Bikes vs Cars

Minulý týden se protestující cyklisté pokusili přejet most.

Byli zastaveni a nemohli pokračovat…

A druhý den…

Na jednoho aktivistu připadal jeden policista, že?

Rafael natočil video. Myslím, že je na blogu „Bike È Legal“.

Williame, kontaktoval jsi ministra dopravy ohledně

cyklopruhu na Paulistě, že?

Poslal jsem e-mail a jako vždy jsem nedostal žádnou odpověď.

V roce 2008 jsem se sem přestěhovala kvůli studiu.

Chtěla jsem si s sebou vzít auto.

Byl tu velký provoz a já se bála řídit.

Prvních šest měsíců jsem jezdila autobusem. Bylo to drahé.

Jednoho dne jsem vyrazila na univerzitu na kole.

Nikoho jsem tu neznala.

Jela jsem sama.

Bylo to opravdu děsivé.

Ale do školy jsem dorazila aktivní,

s čistou myslí, šťastnější,

energičtější a plná adrenalinu.

Díky tomu jsem to dělala znovu a znovu.

Jednoho dne jsem v Sao Paulu jezdila na kole.

Dnes tu mám spoustu přátel, opravdovou rodinu.

Snažíme se porozumět tomu, co se děje s naším městem.

Co ovlivňuje rozhodování starosty

při budování cyklostezek nebo mostu pro auta?

Proč je veřejná doprava drahá, i když je tak špatná?

Kdo o tom rozhoduje? A na základě čeho?

Kdo to financuje? Jaké jsou jejich motivy?

Myslím, že toto je klíčový problém každého města.

Miluji kola a nesnáším řízení,

takže bych opravdu neměl žít v LA.

Chci jezdit na kole nebo chodit co nejčastěji pěšky,

a život jsem si vlastně vybudoval tak, abych mohl často jezdit na kole.

Chceš jít dolů, můžeme?

Máš je zase nazuté opačně? Ano.

- Můžeme? - Nebalil sis žádnou svačinu?

- Tati, co to děláš? - Ne, nezabalil.

- Pojď. - Ne, bojím se.

- Je těžké jít po schodech dolů. - Protože máš boty obráceně.

Sedni si sem a já otevřu garáž, ano?

Je čas otevřít garáž!

Jdeme!

Na přelomu 19. a 20. století

dojíždělo asi 20 % lidí v Los Angeles do práce na kole.

Lidé nedojížděli autem dvě hodiny do práce jako dnes.

Pracovali ve své komunitě.

Tehdy bylo Los Angeles jiné.

Začátkem 20. století se jezdilo po celém Los Angeles na kolech.

Pokud si dokážete představit o 20 % méně aut v ulicích,

už to je myšlenka, která vás potěší.

Takže když prozkoumáváte Los Angeles,

nechcete lidem lézt na dvorek.

To by mohlo být nebezpečné. Někdo by vás mohl zastřelit.

POZOR, PES

Kdysi tudy vedla cyklistická stezka.

Víte o tom něco?

Deska, která tam pořád je, vím, že patří městu.

- Fajn. - Miko, pojď sem.

- Díky. - Není zač.

Bylo to před sedmi nebo osmi lety,

když jsem viděl tuhle legendární fotku cyklistů, jak jedou

z Pasadeny po téhle dřevěné promenádě.

Bylo těžké tomu uvěřit.

První, co mě napadlo, bylo, kde to bylo? Je to tam ještě?

Proč je to pryč? Kdo to odstranil?

Často se dívám mezi domy,

protože cyklostezka by byla za všemi těmi domy.

Když vidíte ten obrázek,

říkáte si, jak by to vypadalo,

kdyby každá dálnice v Los Angeles byla cyklostezkou

a ne dálnicí pro auta.

IRVINE, KALIFORNIE

Vítejte na akci Cars and Coffee Irvine.

Pokud jste milovníci aut, je to pro nás něco jako Mekka.

To, co tu vidíte, je téměř sto let

automobilové historie, na tomto parkovišti.

BÝVALÝ ŠÉF MARKETINGU

Pokud tomu nerozumíte, nerozumíte autům.

NESAHAT NA MOJE KLASICKÉ SHELBY

Chlapi, co řídí tahle auta,

trochu sní o tom, že se stanou závodníky.

Vědí, že jimi nejsou, ale mají pocit, že to v sobě mají.

Mají pocit, že by jimi mohli být,

že řídí stejné auto jako řídil nějaký chlapík v Le Mans,

nebo v neděli na závodním okruhu.

„Mohl bych jezdit jako on. A chci být jako on.“

A cítíte se pak lépe. Prostě to tak je.

- Podívejte se na sebe, pane Chlapáku! - Já vím. Že jo?

Krása.

- To bylo super, díky. - Ano, byla to lahůdka.

Jestli chci pro své děti čistší vzduch?

A nechci změnu klimatu?

Jo, to si pište, že jo.

A myslím si, že těmhle věcem čelíme právě teď.

A myslím, že všichni tady,

i když milujeme benzín

a všichni chceme auta na benzin, zároveň chceme čistší vzduch

a nechceme, aby se klima měnilo

tak dramaticky jako teď, to je pro nás děsivé.

Takže oni taky chtějí jednat.

Zjistíte, že ve výsledku

všichni válčíme s ropou.

Je to tak? Jsme na ní závislí. Chceme ji a milujeme ji.

A je to opravdu zábava a je to součást nás samých.

Na tomhle parkovišti je sto let historie.

Na to se nemůžete vykašlat, já ne.

Svoje auto neprodám a ekologičtější už být nejde.

Jmenuju se Raquel Rolniková. Jsem urbanistka,

profesorka urbanismu

na fakultě architektury a urbanismu

na univerzitě v São Paulu v Brazílii.

A prostě nesnáším řízení.

- Pozor! - Sakra. Vůbec jsem to neviděla.

Říkám vám, jsem fakt špatná řidička.

Ale nemám tu žádnou možnost veřejné dopravy,

abych mohla každý den dojet na univerzitu.

Někdy, když řídíte, zvlášť v dopravní zácpě,

říkáte si: „Fajn, nechám to auto tady a teď,

uprostřed ulice a půjdu pěšky.

Vystoupím a chci, aby tohle auto zmizelo.“

A já ten pocit znám, má ho spousta lidí.

Ale nejde to. Jak můžete nechat auto uprostřed ulice?

Co se stane? Takže je to nemožné, takže bych…

Kéž bych měla auto, které by mohlo přes noc zmizet.

Kdyby automobilový průmysl něco takového vyrobil,

možná by to leccos vyřešilo.

Něco, co zmizí a pak se zase objeví.

V SÃO PAULU ŽIJE 20 MILIONŮ LIDÍ

JE TU REGISTROVANÝCH 7 MILIONŮ AUT

Jízda na kole v São Paulu je obrovská výzva.

Musíte mít silnou vůli.

AŤ ŽIJE JULIE!

Julie byla veselá a moc pohodová holka.

V roce 2011 tady umřela.

Na Avenida Paulista ji srazil autobus.

Byla na cestě do práce.

Byla to bioložka, která pracovala s kmenovými buňkami.

Jezdila na kole klidně, nebyla agresivní cyklistka.

Autobus nejel ve svém jízdním pruhu. Natlačil ji k tomuhle pruhu.

Pak ji přejel jiný autobus.

Když vidím ta nakreslená kola, je to šok.

Protože mi to připomíná, že na kole se dá umřít.

Může se to stát a je to na nic.

Vím pak, že jsem v São Paulu.

Když Julie zemřela, jeli jsme tam, abychom pochopili, co se děje,

proč jsou cyklisté vytlačováni.

Je tam místo, kde autobusy…

ARCHITEKT

…začnou zrychlovat,

můžou tam předjíždět, aby se dostaly k zastávce.

Řidič autobusu ve skutečnosti cyklistu nevidí. Je to mrtvý úhel.

Není to chyba řidiče autobusu ani cyklisty.

Je to chyba systému, který nebere v úvahu lidi.

Není navržen pro cyklisty ani pro řidiče autobusů.

Tohle napětí vytváří sám systém.

To je Paulista.

- Tady? - Tady.

Tohle je současná Paulista.

Rozměry pruhu

umožňují automobilům jet rychlostí 100 km/h.

Naším záměrem je zúžit pruh pro auta

a omezit tak rychlost na 40 až 50 km/h.

Tím bychom získali dva metry pro cyklistický pruh

a měli bychom alej se stromy.

Došlo by nejen k segregaci, která umožňuje vysokou intenzitu dopravy,

ale navíc by cyklisté byli v bezpečí.

Tento projekt je naše vlastní iniciativa.

Neexistuje žádná smlouva.

Když budu realistický, pokud se do 20 let nic neudělá,

neudělá se to už nikdy.

Dopravní odbor provádí úpravy pro tok aut.

Aby se zabránilo zácpám, ne aby se zabránilo…

rizikovým situacím pro lidi.

Starají se o plynulost dopravy. Nejde tu o lidi.

KAŽDÝ TÝDEN V SÃO PAULU ZEMŘE JEDEN CYKLISTA

Když se automobilový průmysl stal hlavním průmyslovým odvětvím

brazilského průmyslového rozvoje,

městské plánování se zcela přeorientovalo na automobily.

Brazílie se rozhodla zcela opustit

vlaky a tramvaje

a nahradila je automobily a autobusy.

LOS ANGELES MĚLO KDYSI NEJLEPŠÍ VEŘEJNOU DOPRAVU NA SVĚTĚ

DNES JE 70 % ÚZEMÍ URČENO PRO SILNICE A PARKOVIŠTĚ

Pamatuju si poslední velkou dálnici, která v jižní Kalifornii vznikla.

Jediná postavená dálnice, kterou si vybavím, je 105.

Dokončili ji v 90. letech.

A vzpomínám si, že jak se stavěla,

šel jsem na schůzku s několika cyklisty,

postavil jsem se a řekl:

„Vy tu lijete ten beton,

nemůžete dát po straně pruh pro cyklisty?“

A lidé se nám doslova hystericky vysmáli.

Mysleli, že si děláme legraci.

Vážně chci přeskočit ten plot.

Tady stojíme na zbytcích staré kalifornské cyklostezky.

Lidi, kteří to postavili,

chtěli dostat lidi do centra efektivně a snadno.

A když se objevila auta, všechno se zrušilo.

Tady je silnice Arroyo Seco,

první automobilová dálnice, ta, která šla vzorem