Opera Mundi

„PŘEŽÍVÁME DÍKY TOMU, CO O SOBĚ ZJISTÍME“

Jsem dítě.

Můj výdech pusou je obrazem světa.

Jak se jmenuji?

JSEM DÍTĚ

MILUJI TĚ A BUDU TĚ MILOVAT, DOKUD TU BUDEŠ

Ta krásná neznámá musí být má.

Ta, již jste v chrámu Páně vídal

při každé mši celé tři měsíce?

A kde byt její?

V tiché a zapadlé uličce.

Každé noci k ní tajemný muž přichází.

A tuší, kdo je její ctitel?

Ó, ne.

Ó, jaká krása,

jen na ně pohleďte.

Nad všechny krásky Cepranova choť vyniká.

- To hrabě slyšet nesmí! - Nechť to slyší!

Jiné mohl by to říct.

Toť pranic mě netíží.

Ta, či ona…

Všechny stejný půvab mají,

pro žádnou však nezaplane srdce mé.

Radost je život ve mně.

Jsem voda smáčející břehy.

Jsem vlna plující s hvězdami.

Otevřu dveře a nechám se prostoupit

poklidnými zvuky rána.

Jak se jmenuji?

Již nás opouštíte?

Ó, běda!

Povinna jsem jíti za chotěm

k Cepranovi.

Ve vaší záři

musí se koupat můj dvůr.

Jen pro vás vše by se zachvělo,

jen pro vás by plameny lásky vyšlehly.

Dosti již!

Ovíněn jsem.

- A pohlcuje srdce mé. - Ó, dosti již.

Nyní se koří hraběnce

a jejího muže sžírá vztek.

Giovanno!

Mne úzkost svírá.

Pročpak?

Otec neví

o tom mladíkovi z kostela.

Proč vědět by o něm měl?

Nenávidíš ho snad?

Nikoli.

Nikoli.

Je příliš krásný.

Ó, jak snadné je ho milovati.

Zdá se že je ušlechtilý,

kavalír učiněný.

Kavalíra ni prince nechci já,

více milovala bych chuďasa.

Ať sním, či bdím, neustále volám jej.

Duše má v rozkoši se svíjí.

Miluji…

Miluji tě sladce!

Láskou duše září,

hlasem jejím je tlukot

srdcí nás dvou.

Věhlas a sláva,

moc i vláda

pomíjivé

světské věci jsou.

Jediné je jedinečné a božské,

když láska unáší nás

k nebesům!

Tak nech lásku kvést, můj anděli.

Všichni muži mi tě budou závidět

a já sám

budu žárlit na všechny.

Přicházím z pramene a neznám žízeň.

Přináším příslib bouře.

Pohleď na východ.

Podívej se.

Nekonečná modř

rozpíná se v mé domovině.

JSEM MUŽ

Můj výdech pusou tvoří vše s minulostí

a s budoucností.

Jak se jmenuji?

Žena je přelétavá

jako pírko ve větru.

Mysl prostá,

tvář líbezná a krásná,

když se směje i když slzy roní,

vždy zklamání přináší.

Hrabě Ceprano je mrzout

a jeho žena anděl.

Unes ji!

Zapomněl jsi na hraběte?

K čertu s ním!

- Dareba! - Dosti již.

Šašku, pojď sem.

Vždy přeženeš vtip.

Hněv, jenž rozdmýcháváš, se proti tobě snadno obrátí.

Nebojím se jich!

K milci vévody si nikdo nic nedovolí.

Nikdo.

K milci vévody si nikdo nic nedovolí.

Jaká radost.

Jaká sláva.

Vše zve k veselení!

Hájemství slasti!

Monterone!

Ano, Monterone!

Můj hlas jako bouře

rozechvěje půdu pod nohama tvýma.

Poslouchejte, zkouška začne za deset minut.

Prosím o pozornost, opera začíná.

Síla je život ve mně.

Jsem oheň nacházející si cestu.

Jsem krev.

Jsem polední slunce zářící otevřenými okny.

Jsem sloveso, které uniká, aby tu bylo.

Jak se jmenuji?

Monterone!

Ano, Monterone!

Můj hlas jako bouře

rozechvěje půdu pod nohama tvýma.

Nech mě s ním promluvit.

Pletichařils proti nám,

můj pane.

A my…

jsme ti blahosklonně odpustili.

Co je to za blouznění,

že každou hodinu

žádáš zpět dceřinu…

Čest?

Ó, hanba!

Přijdu a zarazím…

Přijdu a zarazím

tvé prostopášnosti.

Budu řvát a kvílet…

dokud zůstane ta ohavná urážka

mého rodu nepotrestána.

- Zatknout! - Zešílel!

Vypustit psy na umírajícího lva

je zbabělost, vévodo.

A ty, hade,

co směješ se otcově bolesti,

budiž proklet!

Co to slyším!

Jaká hrůza!

Ten stařec mě proklel.

Ten stařec mě proklel.

Ten stařec mě proklel!

Pane?

Jdi! Nemám nic!

Nic jsem nežádal.

Před tebou stojí vrah.

Zloděj?

Ten, kdo tě zbaví

rivala za mrzký peníz.

Co to říkáš?

Kolik žádáš za šlechticovu smrt?

Výš jeho život cením.

Jak chceš vyplatit?

Polovinu předem.

Zbytek po vykonané práci.

Démone!

A jak bezpečně se takový čin koná?

Obvykle zabíjím ve městě

nebo pod vlastní střechou.

Počíhám si v noci.

Bodnutí jedno postačí.

Umírá.

TICHO

Ten stařec mě proklel!

Zachraň mě, otče!

Pomoz!

Kdo je tam?

Tiše.

Rigoletto přichází.

Dvě mouchy jednou ranou! Nech nás ho zabít.

Ne, zítra se budeme smát poslední.

Na nástupišti dbejte zvýšené opatrnosti.

Vede mě Slunce.

Cizí je mi stín, ale pěji válečné písně.

Vidíš na jih?

Podívej.

Přicházím z daleka, abych podivovala se nade vším.

JSEM ŽENA

Výdech z mé pusy je tvým dechem.

Vezmi mě za ruku, vyvedu tě z lesa.

Jak se jmenuji?

Dcero má.

Otče.

Jen s tebou

mé obtěžkané srdce plesá.

Ó, jaká láska.

Jsi můj život.

Co by mi bez tebe na světě zbylo?

Ó, jak jsi milující,

otče.

Vzdycháš.