Kirin ga Kuru (麒麟がくる)

čtvrtý měsíc 22. roku éry Tenbun 1553

Poslyš.

Až uvidíš Nobunagu, neváhej.

Poklepej mi na rameno.

Jestli bude vypadat nudně,

na schůzku přijedu se zpožděním.

Moji vojáci obklíčí chrám

a uvidíme, jak se Nobunaga zachová.

Tomita Owari

Je tu. Odovo vojsko jde sem..

Sto.

Ne, dvě stě.

Tři sta.

Koukni na to.

Jdeme do chrámu.

Nevím, co si o tom myslet.

Mám podivného zetě.

- Rychle! - Ano.

Kirin přichází

český překlad SONMI 25. 11. 2021

KIKU TV Murasaki

14 Setkání v Šotokudži

chrám Šotokudži

Kde je?

Řekl jsi, že už tu Nobunaga je.

Co mu to tak trvá?

Pane.

Že by dostal strach?

Přichází pán Oda Kazusanosuke.

Je mi ctí vás poznat.

Jsem Oda Kazusanosuke.

Zdržel jsem se převlékáním.

Omlouvám se.

Jsem Saitó, pán Jamašira.

Vždycky vám to tak trvá, než se oblečete?

Nejsem zvyklý na tak parádní oděv.

Trochu mě to popletlo.

Měl jste si vzít něco jednoduššího.

Zajisté máte pravdu.

Ale Kičó trvala na tomto.

Nedalo se nic dělat.

Kičó?

Říkala,

že si to mám obléct, protože je to vaše oblíbená barva.

Opravdu je to vaše oblíbená barva?

Rozhodně

ten, kdo je nejšťastnější,

že jsem se tu dnes s vámi sešel,

je Kičó.

A ten, kdo si dělal největší starosti,

je taky Kičó.

Starosti?

Čeho se Kičó obávala?

Že mě vy, páne Jamašira,

zabijete.

Ona si myslela,

že vás chci zabít?

Kolik arkebuz jste si sem přinesli?

Aspoň tři sta.

Velmi dobře jste se připravil, pane Nobunago.

Jak bych vás mohl zabít?

Je to jen náhodná sebranka.

Nemám tušení, jak a jestli umí bojovat.

Sebranka?

To napadlo Kičó.

Chtěla mít jistotu, že mě nebudete brát na lehkou váhu.

Dnes jsem jen loutka a za nitky tahá Kičó.

Jsem ten největší blázen v Owari.

To vidím.

Pořádný blázen, jen co je pravda.

Nemohu si nepovšimnout,

že jste tu sám.

Váš vazal Hajaši, pán Sada,

není k vidění.

A nejen on.

Žádný z vazalů mého otce Nobuhida

nepřijel.

Proč?

Asi se jim zdá, že blázen vazaly nepotřebuje.

Ani blázen se neobejde bez ochrany.

Pojďte sem, oba.

Ano.

Představte se pánovi Jamašira.

Jsem Sassa Narimasa.

Jsem Maeda Tošiie.

Ti muži jsou z malé vesnice v Owari.

Třetí a čtvrtý syn v rodinách.

Následnictví a dědictví je nečeká.

Ovšem

v boji jim není rovno.

Každý z nich má sílu tisíce vojáků.

Víte, vyděděnci

nemají co ztratit.

Bojují, aby měli domov,

kam patřit,

nový svět.

To je vše, za co bojují.

Otec Nobuhide mi říkával,

že rod Odů je celkem bezvýznamný.

Jsme z vísky v Ečizenu,

kde někteří z nás byli šintoistickými kněžími,

nebo sloužili rodu Šibů.

A pak

jsme přišli do Owari a usadili se tady.

Drzí povýšenci?

Museli jsme jít svou vlastní cestou.

V Minu je taky takový člověk.

Takoví lidé jsou velmi silní.

Nemají rodovou čest, ani pokrevní linii.

Z arkebuzy může střílet i rolník.

A arkebuzy

se dají koupit za peníze.

Od teď

se války i svět změní.

Změnit se musíme i my.

Nemyslíte?

Teď to chápu.

Kičó mě sledovala, když vyrůstala.

Musí si myslet, že jsme stejní.

Pane Nobunago.

Pane Nobunago,

jste blázen.

Vy jste úžasný blázen.

To byla poklona?

To zjistíte,

až se doma zeptáte jisté osoby.

To udělám.

Ano, udělejte.

To řekl pán Saitó?

Je to velmi nečekané.

Když pán Nobunaga odcházel,

šel s ním pán Saitó až k bráně.

A pak mi řekl,

že si Kičó vzala dobrého muže.

Ani stopa po obvyklé jedovatosti.

Musel mu opravdu padnout do oka.

To je úleva.

Dengo se bál, že se Nobunaga a pán Saitó pohádají

a bude z toho válka.

Už se připravoval do boje.

Musím říct, že strach jsem měl i já.

Nikomu jsem o tom neříkala,

ale celý den mi bylo těžko.

Je to čerstvě uvařené.

Děkuji.

Kdyby došlo k boji,

paní Kičó by se musela rozvést a vrátit do Mina.

To by pro ni bylo obtížné.

Určitě by hned jela sem.

To by bylo dost nepříjemné.

Jak, nepříjemné?

Paní Kičó se moc líbíš.

Matka o tom často mluvila.

Paní Kičó to tu často navštěvovala,

protože tě chtěla vidět.

To ne.

Všichni si mysleli, že se jednou vezmete.

To se povídalo.

V té rybě je moc kostí.

Mám je vytahat?

Prosím.

Suruga

Za léčení kluka jsme měli dostat sto kan.

Teď nám tvrdí, že se uzdravil sám.

To se nám vysmívají?

Přišli jsme sem až z Kjóta.

Měli nám dát aspoň padesát.

Co je to pro nejbohatšího obchodníka ze Surugy?

Nerozčiluj se.

Dostali jsme dvacet kan za léčení matky místo dítěte.

A ještě deset za léčbu Imagawova poradce.

Jestli to tak půjde dál,

budeme mít do měsíce sto kan.

Do měsíce? Jak dlouho tu chcete zůstat?

Půjdu se podívat

na pána Taigena Sessaie, známe se z hlavního města.

Taky je to vážený stratég pána Imagawy.

Když ho prohlídnu,

určitě mi dá nejmíň sto kan.

Pak půjdeme domů, ano?

To bych se divila.

To nejdůležitější.

Máš léky?

Já zapomněla.

Co jsi dělala?

Cestou jsme viděli krámek.

Skoč tam a kup to.

Ano.

S dovolením.

Co si přejete?

Chci koupit kůru kustovnice a hořec.

A jitrocelová semena, kořen lékořice a ženšen.

Hola, chlapče, postarej se o to.

Ano.

Kikumaru! Co tady děláš?

Kůra kustovnice.

Hořec, semena jitrocele...

Komo, co tu děláte?

- A co ty, Kikumaru? - Neříkej mi tak.

- Tady se jmenuji Harudži. - Harudži?