Keeper

-Tomuhle říkáš punková hudba? -Proboha.

-Ty jsi pankáč. -Nejsem pankáč.

-Seš zasranej pankáč. -Ne, nejsem zasranej pankáč, jsem…

Teda, nevím, co jsem, ale…

-Tak kam se chystáš? -Na venkov s Malcolmem.

Na nějakou chatu, asi. Do jeho chaty.

Městská krysa jako ty jede na chatu do lesa?

-Poprvé k němu na návštěvu. -Páni, už je to dlouho? -Jo, skoro rok.

-Páni, to bude tvůj osobní rekord, co? -Ne, nech toho.

-Raději to včas zabal. -Ne, ne.

Na co myslíš?

Na nic.

Co sis sbalila? Co se na chatě nosí?

-Nějakou kostkovanou košili? -Koupil mi svetr.

-Je béžový? -Ano, je béžový.

Nikdy jsi nevyslovila slovo „béžová“.

-Vůbec mě nenapadlo, že tu barvu znáš. -Béžovou vůbec nenosím.

-Takže, chce děti? -Já nevím, o tom jsme ještě nemluvili.

-Neměli byste? -Nedokážu si sama sebe jako matku představit.

-Takže jsi šťastná? -Jo.

-Co když má někde ve sklepě manželku a děti? -Ne, žádná utajená rodina.

Jen… on a… jen my dva.

Je fakt divný, tohle s tebou probírat.

Zavolej mi někdy, jo?

Chovej se jako doma.

Nejdřív to nejdůležitější.

Tvé mistrovské dílo.

Klidně to vyhoď.

Tady to je.

-Někdo ti přinesl dort. -Jo, asi správcová.

Jen taková tradice.

Její způsob omluvy, že se mi o chatu moc nestará.

Pojď se podívat!

Klenot mé sbírky!

Co tomu říkáš?

Víc neřekneš?

-Vypadá to dobře. -Je to dobré, líbí se mi to.

Jsi dobrá.

Jsi opravdu, opravdu dobrá, víš? Je to pravda.

-Kdo tam bydlí? -Můj bratranec Darren.

Není to zrovna chlouba naší rodiny, ale nebude nás otravovat.

Starý divný bručoun a samotář, bratranec Darren?

Spíš bych řekl pořádný debil, můj bratranec Darren.

Ale neviděl jsem tady jeho auto, takže…

-Začnu chystat večeři, jo? -Jasně.

Malcolme?

-Říkala jsi něco? -Ne, nic. -Dobře.

Nejsem žádný pankáč. Nejsem pankáč.

Ne, nevím, co jsem, ale…

Myslel jsem, že budeš ráda, když pověsím tvůj obraz.

Víš, co si o tom myslím. Jen dekorace, neřeš to.

Ne, je to tvoje dílo, ne?

Kdybych uměl to, co ty, asi bych nedokázal přestat.

Dělal bych to pořád, znovu a pořád dokola.

Připomnělo mi to jeden starý vtip, víš?

Kdyby měli chlapi prsa, nikdy by si s nimi nepřestali hrát?

Jo, kdyby muži měli prsa…

Řím by rozhodně nebyl postaven za jeden den.

-Čekáš někoho? -Ne.

-Správcová, nebo co? -V tuhle hodinu? Ne, jasně, že ne.

-Někdo je velmi neodbytný. -Sakra.

-Bratránek Darren. -Ne. -S přítelkyní. -Ne!

-Vidím tě. -Otevřu jim.

Malcolme!

Co se děje?

-Bratránek Darren, Liz. -Liz, bratránek Darren. -Ahoj.

-A tohle je… -Minka!

-Minka je modelka. -Minka? -Super.

Ahoj, Minko.

Zkoušej to dál.

Anglicky neumí ani slovo. Nemluví.

Chápeš? Je z východní Evropy.

Z jedné z těch „-anie“ zemí. Ne Transylvánie, ale skoro Transylvánie.

-Že jo, zlato? -Páni. -Ne? Koho to zajímá?

Ale ona miluje svou Molly, že jo, zlato?

Měl ses ozvat, že dorazíš. Navařil bych víc.

Nevadí, my už jedli, nemohli jsme se dočkat.

Navíc nechceme narušovat váš speciální večer.

Malcolm je romantik. Vždycky byl, ten pomalý.

Bratránku, můžeš na slovíčko?

Omluv mě na chvíli.

Jsi v pořádku?

Chutná to jako hovno.

Je čas vypadnout.

Necháme hrdličky o samotě.

Tahle je pro tebe jak dělaná, bratránku. Nenech si ji proklouznout mezi prsty.

Tady jsi, nahoru, nahoru, nahoru.

Jsi v pořádku, dveřmi ven, šikulka.

-Jsi v pořádku? -Ne, Liz už tady není.

Museli jí vydlabat mozek, aby jí měli čím vycpat kozy.

Za bratrance se omlouvám.

Kdysi byl šarmantní, ale teď je to jen povrchní, zbabělý kretén.

Ale ty ne, že?

Ty nejdeš po těch dokonalých „desítkách“ ani po těch,

co umí jen pár naučenejch vět jak loutky na provázku.

Kam půjdeme? Nezajdeme do klubu?

Můj bratranec, je jen prázdná krabice, víš, s pitomou mašlí.

-A ta krabice zůstane prázdná, pokud nebude ochoten dát… -A já?

Jsem taky prázdná krabice, nebo v sobě něco mám?

Jo, ty jsi plná až po okraj. O čem to mluvíš?

Prostě tě miluju, Liz.

A co je nejdůležitější…

Moc se mi líbíš.

Opravdu, opravdu… Líbíš se mi.

Není divný, že jsi mi za ten obraz zaplatil.

Byl na prodej, měl cenovku a žádnou červenou tečku,

která by signalizovala, že už je prodaný.

Promlouval ke mně, víš? Řekl: „Vezmi si mě domů.“

Tak jsem poslechl, stejně jako když jsem potkal tebe.

Vyměnili jsme si peníze až potom, co jsme si vyměnili sliny a další tekutiny.

Jsou to jen peníze, Liz, víš?

Jestli ti to tolik vadí, klidně je pošly na charitu.

Ne, ne, ne. Já si ty peníze nechám.

Nechám si všechny peníze od Westbridge,

abych ti je jednou mohla omlátit o hlavu.

To by se mi možná líbilo.

Jo, to určitě.

Počkej.

Jen chvilku.

Dort.

Dort.

-Dort?! -Bude ti moc chutnat. Prosím, sedni si, dvě vteřiny.

Správcová, ona… Nechá běhat myši po domě, ale…

Ale peče opravdu výborné dorty.

-Nemám ráda čokoládu. -Cože? Odkdy?

Odjakživa, od dětství, od té doby, co jsme spolu.

No, sakra.

Jsem kretén.

Myslel jsem, že všechny ženský milujou čokoládu.

Typický Westbridge.

Jsem asi bratránkovi víc podobný, než jsem si myslel.

Ale je opravdu dobrý.

Takže?

Chutná jako hovno.

Nesnáším venkov.

Do prdele, kéž by tu bylo Uber.

Haló?

Běž do prdele, ty debile!

Tady jsi.

Promiň.

Dobré ráno.

Je ti dobře?

Dnes probudí moji pacientku z umělého spánku,

čekám, až mi někdo zavolá, že je v pořádku.

Paní Portnoyová, víš?

Milá stará dáma, a já… Držím jí palce.

Co kreslíš?

Nic.

Malcolme?

Malcolme?

Kurva!

-Kurva, špatné zprávy, zlato. -Co se stalo?

Paní Portnoyová, ona je… Neprobouzí se.

Její děti jsou v nemocnici, dcera je úplně na dně.

-Do prdele! -Jo. -Co uděláš?

Musím odjet, musím to vyřešit.

Omlouvám se, opravdu mě to mrzí, ale povinnost volá.

-Jestli to půjde tak, jak to obvykle chodí… -Jak to obvykle chodí?

Probudí se, víš?

Nebojím se o ni, mám starost o tebe.

Jsem v pohodě.

Trochu se tady zabydlím.

Lednička je plná, v kuchyni je víno.

Ve sklepě je dobrý víno, kdybys chtěla slavit.

Kdy se vrátíš?

V šest.

V šest.

Když bude provoz, tak nejpozději v sedm.

V pohodě. Jsem v pořádku.

Postarám se o sebe. Běž splnit svou přísahu.

Já zatím prošmejdím šuplíky.

-Haló? -Špehuju bohaté sousedy.

-Řekla jsi zavolej, tak… -Jsi ještě na té chatě?

-Není to moje chata. - Ještě ne.

-Tak co to je, nějaká tvrz, nebo …? -Ne, to sotva.

Soukromí tu moc není.

Koupelna je jediná místnost se dveřmi a zámkem,

ale i tam jsou okna bez žaluzií.

-Děs! -Navíc mám pocit, jako bych si dala houbičky.

A nedala sis nějaké houbičky?

Co dělá pán domu?

-Haló? Liz? -Ne, jsem tady.

Malcolm odjel do města, takže se tady nudím a šmíruju okolí.

-Počkej, on tě tam nechal samotnou? -Jo, ale vlastně je to fajn.

-Liz. -Nechtěl, musel se vrátit do práce.

-Jo, musel obsloužit kundu svojí manželky. -Co to meleš, Mags?

Jen s tebou mluvím na rovinu!

-Víš, co jsi, ne? -Co jsem? -Nechci to vyslovit. -Tak to nedělej.

-Jsi bokovka, Liz. -Super, díky, je ta tebe vážně spoleh.

Nechceš, abych pro tebe přijela?

-Nemáš auto. -Tohle nejsi ty, nějaká ženská, co ji chlap drží v baráku.

-Drží v baráku? Běž do háje. -Počkej chvilku, kurva… -Ne, končím, ahoj.

Kráva jedna.

Bože můj!

Co to…?

Proboha!

Jak ses dostala dovnitř?

Teď už jsem uvnitř.

Já taky.

-Co se stalo? -Víš, co jsi zač.