The Astronaut

Jste vzhůru.

To je normální.

Jdete na maškarní bál?

Tohle jsou jen preventivní opatření, než vás propustíme.

Co ty víš, možná v tom půjdu na Halloween.

-Co na to říkáte? -Gratuluji k první úspěšné misi.

-Díky. -Jste ráda, že jste doma?

Ne.

Ne, klidně bych tam zůstala navždy.

Ale až se dám dohromady, chci cheeseburger.

To asi můžeme zařídit.

Sam, můžete mi popsat, jak se cítíte?

Cítím se těžká a motá se mi hlava.

Viděla jsem levitovat propisku.

Halucinace způsobené beztížným stavem. To se všechno dá očekávat.

Co je tohle?

Vyšetření ukázalo velký otok, ale nemáte to zlomené.

Možná jste se při přistání praštila.

Během přistání jsme s vámi ztratili spojení, Sam.

Co se tam nahoře stalo?

Dostala jsem z řídícího střediska souřadnice.

Všechno se zdálo být v pořádku a pak…

-Pak jsem možná do něčeho narazila? -Víte, kdy jste ztratila vědomí?

Asi někdy před přistávacím manévrem.

Je všechno v pořádku?

Něco prorazilo kapsli a rozbilo helmu.

-Co myslíte, že to bylo? -Možná úlomek meteoritu.

Testujeme částice, které jsme našli na vašem skafandru.

Máte štěstí, že jste přežila.

-Tady je. -Mami! -Ahoj, Izzy.

-Strašně moc se mi stýskalo. -Mně po tobě ještě víc.

-Jsi v pořádku? -Jsem.

Jen se chvilku povozím v tomhle srandovním křesle.

Koukej, všechno v pohodě.

Tati, taky se ti stýskalo po mamce, viď?

-Podívejte, kdo je tady. -Dědo! -Ahoj, holčičko.

-Marku? -Rád tě vidím, Wille. -Já tebe taky.

-Jak se máš, holčičko? -Jsem v pořádku.

Nemusel jsi sem chodit.

Moje dcera se právě vrátila z první vesmírné mise.

To jsem měl zůstat doma?

Tým mě právě informoval, co se stalo.

Prý to byl zázrak, že přežila.

-Všichni jsme moc rádi, že jsi v pořádku. -Já taky.

Pentagon se v tomto případě připojí k NASA.

Opravdu?

Pracujeme na dešifrování elektrických frekvencí, které jsme během návratu zachytili.

-Oboustranný zájem. -Okolo tvého přistání propukl mediální povyk.

Vláda ti kousek odsud pronajala krásný dům, aby ses mohla zotavit.

Daleko od světel reflektorů. Nebudete muset nic řešit.

-Přijdeš za maminkou na návštěvu? -Jasně, samozřejmě.

-Pojďte dál. -Omlouvám se, že ruším.

Než vás propustíme a připravíme k převozu uděláme ještě pár vyšetření.

Pak budete mít karanténu z krku.

Izzy, je čas jít. Brzy se zase uvidíte.

Rozluč se s maminkou, zlatíčko.

Až se uvidíme příště, rozmačkám tě v náručí, ano?

Nezapomeň, co jsme si říkali, ano?

Koho miluju?

-Mě. -Neslyším tě, koho miluju? -Mě. -Ano.

-Brzy se uvidíme. -Brzy se uvidíme.

Nechcete pomoct, kapitánko?

-Jsem v pohodě. -Opravdu?

Jo, díky.

Vítejte.

Tělo si pomalu zvyká na gravitaci.

Nesmíte se moc přepínat. Nechceme, abyste omdlela.

-Tohle je úžasný dům. -Váš otec je na vás velmi pyšný.

-Až trapně moc. -Provedu vás po domě.

Dobře.

Deset akrů panenské Virginie jen půl hodiny od Washingtonu.

Je to mnohem hezčí než můj dům.

Vláda ten pozemek koupila v padesátých letech na testování zbraní.

Generál nám řekl, že teď tu prý bydlí hlavně diplomaté.

Další dům je míle daleko.

Vypadá to tady jako z hororu.

Dům má dvě patra.

Nahoře je koupelna, knihovna a plně vybavená kuchyň, jídelna a obývací pokoj.

-Vzadu v rohu budeme dělat lékařské testy. -To je úžasný.

V přízemí jsou tři ložnice, tři koupelny, obývák a domácí posilovna.

Ta se brzy stane vaší nejlepší kamarádkou, protože, jak víte…

-Atrofie svalů je… -Pěkná mrcha. -Ano, madam.

A když se vám zasteskne po vesmíru…

Měla jsem doma úplně stejný.

-Co je? -Jen příšerné hučení.

Hučení v uších je dost běžné, vydržte, přejde to.

-Už je to lepší? -Jo.

Díky.

Vím, že vás před misí podrobně informovali, ale jen připomínám,

že můžete očekávat nevolnosti, závratě, horečku, krvácení z nosu, halucinace.

Tělu trvá, než si zase vzpomene, jak funguje na Zemi.

Správně.

Čím víc nám toho řeknete, tím lépe budeme schopni určit,

-jestli nemáme zvážit odklad budoucích misí. -Odklad další mise?

Kdybyste pociťovala neobvyklé příznaky nebo vážné vedlejší účinky,

nemůžete hned podstoupit další výcvik.

Promiňte, jenom…

-Měla jsem letět na ISS za dva měsíce. -Upřímně, tím bych se netrápila.

Raději bych vás měla pod dohledem na základně, ale nechci překračovat pravomoci.

Přijedeme každé ráno v půl osmé, takže buďte vzhůru a připravená.

-Pořádně si odpočiňte. -Rozumím.

Uteče to, ani se nenadějete.

Kdybyste cokoli potřebovala, zavolejte. Uvidíme se zítra.

Bože můj, ty žiješ!

Nikdy jsem nezadržovala dech tak dlouho, už to víckrát nedělej, prosím.

Vím, že pořád zjišťují, co se mi stalo.

O ničem jiném se nemluví.

To se vsadím. Koukni na tohle.

Podívej, kde bydlím.

To máš tedy luxusní hnízdečko. A já nedostala pozvánku.

Sam?

Haló?

Země volá Sam.

Sam, co se děje?

Sam?

Promiň.

Zdálo se mi, že něco vidím.

Promiň.

Tak co, těšíš se, že se tam vrátíš?

Letět poprvé do vesmíru je naprosté vzrušení.

Nikdy jsem se necítila víc doma než tam nahoře.

Jsi posedlá vesmírem víc než kdokoli, koho znám, a to je co říct.

Začaly se mi objevovat příznaky. Tekla mi krev z nosu.

Pamatuješ, jak ti při výcviku říkali, ať hlásíš úplně všechno?

Říkám ti, nedělej to.

I kdyby ses cítila příšerně, nech si to pro sebe,

nebo tě už nikdy nenechají letět.

Jasně, že jim nebudu všechno vykládat, nejsem blbka.

Možná je teď z tebe superžena.

Kdyby měli podezření, že tvůj imunitní systém nefunguje,

že jsi nemocná nebo tak,

budeš už jen uklízet zvratky na trenažéru.

Upřímně, nic horšího si neumím představit.

Jestli chceš zpátky do vesmíru, musíš všechno zlehčovat.

Příznaky časem odezní, a příště ti to přijde normální.

Je to tím, že to bylo poprvé.

Tak jo, odpočívej, přijdu tě brzy do tvé oázy navštívit.

-Mám tě ráda. -Mám tě ráda, mám tě ráda.

Ahoj.

Haló?

Haló?

Jsem v kuchyni.

Dobré ráno.

-Dorazil lékařský tým, jste připravená? -Hned přijdu.

Jste v pořádku?

Jen křeč, už je to dobré.

Elektrolyty vás zase postaví na nohy.

Myslím, že jsem už fázi elektrolytů překonala.

-První den bývá náročný. -A co ty další?

Čím víc budeme sledovat vaše zotavení,

tím víc dat získáme a vylepšíme vesmírný programu.

Ráda posloužím.

-Co to hučení v uších? -Už se to neopakovalo.

-Skvělé, nějaké halucinace? -Ne.

Brzy budete zase fit. Zbytek dne odpočívejte.

-Tak zase zítra ve stejnou dobu. -Dobře.

Nezapomeňte se protahovat.

Ahoj. Vidíš mě?

-Jo, vidím tě a ty mě? -Jo.

Říkala jsem si, až odsud vypadnu,

co kdybychom jeli na rodinný výlet, jen my tři.

-Někam k moři. -Nevím, jestli je to dobrý nápad, Sam.

Proč ne?

Nemyslím, že je pro Izzy zdravé, aby nás viděla spolu,

-když to tak nakonec nebude. -No tak.

Pořád se to snažíme urovnat, ale jsme rodina.

Sam, málem jsme tě ztratili.

Málem jsme tě ztratili.

Chci, aby měla Izzy rodinu, kterou jsem já neměla.

Bylo to prostě těžké.

Vím, že jste se o mě báli, ale…

Já jsem v pořádku.

Jsme na tebe pyšní.

Víme, že jsi jedna z mála lidí, kdo dělá to, co děláš ty.

Chápeme to. Kvůli výcviku jsi byla pryč půl roku.

A zase budeš pryč, kdo ví jak dlouho, kvůli další misi.

No tak. To není fér.

Víš, jak moc je pro mě tahle mise důležitá.

A jak moc jsi důležitý ty, a samozřejmě Izzy.

Myslel jsem, že nás adopce sblíží, když ty jsi nemohla…

-Když jsme nemohli mít dítě spolu. -A sblížila.

-Sblížila nás. -Mami!

-Nakreslila jsem ti obrázek. -Zlatíčko, to jsme my?

-To jsem já, tatínek a ty. -A co je to tam nahoře?

Lidi z vesmíru.

Sakra, volají z univerzity, musím to vzít.

Uvidíme se zítra, ano? Řekni mamince ahoj, zlato.

-Ahoj, mami, brzy se uvidíme. -Sbohem, holčičko, brzy se uvidíme.

Ahoj.

Promiňte, nechtěl jsem vás vyděsit, kapitánko.

-Jak se cítíte? -Co se děje?

Našli jsme vás venku. Měla jste ošklivě zraněnou hlavu.

Kdo jste?

-Tati? -Sam.

Hrozně jsi nás vyděsila, když jsme tě tam našli.

Měla by sis trochu odpočinout, holčičko.

-Jak jste věděli, kde jsem? -Přijeli jsme na nečekanou návštěvu.

Nebyla jsi v domě, tak jsme prohledali okolí.

Neboj, zítra to bude lepší.

Pojďme na chvíli na čerstvý vzduch.