Nevím, kde to je.

Co myslíš?

Možná on?

V Indii jsem byl připravený skoro na všecko.

Ale na někoho, jako je Kutle, se nedá připravit.

Když na vlastní oči nevidíte, co tenhle chlap dělá,

neuvěříte tomu.

Hraje na khartal , což jsou pouze dva kusy dřeva,

a dělá s nimi divy.

- Teda! - To bylo skvělé!

- Panejo. - Tohle je khartal .

- Ukažte. - Zkuste.

Já prostě…

To nejde, nezvládnu to.

- Ne, ne. - Ne?

Jsem ohromený. Je to virtuos!

Stačit mu je dost těžké.

- Myslím, že na Kutleho jsme stačili. - A já zrovna řek, že to bylo těžké!

- To je pravda. - My hrajem na známé nástroje.

A on má ty věcičky…

- Na konci byl na mě moc rychlý. - Jo, bomba. Bolí mě ruka.

Ahoj!

Ahoj.

Hele, kdo přišel.

Vítáme vás ve Vídni.

Jak jsem Kutleho potkal,

hned jsem věděl, že chci s Indy koncertovat ve Vídni.

Takže jsem pozval Kutleho, jeho bratra Gafura

i Azíma a Hafíze do Vídně

Vzali s sebou i Adiho.

To bylo překvapení, ale rozhodně ne chyba.

Tohle je folkový nástroj z Indie zvaný dotara.

- A na to hrajete vy? - Jo.

Jako banjo.

Zní to jak banjo.

- Indické banjo. - Banjo.

Z Bengálska. Původem z Bengálska.

No teda, to je cis!

- Je to D. - D? Vážně?

To je dobře. Skvěle.

- Ale za chvilku to zas bude v cis. - No jen to ne, prosím!

Rovnou jsme začali nacvičovat na koncert.

Nikdo netušil, jak to dopadne.