The Time Traveler's Wife

Život s cestováním v čase není nikdy váš jediný problém.

Máte i normální problémy.

Jako například...

její přátele.

-Ahoj. -Ahoj.

HENRYMU JE 28, GOMEZOVI 33

Ahoj.

Ahoj.

-Díky. -Jo.

Jak se má Clare?

Dobře. Má se dobře, znáš to.

Pořád ta stejná Clare.

Jo.

-Charisse? -Dobře.

Jo.

Musíme se zeptat, že?

Když ne, tak se zeptají ony, až se vrátíme.

Jak se má Clare?" Jak se má Charisse?"

Když se nezeptáme, máme problém.

Bydlí ve stejném bytě. Nejspíš to ví.

Jo, to máš pravdu.

-Dělal jsem si tak trochu legraci. -Jasně.

Pozorovací humor.

Rozumím, jasně.

Proč se na mě tak díváš?

-Jak jako? -Nevím. Takhle.

-Jako jak? -Vždycky se na mě divně díváš.

-Jsi cestovatel v čase. -To vím.

Jsi první zajímavá událost, která mě kdy potkala.

Jsem právník.

Doslova mi platí, abych bránil tomu, aby se dělo něco zajímavého.

A podívej se teď na mě. Kamarádím se s cestovatelem v čase.

Vážně?

-Co jako? -Vážně jsme kamarádi?

-Podle tebe ano. -Jak to myslíš?

Ne tebe" tebe. Tebe z budoucnosti.

Co ten o tom ví?

Mnohem víc než ty.

Jen se mi nezdá, že toho máme moc společného.

Jo. Kromě toho zřejmého.

-Zřejmého? -Oba chceme šukat Clare.

-Ne, to není... To není pravda. -Klídek.

Ne, chci, abys to pochopil.

-To není pravda. -V pohodě. Já to chápu.

Něco si zkus a utáhnu ti smyčku kolem chřtánu.

Ale jinak s díky přijímám tvou poklonu ve formě vysilující závisti.

Na zdraví.

Musíš to odvolat.

O nic nejde, chlape.

-Musíš se omluvit. -Za co?

Ke Clare nic takového ani nic jiného necítím.

-Jistěže ne. -Měl by ses omluvit.

Měl by sis sednout na prdel, než zase začne kecat.

Dobře, chtěli jsme si dát panáka.

Nevyšlo to. Nechme to tak.

Poslyš.

Pokud se na tebe divně dívám, tak asi z důvodu, o kterém nevíš.

Ale než mi položíš ruku na koleno, tak mě nejdřív pozvi na večeři.

Už jsem tě jednou viděl.

Já vím. Byl jsem opilý.

-Předtím. -Kdy předtím?

-Nebylo to poprvé. -Kdy to bylo?

Poznal jsem tě.

Odkud?

Víš, kdybychom tu v klidu popíjeli,

možná bych ti to řekl.

ZAKLETÝ V ČASE

HENRYMU JE 38

CLARE JE 16

Můžu si odpočinout?

Odpočinout od čeho? Jen sedíš.

-Můžu se podívat? -Ještě ne.

Nezapomeň, že jsem oblečený.

Jak to víš?

Viděl jsem hotovou kresbu.

-To je podvod. -Stejně jako kreslení bez oblečení.

Co to bylo?

Nic. Veverka nebo tak něco.

Proč si myslíš, že nevím přesně, kdo to byl?

Nikdo to nebyl.

Znám tvou rodinu, vzpomínáš?

To už je dávno.

Proč se usmíváš?

Bylo to legrační.

Co na tom bylo legračního?

Ty.

-Já? -Jo.

Ty, Clare Abshireová.

Bylas velmi, velmi zábavná.

CLARE JE 20, HENRYMU 28

Nenávidíš své rodiče, nebo tak něco?

Jistěže ne. Proč bych je měla nenávidět?

Odstěhovala ses od nich hodně daleko.

-Už tam budeme? -Není to daleko.

Udělej si pohodlí. Uvolni se.

Co je to s tebou?

Jsem v autě.

Dobře. A co je na autech špatného?

Já. Já jsem to špatné.

Kdybych teď musel cestovat v čase, tak tam, kde přistanu, poletím stovkou.

Někde v historii se objeví velký mastný flek s překvapeným výrazem ve tváři.

-Pořád ti bzučí telefon. -Jo.

-A nezvedáš to. -Nic to není.

Opatrně. Začnu si myslet, že je to ta tvoje druhá.

Taky že je.

-Ingrid? -Ne.

-Gomez. -Gomez?

Jo, trochu jsme se pohádali.

-Jen se chce kamarádit. -Měl by s tím přestat.

Bude to tvůj nejlepší kámoš, ať se ti to líbí nebo ne.

-Říká kdo? -Budoucí ty.

Neposlouchej ho. O mně se ví, že jsem prolhanej kretén.

Budoucí ty nejsi. Budoucí ty jsi skvělý.

Přestaň mě přede mnou upřednostňovat.

Je jako ty, ale skvělý. Jak bych ho nemohla upřednostňovat?

Bezva. Dokonalé.

Na světě jsem jen jeden a jsem na druhém místě.

Je něco, co dělám líp? Co třeba vlasy?

Nemám lepší vlasy?

Sex je dobrý.

Sex se mi moc líbí.

To je dobře. Díky za zpětnou vazbu.

V podstatě zrazuju svou životní lásku

s jeho mladším sexy bráchou, ale je to skvělý.

Když to řekneš takhle, tak to zní dobře. Díky.

-Gomez? -Jo.

Zvedni to.

-Musím? -Ano, a buď milý.

-Čau. -Zdravím, soudruhu.

Soudruhu.

Jsi na cestách s Clare, co? Všechno v pořádku?

-Jo. -Žádné problémy s cestováním v čase?

Ukázal jsem se v Dallasu v roce 1963.

Postřílel kolonu. Snad to nic důležitého nezměnilo.

Vtipkuješ, že jo?

Jo, vtipkuju.

Musím si zvyknout na tvůj smysl pro humor.

To by trochu času ušetřilo.

-Poslouchej, to včera... -Zapomeň na to.

-Promiň, že jsem na tebe vyjel. -To nic. Oba jsme byli mimo.

-Moc rád na to zapomenu. -Já taky.

Dobře.

Jo, a to, jak jsem říkal, že jsem tě už kdysi viděl?

Jak jsem tě hned na první pohled poznal?

Můžu...?

Můžu o tom mluvit?

Jo, jasně.

Ono to...

Neovlivní to jako kauzalitu?

-Co prosím? Pojeďme. -No jestli jako,

když ti to řeknu, to neovlivní kauzalitu času.

Kauzalitu času?

Posloucháš slova, která ti vychází z úst?

Nebo s nima jen tak posedáváš ve stejný místnosti?

Víš co, Henry? Naser si, vole.

Ne, ne, ne. Počkej.

Dělám si srandu.

Opakuju, dělám si srandu.

Nemáme se rádi.

Jak může být můj nejlepší kamarád, když se nemáme rádi?

Nemám ho rád.

-Ale bude tvůj nejlepší kámoš. -Jak?

Jak je to vůbec možné?

Tak, tady to je. Odsud pocházím.

-Dům Meadowlark. -Dobře.

Velký. Řekl bych, že je velký.

Divný, že si myslíš, žes ho nikdy neviděl.

Bydlí tu jedna rodina? K čemu máte všechny ostatní pokoje?

Na naše problémy.

Problém s návštěvou dětství je v tom, že nic není tam, kde jste to nechali.

Říkáte si, že všechno je úplně stejné,

a pak to vidí někdo jiný.

To je Mark.

Slib, že nebudeš větší kretén.

Není to zrovna konkurenční záležitost.

Slib mi to.

-Slibuju. -Děkuju.

-Ahoj. -Holčičko moje.

Tady ji máme.

Tak to je ten mladý muž?

Mami, tati, Marku,

to je Henry DeTamble.

Těší mě.

Říkej mi Philipe.

Já jsem Lucille. Vítej u nás doma.

Lucille, těší mě.

To je tvoje máma? Jak je to možné?

To nemůže být tvoje máma? Bylo vám jedenáct?

Neblázni.

Ty jsi ten šťastlivec,

co zneužívá moji sestřičku, co?

Jo, no, znáš to...

jeden z nich.

-To je pro vás. -Děkujeme. Ano.

Prosím, pojď dál.

-Pojďme. -Výborně.

Clare říká, že pracuješ v knihovně v Newberry.

Jo, v Newberry.

Jsi knihovník.

Ano, speciální sbírky.