Good Boy

VOLÁ VERA

Brácha, musíš zvedat telefony.

Todde?

Proboha! Dobře, Todde.

Zdravím. Potřebuju pomoct. Potřebuju sanitku.

Můj bratr nedýchá.

Ne, ne. Nereaguje. Je v bezvědomí.

Vážně nevím. Už jsem ho tak našla.

Něco je špatně.

Dobře, dobře.

Jo, přines.

Copak, chlapče?

Kdopak je můj nejlepší kamarád?

Ty? Jsi to ty?

Kdo je tu fešák?

Co?

Je to na tebe moc děsivý?

Indy, no tak. Nic tam není.

Kohopak to tu máme!

Můj nejlepší kamarád.

Kdopak je velký kluk?

Je to tatínek?

Kdopak to je?

Je svobodný!

Kluci jsou opět spolu!

13 ZMEŠKANÝCH HOVORŮ

Vera: Todde, kde jsi?!

Dobře.

Ne. Zůstaň tady, chlapče. Zůstaň.

Sedni. Hodný chlapec. Zůstaň.

- Čus, ségra. Měl bych na tebe otázku. - Todde, co se to sakra děje?

- Nic. - Právě stojím v tvým prázdným bytě.

Jo, proto jsem ti volal.

Rozhodl jsem se vyjet mimo město. Nevíš, kde děda schoval klíč od brány?

Ty jsi u dědy?

Víš, kde ho schoval, nebo ne?

Zbláznil ses? Nevěřím, že by ti to doktor schválil.

Začal jsem nový život, ne?

Todde, vrať se domů, ty idiote.

Už si nemůžeš jezdit, kam tě napadne.

Co ty klíčky? Kde jsou?

Proč zrovna tam?

Proč ne?

Přesně tak! Je to dostupný. A nikoho neobtěžuju. Potřebuju vypnout.

Možná mi to prospěje.

Našel jsem je.

Potřebuju tě poblíž, kdyby k něčemu došlo.

- Musím jít. Zavolej, až budeš v klidu. - Počkej! Jen mi řekni, že jsi v pořá...

Tohle vážně miluju.

Jedeme.

Vera: Vrátilo se to?

Pojď, chlapče. Jdeme.

Tak pojď, strašpytle.

Není to tak hrozný.

Pojď, kamaráde.

Jdeš, nebo ne?

No vidíš! Pašák.

Tudy.

Pojď.

Pojď, chlapče.

Dobře! Vítej doma.

Já vím.

Ale lepší než špitál, ne?

Počkej tady.

Tak jo.

Bože.

Něco tu dole strašně páchne.

Díkybohu, že nemám tvůj čich.

Pojď, chlapče.

Jak dlouho jsi to plánoval?

Plánoval?

Nic jsem neplánoval. Není to nic velkýho, Vero.

Potřeboval jsem pryč.

Ne. Jasně, to dává dokonalý smysl.

Prokletý rodinný dům je boží místo k odpočinku.

Takhle si to vlastně nepamatuju.

Fakt? Je to ještě děsivější?

Ne tak docela. Je to jen...

Dům v lese je sám o sobě relax.

Počkat, to je Indy?

Ne. Jen starý rodinný film.

Děda hraje aport s Banditem. Pamatuješ si toho psa?

Tak trochu. Ale neměl děda spoustu psů?

Jasně, ale v jednom kuse mu utíkali.

Indy mě na druhou stranu neopustí na krok. Nenechá mě ani v klidu vykadit.

Fuj, to mi neříkej! Nemusím vědět všechno.

Děda měl hromadu videokazet.

Rodinné filmy a mizerné horory.

Myslím, že je přelepoval páskou.

K čemu ti je rodinný film, když žiješ sám?

- Nemám zdání. - Myslíš, že je s ním něco špatně?

- Koho máš na mysli? - S dědou, na kazetách.

Vůbec ne. Vypadá spokojeně.

No, takhle to řešila dědečkova generace.

Nahodit úsměv navzdory tomu, že uvnitř prožíváš muka, že?

Možná ti pobyt ve strašidelném domě prospěje.

- V domě nestraší, Vero. - Fakt?

Nikdo tam nežil déle než pár týdnů.

- Děda. - Jo.

A zaplatil za to životem.

Podívej...

Jen mi musíš slíbit, že při prvním náznaku relapsu,

nasedneš do auta a vrátíš se domů.

Dobře. Jasně, ale ty mi musíš slíbit,

že o tom přestaneš mluvit.

Dobře.

Chlapče.

Co se děje?

Dobře, jdeme. Pojď.

Pojď.

Pojď.

Co je?

Jo, já vím.

Děsivý. Je tu pohřbená celá moje rodina.

Pojď.

Všichni zemřeli docela mladí.

Zůstaň tady, chlapče.

Nazdar, chlapče.

Copak tady vyvádíš?

Promiňte.

Měl bys být opatrnější. Je sezóna lovu lišek.

Mám pasti a nástrahy po celém lese.

Nejste pan Downs?

Je fajn vidět vás všechny dospívat.

Jak dlouho se plánuješ zdržet tady s náma se členy Církve sjednocení?

Na dobu neurčito. Vzdal jsem se svého starého bytu.

Přebírám dům po dědovi.

- Zůstáváš v tom domě? - Jo.

- Co? - Nic. Je to od tebe statečný.

Po tom všem, jak zemřel tvůj děda.

Nejdřív se zabydlíme, uklidíme a seženeme elektřinu.

Mám starý generátor, kdybys potřeboval.

Bydlím hned dole pod kopcem. Zastav se, kdykoli budeš potřebovat pomoc.

Děda tu taky žil se svým psem.

Poté, co jsme našli jeho tělo,

nikdy jsme nenašli toho psa.

Jsem blázen?

Je tu hezky, že?

Ne?

Indy, že jo?

Jo, ty to chápeš.

Dobře.

Určitě to umíš zprovoznit?

- Elektrika pro starý domy je složitá. - Jasně.

To zvládnu. Díky.

Dobře. Hlavně ho zprovozni, než se tu zhorší počasí.

Není to bezpečný, když je vlhko.

Jasně, žádný problém. Dobrou noc.

Opatruj se!

Jen tak ze zvědavosti, všiml sis, že se Indy poslední dobou chová divně?

- Jak to myslíš? - Prostě divně.

Jako třeba zírání do prázdna nebo čichání po něčem, co nemůže najít.

Ještě jednou.

- Vero. - Tohle je vážný.

Rozumíš? Ty mi pořád říkáš, že tě neopustí na krok.

Tak jsem trochu pátrala na netu,

a zdá se ti, že hledá něco, co nevidíš, nebo něco, co neexistuje?

Myslíš být psem?

Věř mi, Indy je v naprostém pořádku.

Todde, nebojím se, že je něco s Indym, mám strach o tebe, rozumíš?

Dnes se psi používají k odhalování nejrůznějších věcí.

Jasně. Toho jsem si vědom. Jako bomby, kokain.