Percy

BBC TELEVIZNÍ CENTRUM

- …jako prase… - Ano, to je ono.

Ale myslím…

- Pokračujte. - Třicet vteřin.

Však víte, nějak tak.

Dvacet vteřin.

Je to neuvěřitelně zženštilé.

Ano, je to…

Dnes ve studiu máme pana Emmanuela Whitbreada,

předního britského transplantologa,

který nám prozradí něco o jeho konkrétní zázračné oblasti medicíny.

Pane Whitbreade, když můžeme čekat první transplantaci mozku?

O mozku nic nevím. Pracuji na něčem zcela jiném.

- Nohou? - P…

Myslíte mužský orgán?

Člověk ho obvykle myslí, když odkazuje na p…

a ne na ženský orgán, který je znám jako vagí…

A pracujete na metodě…

Zdokonalil jsem metodu transplantace p… z muže na muže.

Existuje způsob.

Stačí najít muže, který přišel o svůj p…,

a náhradní p…, který bych mu přišil.

TRANSPLANTÁTY

Promiňte, pane Whitbreade, ale toto je rodinný pořad.

S vaším postojem by neexistovaly zas… rodiny,

které sledují váš zas… pořad.

Jak čekáte, že té věci budu říkat?

Moje chůva mu říkala „Percy“.

Muž postavil budovy sahající do nebes.

Sestrojil automobil a naučil se ho řídit.

Ale nestvořil květiny a ani stromy

a nestvořil tebe a nestvořil ani mě.

A nemá právo z nás udělat přístroje.

Ne, k tomu nemá žádné právo.

Protože jsme všichni děti boží.

A nemají právo nás měnit.

Musíme se vrátit k tomu,

jak nás pánbůh stvořil.

Nechci, aby mě tento svět změnil.

Chci se vrátit k tomu, jak mě bůh stvořil.

Chci stejné plíce, které mi dal k dýchání.

Stejné oči, které mi dal, abych viděl.

Zbohatlík a chudák, svatí a hříšníci.

Mudrc a prosťáček, poražený a vítěz.

Všichni pro něj vypadáme stejně.

Sestry a bratři a všechno, co vlastníme.

A v den našeho narození

jsme se stali dětmi božími.

A nemají právo nás měnit.

Musíme se vrátit k tomu,

jak nás pánbůh stvořil.

Dobrotivý bůh nás stvořil všechny

a my všichni byli jeho děti.

A nemají právo nás měnit.

Musíme se vrátit k tomu,

jak nás bůh všechny stvořil.

Jo, musíme se vrátit k tomu,

jak nás bůh všechny stvořil.

Bože! Takhle klepe můj manžel. To bych poznala kdekoliv.

Bože! Co budeme dělat?

- To jsi tý, drahý Charlesi? - Ano, jsem.

Ano, myslela jsem si to. Co budeme dělat?

Zlato, jen jsem… Mám tady takové menší lehárko.

- Přesně to tady mám. - Lehárko? Helgo, otevři!

Udělej něco. Bože!

Zaměstnej ho, schovám se na balkoně.

- Helgo! - Pospěš si!

- Otevři! - Už jdu, drahý.

Ale my balkon nemáme.

Zatraceně, já nejsem u Muriel.

Hej!

- Bože. - On není oblečený.

- Je úplně tuhý. - A pořád neoblečený.

- Ale tenhle žije. - Ale bude si přát opak.

Raději je upozorněte. Vzkažte, že tu máme „Percyho“.

Eric Idol Tři Zanícenému Haroldovi. Slyšíš mě?

Slyšíme, Ericu Idole Tři. Ozvi se. Přepínám.

„Percy“ lokalizován. Opakuji. „Percy“ lokalizován. A je na cestě.

Tady, tvá králičí tlapka. Přinesla jim štěstí.

Ericu Idole Tři. Vyhov žádosti a uveď,

zda jde o subjekt „Percy“ plus nebo mínus. Přepínám.

Je to klasický dvoják, Zanícený Harolde. Samec i samice. Opakuji. Samec…

Zpráva obdržena, Ericu Idole Tři. Nejsme úplně hluché. Končím.

Co asi udělají s jeho starým?

Lepší než králičí tlapka, ne?

Ty jsi hrozná.

Prosím, děvčata. Chci se spojit s profesorem Whitbreadem.

Profesora Whitbreada.

Tady slečna Elderová. Ano. Opravdu?

Děkuji, drahá.

- Whitbread. - Pane.

- Ano, slečna Elderová? - „Percy“ je na cestě.

Mají dva a pasují k sobě.

- Ne! - Ano, plus a mínus.

Slečno Elderová, co nevidět se prošiju do dějin.

Hodně štěstí, pane.

- Dobré odpoledne, pane… - Anthony. Edwin Anthony.

- Měli jsme menší nehodu, že? - Ano. Nesl jsem lustr.

Klid, pane Anthony. Udělám z vás nového muže.

Myslete na něco hezkého, to pomůže.

Zkuste tu malou ženu.

Ne ji! Vaši manželku.

- Hazel. - Pardon, nemám stání.

Mám strašně na spěch.

Mohu vám pomoct?

- Je na prodej vše? - Jen nábytek.

A co objets d'art?

- Nábytek zahrnuje i objets d'art . - Jak velmi příjemné.

Kolik podle vás stál ten lustr?

Pro mě? Je nevyčíslitelný. Tržní cena? 400.

- Dolarů? - Liber.

- Jeremy Scrope. - A kdo je pan Scrope?

Výrobce lustrů Jiřího IV.

Je velmi dobře… obdařený.

- Říkal jste 400 dolarů? - Liber.

STAROŽITNOSTI

Zdravím, panoši. Jsi v pořádku?

Stále rozprodáváš národní dědictví koloniím.

Ano.

Hazel je nahoře, že?

Pokud je cena v librách, budu vyžadovat osobní doručení.

Samozřejmě.

Má adresa. Bydlím hned za rohem.

Nemůžu se dočkat, až ho polaskám.

Ano.

To se mi líbí.

Zdravím. Akorát jsme na odchodu.

- Budeš tu v pořádku? - Kde v Aténách přespíte?

To ještě nevíme, ale zavolám ti.

- Připraven, Jamesi? - Jo. Máš pravdu, krása.

- Škoda, jsem ženatý. - Proč by tě to mělo zastavit?

Jamesi, mohl bys snést kufry? Hned za tebou přijdu.

Jo, samozřejmě.

Tak se uvidíme, panoši.

- Hazel, jak dlouho budeš pryč? - Co to bylo za poznámku?

Musíš mě před Jamesem ztrapňovat?

Na pár týdnů jedu natáčet a ty žárlíš a děláš scény.

Jsi má žena, ne?

Budu se podle tebe v zapadlém hotelu uprostřed Atén bavit?

V minulosti ti to šlo naprosto dokonale.

Tu noční košilku nosím dva roky, jen sis toho nikdy dřív nevšiml.

- Vážně? - Ano, vážně.

- Zavoláš mi? - Ano. Nezasloužíš si to.

Jste vzhůru. Jak se cítíte? Žádná bolest?

Ne.

Kde to jsem? Co jste mi to udělali? Bože, uřízli jste mi nohy!

Vůbec. Nic vám nechybí. Právě naopak.

- Nevěřím vám. - Cítíte tohle?

- Ano. - A tohle?

- Ano! - A tohle?

Ne. Necítil jsem nic. Čeho jste se dotkla? Čeho?

Momentálně jste trochu otupělý.

Po vyprchání anestetik to bude lepší.

To plátno je tu jen proto, abyste se nedotýkal vašeho… obkladu.

Ale co jste myslela tím „právě naopak“?

Váš chirurg pro vás ráno bude mít překvapení.

Ale bude to dobrá zpráva, pane Anthony, věřte mi.

Operace dopadla úspěšně.

Jen počkáme pár hodin, ať víme, jak si na tom stojíte ve světle dne.

- Pane Anthony. - Dobré ráno.

Máte se dobře, že? Výtečně.

Je čas otevřít Zjevení Janovo.

Lustry jsou dost ostré.

- Tak kolik? - Co?

Kolik mám? Vážně je mi to jedno.

Musím to vědět. Kolik?

Propána, nebuďte tak horlivý. Délka není všechno.

- Pro mě ano. - Ale není. To je blud.

Zeptejte se sexuologa.

Ale nejspíš zjistíte, že na sebe, jak se říká,

„můžete být pyšný“.

Zvláště proto, že jde o první takovou transplantaci.

Pane Anthony, zapsali jsme se do historie.

Transplantace?

Ne, srdce ne. Nic tak všedního. Pořád samá voda.

Plíce? Játra?

- Ledviny? - Přihořívá.

Ale pokud nic z toho, co ještě zbývá?

- Snad ne… - Přesně tak.

A čemu by televize řekla „píp“,

to u vás představuje ohromné vítězství, pane Anthony.

Jste první a jediný člověk, který ho má od někoho jiného.

Psal jsem Judith. Řekl jsem jí o nás.

- Prý mě doma nebude čekat. - Napsal jsi jí?

No…

Je trochu neurotická, víš?

Kdybych jí to řekl do očí, mohla by začít vyvádět.

- Kdy jsi jí napsal? - V neděli.

- Tak už jí to došlo? - Ne nutně.

Myslel jsem, že počkám, než to řekneš Edwinovi. Dáma má přednost.

V cizoložství ne.

Ty mi nevěříš.

Zbožňuju tě.

Pokud spolu nemůžeme žít, asi umřu.

Ale když jí to řeknu a ty si to pak rozmyslíš,

budu vypadat jako blb.

Co když to řeknu Edwinovi a rozmyslíš si to ty?

Neznáš ho. Bude o tom mlít donekonečna.

Jako vegetarián stěžující si, že mu někdo šlohl steak.

Kaviár, drahá.