Vicious

Já nechci být já.

Je divné tohle říkat?

Je to pravda.

Už mě unavuje ten pocit, že na ničem z toho nezáleží.

Tak strašně se snažím.

Mlátím hlavou o podělanou zeď.

Každou minutu.

Každou vteřinu.

Ale nic se nemění.

Nelepší se to.

Pořád jsem tady.

A všechno je stejné.

Co chcete?

Aby to přestalo.

ABSOLUTNÍ ZLO

Ahoj, Polly, tady Ryan.

Posledních pár týdnů ses neukázala na keramice.

Máš ještě šest hodin předplacených.

Chceš, abychom ti pozastavili členství?

Pošli mi e-mail a dej mi vědět. Tak ahoj.

Tady je Lainie. Jen připomínám, že ve čtvrtek máš vyzvednout dort.

Říkalas, že můžeš, tak to dodrž.

Každopádně dej vědět, jak to zítra půjde.

Ahoj, holka, tady Bobby.

Mrzí mě to, ale zítra musíš na tu dvojitou směnu.

Všichni ostatní už něco mají.

Tady máma. Neodpovědělas mi na zprávu.

Vytiskla sis ty formuláře, které máš přinést?

Zavolej, jestli si to chceš vyzkoušet.

Mám toho hodně co nabídnout.

Ve škole jsem si vedla dobře.

Lidi myslí, že jsem chytrá.

Proč by tohle někdo říkal?

Kdo by tohle říkal? Rozhodně nikdo chytrý.

Jsem dříč.

Jen jsem byla roztěkaná.

Myslím, že…

Posledních pár let bylo dobrých.

A myslím, že jsem jen potřebovala…

Slečno Gibbonsová, proč se chcete vrátit do školy?

Protože bych měla.

Můžu vám nějak pomoct?

No, já…

Nevím, kde…

Paní?

Myslela jsem, že znám někoho, kdo tu žije.

Znala jsem někoho, kdo tu žil.

Vzpomněla jsem si.

Nebo jsem si to aspoň myslela.

Paní Trottovou? Co bydlí vedle?

Přivezl mě taxík.

Na lednici mám číslo, na které můžu zavolat.

Můj syn mi nechal vizitku, kdybych potřebovala.

Když se přestěhovali, kancelář ho nechala přesunout do New Jersey.

Paní, chcete… Chcete jít na chvíli dál?

-Ne. -Pryč z té zimy?

-Pojďte dál. -Děkuji.

Můžeme se posadit v obýváku.

Můžete… Můžete mi přinést sklenici vody?

Jistě, můžu vám udělat čaj.

Ne, nechci obtěžovat.

-Prosím. -To nic.

Tady, posaďte se.

Omlouvám se.

Jste moc laskavá. Je dost pozdě.

To je v pořádku.

Tady máte.

Máte u sebe telefon? Můžu někomu zavolat.

Ne, nikdy jsem se s nimi nenaučila. Ani s vyklápěcím, moc malá tlačítka.

Ale mám číslo.

Dal mi ho můj syn,

že když budu mít někdy potíže, můžu mu zavolat.

Ano, paní, to už jste říkala. Jen klid, vyřešíme to.

Venku je taková zima. Oheň je příjemný.

Jste vdaná?

Ne.

-Ale jste moc hezká. -Děkuju.

Máte děti?

Miminko?

Ne.

Tenhle dům

je na mladou ženu velký…

-No, už nejsem tak mladá. -Pro mě ano.

Ale to už tak bývá, ne?

Patří mé sestře. Ona a její manžel mi ho pronajímají.

Bydlí na druhém konci města.

Mají dcerku a chtěli větší zahradu a tak.

Je to hezké místo k bydlení.

Jo, mám vážně kliku. Tohle bych si dovolit nemohla.

Měla bych se o něj lépe starat, ale…

Kolik je vaší neteři?

Aly je pět. Brzy jí bude šest.

Příští týden pořádá velkou párty.

-To je pěkné. -Je to hezký věk.

To určitě je. Má toho tolik před sebou.

Teď začnu.

Co prosím?

Jste v pořádku, paní?

Jestli mi chcete dát tu vizitku, můžu tam zavolat.

Můžu si vzít telefon a…

Tohle teď bude tvoje.

Možná… možná bychom měli počkat venku.

Zemřeš.

Mrzí mě to, ale je to pravda.

O čem to mluvíte?

Můžeš být smutná. Můžeš se bát. Můžeš cítit hodně věcí.

Na tom nezáleží. Nezmění to pravdu.

Zemřeš.

Dnes večer.

Ledaže…

-Ledaže bych… -Nerozumím.

Ani nebudeš.

Asi jste trochu zmatená, měla byste jít.

Vzpomněla jsem si na někoho, kdo tu žil.

To bylo už dávno. Ale na tom nezáleží. Vlastně ne.

-Co chcete? -Musíš dělat různé věci.

Byla jsi ke mně tak laskavá.

Děkuji za vodu.

-Zavolám policii, jasné? -To nemůžeš.

-Zavolám. -To bych nedělala.

Nikomu to neříkej.

Já bych to nikomu neříkala.

Neopovažuj se.

Vstaňte.

Musíte odejít. Tohle není v pořádku.

-Teď jsou tvoje. -Ne, nechci je.

-Potřebuješ je. -Ne, chci, abyste odešla.

Nevím, co to s vámi je, ale máte tři minuty

a pak zavolám policii, jasné?

Máš právo být naštvaná. Tohle je ta nejhorší věc, co jsem kdy udělala.

To, co děláte, není v pořádku. Chápete to?

Takže musíte odejít. Jděte prosím domů.

Polly?

Odkud znáte moje jméno?

Myslela jsem, že je to noční můra.

Ale nevzbudila jsem se.

Ani ty se neprobudíš.

Mrzí mě to.

-Mami? -Ahoj, máš

-ty formuláře, co máš přinést? -Počkej.

Stalo se mi teď něco fakt ujetýho.

-Co se děje? -Jedna ženská

přišla ke dveřím. Pustila jsem ji dovnitř.

Říkala, že někoho hledá.

-Cože? -Bylo jí asi 80.

Moment, pustila jsi někoho k sobě domů?

-Mami, posloucháš mě? -Poslouchám.

Přišla ke dveřím a já ji pustil dovnitř,

protože potřebovala zavolat odvoz nebo tak.

A pak začala… bylo to hrozně divné.

-Co se stalo? -Řekla mi, že umřu.

-Polly. -Jen jsem se snažila být milá.

-Zlato, nedává to smysl. -Mami, nevím, co na to říct.

-Bylo to děsivé. Měla krabičku. -Krabičku?

-Jakou krabičku? -Tohle tě zajímá?

Byla to bomba?

Ne, mami, nebyla to bomba.

To bych řekla jako první.

To je to první, co lidi řeknou. „Panebože, je to bomba.“ Ne.

Je to jen stará dřevěná krabička.

Nechala ji na silnici. Jen tak tu leží.

-Nejspíš byla prostě senilní. -Možná.

Říkalas, že byla stará. Možná byla zmatená, nevzala si léky?

Nevím, co s ní bylo.

-Ale už je pryč? -Jo.

Jo.

Určitě budeš v pořádku, panenko.

Jestli ne, jdi k paní Trottové.

Pořád je mimo město.

Ta ženská od doby, co jí zemřel manžel, chvíli nepostojí.

Měla bych zavolat policii, nemyslíš?

Myslím, že se musíš soustředit, ale určitě to bude dobré.

Řekla, že umřu.

Nejspíš šlo o nějaký podivný kult.

No, mami, tím jsi to moc nevylepšila.

Ničím, co říkáš, to moc nevylepšuješ.

Jsi teda připravená na zítřek?

Už víš, co si oblečeš?

-Ne. -Polly, musíš se soustředit.

Tohle je velká věc, zlato.

-A Lainie volala… -Jo, já vím.

Proto jsem odešla z práce dřív

a chtěla jsem to udělat teď,

-a vím, co Lainie sakra udělala. -Tak dobře.

-Zlato, bude to v pohodě. -Je mi 32 let.

Už jsem na pohovorech byla a přemýšlím, že se vrátím do školy.

-Ani nevím, jestli to chci. -Já vím.

Ale někde začít musíme.

-Modlila jsem se za to, víš? -Jo, chovala jsem se děsně. Promiň.

Ne, jen nechci, aby ses rozptylovala.

Tak jo, zavolám ti za chvíli.

Vyzkouším si pár outfitů. Pošlu ti pár fotek.

-Budeš ještě vzhůru? -Budu vzhůru, panenko.

Dobře, mám tě ráda. Ahoj.

-Mami? -Ano, zlatíčko.

-Začínám bláznit. -Co je to teď?

-S tímhle na mě nechoď. -Co se stalo?

-Začínám šílet. -Řekneš mi, o co jde?

Přísahala bych, že jsi tu právě teď byla, v patře.

Slyšela jsem tvůj hlas. Cítila jsem tvůj parfém.