Amor tóxico

Lidské vztahy.

Základ problému a klíč k tragédii.

Možná, že my muži nejsme na vztahy stavění.

I když je možná potřebujeme, nebo si to aspoň myslíme.

Ne muži s muži, nebo ženy s ženami,

a už vůbec ne muži s ženami.

Kolik dobrých mužů zničilo svůj život,

protože naháněli nesprávné ženy!

A taky naopak, skvělé ženy, které podrazili nějací kreténi.

Tak či tak, my se nikdy neponaučíme.

Rádi si ubližujeme,

skáčeme do propasti a topíme se v hovnech.

Jmenuju se Toni. Nemusíš o mě vědět moc,

jen to, že je mi 25 a mám rád ženy.

Rád bych se viděl jako sukničkáře, ale ne.

Jsem jen sériový randíř. Strašná rande.

Nezdařená rande, neúspěšné pokusy o intimitu.

Málokdy je to víc než to.

Co myslíš, co mám dělat? Zůstat v akvaparku,

čistit klouzačky, což je fakt zábava,

a nebo si mám prostě sbalit batoh

a vyrazit na cestu?

Bylo to fakt vtipný, už jsem ho málem odpojila,

- a najednou se probudil… -A tohle je moje dnešní rande.

Můj nejnovější nezdařený pokus o intimitu.

Zkrátka normální náhodný rande.

Je zdravotní sestra, má ráda Shameless,

sudoku and filmy od Raúla Arévala.

Vím, mohlo by to být horší.

Ale nevypadá to dobře, sotva jsme začali a není to dobrý.

Dám tomu pět minut. Nanejvýš deset.

Nakonec to bylo v pohodě.

- Jo. - Zní to, jako byste to oba…

- trochu zvorali, ne? - To se prostě stává.

- Jo, lidé o tom nevědí, ale stává se to. - Normální.

- Nikomu to neříkej. - Ne.

- Podívej. - Jo.

- Moji kamarádi. - Tvoji kolegové.

Možná tě potřebujou, ale ty jsi tady…

Nejsem ve službě, jsem s tebou.

Takže…

Máš rád bonzaje?

Jasně.

Jsou moc pěkné, viď?

Nejsou dost drahé?

A…

- Ty si jeden koupíš? - Jo.

Dobře.

Jsi v pořádku?

Řekl jsem něco…?

Ne, nejsi to ty. Já jen…

Nevím, co je špatně.

Prostě je mi najednou smutno.

To mě mrzí.

Promiň, neměla jsem sem chodit. Kazím to.

Lidské vztahy.

Někteří z nás prostě nejsou ready.

Kdybychom to mohli vidět a rovnou to vzdát,

bylo by to mnohem lehčí.

Zůstali bychom doma, masturbovali, koukali na telku, luštili křížovky,

četli komiksy… koukali na „Jeopardy“.

Nemuseli bychom se vidět, či se zaplést.

Občas bychom poslali mail, abychom se ujistili, že nikdo neumřel.

Svět by byl mnohem šťastnějším místem.

A mnohem klidnějším.

Rande nekončí vždycky špatně.

Říkají mi, že randění je v mém věku jednoduché.

Moc ne, pokud nevypadáte hezky,

nebo hrajete na nástroj a trpíte impotencí.

Internet toho spoustu ulehčil,

ale musíte do toho dát čas.

Někdy se nudíte a musíte zabíjet čas.

Jít na rande s holkou moc nic neznamená:

Jen jedno z 20 rande končí sexem.

Jen jeden z 20 sexů je uspokojivý.

Zbytek končí pohlavními nemocemi.

Nic závažného, ale nepříjemné:

Uretritida, chlamydióza, candidóza, viry, bakterie, záněty, syfilis.

Nebo je to možné těhotenství se všemi následky.

Jinak taky skleslý penis, nespokojenost nebo impotence,

nedorozumění, zklamání neshody, nebo, co je nejhorší:

monotónnost, otrávenost, fádnost, nuda…

Skoro horší než pokročilá chlamydióza.

Když se nad tím zamyslíme, navzdory internetu,

je tu jen malá šance, že budeme šťastní,

nebo najdeme tu správnou.

Nemůžeme vyhrát. Já jsem nikdy nevyhrál,

ale protože se pořád snažím, můžu vám povědět příběh.

- Hej, promiň! - To je v pořádku.

Nedával jsem pozor.

Toni?

Jo.

Já jsem Toni. Kdo jsi ty?

- Já jsem Araceli. - Araceli?

- Jo. - Araceli?

Já mám poruchu mozku, nepamatuju si jména…

Araceli… Araceli, jo?

Jo. Araceli. To je ono, Araceli.

Přísahám na svůj život, že nevím, kdo jsi.

- Co? - Já tě neznám.

Jako je to hezký, ale neznám tě z internetu.

- Jak to myslíš? - Co děláš?

Já jsem tě našla na Facebooku.

Co děláš? Ne tady.

Sakra, Toni, co děláš?

Toni, co děláš? Toni!

Toni, dostaň mě ven, a hned!

Toni?

Už jsme tu zas, další pokus.

Nemám vysoká očekávání,

lehkou teplotu a vyrážku v rozkroku.

Chtěl jsem se o 10 až 15 minut opozdit.

Četl jsem knížky o sváděcích metodách.

Doporučují vždycky chodit pozdě.

Pokud jste přesně na čas, zavání to zoufalostí.

Ale já vždycky skončím na čas. nebo dokonce moc brzo.

Vzušující moment je, když máš schůzku s holkou,

ona ještě nedorazila a ty před očima vidíš

ženy všeho věku a velikosti.

Kupodivu, když dorazí,

holka, se kterou máš schůzku tě zvláštně překvapí.

Jako bys ji neočekával.

Ty jsi Toni?

Čekáš dlouho?

Řekla, že bude mít potrhlý klobouk, a tady je.

To je ona, potrhlá holka pod kloboukem. Moje rande na dnešní večer.

Ty musíš být Irene?

- Rád tě poznávám. - Položila jsem ti lehkou otázku.

Jestli čekáš dlouho.

Jen několik minut.

Pozorovala jsem tě odtamtud.

Vypadal jsi zadumaně,

hluboko v myšlenkách.

Myslel jsi na mě?

No…

Přemýšlel jsem co si na sebe dneska vezmeš.

Takže ses mi díval na kozy?

A pak mi říkají, ne, jako bychom byli náckové nebo cvoci.

Máš rád nacistky, Toni?

Nacistky?

Myslela jsem, že budeš mít větší smysl pro humor!

Každopádně…

Tak…

Jaký byl tvůj pohovor?

Nechci o tom teď mluvit.

Prvních 15 minut kladu otázky já.

Ok?

- Jasně, v pohodě. - Super.

Můžu ti aspoň dát pusu?

Ty už mi chceš dát pusu?

Ne, dáš mi pusu, až řeknu.

Pojď, chci na pivo.

Pojď!

Promiň, jestli jsem předtím byla hrubá.

Chtěla jsem tě překvapit,

vymanit tě z toho zírání.

Vždycky to tak dělám.

Pohovor byl dobrej, mám tu práci.

Jen o tom teď nechci mluvit.

Jasně. V pohodě.

Můžeme se teda bavit o něčem jiném?

- Něco tě naštvalo? - Ne.

Řekla jsi, že o tom nehceš mluvit a já to chápu.

Byla jsem zase hrubá?

Ne…

Možná trochu.

- Byla jsem, nebo…? - Promiň.

Normálně tohle nedělám.

Co?

Nepotkávám se s náhodnýma týpkama.

- Aha… - Jo.

- Já jsem náhodnej týpek? - Asi jo.

Tak gratuluju,

- asi? - K čemu?

- K pohovoru. - Aha, jasně.

Co si dáte?

Džus. Ananasový, prosím.

Kafe se sojovým mlékem.

A mrkvový dort.

Dobrá.

Co je?

Nic, promiň.

Dej si mrkvovej dort, to je v pořádku…

Promiň, chtěl jsem říct vtip.

Můžu se chovat jako kretén, když jsem nervózní, sorry.

Toni,

ty sis prdnul?

Prosím, řekni, že jo.

Jo.

Udělals to, abys mě rozveselil? Nebo prolomil led?

Pokusím se, aby se to už mockrát nestalo.

Nebo vůbec. Nechci prdět,

ale občas to na mě přijde, zkouším to držet

a někdy to prostě nejde.

Je to hormonální.

Vždycky se to stává, když jsem nervózní

nebo hodně vzrušený.

Mám dráždivý tračník, chodím na záchod často.

Dneska už třikrát…

- Nudím tě? - Ne, vůbec ne.